Jak to bude dál? 03

ukradený Byakugan

„Je to vaše první mise s ní, dejte na ni pozor.“ Zaslechne rozhovor Takeshi.

Sakura jí řekla, že s ní chce Tsunade mluvit. Právě je na cestě k její kanceláři. Po tom, co teď slyšela se chtěla zastavit, a tiše odposlouchávat dál. Ale jejích kroků si už stačili všimnout. Ani nedošla ke dveřím, a už jí je Kakashi otevíral. V místnosti stál on, Naruto, Kankaro ze skryté písečné, Rock Lee, Ino, Neji a Tsunade se Shizune. Takeshi to vylekalo. Netušila, že tu bude tolik lidí. Všichni se na ní dívali. Naskočila jí na spánku kapička potu. Rychle si dala ruku za hlavu, a začala si drbat týl.

„Co jsem provedla tentokrát?“ zeptala se už téměř automaticky. Ale nikdo se netvářil naštvaně, spíš ustaraně, a odhodlaně.

„Máte misi.“ Odpověděla jí Tsunade.

„Misi?“

„Hm, Orochimara unesl Hanabi z klanu Hyugga. Je to sestřenka Nejiho a sestra Hinaty. Musíte jí získat zpátky.“

„Hanabi? Proč by chtěl Hanabi?“ nedocházelo jí.

„Kvůli Byakuganu.“ Špitl Neji. Vypadal z toho rozhozeně. Zvláštní, ještě nedávno by mu únos člena z hlavní rodiny nevadil…

„Takže. Na tu misi vyberu ty nejvhodnější. Neji, Naruto, Lee, Ino, Takeshi, Kankuro… Spoléhám na vás.“

Tím dala pokyn k odchodu. Měli vyrazit hned ten večer. Každý se šel domů připravit, a pak se sejdou u hlavní brány.

Už se skoro stmívalo. Byl krásný, teplý večer. Ve vzduchu byl cítit přicházející déšť. Před branou už stál Neji, Kankuro, Ino a Lee. Ale Takeshi s Narutem nikde.

„Ty by si mohli podat ruku.“ Podotkne nevrle Ino. „Vždycky čekáme na Naruta, a teď i ona.“

Lee k tomu chtěl ještě něco dodat, ale radši se zarazil. V dálce se totiž ozval běžící Naruto. Když doběhl, začal se omlouvat, za svůj pozdní příchod.

„To je jedno, Takeshi tu ještě není.“ Oznámila mu Ino. Byla už z toho čekání nervózní. Když konečně Takeshi přišla, mohli vyrazit.
Neji a Kankuro byli velitelé teamu. A podle toho taky postupovali. Utvořili tři skupinky. První: Neji a Ino, druhá: Kankuro a Takeshi, a třetí: Naruto a Lee. Nikdo neměl páru o tom, proč je zrovna rozdělili takhle.
Za hodinu po odchodu se skupiny rozdělili.

*********************

Teď vám vysvětlím plán.“ Řekl Neji. Ino zpozorněla. Nevěděla, o co běží, a byla celá nedočkavá, až jí to Neji řekne.

„Podle všeho se rozdělili. Teď je to dva na jednoho.“ Líčil situaci Lee Narutovi.

„Ale nevíme, kdo má Hanabi. Proto jsme se rozdělili.“ Kankuro se odmlčel. Podíval se na Takeshi, jestli to pochopila. Ale když viděl její nechápavý výraz, vysvětlil jí to radši ještě jednou.

Po třech hodinách vytrvalého pronásledování se rozhodli přespat. Všichni rozdělali oheň, a odebrali se k vytouženému odpočinku.

„Kankuro…“ zeptala se Takeshi, když se konečně zachumlala do deky. „Proč jste nás rozdělili zrovna takhle?“ v jejím hlase byly slyšet obavy. Kankuro se na ní nechápavě podíval, ale uhla pohledem.

„Jak to myslíš?“

„No, mě a Inu ste dali k vám. Jste velitelé. Vy si myslíte, že bysme se sami neubránili?“ Tvářila se trochu podrážděně. Kankuro už od prvního okamžiku, co jí viděl, věděl, že je podobná Narutovi. Pořád se směje, je hodně citlivá, náladová, hyperaktivní, miluje rošťárny a hlavně je silná. Nechce se za nikým skovávat. Chce se předvést, a být pak na sebe pyšná. Líbilo se mu její odhodlání.

„Vůbec ne.“ Usmál se. „Ty jsi se mnou, protože se k sobě hodí naše techniky.“

„Jak to myslíš?“

„Ty, jak jsem slyšel, máš kekkei genkai. Umíš užívat dva živly Vodu a vzduch. Mimo jiné, máš skvělou obranu-ledový štít. A já jsem loutkař. Hlavní nevýhodou loutkařů, je on sám. Když útočím, sleduju loutky, a soustředím se jen na ně. Ale sám jsem zranitelný. Sice nemáš tolik chakry, ale až na Leeho a mistra Gaie umíš taijutsu v Konoze nejlíp. Proto se k sobě hodíme.“

Konečně se usmála. „Aha. Takže až budem bojovat, budu tě chránit.“

„Přesně…“