Najdi svou lásku! (pokračování k povídce Tři měsíce)

No pro začátek bych chtěla říct, že tahle povídka navazuje na povídku Tři měsíce. Odehrává se to asi o tři roky později, Shikamaru a Temari už jsou manželé a mají spolu dceru Neko.

*****

Zase něco potřebuje, je tohle vůbec normální, ani jeden jediný volný den abych byl s Neko, hrůza zrovna dneska sem ji chtěl naučit se dívat na mraky. Shikamaru přemýšlel nad svými trhlými nápady cestou k Hokage, která si ho nechala zavolat. Přišel před její kancelář, zhluboka se nadechl a zaklepal. Nakoukl dovnitř, Tsunade otráveně vzhlédla od papírů.

„Shikamaru díky, že si tak rychle přišel“ začala Tsunade mluvit poněkud nejistě a zklíčeně.
„Žádný problém Tsunade-sama, Neko sem dal k mámě, takže co pořebujete?“ začal z vesela Shikamaru.
„Víš přiletěl pták od Kazekageho z Písečné.“ mluvila nejistě Tsunade.
„Od Gaary a copak psal, určitě chce zase vidět Neko, že ano?“ zodpověděl si otázku sám a začal se smát. „Je z něho skvělý strýček.“
„Ne Shikamaru, to není pravý důvod toho, že psal.“ pokračovala Tsunade a byla víc a víc skleslejší.
„ Tsunade-sama co se stalo?“ zvážněl Shikamaru.
„No, víš, Temari....“
„Co je s Temi, sakra Pátá co se stalo?“ přerušil ji Shikamaru a byl nervózní.
„Ona se ještě nevrátila do Suny, tak Kazekage psal, protože si myslel, že ještě nevyrazila.“
„Co? Ona ještě není v Písečné, ale dyť je to už osm dní co vyrazila. Třeba je jenom nějaka pouštní bouře a už je zase na cestě.“ přesvědčoval Shikamaru Tsunade, ale vypadalo to, že spíš přesvědčuje sám sebe.
„Ne Shikamaru, Kazekage tam ještě psal, že nezaznamenaly žádné bouře, mezi Písečnou a Konohou, už vyslali jednotky, aby ji hledaly, ale žádné nové zprávy...“ dál už ji Shikamaru neposlouchal, neodpovídal, koukal se ven z okna a přemýšlel, co se mohlo stát.

Asi po 10 minutách přemýšlení vykřikl: „Půjdu ji hledat...!“
„Ale Shikamaru, já tě tady potřebuju, Neko tě potřebuje.“ začla s přemlouváním Tsunade.
„Neko dám k mámě a tátovi, budou rádi, když ji u sebe budou mít. A vy to beze mě vydržíte, slibuju že to moc dlouho trvat nebude, jestli ji do tří měsíců nenajdu (a už jsme zase u těch tří měsíců ) tak se vrátím zpět a přestanu s hledáním, ale věřím, že ji najdu v pořádku, že se vrátí ke mně, k Neko. My ji potřebujeme a ona potřebuje nás.“ díval se na ni prosebnýma očima, připomněl jí Naruta, když pořád chtěl hledat Sasukeho, když ji přemlouval a i když mu to zatrhla, vydal se na vlastní pěst, věděl že u Shikamary by to bylo úplně to stejné, on Temi miloval, miloval ji víc než svůj život, a ona milovala jeho, Tsunade věděla, že jejich společná láska je přivede na cestu k sobě.

„Dobře, dobře, tři měsíce, víc ani míň, ale jestli se do té doby nevrátíš, tak aspoň mysli na svou dceru, ta tě potřebuje, stejně jako Konoha, stejně jako tví rodiče.“ kapitulovala Tsunade, Shikamaru už odcházel. „Počkej ještě!“ otočil se. „Buď opatrný, žádné blbosti a než něco uděláš pořádně si to promysli, si génius a já ti věřím, věřím že se oba vrátíte v pořádku zpátky.“ usmál se na ni, ona na něj. Snad. Pomyslel si. Snad ji přivedu zpátky v pořádku.

U Shikamary doma
„Co to děláš? Co se stalo?“ zeptala se překvapeně Shikamarova máma, když ho uviděla jak zběsile háže nejpotřebnější věci do batohu.
„Temi nedošla do Suny.“ řakl aniž by se na ni podíval a dál rovnal kunaie do kapsičky.
„Jak..Jak to myslíš, že nedošla?“ zeptala se překvapeně a se zájmem.
„Psal Gaara, že ještě nepřišla do Suny, tak si myslel, že je ještě v Konoze, ale jak sama víš odešla už před týdnem....něco se jí stalo...určitě.“ sedl si na postel a hlavu dal do dlaní, jeho máma si k němu přisedla na postel a objala ho kolem ramenou.
„A teď mi řekni, co jako chceš dělat?“ zeptala se ho.
„Půjdu ji hledat, s Hokage už mám všechno domluvené a počítám s tím, že u vás můžu Neko nechat.“ zvedl se z postele a na záda si hodil batoh, podíval se na svou matku a rázným krokem vyšel z pokoje.
„Vrať se v pořádku...“ zaslechl ze svého pokoje, zastavil se, chvíli počkal a když se ni nedělo rychlým krokem vyšel na rozpálené ulice Konohy. Veděl kam má jít jako první, do parku. Tam většinu času tráví Shikaku se svou vnučnou. Našel je u prolézaček, jak Shikak houpe Neko na houpačce a oba se nashlas smějí, schoval se do stínů a chvíli je pozoroval. Neměl pojem o čase, jenom tam tak stál a díval se na ně, poté si uvědomil, že by bylo nejlepší kdyby šel, se slzami v očích se otočil na patě a šel ke hlavní bráně Konohy.