Secret Love 10-Konec

10.Part
Odcházíme šťastni

V tu chvíli si Sakura vzpomněla, jak takhle proti sobě stáli Naruto a Sasuke. Ale mezi ně vstoupil Kakashi. Ani jednomu se tenkrát nic nestalo. Teď to musí udělat ona. Ona musí vstoupit mezi dva rozzuřené Uchihi. A bylo jí fuk, co se s ní stane. Náhle jí někdo chytil kolem pasu. Sakura se otočila a spatřila Naruta.
„Ne, pust! Pust m-mě. Já musím…musím něco udělat. Jinak se zabijou!“vyjekla Sakura.
Z jejích očí se začali hrnout slzy. Ale s Narutem to ani nehnulo. Stiskl ji ještě pevněji.
„Nemůžu tě nechat zabít se.“řekl.
Sakura už jen viděla, jak se k sobě Sasuke s Itachim nebezpečně přibližují. Věděla, že jí Naruto nepustí a ona už s tím nic neudělá. V ten moment se otočila k Narutovi a svůj obličej zabořila do narutových prsou. Hned na to se ozvala ohlušující rána a po okolí se rozlilo oslepující světlo.
Sakura se nadechla a otočila se tím směrem.
„Nééééééé!“zakřičela se slzami v očích, když uviděla na zemi dvě bezvládná těla.
Rozběhla se k nim a doufala, že nedošlo k nejhoršímu. Když doběhla k Itachimu, s hrůzou zjistila, že rána na jeho hrudníku je smrtelná. Ale pořád žil. Sasuke ležel na druhé straně. Díky tomu, že se uměl zregenerovat, se jeho zranění trochu zlepšilo, ale přidalo mu to jen pár minut.
„Ita-Itachi.“zašeptala Sakura a klekla si k němu.
Itachi se na ní podíval.
„Sakuro…Promiň.“šeptl.
„Nespíš…už přišel…můj čas“dodal.
Sakuře začaly po tvářích stékat slzy.
„Ne nepřišel. A víš proč?! Protože ty budeš táta. Budeme mít dítě. A budeme ho spolu vychovávat. Vyroste z něj skvělý ninja, jako je jeho otec.“řekla a vyhrnula si tričko.
Itachi vyjeveně koukal na její kulaté bříško. Pak se ale usmál.
„Ne. Vychovávat ho už nebudu…ale jsem šťastný, že sem otec.“řekl.
Sakura se na něj dívala a z očí se jí dál valily slzy.
„Já…než odejdu…Chci se tě na něco zeptat.“řekl a z pláště vytáhl malou krabičku.
„Vezmeš si mě?“zeptal se a otevřel krabičku.
Byl v ní malý stříbrný prstýnek s kamínkem uprostřed. Sakura na něj koukala se slzami v očích.
„Ano…Vezmu.“řekla na konec.
Itachi jí navlíkl prstýnek a usmál se.
„Ještě něco…Naposledy mě polib.“požádal jí.
Sakura zadržela další vlnu pláče a nahnula se k Itachimu. Jejich rty se spojily a splynuly v jeden předlouhý polibek. Číšila z něj láska a vášeň. Náhle však itachiho rty zchladly a jeho tělo ochablo.
„Ne…“zašeptala Sakura.
„NÉÉÉÉ…Itachi, vrať se!“zakřičela. Lehla si k němu a hlavu si položila na jeho hruď. Chtěla opět slyšet tlukot jeho srdce. Chtěla cítit teplo jeho těla. Ale ani jedno jí už nebylo dopřáno.

„Naruto?!“podivil se Sasuke, když k němu přišel jeho bývalý týmový partner. Naruto si k němu klekl.
„Tak to vidíš Sasuke. Chtěl jsem tě přivést zpět do Konohy. A ty tu teď umíráš.“řekl smutným hlasem.
„Naruto…Můžu tě o něco požádat?“zeptal se Sasuke.
Naruto kývl.
„Donesl mě k němu.“prosil Sasuke.
Naruto se trochu pousmál a vzal Sasukeho do náručí.
„Díky.“šeptl Sasuke.
Sakura zvedla hlavu a uslzenýma očima se podívala na Naruta, který zrovna pokládal Sasukeho vedle Itachiho. Bylo to zvláštní. Jak tam teď viděla Sasukeho ležet, jako by mu odpustila.
„Sakuro…O-odpust mi.“řekl najednou Sasuke.
Sakura chvíli váhala, ale pak chytla Sasukeho z ruku. I přes velký smutek a obrovskou bolest, se dokázala usmát.
„Vždy…sem si přál…umřít v Konoze…a abyste u mě byli vy dva…“řekl Sasuke a podíval se na Naruta a Sakuru.
Ta začala opět plakat.
„To m-mi nemůžeš z-zůstat alespoň ty?“zavzlykala.
„No…asi ne. Ale j-já a Itachi…budeme žít v tom dítěti.“řekl a podíval se na svého bratra.
Natáhl k němu ruku a chytl ho za tu jeho.
„Promiň…bráško.“řekl.
Pak se podíval na Sakuru.
„Vždy jsem tě miloval…ale byl jsem slaboch a neřekl ti to…A ty Naruto…“podíval se na něj.
„Si byl vždycky můj nejlepší přítel…Sbohem týme.“řekl a zavřel své krásné, černé oči.
Navždy.....
„Ne…Prosím.“zašeptala Sakura.
Otočila se k Narutovi a objala ho. Pak se mu rozbrečela v náručí. Narutovi také spadlo pár slz…

O týden později
Po smrti Itachiho a Sasukeho se Sakura uzavřela do sebe. Odešla od Akatsuki a rozhodla se žít v Konoze. Ovšem s Konan, která byla nejvíc smutná, protože ztratila nejlepší kamarádku, si stále psala. Znovu se nastěhovala do svého domečku a stala se ředitelkou nemocnice. Také si změnila jméno. Teď byla Sakura Uchiha. Naruto, po dohodě s Hinátou, která nic nenamítala, posunul termín svatby o měsíc. Kvůli pohřbu. O tom se Naruto se Sakurou pohádali s radou. Ta nechtěla, aby měli takoví zločinci, jako Sasuke a Itachi, vystrojený právoplatný pohřeb. Když jim Naruto pohrozil, že dostanou padáka, radši svolili. Tak se mohl připravit pohřeb. Nebylo tam však moc lidí. Jen Naruto, Sakura, Kakashi a farář. Bratři Uchihové byli pohřbeni k ostatním Uchihům. O jejich hrob se starala Sakura a občas se stavil i Naruto.
Za měsíc se tedy konala narutova svatba. Sakura šla za svědka Hinátě a Narutovi Kakashi. Ač se Sakura snažila, vůbec se nedokázala bavit. A povrchu se usmívala, ale uvnitř byla stále smutná. Jediný, kdo to věděl, byl však Naruto.

O pár měsíců později, už měla Sakura bříško jako dinosaurus. Nevěděla, co to bude a tak byla dost překvapená, když jí sestřička přinesla dva uzlíčky.
„Dobrý den, Sakuro-sama.“pozdravila ji sestřička a podala ji nejdřív jedno a pak i druhé miminko.
„Jsou to chlapci.“oznámila jí sestra a usmála se.
Pak se otočila a odešla. V tu chvíli do pokoje vrazil Naruto a za ním se dokutálela Hináta. Té už také rostlo bříško a dávalo jí pěkně zabrat.
„Sakuro. Hned, jak mi to oznámili, běžel jsem za tebou…Jééé! Oni ti jedno přidaly?!“zeptal se hloupě Naruto.
Sakura podala jednoho chlapečka Hinátě a volnou rukou udeřila Naruta pěstí.
„Ty tupče! Oba sou moji!“zařvala Sakura.
Když však chlapec, kterého měla v náručí, začal fňukat, uklidnila se. Hináta ji podala i toho druhého a začala se nad nimi rozplývat.
„Ty sou tak krásní. A jak se jmenují?“ptala se.
To už se vzpamatoval i Naruto a přišel k ní.
„Itachi a Sasuke.“řekla a podívala se na Naruta. Ten se usmál.
„To jsou krásná jména.“řekl.

Chlapci rostli jako z vody. Měli černé oči i vlasy. Prostě praví Uchihové. Když jim bylo 10 let, stali se genniny. Také zdědili Sharingan, který právě v deseti ovládli. A děvčata za nima pořád lítala. Tolik se podobali Itachimu. Teda jen v tomhle. Byli totiž strašní průseráři. Vždy, když přišli domů až moc zamlklí, věděla Sakura, že něco vyvedli.

„Itachi, Sasuke! Pojďte okamžitě dolů!“řvala Sakura z kuchyně.
Za chvíli se dole objevili malí chlapci. Sakura vypadala strašně naštvaně.
„Ahoj mami. Co se děje?“zeptal se Sasuke.
Sakura ukázala prstem na hromadu střepů.
„Kdo z vás mi rozbil moji ozdobnou mísu?!“zeptala se hned Sakura.
Chlapci se na sebe podívali a pak pokrčili rameny.
„Ne. Jeden z vás to byl. Ale to je fuk. Za své kapesné koupíte novou!“řekla rázně Sakura.
Chlapci se už chystali něco namítnout, ale Sakura vztyčila ruku s natažením ukazováčkem a tím je umlčela. Oba se otočili a zalezli do svého pokoje.
„Ach jo. Kdybys tu mohl být se mnou Itachi.“vzdychla Sakura a koukla se na svůj prstýnek.
„Nebo alespoň ty, Sasuke.“ Řekla a chytla se za řetízek co měla na krku, který jí dal Sasuke k narozeninám.

KONEC
Tak finito. Konec Tajné lásky. Doufám, že se vám to líbilo a nejste smutní z toho konce. Já holt neumím psát happyendy :0)