NEVĚDOMOST JE SLADKÁ - (Itachi x Siria) - ( 19.)

TAK NEVIM JESTLI MNĚ PO TOMHLE DÍLU NEUŠKRTÍTE, ALE TENHLE DÍL SE MI SNAD I PVEDL. TAK SI TO UŽIJTE

19. díl

Itachi už byl téměř u sídla, když najednou ucítil nepatrný dotek na jeho zápěstí. Při tomto dotyku pohlédl na Siriu.

Celá bledá, se mu snažila něco říct, jenže byla na tom tak zle, že se nezmohla na nic jiného než jen pootevřít ústa.

Itachi poznal že se mu snaží dát něco najevo, a proto se zastavil a naklonil se jen lehce k jejím rtům.

S lítostí v očích Itachiho stiskla ještě víc, a z velkou námahou ze sebe dostala „Prosím tě…….ne….ne..nech mě zemřít,…………já už…..už to dál ………..ne………nezvládnu. Nechtěla jsem….a..ale………….j….já……………..Itachi …..Miluji tě“ Tato věta byla její poslední, kterou řekla před tím, než Itachiho zápěstí její ruka povolila, a s hlubokým nádechem zavřela oči.

Itachi se na ni stále díval upřeně, jako by mu právě někdo zabodl nůž do břicha. I přesto, že držel její bezvládné tělo nebyl schopen se ještě snad 2 minuty ani pohnout. Jeho oči získaly ještě rudší barvu než kdy jindy, a i když si nebyl sám sebou jistý, jeho ruce se zabořily o něco hlouběji do jejího těla, ve strachu že o ni přijde. Jeho pohled byl čím dál víc sytější a zamračenější.

V jeho pevném obětí, se s ní ihned rozeběhl do sídla, v naději že ještě není pozdě.

Když se sní konečně dostal do jejich sídla, šel s ní rovnou do svého pokoje.

Zlehka ji položil na svou postel a odešel. Nikdo ho při vstupu do domu neviděl, takže o něm nikdo nevěděl.Šel dlouhou chodbou mezi jejich pokoji, až došel ke dveřím skrývající místnost, kterou obývala osoba na které teď závisel Siriinin život. Lehce zaklepal a bez optání ihned vešel.

„Itachi co tady děláš?? A co se stalo?“ Velmi překvapená osůbka se ho zvídavě optala.

„Konan, pojď semnou prosím“ Odvětil ji Itachi velmi rychle a vážně.
„Dobře, můžeme jít“ Knan si ze sebe jen sundala svůj plášť a šla za Itachim.

Itachi ji odvedl do pokoje kde ležela polomrtvá Siria, celá bledá, s ranami a pohmožděninami.

Konan se při pohledu na ni znepokojila, ale co ji spíš vyděsilo, bylo místo s divnou ránou bez krve na hrudi, okolo které byl pro ni jakýsi namodralý obvod. Bylo vidět jak se jí ta namodralá skvrna velmi rychle roztahuje po těle.

„Konan, já vím že si ji nikdy něměla ráda, ale mohla by si ji zkusit vyléčit??“ Vyslovil Itachi plný odhodlání a vzteku.

„A proč si myslíš, že to dokážu zrovna já Itachi??“ Zeptala se ho, se vídaností v hlase.

„Nemyslím, ale má něco společného s Yumai, a krom toho má její sílu. Vím že to byla tvá velmi dobrá přítelkyně, a že tě i učila nějaké techniky.“

„A víš od čeho má tu ránu?“ pohlédla na něj Konan velmi zaujatě.

„Je to zakázané jutsu, ale nevím přesně jaké, vypadá to že se jí to snažily vzít“

Konan v tu chvíli sklopila zrak směrem do země, a nahlas řekla „Ano…. jak jinak, vždyť i u Yumai se o to pokoušely.“

„Proto si myslím že jí dokážeš pomoct víc něž já, mohla by si o tom něco vědět.“ Itachi byl hodně nervozní, což bylo na něm vidět snad poprvé v životě. I Konan jeho pohled a chování upoutalo.

Proto se zamyšlením odpověděla „Hmm………..možná něco málo od Yumai. Ještě když byla naživu, ukazovala mi jak uzdravit některá velmi zlá zakázaná jutsu. Byla vážně skvělá, že tohle vše znala. Ale ještě sem neměla možnost si to pořádně ozkoušet.“ Řekla velmi zamyšleně a vzápětí pohlédla na Itachiho s otázkou v očích.

„Konan………….já ….pokus se o to, chci aby žila“ Odpověděl jí už velmi zničeným, zároveň i naštvaným a hlavně ostrým hlasem.

Konan se nahla nad Siriinino bezvládné tělo a poté mu odpověděla „Dobře, pokusím se o to Itachi, ale nevím jestli už není příliš pozdě, její srdce už není ani téměř slyšet……………(chvíle ticha)……………………………Potřebuju pár věcí, které mám v pokoji. Ohlídej jí tu, hned sem tady.“ Dořekla vážným pohledem, a hned na to odkráčela k sobě pro věci.

Itachi nic neřekl, jen si k Sirii sedl, a zamyšleně na ni hleděl.

Konan si přinesla věci, které potřebovala, a poslala Itchiho na chvíli ven.

Itachi však nechtěl jít, a tak zůstal v ústraní pokoje. Neustále se mu v hlavě prolínaly dvě slova, které mu řekla než se její oči zavřely. Ty dvě slova, u kterých měl pocit že jeho ledové srdce se pod nimi doslova taví.

Konan si vzala do ruky nějakou látku, napuštěnou jakousi silně zapáchající tekutinou. Onu látku ji přiložila na ránu, a pak vyslovila se spjatýma rukama nějakou velmi zvláštní větu. Opatrně ji své ruce přiložila na ono místo s látkou, a z jejích dlaní se vsakovala skrze látku taková nažloutlá kapalina, přímo do rány.

Tento proces byl velmi dlouhý a pro Konan i vysilující. Když skončila, začala zjišťovat její zdravotní stav. Už byl o něco lepší než před tím, ale pořád nestabilní.

„Ted musí odpočívat, i já si potřebuju odpočinout“ Řekla vyčerpaně, pohlížejíc na Itachiho.

Konan už chtěla jít pryč, když najednou se ale od dveří ozvalo silné zaklepání. Itachi se podíval kdo mu co chce. Do dveří vstoupil Pain, s překvapeným pohledem na Konan, a pak na Siriu bezvládně ležící na posteli.

„Ach…….Konan………………Tak to byla ta mise, a to co mi možná překvapí?“ Optal se jí, a hned se nad tím pousmál. „No, koukám že se sní nemazlily, dokonce se divím, že ještě žije. A co tady vlastně děláš Konan?“ Zeptal se jí Pain už trochu podrážděněji.

„Použily na ni zakázané jutsu, zkoušela sem jí pomoct Paine“ Odvětila mu téměř okamžitě.

„Dobře, sem docela rád že je tady. Až se zotaví, rozmyslím co sní, tím myslím jak by nám mohla být užitečná jako právoplatná členka Akatsuki“ S tímto výrokem se podíval přímo na Konan.

Než ale stačil ještě kdokoliv co říct, přerušil je Siriinin výkřik „MIUSHI ODPUST!!!!“

Konan , Pain , i Itachi na ni s údivem pohlédli, ale záoveň ztuhli.

To proto, že Siria se při této větě celá rázem prohla v zádech do oblouku, a její oči hledíc do stropu se zalili slzami. Rázem její tělo odpadlo zpátky na postel, jak kus zmuchlaného pozlátka.

Poslední pohled,…..poslední myšlenky,……vše co cítila přestávalo být realitou, a ona to věděla.

Konan se k ní rychle rozeběhla , a začala ji opět léčit tím samým způsobem co před tím. Jenže to tentokrát už nepomáhalo. Konan byla vysílená z poslední léčby, a nečekala, že se to tak rychle zhorší. Nedokázala už víc pokračovat, její chakra byla na nule. Vyčerpáním ztratila rovnováhu, a bývala by spadla, ale na poslední chvíli ji Pain stihl podepřít. Konan na něj vděčným pohledem hodila tvář a hned se odklonila, a pokračovala dál, i když věděla že už to dlouho nevydrží.

Mezitím do onoho pokoje přišel zbytek Akatsuki, zjistit co to bylo za křik.

Siria se ještě nešťastně podívala na Itachiho, a tam její zrak zůstal upřen dokud…

Itachi stále hleděl na Siiru a viděl, jak z jejích očí plných žalu, upřených na něj, pomálu ale jistě odchází zbytek jejího života.

Konan se po chvíli léčení pomalu odvrátila, při pohledu na ni, a šla k Itachimu.

Zastavila při něm, a tiše mu řekla „Itachi ona ………………..nepřežila to, je MRTVÁ!!“ Konan tyto slova ze svých úst vyřkla jen s nesmírnou námahou.

Itachi pohlédl na její bezvládné tělo, tak nádherné a přitom tak prázdné.

Něco v něm chybělo. Byla to její duše.Ta co ho dokázala vždy obměkčit. JEN ONA, ona jediná, se mohla dostat blíž k jeho srdci aniž by ji zabil. A teď tam před ním leží, jen tak, nesnažíc se přežít, jen tak si odejde, a zanechá ho tam s jedinou větou, kterou mu zaryla hluboko do paměti. S větou kterou by radši ani nikdy neslyšel, kdyby věděl co mu chce udělat, co přijde.

Ano, i když si to dlouho nechtěl připustit, záleželo mu na ní víc, než by si sám představoval.

Dostal na všechno obrovský vztek, z toho že ho tam nechala. Nedokázal se ovládat, a z nesmírné zlosti vzal nečekaně Konan pod krkem, a silou ji přitiskl ke zdi u mrtvé Sirii. Oči mu žhnuli s chutí někoho zabít. K její smůle, Konan byla nejblíž.

Téměř ji škrtil, když se nenávistným pohledem podíval na Konan, a pak na Siriu, pronesl velmi zle „Jak to myslíš??!! Ona nesmí zemřít rozumíš mi!!!! Já JÍ NECHCI ZTRATIT!!!!!!“ Křičel na ni hlubokým hlasem, plným zloby, nenávisti, ale nejvíc,….. nejvíc tam byl cítit velký zármutek.

Všichni Itachiho v tu chvíli pozorovaly velmi překvapeně. Došlo jim ale, že k ní něco cítí. Jenže už bylo pozdě, proto byl jak smyslu zbavený, z jisté stránky ho chápaly. Vždyť ona byla moc krásná, ale taky si je dokázala k sobě jakýmsi zvláštním způsobem všechny k sobě připoutat. Přesto že nahlas to nikdo neřekl, uvnitř jim už ani tak nevadila, vlastně ji začali mít i rádi.

Itachi Konan stále držel pod krkem, dokud ze sebe Konan stěží nedostala „Už …..už je pozdě Itachi. Odpust, ani já nechtěla…………….a ani už nemám žádnou sílu. Už když si ji přinesl, varovala sem tě. Říkala jsem, že už je dlouho, a moc šance nemá. Možná kdyby dřív, ale ty sám víš, že to nešlo.“ Její hlas byl slabý, jak už nemohla ani dýchat, ale i tak ji bylo slyšet. I Konan sama, byla smutná, že se to muselo stát.

Itachi se na ni ještě chvíli díval, a pak stisk povolil. Odvrátil se od Konan přímo k Sirii. Chtěl ji ještě naposledy něco říct, dotknout se ji.Bylo mu už jedno kdo všechno ho vidí. Proto se k ní beze slov sehl. Jemně ji přejel dlaní od špičky nosu, přes rty, bradu, až po její sametový krk.

Cítil, jak její tělo chladne, a je bez života. Poté zas ruku stáhl zpět, s tím že ji vezme do náručí. Jenže…………………………………….