Temné proroctví 15

Temné proroctví 15

Vše se může v dobré obrátit, když si dokážeš věřit!

V tu chvíli jakoby se zastavil čas, všichni přestali bojovat a zadívali se směrem, kde leželi tito tři.
„Ne,“ vykřikla Sakura a měla pocit, že její srdce přestane bít taky.
Madara se přemístil přes celou pláň a teď stál na těmi třemi. Ušklíbl se a řekl: „Zabijte je všechny! Tihle tři nám už v cestě stát nebudou! Proroctví se nevyplní!“

Boj se rozpoutal na novo přesunul se dál od těch třech mrtvých těl, jakoby kolem nich byla neviditelná bariera, která zabraňovala všem se přiblížit.
„Orochimaru za to zaplatíš,“ křikla na něho Tsunade a Jiraiya, který ji stál po boku, se přidal.
Orochimaru se jenom zasmál a křikl v odpověď: „Už se na to těším!“

„Nikoho nešetřete,“ ozval se přes celé bojiště Madarův hlas. „Zničte Konohu!“
Najedou se otočil směrem ke dveřím, které se začaly zničehonic chvět a z druhé strany se ozývaly obrovské rány, jak se chtělo něco dostat do tohoto světa.
„Ještě vydržte, děti moje,“ odvětil potichu Madara a znovu se vrhnul do boje.

Všechny Narutovi přátele popadlo bojové šílenství. Jejich přítel padl a oni s tím nemohli nic udělat, ale teď ho aspoň pomstí. Znovu a znovu se vrhali do těch největších bojů a jako zázrakem se nikomu nic nestalo.
Sakura měla ruce celé do krve, na rozdíl od Saie, který je měl od inkoustu. Neji s Hinatou bojovali bok po boku a zabíjeli nepřítele za nepřítelem. Shizune konečně porazila Kabuta, ale byla k smrti vyčerpaná, takže se stáhla směrem k nemocnici, aby nepřekážela v boji.
Ino, Shikamaru a Chouji spojili svoje síly a teď se starali o jednotlivé zvučné ninjy a dávali jim ochutnat jejich vlastní medicíny.
Kiba s Akamarem a jejich ostatními psy vnášeli také smrt do řad nepřátel a ani Shino se svými brouky se nenechal zahanbit. Gaara, který se nestihl vrátit před bojem do rodné vesnice, pomáhal, kde se dalo a písek vířil kolem něho. I on viděl, že se Naruto vrátil a i to jak padl společně se Sasukem. Smutek a vztek se v něm bouřil, jako v každém z jeho přátel.

Ale i přesto všechno jejich síly nestačily na další a další nepřátele, kteří se brali bůh ví odkud. Za jednoho zabitého se objevili dva další. I když Konan padla, bylo to jenom plyvnutí do ohně.
„Tohle dlouho neudržíme,“ říkal si v duchu Kakashi, používal sharingan a už byl i velmi vyčerpaný. Byl jenom otázkou času, než padne do bezvědomí, ale i tak se snažil vydržet co nejdéle.
Bylo jenom otázkou času než se ninjové z Listové budou muset stáhnout za obrané zdi vesnice. Síly docházeli a nepřátel jakoby přibývalo.
„Tsunade, takhle to už déle nevydržíme,“ vyhrkl Jiraiya směrem k Páté.
Ta obrovskou silou odhodila několik zvučných ninjů, až to vypadlo, že vytvořila nový rekord, a poté se otočila na poustevníka: „Budeme se muset stáhnout.“
„Pravda,“ vydechl ztěžka, přece už nebyl nejmladší a boj ho unavoval.
„Stáhnout,“ zařvala Tsunade vší silou, aby to bylo slyšet přes celé bojiště.
„Ale kdepak,“ ozval se Pain a spolu se svými dalšími já zahradil jedinou únikovou cestu do vesnice. Bojovníci Skryté Listové byli v pasti, ze které nemohli ven. Nepřítel byl příliš silný.

„Kde to jsem,“ rozhlédl se kolem sebe Naruto. Všude kolem byla tma.
„Ještě je brzo,“ odvětil mu matčin hlas.
„Ještě jsi nesplnil, co jsi měl naplnit,“ promluvil tentokrát otcův hlas.
„Kde jste,“ křikl a rozhlížel se zmateně kolem sebe.
„Naruto,“ ozvalo se vedle něho. Otočil se po směru hlasu a uviděl tam Sasukeho.
„Sasuke,“ zavolal na něho. Ten se k němu rozběhl a byl rád, že Naruta vidí.
„Nezemřeli jsme náhodou,“ zeptal se zmateně Itachi, který se z ničeho nic zjevil z temnoty.
„Něco takového si pamatuji,“ odtušil Sasuke.
„Ale kde to jsme,“ zeptal se znovu Itachi.
„Nevím,“ pokrčil rameny Naruto.
„Ještě je brzo,“ zopakoval tentokrát mužský hlas.
„Tati,“ zeptal se zmateně Sasuke.
Všechny tři prudce osvítilo světlo. Museli před ním zavřít oči, jinak by taky mohli oslepnout.
„Jste tady příliš brzy,“ promluvila Smrt, když světlo zmizelo. Všichni tři se na ní dívali a až se Itachi zeptal: „Tak proč jsme tady?“
„Takto se to mělo stát,“ odvětila Smrt. „Musíte počkat na vaše spojení a pak se ukáže vaše pravá síla.“
„Naše spojení,“ nechápal Naruto.
„Krev,“ řekla Smrt a zmizela.
„To všichni musí mluvit v hádankách,“ rozčílil se Sasuke.
„Už to tak vypadá,“ odtušil Naruto. „Ale co tím myslela?“
„Krev,“ zamyslel se Itachi. „Všichni jsme zemřeli. Asi tím myslí, že se naše krev musí promíchat.“
„A to jako jak,“ nechápal Naruto.
„Byl jsi propíchnut mečem, ne,“ zajímal se Itachi.
„Jo,“ řekl Sasuke. „Oba dva naráz. Velmi příjemné.
„Mě propíchl Kisame,“ zašklebil se Itachi. „To znamená, že všichni jsme krváceli, takže stačí počkat, až se krev v kalužích promíchá.“
„A kdy to bude,“ chtěl vědět Naruto.
„Kdo ví,“ pokrčil rameny Sasuke.
„Doufám, že to Konoha vydrží,“ strachoval se Naruto.

S osudem Skryté Listové to nevypadalo zrovna růžově. Její obránci byli sevřeni v kleštích a bránili se ze všech sil, ale nepřítel byl silný. Mezitím se někteří ze Zvučné vesnice dostali do ulic Konohy a hledali její obyvatele.
Madara stál nedaleko a s úsměv na tváří, krytou maskou, sledoval tento masakr. Moc se mu líbilo, že tato vesnice konečně padne. Léta se o to pokoušel a až teď konečně se mu to povede.
Ale s něčím nepočítal.

Z Itachiho natáhlé ruky k bratrovi stekla kapka krve a spadnula do kaluže, kterou tvořila Narutova a Sasukeho krev. V tom okamžiku, kdy se krev spojila, začala zářit zlatavým světlem a skoro to vypadalo, že se vrací do svých majitelů.

„Hej, co se to děje,“ ptal se zmateně Naruto a viděl, jak mu na hrudi svítí ono tetování, co dostal od Smrti.
„Vypadá to, že se vracíme na scénu,“ odtušil vesele Sasuke.
„Jdeme nakopat Madaru,“ zasmál se Itachi a všichni zmizeli.

Kolem mrtvých těl Itachiho, Sasukeho a Naruto se objevilo znenadání zlatavé světlo. Všichni ninjové se zastavili a sledovali toto divadlo.
„Co se to zase děje,“ nechápal Madara. „Vždyť jsou přece mrtví.“
„Že by je smrt nechtěla,“ nadhodil Jiraiya k Tsunade. Ta jen pokrčila rameny a sledovala, co se bude dít.
Jedno po druhém se vznesla těla do vzduchu a rozzářila se jasným světlem. Všichni okolo si museli krýt oči.

„To už jsme zase tady,“ ozval se něčí hlas.
„Vypadá to tak,“ odtušil další mužský hlas.
„Co to zas mám na sobě,“ ozval se další mužský hlas, tentokrát rozzuřený. Všichni bojující si odkryli oči a to co uviděli, se některým moc líbilo, ale některým se z toho zvedla žluč.
Nedaleko od hlavního středu bitvy stáli Naruto, Itachi a Sasuke, ale ne ve svém černém oblečení.

Naruto měl na sobě zlatou zbroj. Hrudní štít, loketní a holení chrániče měli zlatavou barvu. Bílé kalhoty a bílo triko, které nebylo skoro vidět. Na ramenou měl připevněný zlatavý plášť, který se rozděloval do devíti samostatných celků, které jakoby připomínali Devítiocasou Lišku a každý jakoby žil vlastním životem. V ruce držel katanu a kolem krku měl připevněný přívěšek Prvního.
„Panebože on vypadá jako jeho otec,“ hlesl Kakashi a ostatním, kteří věděli, kdo je jeho otcem, nezbylo nic jiného než souhlasit.

Sasuke, který stál po Narutově levici, byl oblečený podobně. Akorát barva jeho štítu a chráničů byla bílá. Kalhoty a triko měl ovšem červené. I jemu na ramenou vál plášť, ale tentokrát bílé barvy a se znakem klanu Uchiha. Svoji katanu držel v pravé ruce a lehce s ní mával. Kolem krku mu vysel řetízek, na kterém se houpala stříbrně vyvedená jeho prokletá pečeť i s ochranným kruhem.

Itachi Uchiha stanul na Narutově pravici. I jeho oblečení se změnilo, i když bylo stejné jako u prvních dvou. Jeho hrudní štít a chrániče měli barvu rudou, barvu krve, ale kalhoty spolu s trikem hrály zlatavou barvou. I jeho plášť měl barvu jako chrániče, tedy rudou a se stejným znakem jako jeho mladší bratr. Katanu měl ležérně opřenou o rameno a díval se na bitevní pole. Kolem krku se mu houpal zlatý řetízek s přívěškem mráčku, znázorňující jaký byl jeho osud.

Všichni tři měli na čelech připevněny čelenky se znakem jejich rodné vesnice. Vesnice, kterou teď chtěli zachránit před zničením.
„Vidím, že bez nás se nic neobejde,“ zašklebil se Naruto a byl rád, že se jim podařilo zatím ubránit.
„Jak jste se sem zase dostali,“ zeptal se naštvaným hlasem Madara.
„Dlouhý příběh,“ řekl Itachi a nikdo si nestačil všimnout, že by se pohnul, ale najednou stál u Madary a katanou mu mířil na srdce. „Tak už to vzdej!“
„Nikdy,“ prskl Madara a pustil se do boje s Itachim.

Naruto se mezitím zjevil za Orochimarem a zkusil i jeho přesvědčit, aby se vzdal.
„Ani ve snu,“ zasyčel dotyčný a ohnal se po Narutovy svým mečem. Ale Narutovi přišli všechny jeho pohyby strašně pomalé, jakoby se díval na zpomalený film.
„Zvláštní,“ podivil se a vykryl onen útok.

I Sasuke vedl podobnou diskuzi s Painem, ale ani se nesetkal s kladnou opovědí. Spíš to vypadalo, že by mu Pain radši vynadal.
„Nerozmyslíš si to,“ zajímal se ještě jednou Uchiha.
„Ani mě nehne,“ odsekl Pain a vykryl Sasukeho útok.
„Jak myslíš,“ opáčil a zaútočil. Painovi nezbylo nic jiného než se mu bránit.

A boj začal na novo, ale jenom u těchto tří. Ostatní jenom fascinovaně přihlíželi, neschopni odtrhnout oči od této podívané. Dokonce i zvuční ninjové se dívali, jak jejich vůdcové bojují s nepřítelem.