Chlapec z pekla 7 - Jak jsem se stal tím, kým jsem

V Konoze natěšení obyvatlé čekají před radnicí na žhavé novinky, Tsunade se ve své pracově prohýbá smíchy nad Itachiho ubohou smrtí a Itachi v pekle??? Ten čučí jak puk na právě demaskovaného Tobiho...

Bývalý Tobi zamával svým dříve nepostradatelným oranžovým doplňkem a pak ho znechuceně odhodil do nejbližšího, temného, do ruda rozžhaveného zákoutí.
„Fuj! Ku*va, to jsem rád, že jsem se toho humusu konečně zbavil. Začínala se mi dělat vyrážka...“
Itachi nevěřil svým poloslepým mangekyou-sharinganským očím. Před ním stál kluk stejně starý jako jeho brácha. Stejně vysoký, se stejným znuděným výrazem ve tváři. Tím ale veškerá podobnost končila. Tenhle „chlapec z pekla“ měl totiž popelavě plavé vlasy a neuvěřitelně zelené oči. Byla to ta nejzelenější zelená, jakou kdy Itachi spatřil. A ty dva zelené světlomety ho propalovaly skrz naskrz, bodaly jak tisíc jehel, z toho pohledu až mrazilo v zádech. Zkrátka byl to velice nepříjemný pocit, který byste nechtěli zažít, tomu věřte! Taky že to Itachi dlouho nevydržel a radši si stoupnul za svého věčného žraločího ochránce a jen bázlivě mu nakukoval přes rameno. Shisama se pobaveně rozhlédl po členech své „županové party“.
„Já jsem čekal, že se budete divit, ale co je, ku*va, toto za výrazy??? Tváříte se jak smečka neadrtálců!“
“No a jak se asi máme tvářit, když TOHLE jsme ani ve snu nečekali?!” vyjel na chlapečka Kakuzu. Mozek Hidan horlivě přikyvoval.
“Jasně,” přisadila si Konan. “Mohl bys nám, laskavě, vysvětlit, jak to s tebou vlastně je? Proč ses k nám nasomroval, proč sis hrál na idiota a kde je, doprčic, Madara?!”
“Pr, pr, děvenko! To je, ku*va, moc otázek najednou. Hele, brácha,” otočil se zelenoočko na Lucifera, “je teď někdo v zasedačce?”
Dotázaný Kissák se poškrábal trochu zkřivenýma vidlema na bradě, mrknul na hodinky a zavrtěl hlavou.
“Myslím že ne. Schůze teroristů už skončila, právníci jeli na výlet do očistce a politici mají rezervaci na šestou večerní, takže volno...”
“Super, ku*va!” poskočil Shisama. “Tak jdeme bando, pohyb, dáme si sváču! A hlavně nezpomeňte Hidanův mozek, potloukají se tady lidi, kteří by nějakej potřebovali...”

V zasedačce bylo trochu menší vedro, ale zase byla zahalená dýmem a párou. Akatsuki parta usedla k dlouhému stolu z černého mramoru. Do čela se samozřejmě posadil ex-Tobi, napřed si však svléknul černý plášť s rudými mraky. Tak si všichni mohli prohlédnout jeho vlastní úbor sestávající z ošoupaných tmavě modrých jeanových kapsáčů, bílého trika a tmavozelené bundy. Na krku se mu houpal stříbrný řetízek a na něm...
“To snad není možný!” vydechl Itachi.
“Co je?” dloubnul do něj Kisame.
“Po...po...podívej se!” vykoktal ze sebe Uchiha, ukazujíc na “chlapce z pekla”.
Shisama se pohodlně uvelebil na židli a pohrával si s přívěskem ve tvaru spirálovitého listu.
“Je to tak, Itachi,” řekl s pobaveným úsměvem. “Pocházím ze stejné vesnice jako ty...”
Ještě trošku se zavrtěl na svém sedátku a pak se pustil do vyprávění.

“Všechno začalo toho osudnýho dne, kdy Kyuubi řádil v Konoze. V souboji proti němu padl celej můj klan, klan Yamaue, rodina s nejsilnějším kekkei genkai ze všech. Přežil jsem jen já, ku*va, bezbranný roční děcko. A místo aby se o mě vesnice postarala, nechali mě kdovíkde v lese, šmejdi. Kdyby nebylo tady Lucifera, tak jsem byl, ku*va, tuhej. Našel mě schoulenýho pod stromem, odnesl mě sem a jeho máti se o mě starala jak o vlastního. Vděčím jim za všechno, ku*va.”
“Zato Konohu nenávidím stejně jako jsem nenáviděl toho debila Madaru. Nediv se, Itachi, moc dobře jsem věděl, že ten démonskej útok spískal on. Čekal jsem, učil se, cvičil. A před dvěma lety jsem konečně vypátral, kde se ten hajzl schovává. Ku*va, musím uznat, že to byla docela dobrá skrýš, ale ne dost dobrá. A tan starej EMOuš byl taky docela dobrej, ale NE DOST DOBREJ!” zařval drobný kluk, až všichni nadskočili. Pak se obrátil na Konan, která si zaraženě skládala novou růži do vlasů.
“Tím jsem, krásko, odpověděl na tvoje dotazy co jsem, ku*va, zač a kde je Madara. A proč jsem se k vám nasomroval? To je taky docela jednoduchý – potřebuju někoho, kdo se nebojí Konohy ani jejího Hokage, kdo se netřese před těma grázlama, co si říkají shinobi a přitom se vykašlali na ubohý mimino. Potřebuju vás – Akatsuki – hustý týpky, kteří mi pomůžou tu zas*anou vesnici konečně zničit!”

Županová parta na něj koukala jak na zjevení. Tady, přímo před nimi seděl někdo, kdo jen tak mimochodem zabil Madaru. Jen tak mimochodem žvatlal něco o nejsilnější dědičné schopnosti a jen tak mimochodem se právě pasoval na jejich šéfa. Peinovi se to vůbec nezamlouvalo. Jak by mohl takovej mrňous velet místo něho?
Itachi zas marně vzpomínal na klan Yamaue. Nemohl si uvědomit, že by taková rodina kdy v Konoze žila...
Kakuzu přemýšlel nad tím kekkei genkai. Může snad existovat něco silnějšího než sharingan nebo rinnegan?
Kisame byl pro změnu naštvanej, že je mrtvej, sedí v pekle a poslouchá žvásty malýho kluka. Po chvíli to nevydržel a vyjel na Shisamu.
“Helejse, prcku. Když nás tak převelice potřebuješ, tak proč jsi nás nechal umřít? Kdyby ses se svým plánem vytasil dřív, mohla být ta otravná Listová dávno srovnaná se zemí!”
Zelenooký chlapeček se uculil jako neviňátko.
“Protože teprve teď vás mám tam, kde jsem vás chtěl mít. Na svým území, pod svou kontrolou. V pekle, v kotli (viz. Sasori), ve sklenici od okurek (chudák Hidanův mozeček). Jestli se odtud chcete dostat, budete mě muset poslouchat, ku*va!”
“Takže co?” zeptala se jako vždy prostořeká Konan. “Oživíš nás, nebo ne?”
“Možná jo a možná taky ne, záleží na tom, jak se budete chovat,” ušklíblo se světlovlasé stvoření.
“Ty malej, drzej,” vyjel na něj Kakuzu. “Já tě srovnám, ty skřete!”
Shisama se postavil, ledabyle si vyhrnul rukávy své temně zelené bundy a v očích stejné barvy se zlověstně zablýsklo.
“Jen pomalu, sestehovanej! Proti mýmu kekkei genkai nemáš šanci, ku*va!”
“Být tebou, tak si nejsem tak jistej,” zavrčel vrchní skrblík a strhl ze sebe plášť, pro volnější pohyb.
“A víš že Madara říkal to stejný?” zasmál se chlapeček, vysunul levou nohu dopředu a vytočil se v bocích. Pak ohnul levou ruku v lokti a překřížil ji přes nataženou pravačku...

Tak jak je to vlastně se Shisamou? Je vážně tak dobrej jak se dělá? Co je zač to jeho kekkei genkai? Příliš mnoho otázek v příliš krátké době. Budete si muset jako vždy počkat, protože příště bude další vyprávění na radnici. Kabuto nás obeznámí s potupnou smrtí nejslavnější renegátské bandy ve světě shinobi...

Všem moc děkuju za pochvalné komenty. Teší mě váš zájem o mé šílené výplody. Jen bych chtěla znova připomenout, že Shisama nemluví sprostě proto, že bych se v tom nějak vyžívala. Nemůžu za to, on holt vyrostl v pekle a tam moc slušných lidí nepotkáte.
Jo a co se týče toho obrázku - načmárala jsem ho, když jsem potřebovala zabít onen úděsně dlouhý čas, než se stáhne další díl Naruta. :)