Pod nadvládou Yin 03: Tajemství vlčí ženy

Smutně si povzdychl a vydal se zpět za klukama.

Den se už schyloval k poledni a všichni honem spěchali na oběd. Všichni, kromě Sakury. Jelikož měla polední pauzu, rozhodla se jít ven na vzduch. Procházela se lesem, když tu náhle zaslechla zašustnutí. Bleskurychle se otočila a vytasila kunai. Chvilku zavládlo hrobové ticho, bylo slyšet jen cvrlikání ptáků. Pak zaslechla nějaké zvuky, asi 10 metrů od ní. Schovala se do křoví a podívala se tím směrem. Naskytl se jí neuvěřitelný pohled. Zahlédla malého ptáčka, jak se zmítá na zemi, asi měl zlomené křídlo, a nad ním se tyčil obrovský, černý vlk. Natáhl k němu čenich, ale zdálo se, že z něj pták vůbec nemá strach, přitom by klidně mohl být vlkův zákusek. Vlk ho očichal a Sakura uviděla, co ještě nikdo nikdy před ní. Vlk se postavil na zadní, napřímil se, zmizel mu ocas a přední i zadní nohy se mu prodloužily. Uši se zmenšily, zplacatěl mu obličej a černá srst byla také fuč. Místo hrozivého vlka tu teď stál člověk a k Sakuřině velkému překvapení, byl oblečen do lidských šatů. Byla to dívka a měla neuvěřitelně dlouhé vlasy. Ta se sklonila, vzala ptáčka do dlaní a začala ho léčit. Sakura jen ztěží popadla dech když viděla, že má červenou chakru. Skončila až nepřirozeně rychle. Pták zamával křídly a vzletěl. Dívka se za ním spokojeně dívala. Náhle se zarazila a otočila se směrem k Sakuře. Obě dívky strnuli překvapením, i když Sakura spíš šokem. Neznámá se zase proměnila ve vlka a zmizela neuvěřitelnou rychlostí. Růžovláska se probrala až pak. Zatřepala hlavou a několikrát zamrkala. Ne, určitě se jí to nezdálo. Práve se setkala s opravdovým vlkodlakem a ještě žije! Teprve teď si uvědomila, že celá ta proměna proběhla velice rychle. Ale to bylo to nejmenší. Ta dívka byla medic-nin a při léčení měla červenou chakru. Sakura si to všechno dala dohromady, aby se ujistila, že se nezbláznila. Vytřeštila oči a rychle se rozběhla zpět do vesnice.
Hinata se procházela po Konoze a hledala si nějakou zábavu. Náhle zahlédla řítící se Sakuru. Růžovláska ji rychle popadla za loket a někam ji s sebou táhla. Hinata se trochu vyděsila.
"Sakuro! Co je děje?" zakřičela na ni, ale dívka nevnímala a běžela dál jako splašená a tak Hinatě nezbývalo nic jiného, než běžet za ní. Dorazily k Ichiraku Ramen a tady narazily na Naruta, Kibu s Akamaruem a Gaaru. Chlapci se na ně udiveně podívali. Kiba položil jídelní hůlky a ustaraně přistoupil k Sakuře.
"Copak se děje?" zeptal se jí a chytil ji okolo pasu.
Sakura se o něj znaveně opřela a prudce oddychovala. Hinata se posadila k Narutovi.
"Lidi...Yoshino žije!" vykřikla Sakura.
Všichni poblíž rázem vykřikli a vytřeštěně se na ni podívali. Gaara vyskočil a chytil Sakuru za ramena.
"Co jsi to říkala?! Zopakuj to!" zařval a zatřásl s ní. Kiba ho odstrčil.
"Klid Gaaro! Pověz mi co se stalo," okřikl ho a podíval se na Sakuru.
Všichni přítomní se k nim přiřítili a netrpělivě špicovali uši.
"Viděla jsem ji...v lese," oddechovala dívka.
Každý se ihned podíval na Naruta. Ten se už jako správný Hokage naučil jednat rychle a nedělat zbytečné rozumy.
"Všichni přítomní Jouninové půjdou se mnou a vy ostatní se rozejděte!"
Dav se ihned rozpustil. Od té doby, co se rozkřiklo, že je Naruto Minatův syn, si ho všichni velice vážili. Naruto a ostatní si šli rychle sbalit to nejdůležitější, jelikož věděli, že najít Yoshino nebude tak snadné. Asi za 15 minut se sešli před branou.
"Jsme všichni?" zeptal se pro jistotu Naruto.
Ostatní kývli a tak vyrazili.
Už čtvrtým dnem pročesávali okolí a nenašli jedinou stopu. Ale tak snadno se vzdát nehodlali. Stmívalo se a Naruto rozhodl, že rozbijí tábor. Našli si pěkný plácek a rozdělali oheň. Měli s sebou 2 stany - jeden pro holky a jeden pro kluky, ale každý chtěl spát se svou láskou a jediný, kdo jim v tom bránil, byl Gaara. Ten je však ujistil, že si vezme první hlídku a kdyžtak se vyspí na stromě a ostatní samozřejmě souhlasili. Všichni už byli ve svých stanech a Gaara si pohodlně hověl na nejvyšším stromě. Pozorně se rozhlížel po okolí, jestli přece jen náhodou nenajde sebemenší známku toho, že tu Yoshino někde skutečně je. Když po třech hodinách nic podezřelého nespatřil, zavřel oči a usnul.
Měl velice zvláštní sen. Vlastně si nebyl jist, jestli to je sen nebo skutečnost, protože byl pořád na tom samém místě. Ale něco tu přece jen bylo jinak. Někdo uhasil oheň, ale i tak bylo dost světla díky měsíci. Náhle se zvedl studený vítr a ve víru černého listí se před ním objevila jakási postava. Gaara zalapal po dechu.
"Y-Yoshino..." zašeptal nevěřícně a natáhl k ní ruku.
Avšak jeho paže projela dívčiným tělem a promáchla jen vzduch. Byl to sen. Ale něco bylo špatně. Gaara jí vůbec neviděl do obličejě, viděl jen její siluetu. Dívka náhle promluvila: "Gaaro...nehledejte mě. Vraťte se zpátky. Já patřim k nim," řekla tichým hlasem.
Gaara zavrtěl hlavou.
"Ne! Patříš ke mně a ty to víš! Prosím tě, vrať se!" prosil Gaara se slzami v očích.
Yoshino chtěla ještě něco říct, ale náhle v dáli zavyl vlk.
"Volají mě. Už musim jít," řekla a opět zmizela ve víru černých listů.
"Ne! Prosím tě, neodcházej!" probral se Gaara celý zpocený.
Zmateně se rozhlédl kolem sebe. Všechno bylo zase normální. Naruto vylezl ze stanu a zakřičel na něj: "Co se děje?!"
Gaara se na něj podíval a náhle oba zaschlechli zašustnutí v nedalekém křoví. Naruto rychle vzbudil ostatní a Gaara bleskově zmizel ve víru písku.