Tajuplná mise 5.

„I štěstí je součástí výhry. Jsi tu ale pro to, abych ti představila tvého senseie. I když ti ho asi moc představovat nemusím…. Aaa právě přišel.“ usmála se Tsunade.
Ve dveřích stál Ibiki.
´Jen to ne, zase ten týpek Ibiki, to je snad noční můra. Já chtěla toho Kakashiho! Takhle budu mít každej den psycho.´
„Eh… Dobrý den sensei.“ pozdravila Uraa a snažila se tvářit neutrálně, což ale při pohledu na Ibikiho zlověstný úsměv moc dobře nešlo.
„Dobrý den, Uraa. Jak ti už Hokage-sama řekla, já budu ode dneška tvým senseiem. Takže kdybychom se šli projít a probrali některé podrobnosti.“
„Jistě sensei.“ řekla bez velkého nadšení
„Nashledanou Hokage-sama.“ rozloučili se a odešli společně z místnosti.
„Nejdříve ti ukážu, kde budeme pracovat. Možná už tušíš, že jsem jounin specializovaný na výslech a získávání informací.“ zlomyslně se na ní usmál, jako by tím chtěl říct, že se od ní dozví všechno co bude chtít.
´Opovaž se mě vyslýchat. Svou vesnici nezradím.´pomyslela si Uraa a nahlas řekla „ Manipulace s lidmi mě vždycky zajímala.“ ´a dost často jsem jí používala.´dodala si pro sebe.
„Všimnul jsem si tvé psychické odolnosti, proto tě chci vyučovat a také proto…“ na chvíli se odmlčel a věnoval Uraa pátravý pohled „že ti nevěřím.“ ta slova na ní působila, jako kdy by jí polili ledovou vodou. Uklidnit se jí dalo spoustu práce.
„ To je vaše chyba.“ odpověděla zdánlivě lhostejně ´Co sakra ví?´ a v hlavě jí vířilo milion otazníčků.
„To se ještě uvidí. Ale teď k dalším organizačním prvkům. Budeme se tu scházet každý den v devět.“ mezi tím totiž došli k malému nenápadném domku. „Asi tak dvě hodiny tě budu učit umění vyslýchat lidi, myslím, že ti to půjde. Pak dostaneš nějakou administrativní práce, nikterak důležitou ale potřebnou. A abys měla šanci se zlepšit v boji, tak jsem poprosil Kakashiho, který měl původně být tvým senseiem, aby ti občas s něčím pomohl. Já nebudu mít čas. A ještě jedna věc. Opovaž se vesnici zradit.“ Uraa dalo velkou práci dívat se mu do očí a netřást se.
„Rozumím.“ odpověděla odhodlaně a modlila se aby ta rozmluva už skončila.
„Dobře. Teď můžeš jít a zítra tady buď v čas.“
„Nashledanou sensei.“ oddychla si a radši co nejrychleji zmizela z dohledu.

Domů se dostala až asi po čtyřech hodinách, stále měla problém s orientací ve vesnici. Ležela utahaně na posteli a přemýšlela ´To sem zas schytala úžasného senseie, má mě fakt rád. Jestli tohle přežije moje psychické zdraví, tak si hodnost při nejmenším jounina. to asi zvládaj ostatní?. I když se mi to vlastně hodí, že mám za senseie Ibikiho, on je blízko Hokage a informací, to by se mi mohlo hodit, jen kdyby nebyl tak podezřívavý.“ Jak tak přemýšlela, dostala chuť na saké, nevěděla ale kde tady je bar a že by ho musela hledat, radši si nechala zajít chuť a šla spát.

Další den ráno, po menším zaspání, doběhla na místo setkání, naštěstí v čas. Bylo přesně na minutu devět. Ibiki už tam čekal.
„V téhle budově sídlí Konožský vyšetřovací zbor, pracují v něm především příslušníci ANBU. Jsou tu jejich kanceláře, archiv a v suterénu jsou cely a místnosti určené k výslechu. Tam právě míříme.“ řekl Ibiki a škodolibě pozoroval jak Uraa naskakuje husí kůže. „Tam bude probíhat výuka. Tak pojď za mnou.“
´Prý výuka… sadista jeden.´Uraa se rozhodla radši mlčet a poslušně následovat Ibikiho. Prošli dlouhou chodbou, která byla plná očíslovaných dveří. Na konci chody byly dvoje schody, oboje vedly dolů,ale jedny vedly napravo do cel, jak se později dozvěděla a druhé do leva , právě tam Ibiki zahnul. Schody byly úzké a špatně osvětlené, téměř až strašidelné. Vedli do další úzké chodby, jedna strana chodby byla vyplněna dveřmi a druhá byla prázdná. Došli až k pátým dveřím, Ibiki je otevřel a galantně jí pustil dovnitř jako první. Uraa to ovšem moc neocenila. Vstoupila do spoře osvětlené místnosti se stolečkem a dvěmi židlemi. Do stěny bylo zabudováno pár skříní, raději nepřemýšlela nad jejich obsahem.
„Posaď se.“ vyzval jí sensei a ona ač nerada poslechla, něco jí to připomínalo, ale výslech se nakonec nekonal.
„K tomu abys dokázala s lidmi manipulovat, musíš umět celkem přesně poznat jejich povahu v relativně krátkém čase. Jak jí poznáš?“
„Podle chování, způsobu mluvení a.. podle pohybu?“
„Výborně, jsi chytřejší nežli jsem myslel.“
´Css! No to teda jsem!!!´ Uraa v duchu zuřila, neměla ráda, když někdo podceňoval její intelekt.
„Jak je vidět, základům budeš rozumět, proto ti dám speciální úkol. Uděláš rozbor osobnosti pěti osob. Nesmíš se jich ptát na otázky ohledně jejich osobnosti, ale mluvit s nimi můžeš. Zítra ráno ať to máš sepsané.“
„Jistě sensei.“
„Proto tě dnes už propustím, abys měla dostatek času.“
„Tak tedy nashledanou.“
„Na viděnou.“

´Sakra to nemám šanci stihnout! Koho ale budu popisovat? Koho tu znám? Trochu Shizune, pak Ibikiho, Kakashiho, Tsunade. Skvělý čtyři lidi z toho se dvouma sem skoro ani nemluvila. Tak jo začnu s popisem Shizune a Ibikiho, pak se uvidí.´ zamířila si to domů. Tam si našla papír a nějaké psací potřeby a začala si hledat ideální místo na psaní. Vyhlédla z okna a uviděla tam velký košatý strom. ´To bude ideální místo! Budu mít rozhled.´ Vyklidila z okna všechny kytky, které se tam nějakým omylem dostaly. Z okna vyskočila na větev, jenže to maličko nevypočítala a málem spadla. Zachránila jí její chakrová vlákna, kterými se zachytila o strom a vmanévrovala se na správné místo.
„Dobrá práce, kdyby ses nepřichytila asi by sis pořádně natloukla.“