3+1 - (1. cap) Ha! Uchiha!

Trooošku kratší^^ Ale slibuju, /takže, mě neberte vážně xD/ že další kapitoly už budou delší!^^
Co se týče názvu, tak... To zjistíte sami.
Věty psané kurzívou jsou myšlenky.

„Už skoro svítá… Kde vězí?“
„Karny-chan, jestli tu do pěti minut nebudeš, zabiju tě! Dělej sakra!“
Rezavá dívka zlehka skákala ze stromu na strom. „Musím tam už být, hernajs! Jinak mě holky zaživa stáhnou z kůže!“ Jakmile si v duchu řekla tuhle větu, byla na místě. „Máš?!“ vyskočila blonďato-modrovlasá dívka.
„Si pište, sestřičky.“ Zazubila se na ní a vytáhla svitek Země. „Máš štěstí! Nepotáhnu se kvůli tobě na světle!“ zavrčela dívka, skrytá ve stínu. „Uklidni se Onyx-chan! Kdyžtak tě před sluncem schováme!“ ujišťovala jí rezatka. „To doufám, Karny-chan.“ Zavrčela Onyx. „Tak šup, nesmíme tu provrčet celej den, hejbněte kostrou!“ energicky křikla ta-co-její-jméno-ještě-nebylo-vysloveno. „Od tebe to tak sedí, Azu-chan. Hyperaktivní jako vždy.“ Suše poznamenala Karny a odrazila se od země.

„Věž už je na blízku, muhahahaha!“
„Sklapni, Radvane!“
„Ježiši, vybrala sis to sama.“
„Já si nevybrala idiota a ještě k tomu kluka!“
„Pokazila si to, drahoušku.“
„Sklapni!“
„Už jsme taaam!“ halasila radostně Azu-chan. „Naštěstí. Už svítá.“ Pesimisticky opáčila Onyx-chan. „Kušte obě!“ umlčila je Karny.
Brzy dorazily k věži. Došli dovnitř a teprve teď, na světle, bylo možné vidět jejich úplnou podobu. Karny měla dlouhé rezavé vlasy spletené do sedmi copánků. Oči měla červené, bez zornic, oblečení měla červeno-bílé, přičemž pásku - na které nebyl znak Listové vesnice, ale jakýsi ovál – měla okolo pasu, stejně jako její sestry. Ruce měla – až na dlaně – opásané obvazy a na nohou měla červeno-bílé podkolenky.
Onyxiny vlasy byly černé, na mikádo ostříhané. Oči byli úplně černé, bez jakéhokoli bělma, přičemž na sobě měla dlouhý černý hábit s kapucou a páskou kolem pasu.
Azu z nich byla nejmenší. Měla žluté krátké vlasy, s modrými pruhy, azurově modré oči bez zorniček /jak jinak^^/, modro žluté šaty s páskou okolo pasu.
Ačkoli vypadala každá jinak, byla to trojčata – Karneol, Onyx a Azurit Ishi.
„Mwehehehe…!“
„Radvane, sklapni!“
„Podívejte se na tu zeď…“

„Já odejdu.“ Ozvalo se z řady. Onyx ani Karny tomu nevěnovali pozornost, ale Azurit to se zájmem sledovala. Když tu upoutalo Karnyninu pozornost jeden rozhovor….
„O tom znamení, ani necekneš.“
„Proč jsi tak paličatý? Nechci dál pozorovat jak trpíš. Jsi pro mě...“
„Tebe se to netýká! Drž se dál od mých záležitostí! Už jsem ti to vysvětloval. Jsem mstitel. Pro mne to není pouhá zkouška. Je mi fuk, jestli budu chuuninem.“
„Jsem silný? Chci jen odpověď na tuhle otázku. Chci bojovat se silnými soupeři...“
„Idiot.“
„Jaj, máš pravdu Karny.“
„Já vím Radvane. Já mám vždycky pravdu.“
„No jo, aby ses hned zase nevytahovala, rozmazlenče!“
„Sklapni, nebo uvidíš!“
„…“

„Jsi slabý. Hrozně slabý… Uchiho.“ Sladce zavrkala k Sasukemu, chvíli po tom, co se dohádal.
„Hm?“
„Nechápu…“ dávala důraz na každé slovo a sladce se culila. „… jak si mohl postoupit až sem. Každopádně, zřejmě si měl až moc štěstí… Ale věř mi, že pokud budeš bojovat semnou, skončíš přinejlepším jako… placka.“ Uchechtla se.
„Drž…“
„Nenamáhej se.“ Široce se na něj usmála a povýšeně odkráčela.
„Muhaha! Teď si mu to nandala!“
„Já vím, je to idiot, když se takhle vychloubá.“
„Tyyyyy!“
„Sklapni Radvane!“
„Radvane? Ona je blázen… přinejlepším je to rozdvojená osobnost. No to mě teda potěš…“ zahuhlal si v duchu Sasuke.
„Že si nedáš pokoj.“ Okomentovala jí ten „výstup“ Azu, přičemž zasněně na Sasukeho hleděla.
„Tihle Uchihové… Nedivím se, že už jsou jen dva.“ Pohrdavě zažvatlala.
„Idiote… Jak ty můžeš někoho považovat! Podívej se nejdřív na sebe, ty rozmazlenče!“ začala jí hrozit Azu.
„Sklapni už. Chci se soustředit na zápasy.“ Opáčila sladce a zívla.
„Ježiš… Uchiha, NeUchiha, Ishi, NeIshi, oba jsou arogantní jak… To bude ještě zajímavé.“ Prohlásila si sama pro sebe Onyx.