Tajuplná mise 6.

Zachránila jí její chakrová vlákna, kterými se zachytila o strom a vmanévrovala se na správné místo.
„Dobrá práce, kdyby ses nepřichytila asi by sis pořádně natloukla.“ zmateně se podívala směrem odkud hlas vycházel a spatřila Kakashiho dřepícího v okně, držícího nějakou knížku.
„Dobrý den Kakashi.“ vrhla po Kakashim pohled ´Já to měla všechno pod kontrolou.´“Vy tu bydlíte?“
„No dalo by se říct, že jo.“
´OK, introvertní kliďas, to nevypadá na nějakej dlolouhej hrozhovor.´
„No a jak bych to řek.. hm.. tvůj sensei bydlí přímo vedle tebe.“
„Coo?!“ Uraa leknutím málem spadla ze stromu „Ten… on!!“ už chtěla začít nadávat na osud, ale uvědomila si, že jí Kakashi poslouchá s podivným pohledem. „Hehe.. můj sensei, zajímavé.“ zasmála se rozpačitě a zajela si rukou do vlasů.
„Uhm… Kakashi, mohl by si mi, prosím, říct, kde tu je nějaký podnik, prodávající saké?“
Dotyčný protočil oko a řekl: „Jak bych to popsal… pojď radši se mnou.“

Takhle začal Uřin pobyt v Konoze, za první tři měsíce stačila poznat Konohu celkem dobře. Našla si pár přítel, kromě Shizune a Kakashiho, to byli Djunko (malý mrštný chunnin), Kaede (hezká černovláska se kterou byly nerozlučná dvojka) a Noguchi (sensei Djunka a Kaede, okouzlující mistr genjutsu). Jen s Ibikim vycházela stále stejně, ale i přesto se z nich stával výborný vyslýchací tým. Jen ji trochu štvalo, že neměla ještě pořádnou misi. Ale i to se mělo změnit.

Jako obvykle se Uraa řítila ulicemi, nestíhala. Přátelé si z ní občas dělali srandu, že to nestíhání okoukala od Kakashiho, to však rozhodně odmítala. Doběhla přesně v devět, Ibiki po ní hodil klasický znechucený pohled.
„Máš jít k Tsunade-sama.“ řekl a odešel.
´Ten Ibiki má zas náladu. Copak mi asi chce Tsunade?´ pomyslela si a běžela dál. Cestou k Tsunade potkala Shizune, ta jí prozradila, že Tsunade je potřebuje na misi. Nadšená Uraa přidala v rychlosti, až konečně doběhla ke dveřím, zaklepala a vstoupila. V místnosti stáli dva lidé, ve kterých poznala Djunka a Kaede, Tsunade seděla autoritativně za stolem a probírala nějaké papíry.
„Dobré ráno, Hokage-sama.“ usmála se Uraa, „Ahoj vespolek.“
„No konečně jsi dorazila. Mám pro tebe misi, ve vesnici je momentálně nedostatek ninjů, takže potřebujeme každého. Není to složitá mise, je stupně C. Vy tři budete poslové do skryté Mlžné vesnice, předáte tam tento svitek. Zbytek informací je tady. Šťastnou cestu.“ Podala svitek Kaede a začala se opět věnovat dokumentům.
„Nashledanou Tsunade-sama.“ rozloučili se všichni sborově.
„Takže sraz přesně za hodinu a půl před branou. Za hodinu a půl a né že zas poletíš přes půl vesnice jak tajfun, Uraa.“ ujala se vedení Kaede.
„Kaede, ty seš hrozně panovačná, budu tam včas. Teď mě omluvte vážení.“
„Rádi.“ všichni tři se rozprchli.

O půlhodinu později se řítil tajfun jménem Uraa k bráně Konohy, tam ji už očekávali její společníci.
„Ok, Ok.. sem tu včas. Teď by to chtělo naplánovat trasu s dohodnout se, kdo ponese svitek.“ Vychrlila ze sebe Uraa a vytáhla mapu se zakreslenou a rozplánovanou trasou. Druhým dvoum došel na chvíli dech. Jako první se vzpamatovala Kaede.
„Heh.. koukám, že sis s tím dala práci. Myslím, že bychom se měli podle něho řídit. A svitek ponesu já.“ snažila se převzít zpět velení černovláska.
„Dej ten svitek radši Djunkovi, je z nás nejmrštnější a nejrychlejší, takže nejsnáze unikne nepříteli a pronásledovatelům.“ Začala zase chytračit Uraa.
„Hele, kde se v tobě vzala ta vůdčí osobnost, Uraa?“ zeptal se se smíchem Djunko, když přijímal od rezignující Kaede svitek.
„Já se jen těším.“ usmála se Uraa a vjela si rukou rozpačitě do vlasů.
„No jo! To je vlastně tvoje první větší mise.“ uvědomila si Kaede.
„Jo.“ Odpověděla Uraa a podívala se radši někam jinam, nerada lhala přátelům a vzpomněla si na svůj bývalý tým. „Tak už dem, ne?“ změnila radši téma.
„Dobře, za mnou!“ zavelela Kaede a vyrazili.

Těch několik dní do Skryté mlžné vesnice uplynulo rychle a naši mladí shinobi předali vzorně své poselství a vydali se na cestu zpátky. Do Konohy jim zbýval už jen den. Djunko dívkám vyprávěl vtipy, aby si zkrátili cestu. Takže každou chvíli někdo zakopnul smíchy a s nadávkami skončil ve křoví. Uraa najednou pocítila zamrazení v zádech. ´Šestý smysl!´ bliklo jí hlavou. Otočila se právě včas, by vychýlila kunai letící přímo na ní.
„Pozor!“ vykřikla a v rychlosti se přemístila za větev za své dava společníky, na které už letěly další dva Kunaie, kterým šanci se uhnout.