Pár hodin v Konoze-část 2.

Tenhle díl je o něco kratší a trochu nepovedený oproti předchozímu, ale snad se vám bude líbit:

PÁR HODIN V KONOZE-část 2.

"Ehem....jáá....ééééé..."začala jsem koktat a zároveň jsem začala hrabat v kapse ve snaze nahodit dojem, že jsem MĚLA v kapse nějaké peníze.
"Jáá....éé....jistě....samozřejmě!"vypadlo ze mě, při neustálem šátrání v kapse a bonusovým, pěkně blbým úsměvem.
"Jááá........někdo mi ukrad peněženku!!!"vykřikla jsem najednou nevědomky, co to tu vlastně plácám za blbosti.
"Tak peněženku, jo?!" zeptala se přísně Ayame.
"Ééé...jo, peněženku...!" snažila jsem se (marně) uhájit mou výmluvu.
"A co s tím teď budeš dělat?" zaptala se Ayame s ještě přísnějším pohledem, ze kterého byl ale místy vydět škodolibý úsměv, který tak pracně dusila.
"To jaksi nevim......nebyla by....třeba sleva?" zeptala jsem se v naději, že těch pár drobných někde seženu.
"Ne, to by nebyla. Ale bylo by tu místo na výpomoc" řekla Ayame a škodolibý úsměv, který už (pravděpodobně schválně) neudržela.
"Co?!" zaptala jsem se překvapeně.
"Místo na výpomoc. Jakože si to tu odpracuješ" vysvětlila mi Ayame a její škodolibý úsměv přibral na intenzitě.
"To jako myslíš vážně?" zeptala jsem se se zvláštní smíchaninou tónů v hlase.
"Zcela vážně. Výpomoc se hodí-plus pro mě, a ty si to můžeš odpracovat-plus pro tebe.....ne?!" zeptala se s tázavým pohledem.
"Noooo.....asi jo" vzdychla jsem.
"Taky si myslím. Takže.......tady...na" řekla a podala mi malý, úhledně složený balíček.
"Co to je?" zeptala jsem se.
Ayame mi jen s klidným pohledem odpověděla "tvoje oblečení do práce".
"To mám jako nastoupit hned teď?" zaptala jsem se jí s vytřeštěným pohledem.
"A kdy jindy? Nastoupíš teď....bez řečí!" dodala a situace byla vyřešena.
"Hmmm....no jo...." řekla jsem otráveně a pomalu se šourala k dvířkům od pultu.
"A kde se mám jako převlíknout?" zeptala jsem se otráveně.
"Vzadu. Za těma dveřma" řekla Ayame a ukázala směrem k dveřím, trochu zapadajícím pod hromadami všemožných hrnců a pánví.
"Hm. Dík." řekla jsem a otevřela dveře. Za nima byla vcelku útulná místnůstka, podle množství potravin pravděpodobně sklad.
"Eh.....nechceš s něčím pomoct?" zeptala se Ayame trochu nejistě škvírou ve dveřích.
"Noo....asi jo. Kdybys byla tak hodná" řekla jsem a pokusila se o úsměv.
"Fajn. Zrcadlo je za tím závěsem. Normálně se tam upravuju já, ale když jsi tady, poslouží dobře i tobě. Mnoo....a pak bych ti taky mohla upravit vlasy....teda když budeš chtít" a přejela pohledem mou rozcuchanou hlavu.
"Jo....jasně. Byla bych ti vděčná" odpověděla jsem a rukou si prohrábla to příšerný ´vrabčí hnízdo´na hlavě.
"Dobře. Tak až budeš potřebovat, řekni" a odešla.

Pomalu jsem si sundala tepláky i mikinu. Pak jsem si navlíkla černou sukni a šedivý triko s krátkým rukávem.
"Mohla bys mi prosím zavázat tu zástěru?" vykoukla jsem ze dveří a podala Ayame malý nažloutlý balíček.
Ayame se usmála, řekla něco chlapovi, sedícímu na židli za pultem a odešla za mnou do skladu.
"Tak. Hotovo!" řekla vítězoslavně, když mi za krkem a v pase zavázala dvě mašličky.
"Jak se vlastně jmenuješ?" zeptala se, když mi začala česat vlasy.
"Karolína.....ale kámošky mi říkaj Karol.."
"Ty nejsi místní...že?" zeptala se, když slyšela pro ní nezvyklé jméno.
"Ne, to nejsem" odvětila jsem.
"A odkud tedy jsi?" zeptala se zvědavě.
"to je na dlouho..." řekla jsem, abych se vyhnula vyprávění, kterému by stejně nevěřila.
"Fajn. Tak já jsem teda Ayame" řekla, když mi stáhla vylasy do úhledného drdolu.
"Jasně. A díky" řekla jsem, když jsem si prohlídla pěkný drdol.
"Není zač. Ale teď už do práce!" řekla Ayame vesele a vyšla ze dveří. Následovala jsem ji.

Moje služba v Ramen baru se nezdála tak hrozná. Nosila jsem zákazníkům nudle, které Ayame udělala a občas umyla nějakou misku. Asi po hodině práce, když jsem zrovna myla nádobí, zaslechla jsem povědomé hlasy-
"Děláš si ze mě srandu?"
"Ne. Kolikrát ti to mám ještě říkat?"
"Seš si vážně jistej?"
"Jo! VĚŘTE TOMU! JE TO TAK!"
"No fajn. Co byla teda zač?"
"Nevim. Viděl jsem ji poprvé v životě."
"A nedělá třeba špiona?"
"To těžko. Kdyby jo, tak by nezačala ječet, když mě viděla a neměla by na sobě to, co měla."
"Ale třeba to byla součást plánu a snaž...."
"NE!"
"Uklidni se člověče! Já tady jenom konstatuju, co by mohlo bejt možný!"
"Tak si to konstatuj pro sebe. Mě tvoje rady nezajímaj"
"No jo."
"Je tady vůbec někdo? Rád bych si objednal" změnil najednou ten jeden téma.
"Jak to mam asi vědět?! Bože to je otrava..."
"HALÓÓÓ!!!"
Nadechla jsem se. Tušila jsem, kdo volá. Ayame byla někde ve skladu, takže mi nezbylo nic jiného, než se věnovat zákazníkům. Utřela jsem si mokré ruce a sebrala jsem notýsek a tušku, protože jsem předem věděla, že tahle obědnávka bude docela velká. Znovu jsem se nadechla, zastrčila pramínek vlasů za ucho a přišla k pultu.
"Dáte si něco?" zeptala jsem se nejistě Naruta Shikamara.
"Ehem...takže já si dám Ram........ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ" zařval nejednou Naruto
"Člověče co je ti?" zeptal se překvapeně Shikamaru
"To..to...to je ta holka, co byla u mě ráno doma!" odpověděl Naruto s vytřeštěným pohledem.
"Teda na to, jak si o ní básnil mi tak hezk..uhu!" zahuhlal Shikamaru, když mu Naruto zacpal pusu.
"Mlč!" zasyčel na něj a něco mu zašeptal. Pak se znovu otočil ke mně.
"Takže já si dám 2-krát Ramen a...."
"...a já si dám jednou Ramen s grilovaným vepřovým" skočil mu do řeči Shikamaru.
"Ééé...dobře...za chvíli to bude" řekla jsem a chtěla jít, když mě zastavil Naruto:"ty tady pracuješ?"
Otočila jsem se. "Nóóó...dočasně....někdo mi totiž jaksi ukrad peněženku a tak si to tu odpracovávám" snažila jsem se alespoň jemu vecpat svoji historku o ukradené peněžence.
"Hmmm....a....éé...." začal najednou koktat Naruto
"Máš jí nabídnout, jestli to za ní můžeš zaplatit..." napovídal mu šeptem Shikamaru.
"...jo! Eh..takže....ééééé"
"Tak už se konečně vyžvejkni!" pobízel ho Shikamaru
"Ééé...a nemoch bych to za tebe třeba zaplatit?"