Tajuplná mise 7.

„Pozor!“ vykřikla a v rychlosti se přemístila za větev za své dva společníky, na které už letěly další dva Kunaie, kterým šanci se uhnout. Mohli jen vteřinu po vteřině sledovat jak se přibližují, teprve pár centimetrů před jejich obličejem uhnuly kunaie ze své dráhy. Oba se překvapeně podívali za sebe uviděli Uraa stojící na větvi.
„Neohlížejte se po mě, hlupáci! Musíme najít nepřítele.“ Zařvala na své společníky a zmizela někde v lese. Ti ně nic nečekali a také zmizeli, tiše se plížili okolo místa, kde byli napadeni. Po pár minutách se k nim přidala i Uraa.
„Vím kde jsou a kam jdou. Ty Kaede počkáš tady až se přiblíží, pak je pozdržíš nějakým ninjutsu, to je chvíli zabaví. Mezitím je ty, Djunko, napadneš se svou katanou ze zálohy a já je překvapím ze shora. Jsou tři, takže bychom je mohli zvládnout. Už se blíží, připravte se!“ vychrlila ze sebe dost primitivní plán a zmizela. Kaede a Djunko se schovali v nejbližším křoví a vyčkávali. Minuty se táhly jako hodiny. Uraa byla nervózní, už dlouho nikomu nevelela, navíc neznala pořádně schopnosti svých nepřátel a sílu svých přátel mohla odhadovat jedině z vyprávění.

Uslyšela někde vepředu zaprskání větvičky, to se k nim blížili ti, co je tak zákeřně napadli, ale proč je vlastně napadli? Právě když spatřila obrysy tří postav, z jednoho křoví se proti postavám vyřítilo množství hliněných bodáků. ´Mohla si ještě chvíli počkat, Kaede.´pomyslela si Uraa a sledovala jak se nepřátelé obratně brání pomocí hliněného štítu. Po chvilce přišel další útok, Djunko je napadl podle dohody ze zálohy a nyní bojoval asi se čtyřicetiletým mužem katana proti kataně. Byl sice rychlý a mrštný, ale jeho protivník ovládal svou zbraň lépe než perfektně a měl rozhodně více zkušeností. Uraa zkontrolovala Kaede, která měla také soupeře vyšší úrovně než jakou mohla zvládnout, ale snažila se. Pomocí techniky přemístění ho napadala z různých stran, její ninjutsu jí bylo k ničemu, protože ovládala pouze jeden živel a to zemi, kterou ovládal i její protivník, který k tomu přidával i živel vody. Uraa se tedy zaměřila na zbylého ninju, který vypadal ze všech nejslabší. ´Celá skupina je na úrovni jouninů, to je špatné. Musím toho chlápka rychle vyřídit a pomoct ostatním. Jinak si můžem hledat kytky na hrob.“ Pomyslela si a tiše zaklela, její protivník se vyhnul jejím jehlicím a použil na ní genjutsu. Nebylo mu nic platné, protože Uraa měla výbornou kontrolu nad chakrou a udržet ji v genjutsu bylo nesmírně obtížné. Vrhla po něm další várku jehel, nepoužívala zatím svá chakrová vlákna. Jejímu protivníkovi se podařilo dostat blíž a použil na ní ninjutsu v podobě bleskového výboje, Uraa o kousek uhnula a opět po něm hodila jehlice, pomalu ho začínala mít tam, kde chtěla. Jak předpokládala ani tentokrát se jí ho nepodařilo zranit.
„Vím kdo seš. Ale vrtá mi hlavou proč bojuješ za listovou, když jsi z… kch“ poslední slovo mu nebylo souzeno říct, z krku mu proudy tryskala krev a trčely jehlice. Muž nebyl dostatečně opatrný a nevšimnul si, že Uraa používá k útokům jen jednu ruku, druhou pomocí chakrových vláken dostala jehlice za protivníka, vyčkala na vhodnou chvíli a zabila ho.
´Nebyl opravdu moc silný, ale odkud o mě získal tolik informací´dál už se tím nestihla zabývat, protože její společníci potřebovali pomoc. Prvního uviděla Djunka, který byl už na pokraji svých sil, zaujala výhodnou pozici, tak aby mohla pomoci i Kaede, která na tom byla podobně jako Djunko. Djunkuv protivník se chytal k poslednímu úderu. Napřáhl katanu a chtěl s ní švihnout, ale katana zůstala vlivem Uřiných vláken na svém místě a shinobi, který jí držel se zapotácel. Ve stejnou chvíli poslala na protivníka Kaede svoje jehlice, ten uskočil protože si jich všimnul, jehlice ho však dohnaly a zapíchly se hluboko do ruky, kterou jim nastavil, aby si uchránil krk. Uraa, která se soustředila na dva protivníky najednou, nevnímala pořádně okolí a tak si včas nevšimla, že na ní letí ostří kusarigamy. Zaregistrovala ho příliš pozdě, snažila se uhnout, ale podařilo se jí to. Špička srpu jí bolestivě rozsekla kolenou levé nohy a vrátila se zpět ke svému majiteli, který se rychle přemístil k poslednímu žijícímu nepříteli a se slovy „To nejsou oni, zmizeli.“.
Uraa spadla do trávy, bolest v noze byla nesnesitelná a ona se na svou levou nohu bála podívat, protože si uvědomovala, že právě přišla o nohu.