Kaeri 10 - tajemná žena

Cesta lesem se celkem táhla, Niki už asi 2 hodiny stěžovala a Itai z ní rozbolela hlava. Mikon s Anshinem byli v pohodě a Kashiho si hleděl svého.
„Co ti sakra vadí?“ Vrhla se Itai na Niki.
„Sem unavená a vy ne a ne zastavit!“ Tvářila se Niki naštvaně.
„Ach jo.“ Povzdychl si Anshin a Kashiho naráz.
„Nemůžeme zastavit, nestihly by jsme to!“ Pokračovala Itai.
„A jak je to ještě daleko?“ Zajímala se blondýna. Itai se zamyslela.
„Les pak hory a budeme tam.“ Usmála se.
„Cože hory?“ Vykulila Niki oči.
„Řikam, chováš se jako malý dítě.“ Přidala se do hádky Mikon.
„Cože?“
„Chtěla si nést tu krabici a přitom sama neuneseš ani sebe.“
„Nemam motivaci!“
„Jo jasně! To ti nežeru.“
„To jsou ty hory!“ usmála se Itai a přerušila tak hádku obou děvčat.
„Tohle? Ach jo.“ Povzdychla si Niki.
„Tohle se mi nelíbí.“ Řekl Kashiho.
„Co, ty hory?“ Podivila se Niki.
„Ne. Tohle.“ Ukázal kashiho na stádo různých druhý zvířat, které se řítili proti nim.
„Co to znamená?“ Divila se Niki.
„Zvířata poznají nebezpečí, před námi je pravděpodobně něco nebezpečného a tak před tím zvířata utíkají.“ Osvětlila Itai Niki situaci.
„Co navrhujete sensei?“ Podíval se Anshin na Itai. Ta se zamyslela.
„Já půjdu napřed, vy tady 20 minut počkáte a potom vyrazíte zamnou.“ Řekl Kashiho.
„Oni vyrazí za tebou, já počkám dalších 20 minut, budeme jim krýt záda z obou stran.“ Doplnila ho Itai.
„Dobře, to není špatnej nápad.“ Řekl Kashiho a vydal se na cestu.

„Konečně odpočinek.“ Usmála se Niki a sedla si na první rovnější kámen, který spatřila.
„No, myslím že odpočinek před takovým pohořím není blbej nápad.“ Usmál se Anshin.
„Jo.“ Přikývla Mikon.
„Vidíte, stejně semnou nakonec souhlasíte.“ Pomyslela si Niki a zatvářila se vítězoslavně. Itai ve volné chvíli přišla za Anshinem, který seděl nedaleko od ní.
„Anshin, není ta Niki nějaká divná?“
„Jak to myslíte sensei?“
„Se chová jako malí děcko.“
„občas.“
„Občas? Pořád!“
„Je taková co jí znám.“ Usmál se Anshin.
„Přestaňte jí pomlouvat!“ Zaslechla je Mikon a přidala se do rozhovoru.
„Proč si myslíš že jí pomlouváme.“ Podívala se na ní Itai nechápavě.
„Nemyslím, vím, nejsem hluchá!“
„Tos nemohla slyšet.“
„Ona je Kibova dcera sensei.“ Usmál se na Mikon Anshin. Itai pochopitelně Narutovo generaci znala, věděla kdo je Kiba.
„Aha, ta psí famílie.“ Usmála se potichu.
„Vlčí!“ Ohradila si Mikon. Itai se podívala na hodinky.
„Už je to 20 minut tak vyražte.“ Mikon probudila Niki a pomalu vyrazili. Skalnatý povrch nebyl moc pohodlný. Nešlo se jim po něm nějak dobře.
„Nechápu jak mohl sensei jít takovou rychlostí.“ Anshin se na Niki podíval, čekal další roztržku mezi ní a Mikon. Mikon chtěla opravdu něco říct ale Anshin jí skočil do řeči.
„Já zase…“
„Hele Niki nechceš nést tu krabici.“
„Jasně.“ Usmála se Niki a vzala si od Anshin dřevěnou krabičku.
„Sensei říkala že jí máš nést ty.“ Ohradila se Mikon.
„Sensei tu není.“ Usmál se Anshin.
Tým se konečně vydrápal na vrchol. Všude kolem rovina. Ta se táhla asi 6 km.
„Jak daleko si myslíte že sensei je?“ zeptala se Niki.
„Daleko.“ Ozval se neznámý ženský hlas. Tým se otočil. Za nimi stála černovlasá žena s dlouhými vlasy. Měla úplně bílou kůži. (poz. Oroxicht v ženském provedení. NN žádný převtělení , kabuto asi zapracoval ).
„Kdo jste!“ Vykřikla Niki.
„Orion.“ ( nejsem na jména a tak sem plác první blbost co mě napadla)
„Ta hvězda?“ Vykulila Niki oči.
„Ach jo.“ Povzdechl si Anshin.
„Co chcete?“ Vykřikla Mikon.
„Není to jasný? Tu bednu co má ta přitroublá blondýna v rukou.“ Usmála se babizna.
„To vystihla.“ Usmála se Mikon vražedně.
„Mi ti jí ale nedáme.“ Vyplázla na ní Niki jazyk.
„Neprovokuj.“ Okřikl kamarádku Anshin.
„Nevadí, vezmu si jí sama.“
„Zkus to!“ Vykřikla Mikon.
„Úředně potvrzeno, jsem tu jedinej normální.“ Pomyslel si Anshin.
Žena složila roce v pečetě. Niki je poznala.
„Co si chceš přivolat? Motýli?“ usmála se bloncka.
„Ne.“ Odpověděla. „Kuchiyose no jutsu!“ vykřikla.
„Krevety?“ Vykulila oči Niki.
„OMG!“ Pomysleli si snad všichni kolem.
„Škorpióni!!! To nepoznáš škorpióna? Jak si mohla vylézt z akademie?? Co je těžkého na tom rozeznat škorpióna od krevety?“ Začala Orion nadávat. Mikon s ní soucítila.
„Fíha ty jsou velký.“ Koukal anshin na Škorpióna velikého asi tak jako je on.
„Jsou 3 jako vy, schválně jak si s nimi poradíte.“ Ušklíbla se Babizna a zmizela.