Vyjímka z pravidel (02. Kapitola)

,,Opravdu?"
Odvětím lhostejně.
Haku jen zavrtí hlavou a zdá se mi,jako by mu po tváři přelétl stín smutku.
,,Děje se něco?"

Přistoupím k němu a zadívám se mu do očí.
,,Ne,všechno je v pořádku...jen..."
,,Jen co?"
,,Jako bych místo tebe slyšel Itachiho."
,,Ty ho znáš?"
,,Párkrát jsem s ní bo...párkrát jsme se potkali."
Podezíravě se na něj podívám,ale pak to raději nechám být.
,,Za chvíli se setmí. Měli bysme se utábořit."
Změní téma rozhovoru. Já po pohledu na oblohu pomalu se barvící do ruda přikývnu a následuji ho do lesa. Nakonec najdeme vhodné místo pod skalním převisem.

,,Dáš si?" nabídnu mu bobule,které jsem nasbírala. S úsměvem si vezme. Brzy nato,co jsme rozdělali oheň se setmělo a na temné obloze se objevily hvězdy. Zářily jak drahokamy na černjém sametu. Nemohla jsem od nich odtrhnout oči.
,,Takové hvězdy u nás nebyly..."
,,Pst!"
,,Stalo se něco?"
Ustaraně se zadívám na jeho tvář. Na čele se mu soustředěním udělaly vrásky.
,,Někdo tu je. Ať se děje cokoli,nepoužívej při boji Sharingan!"
,,Ale proč..."

Jsem zmatená,ale moje otázka se ztratí když těsně okolo nás proletí shuriken.
,,Prostě mě poslechni!"
Vykřikne ještě Haku,ale to už se rozhrně křoví a proti nám stojí dva bojovníci ANBU.
,,Pokud se nám vzdáš a prozradíš Zabuzův úkryt nic se ti nestane!"
,,Mistra nikdy nezradím...."
Odpoví klidným hlasem Haku a připravuje se k boji.Zatímco bojoval s jedním z nich druhý obrátil svou pozornost na mne.
Celkem snadno jsem se vyhnula dalšímu hozenému shurikenu a udělala pár jednoduchých pečetí.

K mému (ne)překvapení útok snadno zadržel. Rozhodla jsem se totiž,že Haka přecejen poslechnu a vydávala jen tolik chakry jako naprostý začátečník.
doslova jsem cítila,jak se pod maskou samolibě usmál.
,,To ještě neví s kým má tu čest..."
Napadlo mne. Ale teď už je čas na další /promyšlenou/ chybu.
Rozběhla jsem se k němu,napřažená k fyzickému útoku.

Chvilku jsme spolu bojovali,ale měl větší sílu a za pár okamžiků jsem zkončila v leže na zádech a on nademnou.
,,Tohle jsem neplánova co? Co teď budu dělat..."
Běží mi v hlavě myšlenky. Z mého "rozjímání" mě ale vytrhne tichý hlas.
,,Taková hezká kočička,a vystrkuje drápky....nejspíš by potřebovala zkrotit!"
Pustí jednu mou ruku,aby měl svou volnou a dává se masku na stranu-chce mě políbit. To je jeho osudová-a poslední-chyba.Nikdo,ale opravdu nikdo si ke mně tohle nebude dovolovat! už jsem se neovládla a oči mi zaplály rudě. Rukou,kterou před okamžikem pustil jsem dosáhla na jeho kunai.
,,Nikdy,ale nikdy mi neříkej kočičko!" s těmito slovy jsem mu ho vrazila do srdce.

Když si jeho parťák,dotěď bojující s Hakem všiml,že zvuky rvačky vedle nich ustaly,také přestal bojovat. jeho zrak nejprve spočinul na těle ležícím na zemi a pak se zastavil na mých rukou,rukou od krve.
,,Co jsi ksakru zač!"
Naštěstí jsem sharingan zase stihla v čas "vypnout",takže alespoň tohle neví...
,,Nech ji být! vem si svýho kámoše a vypadni!"
Zastoupí mu cestu Haku,když se na mě chce vrhnout.Muž v kočičí masce se podívá nejdříve na něj,pak na mě a nakonec vezme donáruče tělo svého druha a zmizí s ním hluboko v lese.

Jen co dozní i poslední šelestění listí Haku se vysíleně posadí.
,,Achmujbože!"
To je jediné,na co se zmůžu. Na jeho hrudi se táhne dlouhá,silně krvácející rána.
,,Počkej,lehni si tady...hned jsem zpátky!"
,,Kam bych asi chodil,nemyslíš?"
POkusí se o úsměv,ale sykne bolestí. zaběhnu do lesa aza chviličku se vracím s lahví naplněnou vodou a svazkem bylin.
,,nejsem sice ninja lékař,ale tohle zvládnu..."
Vodu s bylinami dám nad oheň a zatím ho opatrně vysvléknu do půl těla.
Co nejjemněji omyju zasychající krev a naštěstí se ukáže,že rána není moc hluboká. Ještě na ni dám rozmělněné léčivé rostliny a převážu pruhem látky.

Při ošetřování jsem se dozvěděla proč ANBU po Hakovi šli a usoudila jsem,že jeho nevinné oči zas tak nevinné nebudou.

,,Tak..hotovo..víc dělat nemůžu..."
Řeknu,když na konci improvizovaného obvazu vytvořím malou mašličku.
,,Díky...co bych bez tebe..."
,,Určitě by sis nějak poradil."Přeruším ho.,,Bolí tě ještě něco,krom tohohle?"
Něžně ho líbnu přez obvaz.
,,No...když tak o tom přemýšlím,tak tady." Ukáže si na tvář a svůj proslov doplní šibalským úsměvem. Dostane tedy další pusinku.
,,A tady...tam je to v pořádku?" Přejedu mu prstem přez rty.
,,Ne...tam už vůbec ne..."
Nakloním se nad něj a zatímco jsou naše rty spojeny ve vášnivém polibku,rukama pártá po zapínání mých šatů. Když ho konečně najde jediným pohybem mne z nich vysvobodí a přetočí na záda....