Elitní Ninja I - Mise splněna! [2]

Tak a je tu pokráčko, přeji příjemné čtení.

Naruto se probral časně z rána. Vykoukl z okna, ale byla ještě tma. Jediné co se změnilo, bylo, že se v některých oknech svítilo. Narutovi bylo jasné, že to jsou ANBU které po něm pátrají. Rychle se sebral, protože věděl, že dřív nebo později ho tady objeví. Vzal si katanu a prohledal byt, jestli tu po něm něco nezbylo. Našel pár zlámaných kunaiů a několik zničených shurikenů, po trénování větrného elementu chakry. Vzpomínal na ten den, kdy zjistil svůj základní element. Usmál se a vzal si pár hvězdic na památku. Aktivoval techniku splynutí a odešel oknem dokavaď byla tma. Uviděl několik postav mířících k jeho bytu. Počkal, až zalezou dovnitř a pokračoval dál.

Slunce začalo vycházet a v Konoze se probudil život. Naruto to celé sledoval z hlavy Páté a přemýšlel jak splnit svůj úkol, když to takhle pokazil. Napadlo ho jedno řešení sice šílené, ale rozhodl se ho uskutečnit.
„Henge!“ zvolal a proměnil se v jednoho z ANBU. Namířil se to rovnou k sídlu Hokageho, tentokrát však dveřmi. Když stál před dveřmi kanceláře a chystal se zaklepat, dveře se otevřeli. Naproti němu stála ta samá dívka, co uviděl v noci.
Už zase! problesklo mu hlavou. Pohled Haruny Sakury a Naruta Uzumakiho se střetli. Naruto cítil, jak rudne. Slyšel tlukot svého srdce, které stále zrychlovalo. Dostal nutkání vykašlat se na misi a zůstat ve vesnici, ale ovládl se.
„Našli jste toho vetřelce?“ zeptala se dívka
„Ne paní, nemáme jedinou stopu.“ zareagoval rychle Naruto.
„Však ona se nějaká najde, hodně štěstí.“ s těmito slovy odešla. Naruto stále zíral na její záda. Je tak krásná, honilo se mu hlavou. Zhluboka se nadechl a zaklepal na dveře kanceláře Hokage.
„Dále!“ ozval se ženský hlas. Naruto vzal za kliku, otevřel dveře a vstoupil. Místnost vypadala pořád stejně, Tsunade seděla za svým stolem plný nevyplněných papírů a s překvapeným výrazem koukala na nově příchozího.
„Máte něco?“ zeptala se. Naruto se uklonil a spustil:
„Tsunade-sama, nikde toho ninju nemůžeme najít, ale myslíme si, že jde po dokumentech o zápisech geninů, kteří prošli tenhle ročník. Velitel mi nařídil, abych je ukryl na bezpečné místo.“ zalhal Naruto. Tsunade se krátce zamyslela a zeptala se tónem, ze kterého bylo poznat, že mu nevěří ani slovo: „Proč děláte kvůli zápisech o geninech takový rozruch?“ Naruto zaváhal, souboj s Tsunade rozhodně v plánu neměl.
„Nevím, pouze plním rozkazy.“ pokrčil rameny a snažil se, aby to vyznělo co nejpřesvědčivěji. Moc to však nepomohlo, začínal dostávat strach. Takhle se mu mise ještě nikdy nezkomplikovala. Tsunade se zvedla…
A je to tady, řekl si. V hlavě si odříkával pečetě na omračující jutsu, protože zabíjet svého Hokageho nechtěl v žádném případě. I když to je už pět let, co odešel ve svých dvaceti kvůli bezpečí svých bližních. Stále tomuto místu říkal domov. Tsunade šáhla pro něco do šuplíku, Narutovi se zastavila krev v žilách. Tsunade vyndala stoh papíru a podala je Narutovi se slovy:
„Schovej je jak nejlíp umíš.“ Narutovi spadl kámen ze srdce. Znovu se uklonil a odešel.
Tak dokumenty mám a teď pryč odsud, než se ještě něco zvrtne. říkal si a spěchal pryč. Cestu mu však zastoupili dva ANBU oba s vytaženými katanami, mířící na něj.
„Dál ani krok!“ ozval se jeden z nich. Naruto se ohlédl a za ním byli další dva ANBU. Rychle vzal z vaku, co měl na opasku dýmovnici a švihnul s ní o zem. Všude se objevil kouř, z něhož vyskočili čtyři černé postavy každý ke svému protivníkovy. Pravý Naruto mezitím rychle vyběhl z místnosti a běžel směrem k bráně. V patách měl však další jednotky ANBU. Rychle skočil na střechu nejbližší budovy, kde se zastavil a otočil směrem k soupeřům. ANBU udělali to samé. Naruto každé rychle přejel pohledem, napočítal jich celkem sedm a věděl, že další jsou jistě na cestě. Vytáhl katanu, kterou měl právě pro tyhle případu a nechal skrz ní pulzovat svou větrnou chakru. To ANBU zaskočilo, ale vytáhli katany také. Jeho zbraň si skrz jejich razila cestu jako po másle. Nechtěl je však zabít, pouze každého zranil tak aby nebyli schopní pohybu. Dal se opět do běhu a dorazil k bráně, stalo se však to co chtěl ze všeho nejmíň. Před ním stála kunoichi s růžovými vlasy, v bojovém postoji a s kunaiem v ruce. „Dál se nedostaneš!“ zakřičela na něj.

celá má fanfiction