Loučení a návraty 5
Snad se bude líbit, původně jsem to chtěla vymýšlet až zítra, abych nad tím mohla pořádně zapřemýšlet, ale nechci mít stajana na svědomí takže už dnes... doufám, že to tím zas tak moc na čtitelnosti neztratilo :D
Naruto
Proč, proč, proč… má cenu se takhle ptát? Beztak se tím nic nezmění, co se stalo, to se stalo. Ale bolí to. Hodně.
Vztekle nakopl kamínek, ležící na zemi. Ta bezmoc, zoufalství, nenávist, vztek a … láska. Pořád ji moc miloval, nemohl si pomoct... Všechno to ho dohánělo k šílenství. A nemohl s tím nic dělat.
Musel k Tsunade pro novou misi. Vůbec se mu nechtělo, vždyť se Sasuke sotva vrátil, ale povinnost je povinnost, to i on musel uznat. Takže se rozloučil s přáteli, a odešel. Nechal tam Sakuru a Sasukeho samotné, vždyť taky proč ne…
Dozvěděl se, že ihned další den musí odejít na novou misi, bude trvat několik týdnů. Protestoval, nechtěl se jen tak vzdát přítomnosti ostatních. Když se konečně vrátil Sasuke, měl by odejít on? Třeba jen na pár týdnů? To je nesmysl…
Hokage jeho argumenty kupodivu uznala. Sama poznala, jaký ten muž je, když si něco umane. Nemělo cenu mu odporovat. Což byl taky jeden z důvodů, proč souhlasila, aby se Sasuke mohl vrátit do vesnice. Pro Naruta to bylo důležité, a navíc… měl jakýsi dar, dar přesvědčit o své věci ostatní, snad to bylo tím, že jí sám tak bezmezně věřil… Už léta tvrdí, že se stane Hokagem. Pro vesničany to zpočátku byla jen hloupost od kluka, co si až moc věří… naivní sen démoního monstra. Ale pak… všechny dokázal přesvědčit, že právě on, Uzumaki Naruto je ten pravý. Z opovrhovaného a nenáviděného chlapce se stal postupem let hrdina, který nikdy neutíká z boje, a pro ostatní je schopen všeho. Prostě to měl v sobě.
Pousmála se. Byl bys na svého syna pyšný, Yondaime, pomyslela si.
Na vesnici se pomalu snášela noc. Lidé dávno spali, až na několik mladých... na které čekala ještě jedna, dost zásadní událost...
Naruto si vesele pískal. Sice nebylo správné vyvléct se z mise, Hokage by takové věci dělat neměl, ale… chtěl se stát Hokagem, aby mohl chránit své přátele, ty, na kterých mu moc záleží. Ale být přítel neznamená jen chránit jejich životy. Znamená to být s nimi, dělit se s nimi o radosti i starosti, bolest i štěstí… zkrátka, z mise se s čistým svědomím vyvlékl.
Rychlými kroky se blížil k místu, kde byli jeho bývalí týmoví partneři. Bude to skvělý překvapení, pomyslel si.
No, to se nemýlil. Překvapení opravdu bylo, ovšem ne skvělé… vlastně všechno, jen ne dobré…
Už z dálky rozeznal dvě tmavé postavy. Usmál se.
Sakura
Kráčela vesnicí, k Sasukemu. Prošla kolem nějaké těhotné ženy s manželem, nadšeně hladícím její bříško. Něco jí nežně šeptal do ucha, a žena se šťastně usmívala.
Sakura přidala do kroku. Nemohla se na to dívat. Když viděla ten šťastný pár, uvnitř ji bolelo. Ona něco takového nepozná… vlastní vinou.
Proč… sama pořádně nevěděla. Možná to bylo vzpomínkou na ty roky, kdy do něj byla zamilovaná… Možná jakoby tím nějak chtěla dokončit to, co začalo tak dávno, ukončit vztah, který nikdy ani nezačal… Zní to naprosto nesmyslně, to věděla. Jak by chtěla polibkem něco ukončit? Vždyť jím to naopak začíná… polibek je čin lásky, ne pokus o dokázání opaku.
Vlastně ani nevěděla, co přitom cítila…nejdřív. Pár sekund poté u ž něco cítila – že dělá obrovskou chybu. Pokusila se vykroutit ze Sasukeho sevření, ale on ji držel moc pevně.
Než stačila použít nějakou hrubší metodu, najednou-
Naruto
-Najednou uviděl něco, co mu dost ošklivým způsobem převrátilo život naruby. Ten pocit, když vám někdo, komu jste tolik věřili a o kom byste neřekli, že vás někdy zradí, tak ublíží... První vteřinu jenom nevěřícně zíral, nevěřil tomu, co vidí… ale pak… začalo mu to docházet. Sakura, JEHO Sakura se líbala s Sasukem, jeho nejlepším přítelem. Bývalým nejlepším přítelem.
Na chvíli byl neschopný pohybu. Celým mozkem mu procházela jedna jediná myšlenka – Sakura a Sasuke. Ona a on. Ne. To ne. NE!!! PROČ?
Znovu nakopl kámen, ležící na cestě. Zabolela ho noha, ale to on nevnímal. Co je proti troše fyzické bolesti ta psychická? Klidně by bral fyzickou bolest, spoustu bolesti, jen kdyby to znamenalo, že by měl Sakuru zpět...
Sakura
Uslyšela něčí kroky. A pak… Sasuke se od ní odtáhl, ale stále ji objímal. A před nimi stál…Naruto.
Ten výraz v jeho tváři… na to nezapomene. Nikdy. Byl tam vztek, nevěřícnost, údiv, a hlavně – bolest. Spousta bolesti.
„Naruto…“ zašeptala. Měl ve svém obličeji takový ten výraz nemusíš-nic-říkat-já-vím. Ale nevěděl. Ne to, co se mu chystala říct.
„Ale? Ty nejsi na misi?“ zeptal se zvesela Sasuke. Naruto i Sakura najednou pocítili chuť ho zabít. No, samozřejmě – o jejich vztahu nic netušil. Nebo možná ano… kdo ví.
„Tak to jsi první, kdo to ví, já a Sakura…“ pokračoval Sasuke nevzrušeně…
Naruto se cítil, jako by mu někdo vyrval vnitřnosti, a zadupával je do země. To ne…
Sakura sebou trhla. Jak, já a Sakura? Ona přece miluje Naruta! S ním chodí! Okamžitě otevřela pusu, aby se bránila – celé to bylo jen velké, hloupé nedorozumění.
Ale když pohlédla Narutovi do očí, zarazila se. Bylo v nich něco, co zatím viděla jen jednou, když odešel Sasuke. Ohromná bolest ze ztráty někoho blízkého. Ale on ji přece neztratil! Musí mu to vysvětlit. Prostě musí.
Ale on ji předešel. „Buď…buď šťastná…Sa…Sakura-chan…“ její jméno vyslovil s námahou. Otočil se, a utíkal pryč. Cestou mu chladný večerní vítr rozháněl slzy po tvářích....
Naruto
Sám nechápal, proč to udělal. Jen tak odešel, bez boje… vzdal se. To nebyl jeho styl, jen tak klidně odejít…
Ale láska není něco, co se dá vynutit, to dobře věděl. Ta přichází sama… Jestli miluje Sasukeho… nemůže jí stát v cestě, ať už to bolí jak chce. Na to ji až moc miloval, jak si uvědomil. Chtěl, aby byla šťastná...
Vlastně to měl vědět. Když se vrátil… A to, co Sakura cítila k Sasukemu před lety, věděl. Možná, že ji to nepřešlo, jak mu tolikrát tvrdívala. Možná, že ho vždy milovala, jen čekala, až se vrátí… možná… ale proč tedy spolu chodili? Byljen nějaká náhražka za Sasukeho? Ne, to by Sakura nikdy...
Ale proč...
To je samé proč, proč, proč…pomyslel si muž. Proč neznáme odpovědi na všechno? A existují vůbec?
Sakura
Chtěla se rozběhnout za ním, vysvětlit mu, že…
„Hej, Sakura-chan, co se to tady děje?“ zeptal se Uchiha nechápavě.
Žena ho ignorovala. Prudce vstala, sestřásla ze sebe jeho ruce a chtěla se rozběhnout za ním. Ale náhle se jí zatočila hlava, a udělalo se jí špatně. Kdyby jí Sasuke okamžitě nezachytil, skončila by na zemi…
Naruto se zastavil. Ani nevěděl jak, ale stál před kanceláří Hokage-sama. Byla ještě uvnitř. Okamžitě se rozhodl.
„Bábi Tsunade? Já....beru tu misi.“
.............pokračování příště.............
No, je na vás, abyste řekli, co si o tom myslíte.... (poučena od Ayashiki)
další - https://konoha.cz/?q=node/25798
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Moc voldemortuju (pro nezasvěcené - děkuji) za kladné komentáře to mi vždycky zvedne náladu
Jinak, na pokračování zatím nemakám, možná začnu zítra... přece jen, ještě mám další povídky...
A jinak - co se týče délky celé povídky - já fakt nevím... nějak extra superdlouhý to nebude, to je mi jasný, ale tak ještě 4 díly bych možná napsat mohla, i když ten děj je takovej, že se to moc natahovat nedá... jak říkám, uvidíme kdo ví, kde (nebo spíš kdy) končí naše cesty, že
95!!! osudové číslo prostě musíš xDD
“A clear conscience is usually the sign of a bad memory.”
No parááda jako vždycky! Doufám že už makáš na pokračování protže pořád platí to co minule že jinak mě budeš mít na svědomí. A těch dílů musí bejt minimálně 15 jasný?
Skvělý! Zase další díl, no super. Už sem se ho nemohla dočkat, jinak fakt úžasný nemám už ani slov!
no ja si o tom myslím, že je to úplne skvelé a dúfam, že k tomu napíšeš ešte dosť dielov a neukončíš to o nejakú chvíľku XDD
Autori poviedok čítajte Pravidlá FF!!
Inak vaše poviedky skončia na našom externom blogu ^^
A takisto čítajte aj Důležitá sdělení pro spisovatele a čtenáře FanFiction!!!
Ak si nie ste istí písaním, nájdite si nejakú betu - Inzertní FF nástěnka.
----
Čiarka, taká maličkosť, ale dokáže úplne zmeniť význam vety.
Nezabúdajte na to.
jééééé =)))) to bylo zase tak moooc hezký =) úžasný, skvělý-...a smutný =( zlikvidovala jsem kvůli toě svoje poslední papírové kapesníky =D
wau super ja nemam slov to absolutne super!
No, tak 6 možná poslední nebude... možná bude i 7 ale upřímně... já ani moc nevím, co bude dál, jenom mám takovou představu... já ty detaily vymýšlím až při psaní, takže nikdy nevím, kolik toho ještě bude. Ale moc už asi ne....
ale nieee musi byt vela vela velaaaaa
famoooozneeeee!!!
to bolo perfektnee ale nie dufam ze to este neskoncii prosiiim co ja potom bude robit? co ja potom budem citat?
Jasných 5 hvězdiček...míň ani nejde...to je tak dokonalé...měla jsem slzy v očích, vážně jsi mě dojala....no a už ti zbývá jen 95 dílů xD
“A clear conscience is usually the sign of a bad memory.”
Jen tak dál, ale doufám že 6 nebude poslední. To by zničilo tak skvělou povídku.
Loučení 5 schváleno!