Vysmátý apríl a dál jen tajemství s velkým T - 3.kapitola

"To je dobře, že nás dal Leader do jedný skupiny, nemýlím se, Zetsu?"ptal se Jiro Zetsua, když se vraceli z nějaké mise.Protože Zetsu nic neříkal, Jiro pokračoval:"Máte prostě talent." a zasmál se."Podivnej týpek." pomyslel si Zetsu, ale stále nic neříkal.Došli spolu do doupěte Akatsuki a oznámili Leadrovi, že je mise splněna.Spíše řečeno splnil ji jen a jen Zetsu, protože zatím nikdo kromě "Šéfa" neviděl žádné z Jiroových jutsu.

Asi tak o půl roku později
"Co se děje?" zeptal se Jiro Zetsua.Byl už přes půl roku v Akatsuki a zvykl si tam.Bral všechny členy jako svojí (no, asi ne milující, ale zabíjející) rodinu, i když o nikom skoro nic nevěděl.Za své přátele považoval Deidaru a Zetsua.Někdy i Tobiho, pokud se ovšem Tobi nechoval jako dement (takže se s ním kamarádil pouze ojediněle)."Šéf nám dal další misi." ozval se trochu rozzlobeně Zetsu."A co je na tom?" ptal se opatrně Jiro."Na čem?" zeptal se zmateně Zetsu."Dneska nevypadáš nejlíp." sdělil mu bez obalu Jiro."Aha, to je asi tím, že ta mise... máme jen hlídat a sledovat nějaké ninji a pak je přenechat Kisamemu a Itachimu!To už by jsme je při té příležitosti mohli rovnou zabít.Jenom sledování... myslím, že Šéfovi začíná strašit ve věži." Jen co to Zetsu dořekl rozlehl se pokojem Leadrův hlas:"Oba dva okamžitě naklušete za mnou!" "A jéje, vypadá to, že máš velkej malér kámo, tedy chci říct Zetsu." zanaříkal Jiro.Došli tedy za Leadrem.Jen co se za nimi zavřely dveře, Leader spustil ledově klidným hlasem:"Takže má nařízení ti připadají bezvýznamná, Zetsu?Straší mi ve věži?Měl bych tě teď a tady na místě zabít, ale... splním ti tvé přání.Můžeš jít na tu misi pouze s tímhle klukem.Už jsi spokojený, Zetsu?Ale dopředu ti říkám: Nebude to lehké.Možná dokonce zemřeš.Na to jsi nemyslel, viď?Ale teď už jděte, ať na vás nemusím koukat."Zetsu s Jiroem odešli na misi.Vystopovali neznámé ninji, kterých bylo 7 a chvíli je sledovali.Oni si jich ovšem všimli.Nastal proto boj sedm proti jednomu(Jiro na přání Zetsua zůstal někde schovaný).Pět z nich už Zetsu vyřídil, ale dva nejsilnější ještě pořád zůstávali na živu.Nakonec taky padli a Jiro vyšel zpoza svého úkrytu.Nevšiml si rozdílu, že se Zetsuem není něco v pořádku.Zetsu se lehce zapotácel a skácel se k zemi.Jiro k němu přiskočil a zachytil ho, než spadl k zemi.Zděšeně si přitom všiml, že Zetsuovi prosakuje z oblečení velké množství krve."Zetsu!Vy umírá-"začal Jiro, ale Zetsu ho přerušil se slovy:"Ano umírám.Nesnaž se mě zachránit, stejně by to bylo k ničemu a ty bys jen zbytečně plýtval svou chakrou.A nedívej se na mě takhle." dodal, když viděl, že Jiro je zmatený a rozzlobený zároveň.Chvíli bylo ticho, jenže... "Urychli to!" vykřikl najednou Zetsu.Jiro si domyslel, že Zetsu má asi velké bolesti."Dobře, asi nemám na výběr.Sbohem." pousmál se bez špetky lítosti Jiro a napřáhl svou katanu a... "Počkej!" vzkřikl z posledních sil Zetsu a pokračoval:"Až budu po smrti, vezmi si můj prsten a plášť a potom mě tady pohřbi."Jiro jen přikývl a rozmáchl se.Za chviličku byl Zetsu na 100% mrtvý.Jiro udělal to, co po něm Zetsu chtěl a odešel.Když se vrátil do doupěte Akatsuki, Leader se nemusel ptát, co se stalo.Jenom se s vítězoslavným úšklebkem podíval na Jiroa, když mu Jiro oznamoval, že je mise splněna.Ostaním Jiro řekl, že Zetsu se ihned musel vydat na velmi dlouhou misi, kterou měl hned po téhle.Kupodivu, Leader ho v té báchorce podpořil.Zbytek dne Jiro strávil s Deidarou a Tobim."Znuděný jako obyvykle?" ptal se s uštěpačeným smíchem Deidara Jiroa.Místo ostré odpovědi se mu dostalo zatvrzelého mlčení.Za velmi dlouhou chvíli se Jiro ozval:"Co jsi říkal?" Deidara jen mávl rukou a umínil si, že by měl Jiroa sledovat.Když šel Jiro spát, Deidara se vydal do jeho pokoje (pochopitelně až si byl jistý, že už Jiro spí).Podíval se na postel, ale ta mu připadala poněkud divná.Odkryl deku a ve tváři se mu objevil znechucený výraz - Jiro tam měl naskládanou velkou kupu plyšáků."Kde je moh´ Jiro vzít?Doufám, že nějaké neukradl Tobimu, protože Tobi by po tomto zjištění... no... nebudu to dál rozvádět."řekl si sám pro sebe Deidara a vydal se hledat Jiroa.Jiroovy stopy končily u nevelkého vodopádu, který spadal do lesního jezera.Deidara našel Jiroa a rychle se schoval za keř."Pohni pr*elí Jiro, nebo mi ta moje zmrzne!" stěžoval si Deidara polohlasně.Jako by ho Jiro vyslyšel, začal pomalu plavat zpátky.Když tam doplaval, chvíli seděl po krk ve vodě.Deidara toho využil a vystoupil zpoza keře."Nazdárek Jiro!" pozdravil ho lhostejně Deidara."D-deidaro?Co tu děláš?" ptal se vyděšený Jiro."Ale nic, jen se tu tak procházím a vidíš kolik je tu vody... vody?Ááááááá!!!!Hned jsem zpátky jen se jdu... jen si odskočím!" zavolal Deidara a rozeběhl se za nějaký strom.Když se vrátil, Jiro už byl oblečený.Najednou se Jiro zeptal:"Deidaro?Umíš udržet tajemství?" "No jasně že jo, tak povídej, přeháněj!"vybídl ho Deidara."No dobře tak se na to posadíme, ne?Nooo... Začnu minulostí, protože právě ona mě přivedla do téhle přítomnosti a později i budoucnosti..."