Čekání ve tmě! - 4 Nový cíl ...

Nastalo ráno a Naruto svyžně kráčel po opuštěné ulici, která vedla ke kanceláři Hokage. Byl zvědavý proč zrovna dneska dostal misi. A hlavně se nemohl dočkat až se dozvý s kým na ni má jít.
Když se pomalu blížil k bodově všiml si, že se v okně u Tsunade mihl stín. Hned na to však zmizel. Naruto přidal do kroku, až skoro běžel. Schody vyšel po dvou a chodbu ke kanceláři skoro proběhl. Těsně přede dveřmi se zastavil. Zhluboka se nedechl, aby se uklidnil a zaklepal.

„Dále!“ vyzvala Tsunade příchozího a pohlédla na dveře. Ty se pomalu otevřely a Naruto vstoupil do místnosti. Zběžně ji prolétl pohledem. Krátce se zastavil na ANBU, ale ne moc dlouho aby to vypadalo nápadně a přetočil svou pozornost na Tsunade.
„Naruto, už jsem myslela, že nedojdeš." prohlásila Tsunade kousavě a ukázala na židly, vedle té na které seděla ANBU. Naruto zahuhlal jakousi omluvu a zamířil k místu. Přitom si s nepokrytým zájmem prohlížel ANBU. Podle všeho to byla, žena. Měla dlouhé vlasy ebenové barvy, sahající až k jejím štíhlým bokům. Kolem krku měla světle fialový šál, její štíhlou postavu zvýrazňovalo černé tričko na ramínka od pasu dolů síťované. Od pasu dolů měla černé třičtvrteční katlhoty a stejně tak černé boty.
„Hmm, vypadá celkem silně. Možná je i dokonce stejně stará jako já."
ANBU se pod jeho pohledem lehce zavrtěla, ale bylo vidět, že si ho také prohlížela. Naruto byl oblečen do černého trička s dlouhým rukávem, na něm měl černo-oranžovou mikinu s třičtvtečním rukávem, která ladila s jeho oranžovými kalhotami. Boty měl černé stejně jako ochranou čelenku a nakonec měl na sobě dlouhý bílý plášť, který dole lemovaly malé červené a oranžové plamínky.
„Je ještě hezčí než byl předtím!“ pomyslela si ANBU a po několika rocích se zase pořádně začervenala.
„No jak vidím už jste se oba pořádně prohlédli, tak můžeme přistoupit k misi.“ řekla s úsměvem Tsunade. ANBU se zarazila.
„P-počkej Tsunade! To chceš říct, že budu mít misi s ním!“ řekla zděšeně ANBU. Tsunade kývla a ANBU se sesunula na židli. Naruto se na ni se zvednutým obočím podíval.
„Je v tom snad nějaký problém?“ zeptal se vážně a trochu dopáleně Naruto.
„Jasně že není!“ odbyla ho Tsunade. Naruto se na ni ublíženě podíval, ale dál to nekomentoval.
„Tak, konečně můžeme přistoupit k misi. Jak už jsi si Naruto jistě přečetl je to mise typu S. Je možné, že se setkáte s Akatsuki a možná i s Orochimarem. Takže buďte co nejvíce opatrní. Úkol je jednoduchý, Vydáte se do zakázaného chrámu na hranicích země Písku a Ohně. Zmocníte se svitku, který dopravíte zpátky do vesnice. Je velice důležité, aby svitek nepadl do nesprávných rukou. Kdyby se tak přece jenom stalo, a nebyla by šance ho získat zpátky, máte povolení ho zničit. Ale nikdo, opakuji nikdo ho nesmí otevřít bez mého souhlasu. Je vám to jasné?!" Tsunade je propalovala pohledem dokud ji neodpověděli.
„Skvělé, kdy máme vyrazit?" zeptal se po odsouhlasení Naruto.
„Nejlépe hned!“
„Skvělé tak já se jdu připravit.“ řekla rychle ANBU a už už se zvedala.
„Počkej! Tohle není ANBU mise, takže tě musím požádat o odevzdání masky do doby než splníš misi.“ zadržela ji okamžitě Tsunade. ANBU zatala ruce v pěst.
„To ale nemůžeš!“ zvýšila trochu hlas.
„To víš že můžu! Jsem Hokage a navíc Naruto by tě určitě rád viděl.“ hodila okem po Narutovi, který to vše nechápavě sledoval. ANBU se pod maskou začervenala.
„Dobrá.“ souhlasila nakonec a pomalu si sundala masku. Položila ji Tsunade na stůl, která ji s úsměvem schovala do šuplíku. ANBU se pomalu otočila k Narutovi.
„Ráda tě zase vidím Naruto-kun!“ řekl s úsměvem ANBU. Naruto si ji dlouho prohlížel, protože z ní nemohl spustit oči.
„Krásnější dívku jsem ještě neviděl!“ pomyslel si Naruto a až po chvíli se soustředil na její totožnost, protože až ted si uvědomil, že ten hlas je mu velice povědomý. Dívka na něj upřela své levandulové oči a Naruto spadla čelist.
„H-H-hinato??!!!“ vykřikl překvapeně Naruto. Dočkal se lehkého přikývnutí a lehkého úsměvu.
„Tsunade! Ale proč zrovna mise s Hinatou?“ podivil se Naruto.
„Chceš snad někoho jiného?“ zeptala se ho překvapeně Tsunade.
„Ne! Jasně, že ne!“ řekl honem Naruto. Tsunade se usmála.
„Dobře, můžete jít. Věřím, že si máte hodně, co vyprávět a tak můžete na misi vyrazit až večer!“ řekla nakonec Tsunade a oba vyhnala na chodbu, kde nastala tížívá chvilka ticha, kterou jako první rozehnal Naruto.
„No Hin … nezašla by jsi na ramen? Já ještě dneska nesnídal, tak…“ navrhl nesměle Naruto.
„Jasně moc ráda! Taky jsem ještě nejedla!“ přikývla Hinata a podívala se na něj. Naruto mírně zčervenal.
„Ježiši! Co se to se mnou děje?! Snad jsem se do Hinaty nezamiloval … hmm, ale kdo by se divil?! Vždyť je strašně pěkná a navíc fakt vyspěla. A to hlavně fyzicky!“ pomyslel si Naruto a letmo si Hinatu prohlédl. Okamžitě se chytnul za nos, aby zastavil příval krve. Hned na to prudce zavrtěl hlavou, aby se zbavil jiných představ, co mu přicházeli na mysl.

Hinata byla v Narutově společnosti trochu nesvá. Kdo by se divil, když se po něm každá holka v na ulici otáčela a na ni se dívali poněkud nenávistně. Naruto se cítil také trochu trapně, protože kudy prošli tak se za Hinatou otáčel každý chlap i malý kluk. A na Naruta zírali jak na nějakou špínu, která tu zavazí.
Otočil hlavu směrem k Hinatě, že ji něco řekne, ale zarazil se když se jejich pohledy střetly, oba se okamžitě odvrátili.
„Už by jsme tam měli být!“ řekl najednou Naruto a díval se před sebe. Hinata stroze kývla. A opravdu za několik minut vešli do Ichiraku ramen a sedli si k pultu.
„Vítejte! Co si -“ začal stařík, ale zarazil se když ty dva uviděl.
„N-naruto?! H-hinato-san?!“ zašeptal překvapeně. Oba se na něj usmáli.
„Rád tě zase vidím!“ pozdravil s úsměvem Naruto a sedl si na jednu ze židlý. Hinata se na staříka podívala.
„Už je to dlouho, co jsem u vás nebyla.“ řekla zasněně Hinata a sedla si vedle Naruta. Stařík přikývl..
„Už to budou aspoň tři roky. Kde ses tak dlouho toulala Hinato-san? A ty taky Naruto. Už bylo na čase, aby jsi se vrátil.“ pokáral ho stařík, ale usmál se na ně.
„To už je minulost. Teď jsem zpět. Ani nevíte jak dlouho jsem se těšil na tvůj ramen!" ujistil ho bloňdák až mu stekla po bradě slina.
„To rád slyším." Stařík se zasmál a vyhrnul si rukávy. „Tak dobře, dneska dostanete rámen na účet podniku!" a dal se rovnou do vaření.
Naruto a Hinata se mezitím rozpovídali, ale Narutovi se něco nezdálo. Hinata byla stále taková zamlklá a na tváři měla kamenný výraz. Někdy se usmála, ale to bylo jen výjimečně.
„Musím dosáhnout toho, aby byla jako dřív!“ pomyslel si Naruto a rozhodně se na Hinatu podíval.
„Copak?“ zeptala se zmateně.
„Ale to nic!“ odbyl ji rukou Naruto a oba se pustili do horkého ramenu.