Pod nadvládou Yin 18: Mise typu A

Oba dva se na sebe šokovaně podívali, načež ve stejný okamžik vykřikli: "Kabuto!!!"

Zůstali na sebe vyděšeně hledět, neschopni slova. Zdálo se, že žádný z nich nemá daleko k histerii.
"A-ale... jak je tohle možný???!!!" vykoktal Naruto.
"To se ptáš mě?! Deť já sem byla půl hodiny tuhá!!!" zařvala Yoshino.
Blonďák nechápavě svraštil obočí.
"Cože?"
"Eh... to neřeš!" mávla nad tím rukou.
Už zase se přeřekla. O jejím "malém" výletě do nebe za matkou nikdo kromě ní nevěděl.
"Ten parchant! Až ho najdeme, natrhnu mu šos!!! Jdeme!" rozkázal Hokage.
Už už se dal do pohybu, ale černovláska ho chytila za paži.
"Počkej a to jako kam?!"
"No přece pro ostatní, musíme najít mou matku!"
Pochybovačně se na něj podívala.
"Kam se tak ženeš ještě ani neumíš používat svůj Hirekigan!" řekla chladným hlasem.
Naruto se na okamžik zarazil, protože měla pravdu, ale každou vteřinou riskoval život své matky.
"Ale já nemůžu tak dlouho čekat, co moje máma?!" zeptal se zoufale.
"Poslyš... buď mi dáš 3 týdny na to abych z tebe udělala pravýho Uzumaki... a nebo vyrazíme hned a tim ještě víc ohrozíme Kushinu protože ty ani ostatní nic neumíte! Tak co si vybereš?"
Opět měla pravdu. I kdyby se vydali na cestu ještě dneska, ničeho tím nedocílí, protože Jouninové nejsou připraveni. Povzdechl si, načež poraženě sklopil hlavu.
"Nuže?" pobídla ho dívka.
"Tak jo, ale musíme to říct ostatním, jdu pro Shizune," promluvil tiše.
Ani nestačil udělal 1. krok a Yoshino zasáhla: "To nemusíš už sem je kontaktovala."
Zaraženě se na ni podíval.
"Jak jsi to zase udělala?!"
Pobaveně se na něj podívala, jako by to byla ta nejblbější otázka na světě.
"Haló! Asi zapomínáš že ovládám empatii!" řekla s úšklebkem na rtech.
Hned na to po ní opět nebylo ani stopy. Naruto nad tím jen zavrtěl hlavou.
"Sakra, já se z té holky jednou zblázním!" šeptl si jen tak pro sebe.
Ještě jednou se podíval na náhrobek svého otce. Usmál se a s rukama za hlavou se vydal k budově Hokage

Když dorazil do své kanceláře pochopitelně tam už všichni Jouninové byli. Někteří z nich si neušetřili káravé úšklebky, které ovšem Šestý hned hodil za hlavu. Usadil se za stůl, při pravé ruce Shizune, při levé Yoshino.
"Proč jsi nás volal Naruto?" zeptala se Sakura.
Ten ovšem neodpovídal. Zdál se být velice ustaraný a tak za něj řeč převzala černovláska: "Domníváme se že Orochimarův bývalý poskok Kabuto Yakushi vězní... Narutovu matku... Kushinu Uzumaki."
Jouninové i Shizune se na ni šokovaně podívali. Nebyli vůbec schopni se hnout nebo i mluvit. Tornádo otázek spustilo až Akamaruovo zakňučení.
"Ale jak je to možné?! Kde jste to vzali? A kde je teda Kushina? Co se s ní vlastně stalo? Jak k ní Kabuto přišel? (a blablabla...)" ozývalo se ze všech stran.
Yoshino se chytla za hlavu. Měla pocit, že za chvilku omdlí.
"Ticho!!!" zařvala z plných plic.
Rázem bylo v místnosti hrobové ticho. Dívka zaskučela, čímž donutila Sakuru vystřelit k ní. Rychle ji podepřela, aby se nezhroutila a ta mezitím zašmátrala ve své taštičce pro 1. pomoc, kterou vždycky nosila přivázanou na pravé noze. Růžovláska vrhla na ostatní přísný pohled. Kiba se trochu zalekl jak viděl, co se to s Yoshino děje. Akamaru s kňučením přilezl až k nim, načež se položil černovlásce k nohám. Když konečně našla krabičku s léčivy, roztřesenými prsty ji otevřela, sáhla dovnitř. Přítomným se naskytl pohled na velkou nažloutlou pilulku o tvaru fazole, kterou pak s námahou spolkla. Hokage se postavil, natáhl k ní ruku, zlehka se dotkl její holé paže. Cítil, jak má po celém těle husí kůži. Trochu se pod jeho dotykem roztřásla, ale jinak se zdála být opět v pořádku. Zavřela oči, když náhle zavrávolala. Naruto i Sakura bleskově zareagovali a ještě ji stačili chytit dřív, než by spadla. Pak ale znovu otevřela oči. Kývla na ně, že je vše v pořádku, načež si trochu promasírovala spánky.
"Co to bylo?!" zeptal se starostlivě Kiba.
Blonďák s růžovláskou se na sebe nejistě podívali. Yoshino vycítila jejich úmysly, takže honem zasáhla: "To nic... jen nežádoucí účinky," řekla jako by nic.
Avšak mladík zavrtěl hlavou.
"Ne, tohle nemyslím, já myslím ten lék."
Nyní na sebe pohlédli všichni tři. Černovlásce spočinul pohled na Shizune. Zdála se být hodně nesvá, ale nehodlala prozradit jejich tajemství, viděla to v její mysli. Hnědovlasá žena s polknutím sklopila zrak. Její propalující pohled ji totiž znervózňoval.
"Mám problémy se sebeovládánim," začala s očima stále upřenýma na ni, ale pak přece jen pohlédla na Kibu. "ale organismus na to špatně reaguje. Dost to totiž oslabuje imunitu."
Sakura se nestačila divit, s jakou klidností to řekla, navíc to byla pravda. Oni přitom málem všechno vyklopili. Yoshino se významně podívala na Naruta, aby pokračoval v tom, kde ona přestala a jala se věnovat svému psímu příteli.
"Takže... jde o A-misi, které se zúčastním i já samozřejmě..." nedokončil.
"Ale kdo nahradí tvé místo?" optala se Hinata.
"No... ehm..." zasekl se, tohle byl značný problém.
"Jeho místo nenahradí nikdo," řekla černovláska stále drbající Akamarua na břiše a za ušima.
Všichni se na ni tázavě podívali. Jelikož nebyla ráda středem pozornosti, ani se neobtěžovala odtrhnout oko od psa, aby se nemusela střetnout s jejich zvědavými pohledy.
"Jak to..." začal Naruto.
"Jednoduše tu necháš svůj klon spolu s Shizune," pokračovala dívka.
"No dobře jenže..." spustil zase.
"Žádný strachy vyrobim ti lék na oživení klona," pronesla klidným hlasem.
"Počkej, ale..." opět mu nebylo dopřáno větu doříct.
"Účinkuje 2 týdny potom tvůj klon ztratí smrtelnost a tudíž může být zničen jakýmkoliv způsobem tak jako obvykle." Yoshino se zřejmě moc neměla k tomu, aby se od psa odloučila. Ten zřejmě taky ne, podle toho jak jí ležel na nohách.
"A může někdo..."
"Neboj ani s kekkei genkai se nemůže přijít na to že jde o nepravýho člověka. Nežádoucí účinky žádný."
Jak už Naruto zjistil, čtení (popř. slyšení) myšlenek je pro něj jakousi nevýhodou... ještě se mu nepodařilo dokončit větu! Poslední členka Nazuki klanu ho ale opět slyšela, takže mu poskytla volný prostor k tomu, aby se také vyjádřil: "Jak dlouho to je k doupěti?"
Hokage si úlevně povzdechl. Už si začínal myslet, že ho snad nenechá domluvit.
"Cesta trvá tak týden, plus mínus, podle toho jak a kde se zdržíme," řekl veselým hlasem.
"Dobrá... tak bych navrhovala Kibu tady s Akamaruem," pes na souhlas hlasitě štěkl. "potom taky Sakuru, Hinatu, Leeho..."
"Ano! Síla mládí nás povede vpřed!" zařval energicky dotyčný.
"Ehm... a to je myslim všechno," dokončila zamyšleně.
"Nevezmem radši ještě někoho dalšího?" zeptala se Sakura.
"Hmm... ne," řekla po chvilce přemýšlení.
"Všichni, kteří se nepodílí na této misi mají rozchod," kývl Naruto.
"Ano Naruto-sama," ozvalo se hromadně (Naruto totiž nechtěl, aby ho jeho přátelé oslovovali Hokage-sama), načež všichni zmizeli v oblaku kouře.
Zůstali už jen Kiba, Hinata a Lee.
"Nuže... všichni máte týden na vylepšení Jutsu, popřípadě tělesné kondice. Přesně za týden se sejdeme před hlavní bránou ve 4 hodiny. Vemte si s sebou jenom to nejdůležitější, abychom neměli zbytečnou zátěž, zdržovalo by to. Povedeme vás já a Sakura, protože už známe cestu."
Jouninové přikývli. V tu ránu se 12 párů očí (včetně těch psích) obrátilo na černovlasou dívku. Ta na ně zůstala zmateně koukat. Po chvilce s povzdechnutím bezradně sklopila hlavu. Jediné, co se totiž všem pěti osobám a jednomu psovi honilo hlavou bylo: "Pomůžeš mi s tréningem?"