Dříve, než začnete číst, chtěl bych vás upozornit, do čeho se pouštíte. Tato povídka bude na pokračování (pokud vše půjde dobře a bude zájem, troufám si na cca 30 dílů, možná i víc). Děj je zasazený do příběhu Naruta, postavy se pokusím neměnit, ale pár věcí bude přece jen jiných. Naruto a spol. mají už na začátku příběhu 15-16 let. V povídce budou spíše bojové scénky, ale nevynechám ani romantiku (i kluk může mít city ).
To je tak vše, ať se vám líbí.

Ishidate

Kapitola první: Nečekaná událost

Jednoho chladného večera, dva týdny po tom, co Kyuubi zaútočil na Konohu, se na mýtině objevilo pět postav zahalených do plášťů a s obličeji krytými maskou. V okolním lese se něco šustlo.
„Taichou, co to bylo?“ řekl jeden z nich
„Yuuro, Mikoto prověřte to.“
Dva z nich náhle zmizeli a objevili se u vstupu do lesa - na zemi uviděli ženu s dítětem v náručí.
„Taichou!“ zvolali oba naráz, v tom se kolem nich objevil zbytek týmu. Ten, který vypadal jako velitel, pokleknul k ženě a zeptal se jí co je zač.
„Prosím, postarejte se o mého Ishidateho a dejte mu tohle,“ řekla a podala mu katanu a prsten. To byla její poslední slova, chvíli potom zemřela. Jeden z nich jí vzal dítě z náručí a druhý katanu s prstenem.
Skupina ženu pohřbila a vydala se směrem k vesnici. Tuto událost museli okamžitě nahlásit Hokagemu.

*****

Asi za dvě hodiny, když už svítalo, se skupinka objevila u brány vesnice. Vydali se jak jenom nejrychleji mohli směrem k budově Hokageho. Protože byla Konoha nedávno napadena Kyuubim, všude byly ohořelé trosky, polorozbořené domy a celkový pohled na vesnici nebyl moc pěkný. ANBU dorazili před budovu nejsilnějšího muže ve vesnici.
„Mikoto, dej mi tu katanu a prsten,“ klidným hlasem pronesl velitel. Mikoto poslechl bez otázek.
„Máme jít s vámi, Taichou ?“ zeptal se ten, kterému říkali Yuura.
„Ne, tohle vyřídím s Hokagem sám, máte volno. Zítra ráno se zde sejdeme v šest hodin na další misi.“
Se sborovým „Hai“ zbývající čtyři postavy zmizely a velitel vešel do budovy.

Za pár minut stál před kanceláří, v rukou měl zabalené dítě, na zádech připevněny dvě katany místo jedné a v dlani svíral prsten, který, jak se zdálo, nebyl zcela obyčejný. Po celém obvodu měl nápis vyrytý starými japonskými znaky. Katana taky nebyla ledajaká, zvláště její saya byla zdobena podobně jako prsten.
Zaklepal a když se ozvalo „Vstupte,“vešel.
Sandaime Hokage stál u okna a pozoroval Konohu. Dělával to často po tom, co před dvěma týdny znovu převzal funkci po zesnulém Yondaimem. Sandaime byl podle svých slov na tuto funkci starý. Ano, bylo mu už pětapadesát, ale i přes svůj věk byl pořád jedním z nejsilnějších shinobi ve vesnici.

„Hokage-sama, chci podat hlášení o misi!“ oznámil velitel.
„Tak spusť,“ vyzval ho Sandaime.
„Mise proběhla v pořádku, Hanzó byl zavražděn aniž bylo zjištěno, že za tím stojíme my.“
„Dobře, ale vidím, že mi chceš sdělit ještě něco.“
„Ano, při návratu jsme v lese narazili na ženu s dítětem a její poslední slova byla, ať se o něj postaráme. Jmenuje se Ishidate a jeho matka nám také předala tuto katanu a prsten.“
„To je zvláštní... Dítě i ty věci mi zde nechej, já už se o ně postarám. Děkuji, můžeš jít.“
Velitel položil věci i Ishidateho na stůl, uklonil se a zmizel. Hokage chvíli na to zavolal stráž.
„Sežeň ve vesnici Migakiho a Kusushiho,“ přikázal.
„Hai,“ přikývl ninja a zmizel.

Trvalo asi deset minut, než se v kanceláři objevili tři ninjové. Jeden z nich byl strážný a ti další dva byli právě Migaki a Kusushi - jounini a zároveň lékařští ninjové, ale neměli na sobě lékařský oblek. Byli oblečeni do klasického jouninského setu; tmavě modré kombinézy, těžkých bot, měli ochranné rukavice, taktickou vestu a Migaki měl na zádech připevněnou katanu.
„Co potřebujete, Hokage-sama?“ zeptal se Migaki.
„Dnes se stala podivná věc. Když se jedna naše ANBU jednotka vracela z mise, objevila toto dítě. Jeho matka jim řekla, ať se o něj postarají, tak ho přinesli sem. Protože nemá matku ani otce, nenapadl mě nikdo jiný na jeho výchovu než vy dva. Kvůli tomu, že na nás před nedávnem zaútočil Kyuubi ani nemáte moc na vybranou,“ odpověděl s klidem Sandaime.
„Ale Hoka…“ začal Migaki, větu však nedokončil, protože mu do ní skočil Kusushi.
„Ano, vychováme z něj dobrého shinobi,“ řekl rychle.
„To jsem rád, máte k tomu dobré předpoklady. Ty Migaki, jsi výborný ninja co se týče taijutsu a boje s mečem. Vyznáš se v přírodě a umíš taky dobře stopovat. Tvoje parketa, Kusushi, je zase ninjutsu. Umíš jich mnoho a tvá práce s chakrou je dokonale přesná. Oba dohromady tvoříte skvělý tým. Když malému Ishidatemu každý z vás předá to, co zná, bude z něj dobrý shinobi,“ pochválil je s úsměvem Hokage

Dále jim pověděl o kataně a prstenu. Ninjové si odnesli nemluvně i katanu, prsten však zůstal u Sarutobiho. Musel ho nejdříve prozkoumat a zjistit, k čemu vůbec slouží.

***** Pokračování příště

Za pomoc při zpracováni děkuji hAnko.