Vyjímka z pravidel (03. Kapitola)

Za svítání mě probudí Haku.
,,Hanako...? Hanako,probuď se. Budu muset odejít. Do listové se dostaneš po cestě,která je asi 200m odtud,na sever."
,,Co,cože? Kam jdeš?"
Mžourám ospale proti vycházejícímu slunci a Všimnu si postavy stojící opodál.
,,Kdo to je?!"
Zabalím se do přikrývky a vstanu.
,,Momochi Zabuza,těší mě" Ušklíbne se ten muž a jde blíž.
,,To je můj mistr Hanako. Potřebuje mne a já musím jít. zase se uvidíme."
Krátce mě políbí a pak,během okamžiku zmizí i se Zabuzou v lese.

,,No to ti pěkně děkuju..."
Pomyslím siNedaleko tábořiště je studánka,do které vtéká podzemní voda.
,,Ještě že tak."
Jdu k ní, umyji se a zase obleču do šatů. Při pohledu na kruhy pod mýma očima odhaduji,že jsem spala všehovšudy dvě,maximálně tři hodiny.
,,Tys mi dal Haku,nejdřív ta bitka a pak..." Protáhnu si bolavá záda a než se mi myšlenky stihnou rozutéct do vzpomínek ozve se zamnou.
,,Co pak...?"

Prudce se otočím a mimovolně sáhnu po kunai.
,,Ale notak. Přece bys mi neublížila. A stejně bys ani neměla šanci"
Nezámá dívka poslední dvě slova zvlášť zdůrazní. Takovýhle lidi mě teda vážně vytáčej!Přesto se snažím zachovat klid. všimmnu si,že má taky čelenku Vesnice stryté v listí.
Zatímco si jí měřím znovu se ptá.
,,Tak,co bylo pak? A kdo je vlastně ten Haku?"
,,Myslím,že ti do toho nic není!"
Určitě to budu vykládat zrovna tobě... Napadne mě. Vždyť je určitě o dost mladší než já! Uznávám sice,že se svými 160 centimetry vypadám mladší než jsem,ale to neznamená,že se bude vypatávat.
,,Jak chceš. A hele," ukáže na mou čelenku. Ta má teda postřeh,ušklíbnu se v duchu.

,,ty si z listový? nikdy jsem tě tam neviděla. Byla jsi vůbec v Akademii?!"
,,To si myslíš,že jsem to ukradla nebo co?? Měla jsem soukromého učitele! Ale pochybuju,že by se ti zamlouval,tak se už radši neptej!"
Otočím se a chci se vrítit do tábora.
,,Kam jdeš?"
,,Co je ti potom?!"
,,Já jen,jestli víš,že tím směrem včera někdo zabil jednoho elitního ANBU"
,,Vážně? to je strašný!"
Udělám na nínevinný oči a proběhnu křovím.

,,Protiva zvědavá!Snad tam takový nejsou všichni! to bych se jim na nějakou zkoušku vykašlala..."
Láteřím nahlas,zatímco balím pár zbylích věcí. ještě zamaskuju ohniště a honečně se vydávám směrem k cestě. není kam spěchat a tak jdu "normálně" místo abych skákala po stromech.
Asi po padesáti metrech uslyším stále sílící hovor. Nějak po mém raním setkání nemám na nikoho náladu a tak se ukryju v nejbližším roští.
Stihla jsem to jen tak tak,a to jsem si ještě málem vypíchla oko. Otřu si pár kapek krve z poškrábané tváře a pak už se ani nehnu.

Na tromě přímo nademnou se usadí 4 lidé. Podle hlasu poznávám tu holku co jsem jí potkala. Jak já jí nesnášim! Otřesu se zlostí a pak poslouchám jejich hovor.
,,...a ta holka je zaručeně z Konohy,měla naší čelenku. Byla ale nějaká divná a stráášně protivná."
,,Která holka se tobě nezdá protivná...!"
odpoví jí chlapcký hlas. vím,že už jsem ho nejspíš slyšela,ale nemohu si vzpomenout kde.
,,Třeba Hinata...!"
,,nechcete toho nechat vy dva? od svítání se jen hádáte!"
Zapojí se další. než mu kdokoli z předchozích stihne odpovědět vloží s edo toho klidný melodický hlas muže,který je určitě starší než oni.
,,To by stačilo,dělejte,za chvíli musíme být zase v listové,ať stihnete zkoušky."
,,ano sensei"
Dostane se mu tříhlasé odpovědi.