Pod nadvládou Yin 17: Záhada rozluštěna

"Je to... je to tvoje matka... Kushina Uzumaki."

Naruto nevěděl, jestli skákat radostí nad tím, že není poslední ze svého klanu nebo jestli brečet, že je to právě jeho matka, která je nezvěstná.
"Můžeš zjistit kde teď je?" zeptal se s malou nadějí v hlase.
Yoshino zavrtěla hlavou, čímž zahnala všechny jeho iluze.
"Je mi to líto ale to bych musela přijít do styku s někým kdo se jí už dotkl nebo přinejmenšim ji aspoň viděl. Ty si na ni ani nepamatuješ takže to neni v mých silách. Jedině... " pronesla zamyšleně.
"Jedině co? Je ještě nějaká další možnost?!" naléhal s vervou blonďák.
"Víš kde je hrob tvýho otce?"

Oba dva stáli nad hrobem Čtvrtého Hokage. Uznale hleděli na jeho náhrobní kámen, když náhle dívka promluvila: "Tak jo... jediná zbývající možnost je dotknout se tady Minata," řekla tichým hlasem.
Naruto se na ni pochybovačně podíval.
"A to chceš udělat jak? Vždyť je z něj už jen kost!"
Yoshino nasadila totálně nevinný výraz, jakého jen byla schopna.
"Máš něco proti mrtvolám?" zeptala se šibalským hlasem.
"Pokud neobživnou..."
Náhle chlapci docvaklo, co hodlá dělat.
"To nemyslíš vážně, že ne?!!!" konstatoval zaraženě.
"Jinou možnost nemáme," pokrčila rameny, jako by se nechumelilo.
"Copak ses dočista zbláznila?! Nemůžeš znesvětit jeho hrob, to nejde!!!" řval Naruto jako smyslů zbavený.
Náhle ho chytla za límec bundy, přitáhla si ho blíž k obličeji a vražedně se na něj podívala.
"Tak hele, je to naše jediná možnost jak Kushinu najít! Moje věc to neni nemusim to dělat to TY si mě o to prosil tak na mě neřvi! A pokud de o ten hrob o to se postarám... tak co?!!!" zavrčela hlubokým hlasem.
Hokage koukal do jejího černého oka, potil se jako šílený. Polkl, pohledem těkajíc na otcův hrob a zase zpátky na ni, až nakonec kývl. Dívka ho pustila. Klekla si, načež začala velice rychle skládat pečetě. Její ruce obalila zelená záře, které pak přiložila na zem. Hlína před pomníkem se začala třást, až se vznesla do vzduchu. Naruto jen valil bulvy. Přímo před jeho obličejem se vznášela masa půdy, jako by to snad byla ta nejběžnější věc v životě. Yoshino pokynula prsty. Onen kus lehce přistál vedle ní. Skočila do 4 metry dlouhé a 2 metry široké jámy o hloubce pěti metrů. Na dně se nacházela skvostná černá rakev, zdobená zlatým lemováním. Ale třešnička na dortu (na rakvi ) byly červenožluté plameny, ty samé, jenž lemovaly plášť Hokageho, který ovšem Naruto nikdy nenosil. Vzala víko, načež ho s lehkostí položila stranou, přitom bylo dost těžké i na 3 statné muže, ale u ní to bylo zcela zřejmé. Blonďák málem vyvrátil obsah žaludku ven, jelikož se mu naskytl nemilý pohled na Yondaimeho kostru. Byla v podivuhodně skvělém stavu, vůbec na ní nebyly vidět stopy plísně, hniloby nebo tak, asi je chráněná nějakým speciálním Jutsu. Dívka mu věnovala káravý pohled typu Ale-no-tak-vždyť-je-to-tvůj-otec!!! Naruto se tedy umoudřil a chytl se za pusu. Černovláska ještě jednou pokorně sklopila hlavu, následně ho opatrně vzala za kostnatou paži. Mladík, ač se snažil sebevíc, nepříjemně zkřivil obličej. Přece jen nevídá takové kostry každý den. Yoshino tedy zavřela oči, zahájila proces věštění. Vize na sebe nenechala dlouho čekat. Pro ni neuvěřitelně dlouhou minutu Naruto postřehl pouze jako sekundu. Když se probrala z tranzu, polekaně ruku pustila.
"Tak co? Viděla jsi něco?" zeptal se nedočkavě.
Dívka opět rakev přiklopila, poté vyskočila z jámy, znovu složila pečeť a pokynula zelenkavými prsty, čímž vrátila masu hlíny zase zpátky na své původní místo. Nebylo ani stopy po tom, že by ji někdo kdy vyjmul. Hokage zprvu koukal trochu vyjeveně, její schopnosti ho překvapovaly stále víc a víc, ale pak se vzpamatoval, načež jí věnoval napjatý pohled.
"Hmm... tak to bude mnohem těžší než sem si myslela," řekla zasmušilým hlasem.
"Jakto?" svraštil úzkostlivě obočí.
"No... tvoje matka je na místě který neznám."
"A jak to tam vypadá?" zeptal se netrpělivě.
Dívka znovu zapátrala v paměti.
"Stála sem v lese před kameným schodištem který vedlo někam do podzemí. Pak sem procházela temnou kamenitou chodbou osvícenou jen několika pochodněmi. Najednou přede mnou byla nějaká fakt hodně velká místnost plná sloupů vedoucích vysoko do vzduchu. Šla sem tedy dál, vstoupila sem do tmavýho pokoje a tam samý zkumavky, lahvičky, baňky a tak. Ale Kushinu nebylo nikde vidět, to bych se tam musela nejdřív dostat abych věděla jak dál."
Naruto na ni koukal, neschopen mluvit. Yoshino se podezíravě zamračila.
"Ty to tam snad znáš?"
Chvilku trvalo, než se rozhoupal k odpovědi.
"To... to je přece... Orochimaruovo doupě!" vykřikl zhrozeně.
"Cože?! Deť ten je mrtvej! Sám si ho kuchnul!" zařvala.
"Navíc to doupě by mělo být už dávno zničené, když jsme já, Sakura a Jiraiya hledali Sasukeho. Srovnali jsme ho se zemí!" pronesl a zamyslel se.
"Počkej přemýšlej, co všechno sme tehdy přeťali (myšleno před třemi lety)?!"
Na okamžik zavládlo ticho, jak se každý z nich snažil sestavit podrobný přehled o jimi zabitých nepřátelích.
"Nikdo mě nenapadá," začal blonďák.
"Heleď, musí být naživu a mít cokoliv společnýho s tim hadem," dokončila za něj černovláska.
Vtom to s nimi trhlo. Oba dva se na sebe šokovaně podívali, načež ve stejný okamžik vykřikli: "Kabuto!!!"