manga_preview
Boruto TBV 07

Panenka 1.

A/N: Konnichiwa... Po dlouhém váhání jsem se rozhodla, že přidám svoji první povídku. Teda, ne první, ale první sem ^^ Doufám, že se bude aspoň trochu zamlouvat... A že sem budu moct přidat zbytek.
Protože - sice je to jednorázovka, ale megadlouhá XD
Tak uvidíme ^^

Bylo poledne, a slunce svítilo jako o překot. Jasné paprsky bodaly do očí, nutily vás mhouřit oči a co nejrychleji se dostat z dosahu toho zdroje otravného tepla. Ale zdálo se, že dvěma postavám, skrytým v dlouhých černých pláštích s červenými mraky, polední vedro vůbec nevadilo. Do tváře jim vidět nebylo – na hlavách měli špičaté bambusové klobouky, zdobené plátěnými třásněmi, které jim spolehlivě kryly hlavu i obličej.
Vypadalo to, že míří do vesnice, která se před nimi v dílce rýsovala. Šli pomalu, rovnoměrným krokem, a beze slova. Ale přesto synchronně odbočili na vyšlapanou cestičku, která se odtrhla od hlavní silnice pár desítek metrů od vesnice. Byla dost široká na to, aby dva cizinci mohli jít vedle sebe.
Pokračovali mlčky, ale nakonec jeden z nich mlčení přerušil.
„Opravdu si myslíš, že tady ještě žije?“zeptala se vyšší postava. Byl to muž - měl temný, sametový hlas, pořád naplněný jakousi němou hrozbou. Druhá postava byl taky muž – jediné, co z něj ale bylo vidět, byly jeho děsivé oči, jejichž panenka a duhovka splývaly v černou spirálu. Teď si trochu odfrkl a odpověděl: „Já nemyslím, já vím. Zapomínáš, že moje oči a uši jsou všude?“
Zaznělo to lehce výsměšně a pokud se vyšší muž urazil, nedal to na sobě znát. Znovu se ponořil do mlčení a jeho společník následoval jeho příkladu. Nepromluvili, ani když se pěšinka najednou rozvětvila do travnaté plochy a zmizela docela.
Na druhé straně louky stál malý dům – vypadal jako malá rezidence Daimyio, feudálních lordů. Jediné, v čím se lišilo, byla právě ta velikost.
Muži se nezastavili, dokud nestáli přímo před ním.
„A co teď?“ zeptal se lehce ironicky muž se sametovým hlasem. „Pozveme se dál?“
„Ne,“ odpověděl chladně druhý. „Budeme čekat. Už o nás ví.“
A během chvíle se ukázalo, že měl pravdu – dřevěné vstupní dveře se hladce otevřely a zevnitř vyšla ženská postava. Měla na sobě dlouhé volné kalhoty v přírodní barvě a jemně růžový vršek, který ze všeho nejvíc připomínal krátké kimono. Pohybovala se lehce a vznešeně, jako nesmírně zkušený shinobi. Ale když vyšla ze stínu na jasné sluneční světlo, ukázalo se, že to je dívka rozhodně ne starší než dvacet let.
Zastavila se před domem a mlčky si návštěvníky prohlédla. Ti stáli chvíli bez hnutí, ale pak oba sundali klobouky. Menší z nich, ten s děsivýma očima a zrzavými vlasy, sklonil na pozdrav hlavu a vyšší, s temně hnědými dlouhými vlasy v culíku ho následoval.
Vypadalo to zvláštně, když se dva členové nejhrozivější organizace na světě sklánějí před tak mladou dívkou.
Ale dívka tím zrovna potěšeně nevypadala. Oba mis-ninjy si měřila neutrálním pohledem a obočí se jí přitom trochu stáhlo. Nakonec to byla ona, kdo promluvil první: „Věděla jsem, že se tady jednou objevíte… A rovnou říkám ne, ať chceš co chceš, Peine.“
„Ještě sis ani neposlechla, co ti chci říct,“ odpověděl s malým úsměvem oslovený. „To bych si mohl vzít jako urážku.“
Teď to byla dívka, kdo se zasmál: „Nepovídej…“ Pohled jí sklouzl na druhého muže, který doteď scénu jenom mlčky pozoroval. „Áááále, Uchiha? To mě potřebuješ tak nutně přesvědčit, že si sebou bereš jeho?“
„Já nejsem ničí nástroj, na rozdíl od tebe,“ řekl klidně tmavovlasý muž a dívčin pohled potemněl. „Dej si pozor na jazyk, Itachi,“ odpověděla temně. „Nebo bys o něj mohl snadno přijít.“
Začínající hádku přerušil až Pein. „Nepřišli jsme se sem hádat. Přišli jsme si s tebou promluvit.“
„To řekni svému úžasnému partnerovi,“ zavrčela dívka. „Pokud bude během naší promluvy moc vystrkovat růžky, mohl by přijít o víc věcí než jenom o jazyk…“
Naposledy je přejela pohledem a pak se otočila a pomalu zašla do domu. Nezasunula dveře a dva mis-ninjové to brali jako němé pozvání.
Krátkou chodbou vešli do prostorné, slunečné místnosti. Dívka stála u nízkého stolečku, podloženého velikou tatami. Na stole stála konvice s vodou a několik malých sklenic. Jenom jim pokynula rukou, aby se posadili – ale oba dva shinobi se neposadili dřív, než dokud si nesedla ona.
Dívka se jejich gentlemanskému chování jenom ušklíbla.
„Tak fajn, spusťte,“ vybídla je, když už seděli všichni. „A pokud máte žízeň, obslužte se… Je mi líto, ale nic jiného tu nemám, vzhledem k tomu, že nic nepotřebuju,“ dodala trochu se sarkastickým nádechem.
Oba ninjové nehnuli ani svalem. Pein si trochu povzdechl a upřeně se na dívku zadíval. Tentokrát to byla ona, kdo pohled snášel bez mrknutí oka. „Budeme si tu hrát ještě dlouho?“ zeptala se nakonec. „Začíná mě to nudit… A začínám pochybovat, že vůbec něco chceš.“
Pein se jenom usmál, zato Itachi se začal mračit. Vůbec se mu nelíbilo, jak je ta dívka drzá – a nevěděl, jak je možné, že to Leader snáší. Obvykle takovouhle trpělivost nemíval.
„Tak to bych nerad, abych tě nudil,“ zmizel Leaderovi úsměv z tváře a znovu se jí upřeně zadíval do očí. „A vlastně jsem přišel pracovně.“
„Tušila jsem to,“ řekla dívka a trochu pohodlněji se usadila. „A říkám ne, Peine!“
Ale Leader se nedal tak snadno odbýt. Pohled mu trochu zpřísněl a ostře řekl: „Ale já se tě neptám, jestli ti to vůbec můžu říct. Tak mlč a poslouchej, Takaro.“
Dívka si sice odfrkla, ale už mlčela a vyzývavě čekala, co jí chce Pein říct. Ten ji sjel přísným pohledem a pomalu začal: „Přišel jsem ti něco nabídnout. A byl bych rád, kdybys přijala. Máš ohromnou sílu, a místo, abys ji využívala, tak se tu schováváš. Před lidmi, a hlavně sama před sebou, Takaro.“
Dívka ho s lehkým úšklebkem poslouchala a nedala ani v nejmenším znát, co si myslí.
„Moje nabídka ti dá možnost naplno využít tvoje schopnosti, nehledě na to, co dál ti mů…“ nedokončil, protože Takara se narovnala, nadechla a odsekla: „NE.“
Itachi si odfrkl a Pein se zamračil. „Zase jsi mě nenechala domluvit. Kdy se tohohle nechutného zvyku zbavíš?“
„Normálně lidem do řeči neskáču,“ odpověděla uštěpačně Takara, „ale ty prostě nerozumíš slovu ne, že, Peine? Už na začátku jsem ti řekla, abys s tímhle na mě nechodil.“
„Vždyť ani nevíš, co jsem ti chtěl nabídnout,“ řekl už nebezpečně tiše Leader, ale dívka ho ignorovala a odsekla: „Abych se přidala k Akatsuki?“
„Přesně tak,“ odsouhlasil tiše Pein a sekl po ní pohledem. Takara mu to oplatila a pak si povzdechla. Itachi, který to všechno zatím jenom mlčky sledoval, dodal: „Takovouhle nabídku bys neměla odmítnout, Takara-san. Rozmysli si to, prosím.“
Dívka si ho teprve teď pořádně prohlédla trochu zamyšleným pohledem. „Nabídka, která se neodmítá? To chceš říct, Itachi?“
Uchiha nepřikývl, ale jeho mlčení bylo Takaře dostatečnou odpovědí. „No dobře, i kdyby to tak bylo,“ zúžila trochu sytě hnědé oči, „tak co mi to dá? Co to dává tobě, Itachi? Být v organizaci, jakou jsou Akatsuki?“
„Osobní důvody, Takara-san,“ odpověděl Itachi neutrálně. „Každý se přidal kvůli nějakým osobním důvodům.“
„Jenže já ty osobní důvody nemám,“ řekla dívka lehce. „Nemám důvod se k Akatsuki přidat. Odmítla jsem tě už kdysi, Peine, a odmítnu tě i teď. Pokud chceš loutkaře, budeš se muset poohlídnout po někom jiném.“
„V současné době nikdo jiný, kdo by dosahoval tvých kvalit, není,“ odpověděl suše Pein. „Tvoje úroveň schopností ovládat loutky je srovnatelná se Sasoriho… A já nepochybuji o tom, že v současné době jsi ho už možná i předběhla. Koneckonců, on byl tvůj sensei, že? A tys byla jeho nejlepší dílo…“
Takara se zarazila a pevně stiskla zuby. „A co?“ štěkla najednou. „Tak to máš prostě smůlu! Na schopnostech stejně nezáleží, a ty to víš. Zachránily snad to úžasné loutkařské umění Sasoriho? Samozřejmě že ne. I toho nejlepšího loutkaře nakonec jeho umění nezachránilo. A určitě nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že ho vlastně zničilo.“
„Takhle doslova bych to neřekl,“ zamračil se Pein, „ale vlastně ano, myslím, že ano – nakonec byl poražen kvůli tomu, čím byl.“
Dívka teď doslova nadskakovala. „A to se mě i přes to snažíš přesvědčit, abych se k vám přidala? Ty jsi blázen! Přidat se do tvojí organizace znamená podepsat nad sebou ortel smrti!“
„To je lehce urážlivé, víš o tom, Takaro?“ zeptal se nebezpečně tiše Pein, ale dívka ho ignorovala: „Ne, to je pravda. Vždyť kolik vás zbylo? Pět? Šest? Dokonce i toho, kdo byl nesmrtelný, zbavili možnosti žít. Peine…“ povzdechla si a upřela na něj svoje hnědé oči. „Pomalu se rozpadáte, a ani někdo jako já tomu nemůže zabránit. Zpomalit možná ano, ale zabránit ne.“
„Oběti byly v zájmu organizace,“ odsekl teď Pein. „Když toho tolik víš, tak bys měla i vědět, kolik Bijuu se nám povedlo absorbovat. Naše sbírka je téměř kompletní.“
„No jasně, a Madara se může zbláznit radostí, viď?“ usmála se uštěpačně. „Proto jste teď tady, kvůli tomu, jak moc je ten cvok nadšený z vývoje událostí.“
„Uchiha Madara je velký muž,“ řekl tiše Itachi. „neměla bys o něm takhle mluvit. Bez jeho pomoci by se nám nepovedlo chytit téměř všechny Bijuu.“
„No právě,“ zahučela Takara. „Takhle si vás pěkně pojistil…“
„Takaro…“ povzdechl si Pein už malinko zoufale, „ty ses vůbec nezměnila…“
„Já se už přes dvacet let neměním, pokud sis nevšiml,“ prskla dívka. „Ale to neznamená, že chci umřít.“
„No dobře,“ přešel Pein do protiútoku, „tak mi teda řekni, co tě tady váže. Neříkej, že se snad stýkáš s lidmi z vesnice? Není jim ani trochu divné, že se neměníš? Nestárneš? Jejich děti už musí být dospělé, a ty vypadáš pořád stejně. Nebo jim snad nalháváš, že je to ninjutsu? Pokud ano, a oni ti to věří, tak jak se omlouváš, když tě zvou na večeři nebo na posezení? Nebo jim snad taky pomocí genjutsu vsugeruješ, že ti jídlo i pití moc chutná, a přitom se ho ani nedotkneš?“
Takara mlčela, a když Pein domluvil, objevil se jí na tváři zlý úšklebek. „A teď se snažíš o co, Peine? Nutíš mě uvědomit si, že nepatřím do normální společnosti? Že moje jediná budoucnost je ve tvojí organizaci? Tak to se ti asi nepovede, protože já se už dávno smířila s tím, že jsem jenom panenka. Neurazíš mě, ani neraníš moje city. A víš proč? Já stejně žádné nemám. Přišla jsem o ně ve chvíli, kdy jsem se stala tím, čím jsem. Měl bys to vědět, po takové době, kdy jsi byl se Sasorim.“
Pein se chystal něco odpovědět, ale zarazil ho její pohled. Dívala se na Itachiho a koutky jí cukaly. Nakonec se dívka rozesmála – byl ti tichý, nebezpečný smích, který v sobě skrýval náznak něčeho, čemu by se dalo říkat smutek. Těžký, tíživý, neodstranitelný smutek.
„Tys to nevěděl, Uchiho Itachi? Tys mu o tom neřekl, Peine?“ otočila se k Leaderovi se smíchem. „Nechals ten moment překvapení na mě?“
„Tohle byla informace, kterou nemusel vědět,“ zamumlal Leader. Itachi mlčel, ale ticho bylo víc než zlostné. Když se na dívku znovu podíval, zářil mu v očích rudý Sharingan.
„Snažíš se zachytit tok chakry? Tep srdce? Funkce organismu?“ odsekávala Takara jednotlivá slova. „Nenajdeš je.“
Sharingan se střetl s hnědým pohledem.
„Je to tak, jak si myslíš, Uchiho Itachi,“ zkřivil jí rty lehký úšklebek. „Jsem stejná, jako byl Sasori z Červeného písku… Jak se tomu teď vůbec říká? Živá lidská loutka? I když je to vlastně jedno... V mém případě na pojmenování nezáleží.“
Itachi neuhnul pohledem, dál ji propaloval Sharinganem a bylo znát, že nechce uvěřit tomu, co mu dívka řekla. Ta si nakonec povzdechla a pomalým pohybem si rozvázala pásek u kimona. To jí lehce sklouzlo po rameni a odhalilo jak ramenní kloub, stejný, jako mívají dřevěné panenky, tak kulatou pečeť, se znakem Skorpiona uprostřed.
„Uvěřil nevěřícný?“ zeptala se klidně a Sharingan se plynule změnil na mnohem složitější znak.
„Klidně to zkoušej, ani tohle na mě neplatí,“ řekla dívka neutrálně. „Akorát ty si tím ubíráš ten čas, který ti ještě zbývá.“
Mangekyou Sharingan zmizel, zato podezřívavý pohled ne. Takara se narozdíl od Itachiho tvářila spíš pobaveně: „Divíš se? Žiju už tak dlouho, že vím hodně věcí Itachi.“
Teprve teď Sharingan zmizel a na Takaru se teď díval tmavý pohled. Dívka neuhnula pohledem a bez mrknutí oka mu ho oplácela.
Nakonec to byl Itachi, kdo sklonil hlavu. „Omlouvám se za svoje nevhodné chování, Takara-san.“
Dívka se zatvářila trochu překvapeně: „Za co? Tady není nic, za co by ses musel omlouvat… Tohle je normální, nikdo nikdy nevěří, že tak mladá dívka jako já je vlastně už dávno mrtvá.“
„Takaro, proboha,“ řekl otráveně Pein. „Ty jsi tak neuvěřitelně….“
„…co?“ skočila mu do řeči dívka. „Hloupá? To jsem – protože kdybych nebyla zbabělec, už jsem tuhle formu přežívání dávno sama ukončila. A teď mi už dejte pokoj. Peine, tvoji nabídku absolutně odmítám, nepřidám se k vám. Proč? Protože jsem právě řekla – jsem zbabělec.“
„Dobře,“ odpověděl Leader o chvíli. „Chápu. Ale přesto bych tě chtěl o něco poprosit, Takaro.“

***

Tak co? Líbilo? Pokráčko? ^^

5
Průměr: 5 (11 hlasů)

Kategorie:

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Jaden
Vložil Jaden, Po, 2008-05-19 11:04 | Ninja už: 5882 dní, Příspěvků: 3462 | Autor je: Editor všeho, Moderátor, Ichiny trojky

není pochyb.....další díl please Eye-wink


Obrázek uživatele xaint
Vložil xaint, Po, 2008-05-05 07:19 | Ninja už: 5914 dní, Příspěvků: 290 | Autor je: Prostý občan

Damo, opravdu jste prekvapila.
Cte se to hladce, s velmi zridkavymi drobnymi chybickami, zadne pravopisne chyby - a to se tu malokdy vidi.
I napad je peknej. Libi se mi to naznacovani a postupne odhalovani, kdo je kdo.
Esli ti napady vydrzej, napis pokracovani. Rad si ho prectu.

Noční přepadení.
Moje čistě akční FF. Neskromně si myslím, že se opravdu povedla. Jednorázovka.

-------
Ona jediná.
Seriál o vojákovi z amerických speciálních jednotek, který se dostane do světa, kde vládne chakra. Do světa, kam nikdy nechtěl. Do světa, kde pro něj není místo...
Update! Třináctý díl je venku!
Neuvěřitelné, což? Ale je to tak! Nezapomněl jsem na vás!
Jen mi to trvalo o dost déle, než obvykle...

--------
Poslání: Speciální schvalovací FanFiction jednotka Konohy
Fanfikce o lidech, kteří tady na Konoze schvalují fanfikce. Jakákoliv podobnost s lidmi z Konohy je čistě náhodná, doopravdy, fakt.

Obrázek uživatele Fňu
Vložil Fňu, So, 2008-05-03 20:12 | Ninja už: 6008 dní, Příspěvků: 6029 | Autor je: Prodavač v květinářství Yamanaka

teda, až teraz som si to prečítala, je to skvelé, dúfam, že ďalšie dieliky búd skoro xD


Autori poviedok čítajte Pravidlá FF!! Smiling
Inak vaše poviedky skončia na našom externom blogu ^^
A takisto čítajte aj Důležitá sdělení pro spisovatele a čtenáře FanFiction!!!
Ak si nie ste istí písaním, nájdite si nejakú betu - Inzertní FF nástěnka.

----
Čiarka, taká maličkosť, ale dokáže úplne zmeniť význam vety.
Nezabúdajte na to.


Obrázek uživatele Yamata no Orochi
Vložil Yamata no Orochi, Út, 2008-04-29 23:35 | Ninja už: 5889 dní, Příspěvků: 3064 | Autor je: Prostý občan

Tedy, dnes mám úplně super luxusní den. Všem mým oblíbeným povídkám vyšlo pokračování a díky Chlapci z pekla od hAnko (která mezi ně patří) jsem našla tebe a tvou Panenku. Díky tobě mám další důvod, proč chodit na Konohu Laughing out loud. Doufám, že ta jednorázovka je opravdu tak megadlouhá, jak na začátku slibuješ (nebo vyhrožuješ ?) Eye-wink

FFkaři, prosím, čtěte Pravidla FF sekce!!! Evil

Kdo umí číst a psát, je gramotný. Kdo umí pouze psát, stává se spamerem!

Obrázek uživatele Aoi-chan
Vložil Aoi-chan, Ne, 2008-04-06 15:32 | Ninja už: 5981 dní, Příspěvků: 45 | Autor je: Prostý občan

Téééda Laughing out loud moc moc moc pěkné takže určo pokráčko Smiling

Obrázek uživatele hAnko
Vložil hAnko, Ne, 2008-04-06 14:44 | Ninja už: 5903 dní, Příspěvků: 5771 | Autor je: Editor ve výslužbě, Zatvrzelý šprt

Další ze skvělých, neotřelých a velice originálních nápadů! Navíc zpracování a styl, kterým píšeš se mi velice líbí. Podle mě jsi už teď hotová spisovatelka, kdyby tady takhle psali všichni, to by bylo počteníčko... Každopádně máš můj obdiv. Tohle určitě stojí za pokračování, takže se na něj moc těším. Jen doufám, že postupem času nesklouzneš do šedivého průměru, jak se stává některým autorům (hahaha, včetně mě Laughing out loud).

~ Hello Kitty´s dead! Mashimaro rules the world!!!
~ Nejnovější FF: Orochimarův absolutní životopis - 04.08. 2014
~ Manga tým, při své práci sem tam hodí rým, hrdě čelí slovům kritickým, náš silný manga tým!
~ Hay a ShAnko *-*
~ luksusss avatar made by Drek´than ^^
~ Kapitola 577: Rozhodující bitva začíná dnes kachna! *Google translate*
~ "Vieš čo je pád? Nie keď si vtáčik zlomí krídelko. Nie je to ani vtedy, keď si zlomí nožičku. Je to vtedy, keď vidí pred sebou les plný príležitosti a vletí do tvrdého kmeňa." Laterie

Obrázek uživatele Myra
Vložil Myra, Pá, 2008-04-11 13:43 | Ninja už: 5950 dní, Příspěvků: 184 | Autor je: Prostý občan

Yay, no díky, takhle pozitivní komentář jsem ani nečekala XD Strašně jsi mě potěšila, takhle se málokdo do komentů rozepíše... A nevím, co blbneš, mě se teda rozhodně nezdá, že bys se svými povídkami sklouzla do šedivého průměru XD
A když už jsem se konečně online, tak (pokud si vzpomenu jak) přidám tu druhou část XD

Obrázek uživatele Ookami Hime
Vložil Ookami Hime, Ne, 2008-04-06 14:11 | Ninja už: 5968 dní, Příspěvků: 456 | Autor je: Prostý občan

Pokráčko? Samo! Se neobejde!

Obrázek uživatele DJAfro
Vložil DJAfro, Po, 2008-03-24 22:17 | Ninja už: 5863 dní, Příspěvků: 120 | Autor je: Prostý občan

už aby tu byl dalsi dil