Kaeri 11 - navždy v mém srdci

„Fíha ty jsou velký.“ Koukal anshin na Škorpióna velikého asi tak jako je on.
„Jsou 3 jako vy, schválně jak si s nimi poradíte.“ Ušklíbla se Babizna a zmizela.

„Je dobrá, umí počítat.“ Ušklíbla se Niki a rozběhla se vstříc obřímu škorpiónovi. Její týmový kolegové se nenechali zahanbit a rozběhli se též. Jak všichni 3 brzo poznali obyčejné útoky kunaemi a shurikenem byli k ničemu. Škorpióni bránili svá těla obřím ocasem dobře, a i když se náhodou někomu podařilo projít přes obranu pavoukovitce, útok neměl sebemenší účinky. Skoro jako by měli brnění.
„Takhle to nepude.“ Řekl zadejchaně Anshin, když se mu ani na potřetí nepodařilo vyvolanému soupeři uštědřit většího zranění.
„Jo, máš pravdu.“ Přikývla Mikon. Niki stojící opodál je neposlouchala a hleděla si svého protivníka.
Anshin začal na skalnatém povrchu hromadit svou chakru a zanedlouho vykřikl.
„Kuroigan!“ Na chvíli se Mikon ztratil z očích.
„Katon: Housenka no Jutsu.“ Ozval se šmoulovský hlásek a za chvíli se škorpión “topil“ v plamenech, jenž lítali na zrůdu ze všech stran.
„Už nemůžu.“ Usmál se Anshin při pohledu na smažící se pokrm gurmánů. Mikon to bohužel tak dobře nešlo. I přes použití tajných technik klanu hyuuga se jí nepodařilo škorpióna smrtelně zranit. Nějaké ty šrámy mu uštědřila, ale na to aby zdolala tak velké zvíře neměla dost chakry. K tomu taky přispěl fakt že pavoukovitec nemá chakrovou soustavu a tak byli Mikon techniky určené na boj s shinobi takřka k ničemu. Taijutsu taky nemohla použít. Anshin se jí i přes vypotřebování většiny chakry pokusil pomoct. Bohužel neměl dost energie na opětovné použití Kuroiganu a tak nemohl škorpióna v ohni utopit. Dřív než se stačil oheň rozhořet, potvůrka ho uhasila.
Niki se opodál nedařilo o nic líp. Ona jakožto bojovník na blízko a uživatel taijutsu nedokázala prozatím nic. Měla ale pořád své stínové klony.
„S těmi by to mohlo jít.“ Pomyslela si. „Kage bunshin no jutsu!“ Zařvala a 6 jejích klonů zachytilo pavoukovitce za všechny nohy a ta pravá se proti němu rozběhla s jekotem.
„Rasengan!!!!“ Zařvala a běžela vstříc potvoře. Dříve než stihnula do protivníka udeřit, škorpión z ocasu vystřelil nějaký obláček. Niki do něho v běhula a strnula. S rukou napřaženou před sebou úplně zkoprněla. Nemohla se ani pohnout. Všechny její klony se rozplynuli, to samé se stalo s modrou koulí, kterou svírala v ruce. Škorpión jí ocasem odhodil několik metrů před sebe. Blondýna narazila v letu na kámen. Potom jí škorpión vzal do svých klepet a znovu odhodil. Hrál si s ní jak s panenkou. Při tom Niki upustila krabičku. Ta odlítla někam do neznáma.

„Kashiho jak to vypadá? Už tě doběhli?“ Ptala se kolegy Itai po vysílačce.
„Ne, zastavil sem na konci skal, ale ještě tu nejsou.“
„Něco se muselo stát!“
„Jo.Mám se vrátit nebo počkat na místě?.“
„Počkej tam.“
„Dobře.“
Itai doběhla na vrchol hory, něco se jí nezdálo. Obloha zčervenala. Něčí krev byla prolita.
„Sakra!“ Zařvala a přidala do kroku.

Niki se postavil, víc nedokázala. Stála tváří v tvář obřímu Škorpiónovi. Nemohla se hýbat. Byla paralyzována. Její tělo jako by se postavilo samo od sebe.
„Orion?“ Pomyslela si.
„Sakra co tam dělá? Proč nebojuje?“ vykřikl Anshin v zápalu boje s pavoukovitcem, když si všimnul nehýbající se Niki.
„To není dobrý.“ Koukala na Niki Mikon. „To vůbec není dobrý.“ Zatvářila se všelijak. „Niki sakra dělej něco!“ Zařvala.
„Něco se děje“ Řekl Anshin.
„Musím něco udělat.“ Vykřikla Mikon a rozběhla se k Niki.
Škorpión se napřáhl svým obřím ocasem, a namířil si to přímo na Nikinu hruď.
„Chunin je velitelem týmu. Nese odpovědnost za všechny ninji pod jeho velením. Pokud mise selže je většina odpovědnosti na selhání připsána nejvýše postavenému shinobi v týmu. Zněla Mikon slova Hokage, když jí sděloval co všechno obnáší být chuninem.
„Ne!!! Tentokrát nenechám misi selhat, nenechám kamaráda padnout. Nikdy už!!!“
(abyste si nemysleli, tady na tom řádku začínám brečet.)
Zařvala Mikon a skočila přímo do dráhy škorpiónova ocasu. Skočila přímo před paralyzovanou Niki, ta tam jen tak stála, bez sebemenšího pohnutí okem. Její tělo ostříkla krev, krev její kamarádky. Niki všechno kolem sebe vnímala, nemohla však nic dělat. Mikon zaúpěla bolestí. Škorpión se po úderu trochu vzdálil. Mikon spadla na zem. Měla roztrhnuté břicho. Všude kolem byla její krev.
„Nééééé!“ Zařval Anshin když to uviděl a upadl zděšením na zem. Škorpión stojící proti němu se náhle stáhl a zaútočil na škorpióna ohrožující Niki. Ta se chvíli poté co byla zachráněna svou kamarádkou probrala. Nevěřícně koukala na její tělo. Niki se posadila vedle Mikon a chytila jí za ruku a druhou rukou jí podpírala tvář. Kapky jejích slz začali dopadat na zem. Mikon se ale tvářila šťastně.
„Dokázala jsem to, ochránit tě…. Dlužila jsem ti to…“ Vydechla z posledního . Niki přestala vnímat okolí. Nezajímalo jí co se děje kolem. Zhroutil se jí svět. Její nejlepší kamarádka, ač se to možná nezdálo, jí zemřela v náručí. Nevšimla si ani toho že za nimi doběhl Anshin a začal taky plakat, ani toho že se tam objevila Itai a že škorpióni se zabili navzájem. Tenhle okamžik se jí vryl do paměti. Mikon zemřela, už nikdy to nebude jako dřív. Už nikdy se spolu nepohádají. Přesto že to není nejlepší náznak přátelství, k nim to patřilo. Už nikdy nebudou moci špehovat Anshin v posilovně. Už nikdy spolu nebudou trénovat, jíst rámen nebo provozovat ty holčičí věci o kterých nemám ani páru. Niki se pláč z očí přímo valil. Nechtěla svou kamarádku pustit z rukou. Nechtěla si ani připustit že zemřela. Byla celá od krve. Její a Mikonina krev se mísili v jednu. Nikina zranění nebyla však tolik vážná.
„Niki, je mi to líto.“ Skláněla se nad smutnou blondýnou Itai.
„Ne…ona…ona ne…nemůže být ….mr…mrtvá.“ Linuli se slzy z Nikiných očí. Anshin tam jen smutně přihlížel a brečel taky.
„Je mi to líto.“ Hleděla Itai na proud slz valících se kamenným povrchem země. Bylo jih víc než od normálního člověka.
„Ne ona není mrtvá.“ Odmítala Niki pustit mrtvé tělo. Pořád jí musela držet. Pořád jí musela hledět do tváře. Ona přece obětovala svůj život pro ní. Obětovala se proto že to byla její kamarádka, protože… protože jí věřila, měla…měla jí ráda.
„Kde je pečeť?“ Zděsila se Itai zanedlouho když si uvědomila že nikde kolem truchlících dětí nevidí krabici.
„Tady.“ Popotáhl smutně Anshin a vytáhl zlatou pečeť ze své kapsy.
„Niki, ty se bojíš že Mikon opravdu zemřela?“ Podívala se Itai na Niki, ta pokývala. Anshin nevěděl co si má myslet. Podle něho to byla opravdu blbá otázka.
„Niki polož Mikon.“ Dívka se nejdříve zdráhala, po chvíli ale Mikon položila na zem. Itai začala nad jejím tělem dělat několik pečetí, její ruce se stříbrně ozářili. Pak je přesunula na Nikiný čelo. Niki nevěděla co se stalo ale trochu se jí ulevilo. Anshinovi se zdálo že na malinkou vteřinku na Nikiným čele zahlídl pečeť.
„Co jste udělala Sensei?“ Podivil se a utřel si slzy. Pořád se ale tvářil nešťastně.
„Vyplnila díru v jejím srdci, kterou v dnešním boji obdržela.“ Odpověděla Itai a pomohla Niki na nohy. Blondýna vzala tělo padlé Mikon do náručí a otočila se čelem ke slunci, ozářenému načervenalou oblohou.
„Budeš navždy v mém srdci.“ Prohlásila smutně.