Minatův odkaz 4

Část třetí: TADY
Část čtvrtá: MATKA A SYN

„Mami?“ vydechl překvapeně Naruto. V týlu ho přepadl mrazivý pocit.
„Ne, to nemůže …“
Před očima se mu znovu vynořily jeho nejcennější vzpomínky.
„Já se vrátím,“ zaznělo mu v mysli. Mladá žena, stojící u lesa, se naposledy otočila. Usmála se na svého syna. Po tváři jí stékaly slzy.
Teď stála znovu přímo před ním.
„Proč jsi odešla?“ řekl Naruto. Hlas se mu přiškrcoval a oči se zaleskly slzami.
„Naruto …“ hlesla postava u okna. Byla krásná, stále taková, jakou si ji Naruto pamatoval. Možná jí přibylo pár vrásek. Vrásek, které vznikají ze starostí.
Usmála se.
„Ty si mě pamatuješ?“
Naruto nevěděl co má udělat. Měl tolik otázek … Ale věděl, že ptát se teď není to nejdůležitější. Konečně tu byla. Přímo tady.
Narutovi se roztřásly ruce. Položil svůj kunai na stůl. Jak by si ji nemohl pamatovat? Byla to jeho matka. Někdo, kdo jeho srdci chyběl celých šestnáct let. Měl hodně výčitek. Výčitky teď však převyšovala radost. Kushina se znovu usmála. Po tváři jí také stékaly slzy. Šla k němu, ale zůstala stát krok od něj. Podívala se na svého syna. Její pohled byl plný lásky a radosti.
„Tolik se podobáš svému otci,“ zašeptala. Pohladila ho po tváři.
„V očích se ti odráží odhodlání. Ty jiskřičky života…“
Naruto už dál nemohl vydržet a objal ji. Tolik to toužil udělat. Nikdy v životě tenhle pocit nepoznal. Hřálo ho u srdce. Kushina ho objala také.
„Jsem tak ráda,“ vzdychla a v očích jí utkvělo pár slz.
„Mami,“ zašeptal Naruto a nepřestával se usmívat, „musíš mi toho tolik říct …“
Kushina zavřela oči. „Já vím, synu. Já vím …“

Kushina měla z tohohle setkání strach. Nevěděla, jak se Naruto zachová. Nevěděla, jaký vůbec bude. Bude ovlivněn zlou silou nebo ji překoná? Bála se, že se v něm zklame. Nebo že se on zklame v ní. Když ho v lese poprvé uviděla, měla neuvěřitelnou radost. Byla na něj pyšná. Z jeho chování mohla usoudit doopravdy hodně. Připomínal jí ji samotnou, když byla mladší. Stejně odhodlaný, stejně rozpustilý … Ty vlastnosti, za které ji matka často kárala. Nehodilo se přeci, aby se děvče takhle chovalo. Ona však chtěla zůstat takovou jaká je a nehodlala se měnit kvůli něčím předsudkům. Teď si uvědomila, že tyhle vlastnosti Naruto zdědil po ní. A ty vlasy, ty rty, ty oči … Měla pocit, jako by se Minato znovu vrátil. Teď se na něj dívala a chtěla si svého syna zapamatovat. Napořád, ať se stane co se stane, chtěla ho mít v paměti. Je dobře že se vrátila.
„Proč jsi odešla?" zašeptal Naruto s výčitkami. Sedl si na postel a Kushina vedle něho. Zatvářila se provinile. Bylo vidět, že se jí ta událost hodně dotkla, že to zanechalo věčnou ránu v jejím srdci. V jenom dni ztratila svou lásku a své dítě. Teď, po šestnácti letech muk, měla pocit, že se všechno zlepšuje.
Podívala se na něj.
„Moc se omlouvám, Naruto. Ani nevíš, jak to bylo těžké, opustit tě po tom všem co se stalo,“ zašeptala do ticha pokoje.
„Musela jsem odejít. Jinak to nešlo.“
„Proč?“ skočil jí do řeči Naruto. Jeho matka se usmála. Ta povaha jí byla tolik sympatická. Kushina zavřela oči a vzpomínala na vše, co se stalo za tu dobu, kdy byla pryč.
„Víš, jsem původně ze Země vodních vírů. Poté, co jsem poznala tvého otce jsem se nastěhovala do Konohy. Bylo to krásné období. Období naděje. Doufala jsem, že se s Minatem budeme mít krásné dítě a žít šťastně. Všichni tři spolu. Bylo to období radosti ...“
V očích se jí však zaleskly slzy.
„Ale všechno jednou končí. Do Listové přišla zkáza. Devítiocasý démon. Tehdy jsem s ním taky bojovala. Minato mi při tom zachránil život. Když už to vypadalo, že Konoha bude poražena, tvůj otec vymyslel plán. Plán, k němuž jsem nechtěla přistoupit. Ale jenom ten nás mohl zachránit. Říkal, že Kyuubiho chakru zapečetí do tebe. Ty budeš hrdina, který zachránil vesnici. Stane se z tebe Jinchuuriki a budeš disponovat ohromnou silou, kterou později pomůžeš světu.“
Usmála se na Naruta. Ten se zamyslel. Minato. Už to dávno nebyl jenom ten největší Hokage v dějinách, ta socha shlížející na vesnici. Už to byl jeho otec. Naruto měl otce … Kushina se znovu ponořila do vzpomínek.
„Nechtěli jsme ti ublížit. Kyuubi se neměl projevovat, až do určitého dosažení tvých schopností. Poté tě měl jenom posilovat. Kyuubiho chakru chtěl Minato dokonce rozdělit na dvě části. Jak víš, každý démon má dobrou chakru, která tě posiluje, a tu špatnou, která je schopna tě i ovládnout …“
Naruto si vzpomněl na devítiocasého za ohromnou branou v jeho nitru. Na chakru, kterou mu půjčuje. Pochopil. To ztělesnění démona, ten špatný pocit, ty špatné myšlenky … To všechno byla ta zlá část. K ní se ale mísila i ta dobrá. Všechna oranžová síla, ovládána tou zlou. V Narutovi ne plně, díky jeho otci.
Kushina pokračovala. S úsměvem.
„Vymyslel dvě jutsu. Nejdřív všechno zapečetit do tebe a zároveň udělat opatření na tvoji ochranu, jako třeba to rozdělení. Ale cena byla vysoká. Mělo mu to vzít život. Nechtěla jsem. Byla jsem strašně zmatená. Všechno co jsem si vysnila se mělo zbořit! V jeden jediný večer … Chtěla jsem ho zastavit. On ale odešel. Přesto, že jsem utíkala za ním, k bojišti, přišla jsem, když už umíral. A ty jsi měl na břiše tu pečeť…“
Kushině se sevřelo hrdlo.
„Věděla … Věděla jsem co mám teď dělat. Musela jsem odejít. Někam hodně daleko, abych nebyla s tebou. Musela jsem se totiž na něco připravit. Něco nachystat. A kdybych byla s tebou, bála bych se o tebe. Že tě Kyuubi zničí. Všechno bych pokazila a udělala to hned. Teď jsem pochopila, že musím počkat. Měla jsem čekat kolem sedmnácti let, kdy už budeš připraven. Připraven na to druhé jutsu.“
Naruto pečlivě poslouchal a vnímal obsah jejích slov. Jeho otec – Minato – byl opravdový hrdina … Položil vlastní život za záchranu vesnice. Vložil do něj ohromnou sílu. Proč ale?
Kushina jakoby mu četla myšlenky.
„Víš, tvůj otec i já jsme tě milovali z celého srdce. Minato věděl, že všechny zachrání jenom tou jedinou cestou. Vyvolal anděla smrti. Chtěl, abys jednou byl skvělým ninjou. Hokagem. Abys všechny chránil, tak jak to dělal on. Abys přinesl lepší časy a zahnal všechny boje. Chtěl ti dát k dispozici velkou sílu, abys to mohl vykonat. Kyuubiho nemohl zničit, takovou ohromnou chakru by anděl smrti nepozřel. Roztříštila by se do světa a způsobovala by bolest a utrpení. Byla to jediná možnost."
Kushina Naruta pohladila po vlasech.
„Byl to skvělý muž. Věřil v tebe. Nechtěl ale riskovat tvůj život, proto vymyslel ještě jedno jutsu.“
Naruto zavřel oči. Představil si svého otce. Stál ve větru, nad Konohou, ve vší důstojnosti a usmíval se.
„Nezklamu tě, tati. Budu se snažit ze všech sil …“ pomyslel si.
Náhle si něco uvědomil. „Jaké je to jutsu, které musíš provést?“ zeptal se.
Kushina si skousla spodní ret.
„Musím z tebe vyjmout tu špatnou chakru. Jinak by tě pohltila.“

***
Chudák Kushina ...
Část pátá: NOSTALGIE