Jak pozvat dívku na rande 14 aneb Konec jedné série + menší oznámení

EDIT 15. 11. 2010
Lidi, nekažte si vkus, nečtěte to xD
Zvrhlý poustevník spolu se zavrhlým psycho-emoušem dorazili k mstitelově bytu. Jirie neurvale vtrhnul dovnitř (jako beranidlo opět použil Sasanovu lebku… ten zanedbatelný zbytek jeho mozkových buněk volá SOS! ) a jemně s ním prásknul o zem.
Ten už byl na milé zacházení zvyklý, takže to jeho hlasivky tentokrát ani moc neodnesly… vztekle a zmateně si serval část lepkavé mucholapky z cool účesu, přičemž slupl jednu mouchu (vzápětí zalitoval, že nemá med… OroXichtovy pražené mušky s medem byly vyhlášené u všech zlých hochů… a on měl to štěstí, že získal jeho super-tajný recept! Jak se tehdy Kabuťákovi vzteky zamlžovaly jeho potter-brejle… hehe to má za ty svoje hokusy-pokusy na Sasukeho beďarech, parchant jedna šedovlasá… )
„Kua co to jako mělo bejt?“ zařval Ero-sennin.
„Beh… co jako? Vyznal jsem jí…“
„Udělal jsi...“ přerušil ho ježek…
„…konečně tu…“ mlel si svou Sasan.
„…ze sebe fakt parádního…“ (Jirayiu jeho kecy asi nezajímají… upřímně, koho taky jo? xDD)
„…nehynoucí lásku… teda skoro, jak jsem už říkal, svoje vlasy mám radši, ale v podstatě…“
„…DEB*LA!“
„… a taky Barbie… uhm co?“
Jiraiya mu „slušně“ doporučil, co si může se svými Barbie… načež se Sasuke hystericky rozbrečel (zase xD ufňukanec jedna…) že prý to jeho citlivá dušička nevydrží… no, vydržela… sice ne úplně v pořádku, ale detaily… a od minule dokonce pokrok - řasenka přežila taky, Maybelline forever!

O nějakou dobu později
„Tak co budeme dělat?“ zeptal se nakonec Jíra.
*zabiju-tě-vykuchám-tě-zapřemýšlím-proč-jsem-to-udělal-a-zabiju-tě-znova pohled*
„Ehm… tak znova. Co uděláme?“ Jirayia se nevzdává…
„Ty se ptáš, co?“
„Ne, budu se asi ptát kde! Jasně že co… co uděláme?“
Sasuke se unaveně posadil, chytil se za zdroj jeho vědění (hlavu xD) a zaúpěl bolestí, zatímco Jirayia začal znuděně listovat nedokončeným Icha Icha. Že se s ním vůbec zahazuje…
Že já nezůstal u pomsty, pomyslel si Sasuke. Co mi chybělo? Ty slepice mě obdivovaly… měl jsou ímou temnou image mstitele… Všichni za mnou lezli a já je jen odkopával… Byl jsem prostě cool! Co cool, super-cool! Extra-hyper-mega chlapík! Chladnej jako led! (pozn. A měl zamrzlý obvody xDD) I ten rádoby emák z Nagasaki Motel nebo jak se to jmenuje, ten s tím černobílým smetákem na palici mě kopíroval… povzdychl si a zatřásl již neexistující ofinkou.
„Jo, kde ty starý časy jsou…“
„Věděl bych,“ ozval se účastně Zvrhlík.
„Jo… eh, počkat, s tebou já nemluvim!“ A pořádně zamrzlý…
*opravdu nudných deset minut ve stylu mluvim-nemluvim-co-bude-dál-co-nebude...*
A nakonec řešení…

Mezitím v obchůdku
„Druhou radu? Co tím myslel?“ zeptal se zmatený Naru.
Sakura ho preventivně sjela pohrdavým pohledem… načež si uvědomila, že ani její mozek odpověď prostě nedá.
„Jashin ví… ale asi nic důležitého,“ prohodila zamyšleně. „Co myslíš?“
„Třeba… třeba se do tebe zabouch a teď otravuje život Ero-senninovi a chce tě pozvat na rande,“ plácl prázdně Naruto.
„Baka! Takhle hloupý přece není nikdo… Taková historka může napadnout jen opravdového cvoka… ani k smíchu to není… “
„Jo, to je fakt… Hehe, takový nesmysl… tak to fakt ne…“