Temné proroctví 16

Temné proroctví 16

Konec nebo teprve začátek?!

A boj začal na novo, ale jenom u těchto tří. Ostatní jenom fascinovaně přihlíželi, neschopni odtrhnout oči od této podívané. Dokonce i zvuční ninjové se dívali, jak jejich vůdcové bojují s nepřítelem.

„Měl jsi zůstat mrtvý,“ prskl na Naruta Orochimaru.
„Stýskalo se mi po tobě,“ odvětil Naruto vesele a odrazil jeden z jeho výpadů.
„Moc vtipný,“ utrousil sannin.
Oba dva bojovali se svými katanami. Naruto s tou, kterou dostal od Smrti a Orochimaru s tou, kterou si umí vytáhnout jak fakír z krku. Jejich zbraně se střetávali s obrovskou rychlostí, až od nich odlétávali jiskry.
Pojednou se Orochimarovi zdálo, že Naruto udělal ve své obraně chybu. Udělal tedy znovu stejný výpad a jeho chyby využil. Zabořil svojí katanu hluboko do Narutovi hrudi. Ten se na něho zašklebil a zmizel v oblaku kouře.
„Klon,“ vydechl sannin překvapeně a najednou ucítil v hrudi bolest. Když se kouř rozplynul, uviděl Uzumakiho rudé oči, které byly jen pár centimetrů od jeho. S bolestnou jistotou sklopil oči a uviděl, jak má do hrudi zabodnutou Narutovu zbraň.
„Prohrál jsi,“ řekl mu Naruto do obličeje. „Nebudou žádná další těla, zbývá ti jenom smrt. A ta už na tebe čeká s otevřenou náručí.“
„Ale ty taky zemřeš,“ vytekly Orochimarovi tenké pramínky krve z úst.
„To je možná pravda, ale já si to zvolil,“ odvětil Naruto klidně a vytáhnul svoji katanu. V tu chvíli Orochimaru, jeden z legendárních sanninů, zemřel.
„Jeden pryč,“ řekl Naruto a otočil se od mrtvého těla k dalším dvěma bitvám.

Sasuke versus Pain. Sasukemu v očích svítil sharingan, věděl, že bez něho by Paina nikdy neporazil.
„Proč nechceš přiznat, že jste prohráli,“ zajímal se Sasuke a uhnul ohnivému jutsu.
„Protože jsme ještě neprohráli,“ odvětil klidně člen Akatsuki.
„Ne? Jen se rozhlédni,“ nebádal ho Uchiha. „Všichni z té tvé organizace už jsou po smrti. Zbýváš jenom ty a Madara. Jste poslední, tak si to už přiznej, že jste prohráli.“
„Nikdy,“ vykřikl Pain a začal útočit s ještě větší razancí. Nemohl použít ani jeden ze svých klonů, jelikož síla se mu pomalinku vytrácela. Věděl to, ale prvně chtěl porazit tohohle spratka, který si myslel, že ho porazí.
Pain používal jedno jutsu za druhým a Sasuke se zatím jenom bránil, jakoby čekal na vhodnou příležitost k útoku.
„Tak bojuj,“ vyprskl vztekle Pain, už ho nebavilo, jak se mu Uchiha vyhýbá a odmítá zaútočit. Najednou se mu jeho postava rozmazala před obličejem. Chvíli ho viděl před sebou, za chvíli po svém boku a pojednou už nikde.
„Co se to,“ stačil ze sebe vyrazit a ucítil na zádech bodavou bolest. Otočil hlavu tím směrem, jak to je šlo a uviděl jak mu do zad Sasuke spolu se svou katanou pouští i chidori.
„Prohrál jsi,“ odvětil Sasuke prostě, jakoby to pro něho nic neznamenalo.
„Ještě se potkáme,“ pronesl věštecky Pain a padl mrtvý k zemi.
„O tom pochybuji,“ odtušil Uchiha a otřel si katanu od krve.
Zrovna ji dával do pouzdra, když k němu přišel Naruto: „Teda nestydíš se trochu? Ze zadu!“
„Je mrtvý? Je,“ odvětil naštvaně Sasuke a otočil se na něho.
Naruto se na něho šklebil a Sasukemu došlo, že si z něho dělá legraci. Usmál se taky a pak se jako jeden muž otočili směrem k poslední bitvě.

Itachi Uchiha bojoval svou plnou silou, kterou vlastnil, proti tomu nejlepšímu z jejich klanu, Madara Uchiha.
„Donutil jsi mě vyvraždit klan,“ drtil Itachi tato slova v ústech. „Zabít vlastní rodinu. A za to teď zaplatíš!“
„To se ještě uvidí,“ zasmál se Madara.
Jejich zbraně a techniky se střetávali s neobvyklou přesností, jak se dalo čekat od dvou géniů své doby. Madara měl přeci jen víc zkušeností, ale Itachi zase svou lstivost a chytrost.

„Myslíš, že ho dokáže porazit,“ zeptal se s obavami v hlase Naruto Sasukeho.
„Doufám v to,“ modlil se v duchu Sasuke.

Oběma nepřátelům svítil v očích sharingan, nebo přesněji mangekyou sharingan, ale jeden toho druhého nemohl polapit do pasti svých očích.
„Sakra,“ zavrčel Madara, když si to uvědomil. Itachi na tom nebyl o mnoho lépe. Teď už věděl, že mu tato technika nepomůže, tak snad nějaká jiná. Ponořil se až na samé dno svého srdce a hledal, nějakou možnost k porazení nepřítele. Mezitím ovšem musel čelit útoků Madary.
Po jednou se v jeho srdci rozhořel silný jasný plamen a on ucítil, že teď by ho už konečně mohl na vždycky porazit. Prudce otevřel oči a už v nich nezářil obyčejný sharingan. Byl v nich nejdokonalejší verze mangekyou sharinganu. Měl tvar šesticípé hvězdy a zářil černí na červeném podkladě.
„To není možné,“ ztuhnul Madara, když si uvědomil, do jakých očí se to dívá.
„Teď už konečně zemřeš,“ hlesl Itachi a v očích se mu roztočila hvězda, hypnotizovala Madaru. „Někdo už tam na tebe čeká.“
„Ne,“ zařval Madara, když ho Itachi vtáhnul do svého světa, obohaceného o další stupeň síly. Ale dlouho ho tam nenechal. Tasil svojí katanu a jediným prudkým plynulým pohybem ji vrazil do míst, kde měl Madara srdce. Přes celé bojiště se rozlehl křik umírajícího.

„Dokázal to,“usmál se Sasuke a běžel ke svému bratrovi. Naruto nezůstal pozadu.
„Itachi,“ zavýskl Sasuke, když dorazil k bratrovi. Ten jenom unaveně zvednul hlavu, zadíval se na ty dva, kteří teď stáli nad ním a na tvářích jim hráli šťastné úsměvy.
„Dokázali jsme to,“ hlesl unaveně.
„Ne ty jsi to dokázal,“ opravil ho Naruto.
„Dokázali jsme to společně,“ namítl starší Uchiha. Teď už poslední ze dvou.
Naruto chtěl ještě něco namítnout, ale něco ho napadlo. Otočil se směrem, kde postávali zvuční ninjové a zakřičel: „Vaši vůdcové padli, běžte domů!“
Ninjové se po sobě podívali a jako mávnutím kouzelného proutku zmizeli v oblacích kouře.
Narutův pohled se vrátil zpátky na Itachiho, který se stačil trochu vzpamatovat z vydaných sil: „A jak zničíme tohle?“ A ukázal na obrovskou bránu.
„Mě se ptej,“ vyrazil ze sebe Itachi a taky si prohlížel ten kolos před sebou.
„Víte,“ ošil se Naruto. „Vypadá to, že čeká jenom na otevření. Takže bych se k tomu neměl ani přiblížit, když mám ten klíč v sobě.“
„To máš asi pravdu,“ přitýkal mu Sasuke. Podíval se na bratra a chtěl vědět jeho názor.
„Na tom něco bude,“ přidal se Itachi a zamyšleně se na tu obrovskou věc díval.
„To neměl klan Uchiha k tomuto nějaké instrukce,“ zeptal se nadějně Naruto.
„No,“ zamyslel se Itachi. „Něco tam bylo.“
„Tak nás nenapínej,“ vyjeli na něho Naruto i Sasuke zároveň.
„Ve svitku stojí: Jen klíč a víra! ,“ odvětil klidně.
„A to nám má nějak pomoct,“ zeptal se Sasuke, aby se ujistil.
„No, klíč máme,“ řekl Itachi a ukázal na Naruta. „Zkrátka jdeme k té věci a uvidíme, třeba nás něco nakopne.“
„Dobře,“ odvětil Naruto a stejně jako ti dva se přemístil před bránu.

„Oni je dokázali porazit,“ vydechl Kakashi a díval se na své dva bývalé studenty a Itachiho.
„Já tomu pořád nevěřím,“ kroutila hlavou Tsunade.
„To už nejsou ty děti, které jsme učili,“ zašklebil se Iruka, který se zjevil bůhví odkud.
„Ne, jsou mnohem silnější,“ přidal se Jiraiya.
„Ale co to dělají teď,“ zajímala se Sakura, když viděla, jak se přemístili k bráně.
„Chtějí ji asi zničit,“ nadhodil Neji, který byl podpíraný Hinatou a taky na tom nebyla o moc lépe. Všichni, když se člověk rozhlédl, vypadali hrozně. Krev, prach a špína na jejich oblečení to jenom dokreslovali.

„Tak jo, nějaký nápad,“ zeptal se Naruto, když stanuli před bránou. Itachi se Sasukem se na sebe podívali a hned jim bylo jasné, co musejí udělat. Jakoby to v jejich myslích bylo pořád a jenom čekalo na probuzení. Po chvíli se i Narutovi oči rozzářili pochopením.
„To snad není ani možný,“ namítl Sasuke, když zjistil, co mají udělat.
„Asi to jde udělat,“ odtušil Naruto. „Jinak by to v naších hlavách nebylo.“
„Tak jdeme na to,“ zavelel Itachi a stoupnul si po Narutově pravici. Sasuke zaujal podobné postavení vedle Naruta po levici. Všichni složili dlaně k sobě a zavřeli oči. Chvíli se nic nedělo, ale potom se kolem nich začalo objevovat světlo. U každého z nich jiné. U Naruta zlatavé. Itachiho bylo krvavě rudé a u Sasukeho bílé. Světlo od Itachiho a Sasukeho se rozeběhlo směrem k Narutovi a míchalo se s jeho vlastním. On pak všechno toto poslal směrem na bránu, kterou to ozářilo. Chvíli se nic nedělo, ale pak se brána začala zmenšovat. Zmenšovala se a zmenšovala se, až dostala velikost dvířek k malé klícce. V tu chvíli Naruto otevřel oči, vší silou udeřil přesně doprostřed dvířek a ty se za oslepujícího světla rozpadli a osvobodili všechny démony, kteří se rozeběhli pryč od místa jejich věznění.

„Co se to děje,“ křikla Sakura, ale musela si zastínit oči před světem, takže nic neviděla. A stejně tak ostatní. Nikdo z nich nic neviděl.
Když světlo konečně opadlo, uslyšeli vzteklé zavití všech lapených démonů. Rychle všichni zvedli hlavy a sledovali, jak jeden po druhém mizí v lese, až na jednoho.
Shukaku se otočil směrem na Konohu a v davu vyhledal jednu postavu, Gaaru. Pokynul mu hlavou a jako ostatní i on zmizel v lese.
„Kde jsou ti tři,“ zajímala se Tsunade a rozhlížela se kolem sebe. Nikde nebylo ani jednoho vidět.
„Támhle,“ ukázal Jiraiya prstem a tím přerušil hledání všech okolo. Ukázal na místo, kde poprvé tito tři padli rukou Orochimara a Kisameho. Jejich těla se tam opět objevila.
„Ne,“ vydechla zděšeně Sakura a rozběhla se tím směrem. Cestou se k ní přidávali další a další, kteří tyto tři znali. Když k nim Sakura odběhla, ztuhla a z očí se ji začali řinout slzy. Padla na kolena mezi Narutovu a Sasukeho hlavou a už nezadržovala slzy. Ostatní si stoupnuli kolem nich a i jim tekly z očí slzy. Všichni Narutovi přátelé stáli kolem, plakali a připadalo jim, že zemřel jejich bratr.
„Naruto,“ zašeptala bolestným hlasem Hinata a klesla vedle Sakury. Ta už delší dobu věděla, že je do Naruta zamilovaná, tak se na ní podívala, až nakonec skončily v objetí a navzájem si vyplakávali srdce.
Tsunade se musela opřít o Jiraiya a i ten na tom nebyl o moc lépe. Další z jeho studentů mrtev.
„Obětovali svoje životy pro nás,“ promluvil nakonec Kakashi i jemu tekly z očí slzy. „Ať jejich smrt není zbytečná!“

„Nepředpokládám, že byste jeden z vás tří nechali na světe nějakého potomka,“ zajímal se Fugaku Uchiha, když se ti tři znovu ocitli na onom světe, ale tentokrát už napořád.
Naruto, Sasuke a dokonce i Itachi zrudnuli rozčílením nad takovouto otázkou.
„Copak jsme měli čas,“ ohradil se dotčeně Naruto a zadíval se na svého otce, kterému hrál na tváři úsměv.
„Jen se tak ptáme,“ odvětila Narutova matka.
„No u vás dvou to ani nečekáme,“ pokračoval Fugaku. Pak ukázal na Itachiho a řekl: „Ale ty jsi měl dost času a i věk na to máš!“
Itachi se na otce vztekle zadíval a vyprskl: „A s kým asi tak?“
„No, většinou se ženou,“ odvětil klidně a ani se nezarazil nad synovou odpovědí.
Itachi přimhouřil oči, a kdyby ho Sasuke s Narutem nedrželi, asi by otci zakroutil krkem a bylo by mu jedno, jestli už je mrtvý.
„Jednou tě zabiji,“vrčel na otce.
„Myslím, že tohle přání se ti už splnilo,“ odvětil Fugaku klidně.
„Už toho nechte, oba,“ ozval se velitelský hlas Mikoto.
„Takže naše oba klany vymřeli,“ uzavřel tuto debatu Minuto.
Nikdo z nich si nevšiml Smrti, která stála opodál a všechno pečlivě poslouchala.