3+1 - (4.cap) ?

Tohle je o ničem...

O týden později:
Karny se rozeběhla, na místo, kde teď trávila po trénincích dost času. Z ní a Sasukeho se stali přátelé, pokud se to tak dá brát… protože byli schopni spolu normálně mluvit jen 10 minut, maximálně 30. Pak obyčejně první do toho druhého rejpnul, ten druhý se naštval a rejpnul do toho prvního, ten první se taky naštval a už byli v sobě. Obvykle první zbrkle útočila Karny s Iroganem a jejím „Crucio Iroganem“, / Tomu sím říkám pracovní název XD Ale klidně to může být i Mangekyou Irogan, když už tu máme Itachiho oblíbenou mučící techniku Mangekyou Sharingan, ne? XD/ který jí ale žral dost chakry, tak po chvíli přestala. To zas šel obvykle na scénu Sasuke a s tím jeho ohýnkem a tomu se Karny bránila kamennými nebo zemními štíty. Pak zase útočila ona a to kamennými jutsu, které byly její oblíbené a které šlohla sprostě Onyx, a Sasuke se zas tomu bránil uhýbáním… a tak to šlo pořád, dokud oba nevyčerpali svou chakru. Zvířátka se při tom velice bavila, akorát povětšinou skončila jako pečínka (katon/oheň) nebo placka (ishi/kámen), když se jeden z nich netrefil.
No prostě, jiný výraz se pro ně nehodí… to je jako kdyby jste chtěli říct, že když se Sasuke probudil poté, co mu Oorchimarčus dal ten dáreček, co mu zdobí záda, tak, že byl lehce nerudný…
„Holka, proč tak pospícháš? Nemám rád, když běháš…kvůli zbytečnosti…“
„Já, že pospíchám? No dovol?“
„Jo a určitě se ti nelíbí…“
„Táhni, ty zatracenej zmetku!! Už mě takhle otravuješ celý tři dny… NE, NELÍBÍ, tak už zavři tlamu, nebo si tě vlastnoručně z té mysli vytáhnu!!“
„Neječ! Bolej mě z tebe uši…“
„Tak do mě nerejpej… mě zas bolí hlava…“
Karny se stoprocentně soustředila na nadávání Radvanovi a tak si nevšimla kamene a už ležela na zemi.
„Tsách, kvůli nějakýmu Sasukemu jsem na zemi… Vypadá jak holka, chová se jak uječenej blázínek. Nevím co na něm Azu vidí…“
„TY ležíš na zemi a pořád do NĚKOHO rejpeš?!“
„Ráďo klid, zhluboka dýchej… hlavně doufej, že neuvidíš světlo na konci tunelu…“
„Jen abys to světlo neviděla ty!“
„Klídek…zavři oči a tvař se drsně… mimochodem země je můj živel, tak nevím, proč by mi mělo vadit, že na ní ležím, ne?“
„Achjo. Bóženko, ty to vidíš.“
„Táhni s tím tvým náboženstvím. Nějaká Boženka mi nebude boženkovat v mí hlavičce.“
Karny se zvedla a rozmrzele práskla s původcem všeho – kamenem – zpátky na zem. Když tu uslyšela, jak se za ní někdo chechtá. Prudce se otočila, až se kolem ní zvířil prach a uviděla Onyx. Akorát, že jí viděla jakoby rozmazaně, jako kdyby se rozpouštěla ve vzduchu. „Tyyy…!“ Zatnula pěst a vrhla se na ní. Jakmile se jí však dotkla, rozplynula se ve vzduchu. Jen ten chechot se neustále ozýval, což Karny lezlo na nervy.
O pár míst dál ležela bez známek života Onyx. Její odraz, který před chvílí trápil Karny, přilétl k ní a poté se jí „vtiskl“ do znaku na jejím rameni. „Brr, to je zas pocit… Přístě mi říkej, až zase vysumbilmuješ.“
„No jó, furt.“