Víra v naději

Ták... další má jednorázovka... trochu kratší než obvykle... snad se bude líbit Jména jsem (aspoň myslím xD) neuvedla, ale podle obrázku a vlastně i obsahu je jasné, o kom to je... ale představit si můžete koho chcete xDD

Oba toužili po něčem, co nemohli mít…
Oba chtěli být jiní… oba vyrůstali tak, jak si to nepřáli…
Oba poznali samotu a smutek…
Oba se narodili důležitými ale přesto byli tak nevýznamní…
On byl populární a ji sotva kdo znal…
On byl ten silný a ona nenáviděla boj…
On vše ztratil a ona to zatím nedokázala najít…
On setrvával v minulosti a ona se chtěla změnit…

Byli tak jiní, a přesto podobní…oba nikdy na veřejnosti neukazovali své city… on je skrýval a ty její nikoho nezajímaly…
Nikdy spolu nepromluvili slova… nikdy nezaregistrovali existenci toho druhého… byli spřízněné duše, které se nikdy nepotkaly…dvě lodě, ale každá plula jiným směrem… takže se zákonitě jednou musely potkat…
Říká se, že protiklady se přitahují, že dvě stejné strany magnetu se odpuzují… oni měli mnoho společného, ale přesto tam byly rozdíly, které je ale spojovaly ještě víc… nebyli úplně jiní, ale ani stejní…
On obdivoval její nevinnost… ona vzhlížela k jeho síle… naučila ho znovu milovat a on jí ukázal, že první láska není ta jediná, že stojí za to jít dál…
Jít dál s ním… i když občas nestačila jeho krokům... a on nerozuměl jejím zkratkám, cestu měli společnou, a to bylo hlavní… kráčeli po ní společně a to stačilo.
Jenže nic netrvá věčně, a i oni se jednou museli rozdělit… dojít na tu osudnou křižovatku, kde se mělo rozhodnout o jejich dalším životě…
Vyhýbali se těm otázkám… ale odpověď přece jen přišla.
Měl nevyřešenou minulost… ale ona chtěla vidět jen budoucnost… jejich oči se už nedívaly stejným směrem, a jejich cesty se rozdělily…
Kdo ví, třeba se zase sejdeme, řekli si…
Loučení jsou vždy bolestná, ale o to sladší jsou návraty… to byla jejich naděje.
Naděje… je to snad jen slovo útěchy? Falešný slib… ano nebo ne, věřit či nevěřit… odpovězte si sami…
Čas plynul, minuty se měnily v hodiny… hodiny přerostly do dnů a ty se staly matkou týdnů, měsíců a později i let…
I ta největší naděje jednou vybledne, nejtajnější přání se stává čím dál vzdálenější a síla dál bojovat vyprchá… pak už zbývá jen víra, víra v zítřek, v lepší dny… víra jednoho v druhého… víra v lásku, která překoná vše…
Která bude trvat navždy… víra ve chvíli, která určitě nastane… chvíle návratu…

Chvíle, kdy se sen stane skutečností…

Teď?