manga_preview
Boruto TBV 07

Strach z minulosti | Kakashi

I. část

Konečně nastala ta chvíle, na kterou čekal. Když se stal jouninem, doufal, že získá více moci, aby se dostal mezi členy ANBU. Trénink Čtvrtého se sice vyplatil, to musel uznat každý, kdo Kakashiho znal, ale za jakou cenu... Mrzelo ho, že byl jediným, kdo z týmu číslo sedm přežil, ale jisté situace si to vyžadovaly. Ať už Rin a Obita miloval sebevíc, teď musel po své cestě kráčet sám. Bez nich.

Stále nemohl uvěřit tomu, že mu Třetí svolil opustit vesnici na vlastní pěst. Po neúspěšném hledání Jiraiyi-sama, kdy jim došlo, jak nemožné tyto mise jsou, konečně Třetí uznal, že by Kakashi mohl zdokonalit svůj Sharingan a dostat se o level výš. Potřeboval to. Přeci jen nemohl kopírovat jen to, co doposud viděl v Listové. Navíc všechny kolem, včetně samotného Hokageho, zneklidnil až podivný klid, jenž v Konoze panoval.

Teprve když procházel branou Listové, uvědomil si, co skutečně dělá. Odcházel sám, stejně jako tehdy Jiraiya, s myšlenkou, že se vrátí mnohem silnější. Chtěl být Konoze více než jen užitečný, chtěl za ni bojovat a v případě nejvyšší potřeby položit život. Ale ne bez boje. Stejně jako Čtvrtý, i on se hodlal obětovat pro dobro krále, aniž by tušil, kdo jím skutečně je.

Po překročení hranice Listové došel k názoru, že není cesty zpět. Naposledy se ohlédl přes rameno, jako by dával vesnici sbohem a poupravil si ochrannou čelenku.

„Ták jo," dostal ze sebe po zoufalém povzdechu. „Když se nad ránem dostanu k hranicím, stihnu si přečíst poslední tři kapitoly." Třemi rychlými pohyby lehce poplácal zadní pouzdro, načež se jeho nohy silou odrazily od země a díky nim vyskočil na větve nejbližšího stromu, aby mohl vyrazit.

Jakmile zmizel z cesty, zpoza kamenného sloupu brány vykoukla mladá žena. Stín, který brána tvořila přímo nad její hlavou, jí zakrýval celou tvář. Nemohla déle čekat. Bylo načase vystoupit ze stínu a na rozkaz samotného Třetího sledovat toho podivína.

Kakashiho si moc dobře pamatovala. Měl v sobě cosi zvláštního a především ji dosti iritovalo, že neustále nosil masku přes ústa. Už tehdy na akademii, kdy se z nich stali geninové – přestože on byl o dva roky mladší –, ji měl na sobě a po zbytek let ho nikdy neviděla bez ní. I během chuuninských zkoušek, kdy ho spolu s jejími tehdejšími partnery zkoušeli porazit a ona ho zasáhla kunaiem do obličeje, ji měl stále na sobě.

„Však já odhalím tvojí pravou tvář, Hatake Kakashi," procedila skrze zaťaté zuby a silně zatnula pěst. Tato dříve tichá dívka, oplývající neuvěřitelnou leností, pochytila temperament od velitelky svého týmu.

„Seš tak děsivá, když mluvíš sama se sebou, Shinju-chan," ozvalo se za ní. Pěst sice uvolnila, avšak i přesto uskočila, aby se setkala tváří v tvář se svou dávnou přítelkyní.

„Kurenai." Když se tmavé oči setkaly s těmi rudými, zdálo se, jako by přeletěla jiskra nenávisti. Kurenai se však usmívala. „Nemám čas. Přišlas mi říct něco důležitýho?"

„Nebuď hned tak krutá. Jen jsem tě chtěla pozdravit, jdu zrovna pro –"

„Fajn, tak čao!" Sotva to dořekla, už se za ní prášilo, jak rychle pelášila k místu, odkud jí Kakashi zmizel z dohledu. „Zatracená Kurenai, kvůli ní mi teď Kakashi pláchne."

Vyskočila na strom a uháněla, co jí nohy stačily, aby Kakashiho našla. Povědomě tušila, kam mířil, ale jestliže ho nedožene, nikdy nezjistí, jaká je následující cesta. Proto výrazně zrychlila, zatímco její panenky těkaly po okolí a nohy sotva setinu vteřiny přetrvaly na větvích. Odrážela se takovou rychlostí, až pod ní některé nekontrolovatelně praskaly.

Po Kakashim nebylo jediné stopy. Hnala se za ním více než půl hodiny, ale doposud jej nikde nezahlédla. Možná přeci jen měla Třetího požádat, aby s ní poslal i někoho jiného. Sice s ním souhlasila v nenápadnosti a jeho názorech, avšak na druhou stranu si přála vedle sebe mít někoho z klanu Inuzuka, aby Kakashiho vystopoval. Nebo její dobrý přítel, ale ten...

„Vybral si ANBU, tak už na něj přestaň myslet," ozval se hysterický hlas v její hlavě jako pokaždé, když se v její mysli objevil Torune Aburame. Tak moc jí chyběl, ale pokaždé, kdy na něj byť jen pomyslela, udělala nějakou pitomost. „Kašlu na něj. Je pryč, prostě je pryč."

„To mluvíš o mně?"

V tu ránu jako by do ní udeřil blesk. Zastavila se na jedné z větví. Vzápětí se však zapotácela a začala máchat rukama jako zběsilá, dokud se jí nesmýkla noha a ona nezačala padat k zemi. Zatímco se ji narušitel chystal zabránit, zvládla se během pádu přetočit a dopadnout na nohy.

„KAKASHI!" vyprskla okamžitě, jakmile zmerčila muže před sebou. Zorničky se jí zmenšily, na čele vystoupalo několik děsivě vypadajících žil a to samé na jejích rukách. „Proč mě – tak počkat," zamyslela se, jen co si uvědomila situaci. „Ty o mně víš celou dobu?"

Kakashi se téměř neslyšitelně usmál. Obě ruce zasunul do kapes a pohlédl ke korunám stromů.

„Hej, ptala jsem se tě na něco, proč jako koukáš na nebe?!" vyštěkla. Jak on ji, u všech Hokagů, štval.

„Dneska je hezky," pronesl blaženě. Shinju se ještě víc rozčílila. Pokud by to šlo, během chvíle by z ní šlehaly plameny, které by jistě pohltily i Kakashiho. Ten měl však očividně naprosto výbornou náladu. „Proto jsi šla na procházku? Sama?"

„Já... ehm... No jasně," zazubila se okamžitě. „Ten idiot. Vůbec mu nedošlo, že jsem ho sledovala. Bod pro Shinju!" zaradovala se v duchu.

„A myslíš si, že bude Třetí rád, když mu řekneš, že jsem prokoukl tvůj plán už v první pětině cesty?" Očima se na ni usmál, zatímco Shinju klesla brada skoro až na zem. „Jen nechápu, proč mě nechal sledovat. Bojí se, že bych se snad přidal k někomu jinačímu než k ANBU?"

„To je – hele, teď ti budu pokládat otázky já, jo? Jaks na mě přišel?"

„Podívej se na ty větve," znovu zvedl hlavu ke korunám stromů. Shinju udělala to samé, avšak ničeho si nevšimla. Nebo možná... „A na tamty," ukázal kus za ně.

Shinju se otočila. Už chápala, co měl Kakashi na mysli.

„Slyšel jsi, jak praskaj?" vytřeštila na něj oči. Taková pitomost! A to byla jouninem, neměla v povaze takhle chybovat.

„Eh, jo," zamumlal po krátké úvaze. Nejspíš neříkal úplnou pravdu, což si Shinju ihned uvědomila.

„Takže neslyšel. Co mě teda prozradilo?" povytáhla obočí. Kakashi se znovu zasmál.

„Vždyť to říkám. Slyšel jsem praskání větví. Teď mi odpověz ty, proč tě Třetí poslal, abys mě špehovala, když mi sám tuhle misi přidělil."

„Misi?" zopakovala po něm. Když mluvila se Třetím, nepadlo ani slovo o tom, že by měl být Kakashi na misi. Navíc se na ně vždy chodilo ve čtyřech. Co ale tak věděla, Kakashi zatím nedostal svůj tým, protože ho měla zaměstnat ANBU.

„Misi," přitakal Kakashi. „A teď, když dovolíš, rád bych pokračoval. Chci být nad ránem u hranice."

„Proč chceš až tam? Cos dostal za misi?"

„Teď nevím, jestli je to zkouška toho, co jsem schopný utajit, ale... neřeknu ti to." Odkryté oko opět přivřel a ona pochopila, že se usmívá.

„Kakashi," procedila skrze zuby.

„Vážně spěchám," dodal netrpělivě, jak u něj nebylo zvykem. Nevědomky přesunul ruku k zadnímu pouzdru. Shinju to vypozorovala, proto natáhla tu svou k bočnímu a rychle hrábla pro kunai.

„Co zkoušíš?!" křikla po něm, když už svírala kunai v mezi prsty. Další smích z jeho strany.

„Snad nechceš bojovat s někým, kdo by tě okamžitě překonal," uchechtl se opakovaně. Shinju už přetékal pohár trpělivosti.

„Jen se nedělej, Kakashi. Stačilo by mi jen –"

„Mám za úkol naučit se pomocí mého Sharinganu spoustu technik, které nestihnu, pokud se tu my dva budeme dál vybavovat. Máš na srdci ještě něco, nebo můžu jít?" zeptal se k jejímu údivu.

„Ale tys... Tys mě chtěl napadnout, sahals pro kunai. Viděla jsem tě!"

„A to je rozdíl mezi námi, Shinju. Sahal jsem do zadního pouzdra, ne do bočního. Stejně jako ty mám kunaie v něm," poklepal prsty na boční pouzdro, než ruku přesunul k tomu zadnímu. „Tady mám něco důležitého. Takže když dovolíš, rád bych pokračoval."

Otočil se a pokrčil nohy, aby mohl pokračovat, ale nepodařilo se mu to. Nebyl by to Kakashi, kdyby si téměř okamžitě nevšiml stínové imitace, již na něj Shinju použila.

„Třetí nechtěl, abych tě sledovala, chtěl, abych ti kryla záda," pronesla, jako by si onu skutečnost právě uvědomila. „Takže tak či tak půjdu s tebou. Nebudu zasahovat do tvých plánů, ale..." Odmlčela se, aby uvolnila své jutsu. Kakashi se napřímil a pohlédl na ni přes rameno. „Ale nezkoušej mi zdrhnout, Kakashi. Na rozdíl od tebe ovládám vlastní techniky a nerada bych je na tebe použila."

„Teď lžeš," odhadl.

„Jasně, že lžu. Ale bude mě mrzet, že jsem to nenatřela někomu, kdo není z Konohy. Pořád jsme na stejný straně barikády, tak mě nevytáčej a –"

„Dobře, dobře," zvedl opatrně ruku na důkaz vzdání se. „Jestli mi budeš stačit, klidně mi kryj záda."

Než mu stačila jakkoliv odpovědět, už byl tatam. Rychle ho následovala, aby za chvíli jeden za druhým svištili lesem a míjeli jeden strom za druhým. Netušila, kam přesně měl Kakashi namířeno, ale věděla, že ho musí následovat. Ač to bylo proti jejím zásadám, nemohla ho spustit z očí. Třetí na ni spoléhal. A ona na sebe spoléhala také, nemohla odejít s nepořízenou, ačkoliv netušila, co by vlastně pořizovat měla.

Vždycky byla za ním. I když, co se týkalo ostatních učňů v akademii, měl to tak téměř každý. Dokonce ani Obito s Rin mu nestačili, ale za pomoci Čtvrtého se z nich stal velice silný tým. Do podobně silného patřila i Shinju, vedená Uzumaki Kushinou. Oba její týmoví partneři odešli hned po jmenování na jouniny k ANBU, zatímco Shinju zůstala u svého rodinného odkazu. Starala se o jeleny v lese Nara a s radostí peskovala svého synovce Shikamara. Přesto ho milovala a věřila, že se z něj stane skvělý shinobi, když nebude líný jako ona. Možná... možná by si měl vzít za vzor Kakashiho.

Po několika dalších hodinách byl vidět rozdíl mezi ním a Shinju. Zatímco Kakashi měl stále dost energie, ona už pomalu ztrácela síly a doprošovala se přestávky. Kakashiho cíle byly ale jasné, zkrátka se potřeboval se svítáním dostat k hranicím.

„Proč se... nemůžeme... aspoň... na půl hodiny... zastavit?

Kakashi se ani neotočil. „Říkal jsem, abys mě následovala jenom v případě, že mi budeš stačit."

„Na to jsem se neptala, ty jeden idiote!"

„Když se zastavíme, budeš pak ještě línější," odpověděl vyrovnaně. Shinjuina reakce však vyrovnaná nebyla.

„Ty! Já nejsem líná!" vykřikla, po čemž sebrala zbytek svých sil a přidala na rychlosti. Třemi rychlými skoky Kakashiho předehnala a střelila po něm vítězným úsměvem. „To čumíš, Kakashi, hm? A kdo teď komu nesta –"

Dřív než stačila svou myšlenku dopovědět, nabourala do větve, kterou nemohla vidět, neboť se dívala na Kakashiho. Po srážce s její lebkou zaduněl snad celý les, z korun stromu vyletělo několik ptáků, a zatímco Shinju padala na zem, Kakashi si jen tiše povzdechl. Nakonec přeci jen uznal, že ji nemůže nechat spadnout a začal klesat dolů, aby její pád trochu zbrzdil.

Jen taktak ji stačil chytit a dopadnout nohama na zem, aby ji následně položil do měkké trávy mezi stromy. Měl možnost v tu chvíli okamžitě zmizet a nechat ji tam. Dokonce nebyli ani tak daleko od Listové, aby se nedokázala sama vrátit, ale neudělal to. Místo toho pohlédl k obloze. Slunce ještě nebylo tak nízko, mohlo být něco málo po páté hodině a do stmívání proto zbývalo času víc než dost.

Krátce pohlédl na Shinju. Musela se udeřit silně do spánku. Sám netušil, co by měl dělat, proto ji nechal na místě, kde její tělo položil a opřel se o kmen nejbližšího stromu.

„Tak si ty tři kapitoly přečtu dneska, to nevadí." Spokojen s tím, co může nyní udělat, se zasmál a vytáhl knížku od Jiraiyi-sama. Konečně ji mohl dočíst. Po tréninku, během kterého se sám musel naučit Chidori a plně jej ovládnout, mu poslední kapitoly přišly jako naprosto adekvátní odměna. Zasloužil si znát konečné vyvrcholení osudů hlavních postav Flirtovacích technik.

Shinju se probrala až ve chvíli, kdy slunce zapadalo za nejbližší kopce. Hlava ji bolela jako po vypití několika lahví saké a téměř okamžitě si na levém spánku nahmatala obrovskou bouli. Sotva zvedla hlavu, spatřila vedle sebe čísi nohy. Po chvíli, kdy se vyhrabala do sedu, viděla Kakashiho rozčepýřené háro, které vykukovalo zpoza malé knížky s modrou obálkou.

„Děláš si ze mě srandu?"

Kakashi odložil knihu a zavřel nezakryté oko. Opět se musel culit jako spokojené dítě, zatímco Shinju rudla vzteky.

„Ty sis tu bůhví jak dlouho četl a nechal mě ležet na zemi?!" rozkřikla se. Svým jekotem narušila veškerý klid a harmonii v lese panující.

„Já myslel, žes chtěla pauzu. Tys doopravdy omdlela?" rukou si zajel na zátylek a opět se pod maskou jistě usmíval od ucha k uchu.

„Ty idiote!" Shinjuin křik museli slyšet nejen v Listové, ale i v ostatních vesnicích. Možná že její vztek rozvířil i duny v Písečné. Kakashi zvedl ruce na obranu.

„Hele, vážně Shinju. Kdybych věděl, že jsi omdlela, určitě bych si nechal ty tři kapitoly až na hranice a probral tě."

„Ty... tys spěchal, aby sis tam přečetl... To ne. Řekni, že si ze mě teď děláš srandu, Kakashi," svěsila hlavu a zadívala se k zemi. „Nedělá, jasně, že si jí nedělá," zamumlala spíš pro sebe.

„Dopadlo to ale dobře, tak... Vyrazíme?"

„A kam že to vlastně jdeš?" chtěla vědět. Kakashi už stál na nohou a nabízel jí pomocnou ruku.

„Do Deštné," odpověděl polohlasně, ale rukou neuhnul. Do té chvíle se k ní Shinju natahovala, avšak po zaslechnutí jeho odpovědi se opět stáhla.

„Do Deštné?" zopakovala téměř bez dechu. „P-proč?"

„Vždycky se tam válčilo. Myslím, že pokud se chci naučit něco víc, měl bych jít právě tam. Navíc... Třetí by rád zjistil, co má tamní vůdce za lubem."

„H-Hanzou?"

„Jsi v pořádku? Salamandr Hanzo už přeci nežije. Teď to tam vede jakýsi Pein a já bych celkem rád splnil misi, takže vstávej."

Kakashi se už chtěl dát do kroku, ale Shinju ho zatáhla za rukáv a zarazila ho, sotva stačil zvednout nohu ze země.

„Do tý vesnice se nedostaneš," upozornila ho. „Hlídaj hranice, nepustěj někoho z Listový, pokud nemáš povolení od vůdce. Co tě to vůbec napadlo, jít zrovna tam? Hodláš dát v sázku vlastní život? Copak tě vůbec nezajímá –"

„Co mě nezajímá, hm? Můj tým? Můj sensei?"

„To jsem nechtěla říct, Kakashi. Vím, že je to pro tebe –"

„Nemluv pořád a pojď. Když se tam dostaneme pozítří, bude to naše výhoda."

„O čem to mluvíš?"

„Prostě mi věř a pojď. A o minulosti už nemluv. Ani ve zlém ani v dobrém," pokynul jí ještě. Shinju pustila jeho rukáv a několikrát za sebou popotáhla. Věděla, co se stalo Rin i Obitovi. Věděla, co udělal Čtvrtý pro Listovou. A rozhodně o tom nehodlala mluvit, to jen Kakashi nepochopil, co měla na mysli.

Vstala. Do očí jí vstoupil stín větve, který zakrýval měsíc nad jejich hlavami. „Máš strach."

„Eh?" Kakashi se otočil, ale nic dalšího neřekl.

„Máš strach z minulosti. Z toho, že tě dožene. Myslíš si, žes měl taky zemřít, co? Proto bereš ty nejhorší možný mise, proto se chceš přidat k ANBU. Nevadilo by ti, kdybys zemřel, že jo?"

„Plácáš nesmysly. Jdeme," znovu pokynul, tentokrát však o něco nevrleji.

„Taky jsem přišla o senseie, stejně jako ty. A není den, kdy bych nechodila k jejímu hrobu, abych jí oplakávala. Všichni jsme si tímhle prošli, ale... budou další války, bohužel je to tak, a my tu musíme bejt, abychom bojovali místo nich."

„Proč si myslíš, že se chci naučit nové techniky? Nejsem pitomec, který by chtěl jen tak zemřít."

„Proto sis vybral Deštnou? Rozsekaj tě jen, co tam vlezeš!"

„Ne s tímhle," pootočil se k ní čelem a nadzvedl ochrannou čelenku o něco výš. Shinju si okamžitě všimla zvláštní podoby jeho oka.

„To je..."

„Sharingan. Stačí mi vidět, jak bojují. Nemusím se toho zúčastnit," vysvětlil.

„Proto sis vybral Deštnou, vesnici plnou boje a utrpení," odhadla správně, na což Kakashi jen přikývl. „Docela chytrej tah. Až se vrátíme, budem si muset zahrát Shougi. Nejspíš jsem našla protivníka."

„Počkej..." Zarazil se, když už chtěl opět vyrazit na cestu, a otočil se k ní čelem. Shinju se soustředila pouze na jeho oko s Sharinganem uvnitř. „Ty ses někdy domnívala, že jsi chytřejší? Shinju-chan, naivita vážně není roztomilá."

„KAKASHI!" Její dobrácká povaha zmizela tatam, z očí už jí zase šlehaly blesky a rukama se snažila chytit Kakashiho kolem krku. Ten ke svému štěstí uskočil, a zatímco si nasazoval čelenku zpět na místo, rychlostí blesku zkoušel utéct před svou šílenou partnerkou na tuto misi.

Právě v tuto chvíli si Kakashi pomyslel, jestli ho náhodou Třetí Hokage potají nesnáší.

II. část

Kakashi se divil, když Shinju celou cestu mlčela. Neodvážil se zeptat, co se jí honilo v hlavě a tak raději postupoval dál kupředu, aby se do Deštné dostali co nejdříve. Skutečnost, že věděl, co by se tam mělo dalšího dne odehrát, ho popoháněla, zatímco jeho partnerka na tuto cestu neznala žádnou odpověď. Zkrátka ho jen slepě následovala a doufala, že se jednou dozví vše, o čem nevěděla v tu chvíli vůbec nic.

Shinju na něj byla stále nazlobená. Popravdě věděla, že Kakashi je mnohem chytřejší než ona – vždyť ji pomalu přechytračil i malý Shikamaru –, ale najevo to dávat nehodlala. Proto se raději tvářila napruženě a v duchu si namlouvala, že to je kvůli Kakashiho pitomému nápadu dočíst si knížku, zatímco ona ležela v bezvědomí. Slovo idiot problikávalo v její hlavě během posledních hodin jako výstražné světélko a odmítalo zhasnout. Sledovala znak Konohy na jeho zádech a chvílemi váhala, zdali by do něj neměla vhodit shuriken. Jistě by se trefila přesně do středu.

A rozhodně by to nebylo poprvé, kdy hodila kudlu do zad partnerovi.

Rozvzpomínala se na jednu z prvních misí, které měli s týmem ještě jako geninové. Tehdy uháněli stejnou cestou jako teď, mířili směrem k Deštné a vedli s sebou důležitého zákazníka. Šlo jen o přenos léků, vyrobených z jeleních parohů, proto Třetí vybral tým Uzumaki Kushiny. Věděl, že Shinju pochází z klanu Nara a také věděl, že bude lepší, když se zpět vrátí přes území jejich klanu, aby setřásli případné nepřátele.

Ti však byli velmi podlí. Jeden z nich na sebe vzal podobu jejího přítele, a zatímco horkokrevná Kushina bojovala s ostatními, Shinju bez váhání použila svou vlastní techniku stínových jehel a vážně protivníka zranila. Byla by to tehdy jejich výhra, kdyby ovšem nezranila jednoho ze svých. Od té doby Kage-Hari no Jutsu nepoužila.

Aniž by si to Shinju s Kakashim uvědomovali, Třetí je neposlal na společnou misi jen tak. Věděl, co se v jejich týmech odehrálo, a byl si jistý, kolik toho ti dva měli společného. Nejen úmrtí velitelů svých týmů, ale i zkušenosti s ostatními studenty. Oba byli příliš chytří na to, aby riskovali své životy, proto mu bylo jasné, že se s opatrností sobě vlastní dostanou daleko. A hlavně – že se dostanou zpátky do Listové bez vážných zranění. Věřil v ně.

Kakashi přeci jen po očku Shinju sledoval. Pozorováním jejích pohybů vytušil, kolik energie jí asi tak ještě zbývá a v hlavě přepočítával, jak daleko by právě v tuto chvíli měla být Deštná od místa, kudy probíhali.

„Potřebuješ pauzu?" zeptal se po bezmála šesti hodinách, kdy ani jeden z nich nepromluvil. První paprsky slunce procházely skrze koruny stromů a dodávaly lesům trochu světla.

„Ne," odsekla okamžitě a navzdory oslábnutí končetin, které už dlouho pociťovala, přidala do kroku. Kakashi se musel tiše zasmát; přesně z toho důvodu nevzdávání se tehdy Minato opěvoval Kushinu. Ta také nedokázala uznat prohru a raději pokračovala ve všem až do úplného vyčerpání.

„Já docela jo," zkusil navázat opět rozhovor, jakmile jej předehnala. Shinju se zastavila několik větví před ním a celá ztuhla, zatímco její dlouhé černé vlasy vlály dál kupředu, jako by se nechtěly zastavit.

„Neříkej mi, že už máš dost, Kakashi," uchechtla se. Kakashi nemohl vidět tu škodolibost v jejích očích a to, jak její vnitřní já jásalo.

„Jsme tam za hodinu. A podle slunce máme dvě hodiny a půl náskok. Přibližně. To znamená, že by sis mohla konečně dát tu svačinu, na kterou myslíš od tří od rána."

Shinju se orosil obličej potem. „Jak to ten..." Ani nedokončila v duchu svou otázku. Roztřesenou ruku položila na zadní pouzdro a až teprve poté se otočila na svého partnera. „Takže díky Sharinganu umíš číst i myšlenky?" zeptala se bez váhání s obvykle znuděným úšklebkem v obličeji.

Kakashi se pod maskou pousmál. „Ani ne. Jenom mě to tak napadlo. Kdo by si nevzal jídlo, že?"

Shinju svěsila ramena. Tenhle chlapík ji vážně dostával, to musela uznat. Měl na všechno odpověď a ji to vážně štvalo. Nakonec přeci jen souhlasila s jeho nápadem, ale nepřiblížila se k němu. Zůstala sedět na větvi, na níž se zastavila a snědla si své oblíbené maze-gohan.

Vůbec si Kakashiho nevšímala, dokud opět nevstali. Množství rýže, jaké snědla, ji přeci jen trochu posílilo a opět pocítila energii v nohách, za což byla ráda. Dokonce počkala na svého partnera, aby pokračovali bok po boku. Pravým důvodem ale bylo, že se jej potřebovala zeptat na jistou věc.

„Tak povídej," pobídl ji. Shinju opět znejistěla. Tentokrát si už byla stoprocentně jistá, že dokáže číst myšlenky, ale... Sharingan měl překrytý ochrannou čelenkou, to přeci nemohl.

„Tys v Deštný ještě nebyl, že ne?"

„Ale ty jo, před spoustou let, že?"

„Vyzvídal si?" střelila po něm nedůvěřivým pohledem. Pořád si stála za tím, že snad vidí i skrz ni.

„No tak, Shinju. Ty přece víš, že naši velitelé –"

„Ah, už chápu," zarazila ho. „Takže o mně víš všechno, protože Minato žil s Kushinou? A proč já nevím skoro nic o tobě, hm?"

„Minato moc nemluvil o svém týmu. Stejně jako jsem to pak nedělal já. A teď už není o čem mluvit, takže je to vlastně všechno dobře," pronesl skoro až melodramaticky.

„Dobře?" zopakovala po něm. Kakashi přikývl. „Ehm, tak jo. Asi bychom měli pokračovat, protože mi tahle debata začíná způsobovat deprese."

Kakashi se na ta slova jen uchechtl. Jak Shinju znal, uměla být sice vážná, ale očividně se na druhou stranu o vážných tématech bavila nerada. Vyhověl jí tedy a dál pokračoval v tichosti, aby se k Deštné dostali přesně na čas.

Nakonec se jim to povedlo. Rukou ji zarazil přesně ve chvíli, kdy po cestě k bráně vesnice směřovala čtyřčlenná skupina z Listové. Zatímco Shinju tím byla překvapená, on věděl, co se mělo stát a také znal pravý důvod toho, proč tu byli i oni dva. Shinju se mezitím vybavila scénka, kdy přesně takto přicházela k Deštné ona se svým týmem. Kushina kráčela v čele, za ní jejich zákazník, poté Shinju, Torune a Yamanaka Fū jako poslední. To jemu tehdy svou stínovou technikou zavařila na několik týdnů.

K jejich štěstí vše dopadlo dobře; touto dobou, kdy Shinju a Kakashi sledovali příchod nové čtveřice, patřili Fū a Torune mezi členy ANBU, na které se mohla Listová spolehnout. Fū se poučil a lépe si kryl záda, za což stihl Shinju několikrát poděkovat. A i ona díky tomu byla ostražitější, především od dob, kdy Kushina zemřela a oni zůstali sami bez jounina.

„Přemístíme se tamhle," pokynul Kakashi šeptem a ukázal na protější kamennou zídku nedaleko od brány. „Nesmí nás vidět ani slyšet, takže mě následuj. Pak ti vysvětlím, co budeme dělat dál."

Shinju přikývla. Kakashi poté vyskočil z jejich úkrytu v koruně stromu a téměř neslyšitelně překonal vzdálenost z místa, kde stáli k místu, kam potřeboval. Shinju ho ve stejné tichosti následovala a následně si oddechla, když se zpětným pohledem ujistila, že o nich nikdo z průchozích stále neví.

„Teď tu počkáme. Třetí si myslí, že na ně zaútočí a proto, že jde o nové geniny, jsme tu my." Zatímco Kakashi Shinju vysvětloval plán, ona se zaměřila na čtveřici dole. Jejich jounina poznávala podle atypického vzhledu. Maito Gai, ten cápek s hvězdným úsměvem, shrnula si v hlavě. „To si o jeho úsměvu vážně myslíš?"

Shinju se otočila. Tentokrát nebylo pochyb o tom, že jí lezl do mysli. Dokonce si odkryl levé oko a ona mohla díky tomu opět spatřit jeho Sharingan, tentokrát z blízkosti. Nikdy před tím ho neviděla. Uchihové jej nepoužívali jen tak a navíc trávili čas převážně v ANBU.

„Když už mi čteš myšlenky, měl bys rozpoznat ironii. To by taky mohla bejt tvoje slabina," zamračila se. Kakashi se tiše zasmál. „A ne, Gai mě dost irituje. Tenkrát na akademii se hrozně vytahoval, pamatuju si ho, ale... ten dlouhovlasý... není z klanu Hyuuga?"

„Je. Myslím, že zrovna tohle je Hyuuga Neji. Letos se stal geninem, tohle je jeho třetí mise," vysvětlil vše, co o chlapci věděl.

„Proč potřebujou pomoc, když má ten kluk kekkei genkai?"

„Protože jeden nadprůměrně dobrý genin nevyrovná neschopnost zbytku týmu. To děvče, teď si nevybavím jméno, je dobrá jen v tom, že hází kunaie a shurikeny naprosto přesně. A ten, co vypadá, jako by byl Gaiovým synem, ten neovládá žádné taijutsu ani ninjutsu. Tohle mladý Hyuuga nemůže zvládnout sám, jestli mi rozumíš."

„A co přesně nemůže zvládnout sám?" zeptala se ještě váhavě. Vzhledem k tomu, že čtveřice byla jen pár kroků od brány, to nevypadalo, že by se mělo stát něco špatného.

Ve stejnou chvíli však vzduchem cosi prosvištělo. Zkušený Kakashi postřehl, kdy děvče z Gaiova týmu, narazilo na téměř neviditelný drát před sebou. Vzápětí byl však překvapen, když kunaie, které k nim odkudsi mířily, jeden po druhém v naprosté rychlosti odrazila a jen tak tak se vyhnul tomu, který letěl přímo k jeho levému oku.

Málem o něj přišel znovu.

„AU!" zahučela otráveně Shinju vedle něj a padla po zádech do trávy. Kakashi se okamžitě otočil, aby viděl, jak jeden ze shurikenů zůstal zabodnutý v její čelence.

„Očividně je to vážně ochranná čelenka, co?" neodpustil si.

„Jasně," zavrčela, když se opatrně zvedla a čelenku si sundala, aby shuriken odstranila.

„Půjdu jim pomoct z větší blízkosti. Udělala bys pro mě něco?"

„Hm?"

„Zůstaň tady a kryj si čelo, prosím."

Shinju se okamžitě zvedla a věnovala mu ošklivé zamračení. „Tak to v žádným případě. Nejsem tu na okrasu ani navíc, jdu s tebou. Mám –"

„Shinju, potřebuju, abys stála přesně tady," zdůraznil a prstem ukázal na místo, odkud se zvedla. „Ať uslyšíš cokoliv, musíš tu zůstat."

„Ale Třetí říkal –"

„Teď tu Třetí není. Je to moje mise a ty tu zkrátka zůstaneš," trval na svém. Shinju se mračila čím dál víc a sevřela ruce v pěst.

„Mám ti krejt záda, Kakashi," odvětila nesmlouvavě.

„To znamená, že ty budeš tady, a když mi půjde o život, až tehdy zakročíš. Chystám se připojit k ANBU, nejsem padavka, jsem shinobi a hodlám zachránit ty děcka, na které se každou chvilku strhne vlna nepřátel. Zdržuješ mě," odsekl jí.

„A-ale," vyhrkla. To už ale Kakashi uskočil a chystal se zakročit o několik metrů níž. „Kakashi-kun..."

Měl pravdu. Jen co se Kakashi přidal ke Gaiově týmu, objevili se další nepřátelé. Jak sledovala dva jouniny vedle sebe při boji, všimla si, jak jsou sehraní, přestože je vždy viděla bojovat jen proti sobě. Více ji ale zajímal ten chlapec s Byakuganem, Hyuuga Neji, který si vedl velmi dobře. Jejich protivníci používali katany, stejně tak jako členové ANBU, což jim ale moc nepomáhalo. Stačila si všimnout, že se Gai i jeho mini-verze zaměřují na boj z blízka. To se jim nemohlo vyplatit.

Nakonec si ale vedli moc dobře, to musela uznat.

Po několika minutách se zdálo, jako by bylo vítězství na straně Listové. Nepostřehla sice, kam ukryli toho posledního muže, ale vypadalo to, že nikdo z geninů, ani Kakashi s Gaiem nebyli zranění. Alespoň ne vážně. Oddechla si, to bylo dobré.

Jen se co jí ulevilo, všimla si, jak Kakashi s Gaiem přecházeli k chlapci s Byakuganem. Sama by jim věnovala více pozornosti, kdyby ovšem nepostřehla zablýsknutí katany kousek od nich.

„Do hajzlu!" zaklela a rychlostí blesku vyskočila ze svého úkrytu. Nebyla to jen katana, co ji donutilo opustit místo, kde stála. Byl to Rinnegan v očích protivníka. A co tak věděla, Kakashi nemohl kopírovat cizí kekkei genkai, pokud ho sám neovládal.

Seskočila na zem přímo před Kakashiho ve chvíli, kdy se ostří zastavilo o cosi tvrdého. Ne, nezastavilo, projelo tím a zastavilo se až v prázdnu za onou věcí.

Kakashi se otočil příliš pozdě. Místo svého protivníka viděl dlouhé černé vlasy, které před ním naposledy zavlály, než jejich majitelka vykašlala směsici krve a slin.

„Shinju-chan," špitl neslyšitelně. V tu chvíli mu v rychlosti projel pamětí známý obrázek. Minato. Obito. Rin. A teď už i Shinju.

„Ups, vedle," uchechtl se protivník, když prudkým pohybem vytáhl z Shinjuina těla katanu. „Tak to zkusím znovu –"

„Chidori!" skočil mu Kakashi do řeči. Chtěl nepřítele zasáhnout, ale on díky svém Rinneganu viděl množství chakry, jakou na něj Kakashi útočil. Stačil v rychlosti uskočit a zmizel za bránu vesnice, odkud se hrnula další trojice shinobi.

„Odnes její tělo, my to tu zvládneme," ujistil ho sebejistě Gai a nezapomněl nahodit svůj obvyklý úsměv, přestože i pro něj byla tato situace těžká. Kakashi by se byl zdržel, ale tentokrát uznal, že bude lepší zmizet. Navíc chtěl najít toho zmetka, který Shinju připravil o život.

Rychle uchopil její bezvládné tělo a odnesl ji zpět na místo, kde se ukrývali. Dokonce tam nechala ležet svou čelenku – tak moc spěchala.

Položil ji na zem a chvíli se jen tak díval na krvácející ránu v jejím hrudníku. Kdyby tam s nimi byl lékařský ninja, jistě by měli ještě nějakou šanci, tím si byl jistý. Avšak nikdo takový v okolí nebyl. Nastal konec. Poslední žena z rodu Nara zemřela proto, aby zachránila jeho život. Obětovala se pro někoho, s kým se nikdy neměla v lásce jen proto, že jí to přikázal Třetí.

Nutno říci, že mu záda kryla opravdu dobře.

Kakashi si vzpomněl na období chuuninských zkoušek, kdy proti sobě bojovali. Tehdy se zápalem zkoušela strhnout jeho masku, aby viděla, co pod ní skrývá. Byla tak dětinská, ale přesto v jejich souboji zachovávala čistou hlavu a nedělala chyby. Nikdy je nedělala, jen občas reagovala trochu zbrkle. Byla dítě štěstěny, ale jako dospělá... štěstí postrádala.

Pomalým pohybem si nad jejím bezvládným tělem masku přeci jen sundal.

„Promiň, Shinju-chan, je mi to líto," posteskl si zoufale a přiložil odkrytá ústa na její čelo. Přestože byli po celé mládí spíše protivníky, měl ji v podstatě rád. Znali se přes dvacet let, měli toho mnoho společného. Litoval, že ji přežil.

Jakmile své rty přitiskl na její orosené čelo, rozkašlala se. Kakashi rychle uhnul a na krátkou chvíli se mu rozbušilo srdce jako nikdy dřív.

„Ka-Kakashi-kun," vyhrkla téměř neslyšitelně. Mírně pootevřela oči a podívala se na něj. Přestože už byla více mrtvá než živá, na malý moment ji zahřálo, že měla přeci jen možnost vidět ho bez masky. „N-naro-dila jsem se t-tady... Neno-s mě... do... Konohy," s posledním slovem vykašlala další příděl krve.

„Ale Listová je –"

Z posledních sil ho chytila za rukáv a chabě jej sevřela v prstech. Naposledy se na něj výhružně podívala tak, jak to uměla jen ona.

„Tady jsem spatřila svět... tady zemřu," pokusila se ze sebe dostat, ale její hlas slábnul. „A ty... žij pří-tomností, Kakashi-kun. Jsi ú-žas-ný... shi-no-bi..."

S jejím posledním výdechem se zatáhla obloha nad jejich hlavami. Kakashi se opovážil odvrátit od ní zrak a podívat se přes rameno, jak si vedl Gaiův tým. Už tam nebyli, místo nich na onom místě leželo zhruba osm těl a několik zakrvácených katan. Očividně uspěli. A jeho mise v Deštné měla tím pádem úspěšný konec... Kdyby ovšem žila Shinju a on ji nemusel pohřbít.

Nad jejím hrobem, na hranici vesnic, které jí byly domovem, seděl až do druhého dne. V ruce svíral její čelenku, označenou dírou po shurikenu a proklínal v duchu Třetího za to, že ji tam poslal. Nehodlal odejít příliš brzy, vlastně ani nevěděl, jestli by se měl vracet zpět do Listové. Chtěl jen sedět nad jejím tělem, než zjistí, kam se poděl ten, kdo ji připravil o život. Musel ho najít a zabít, pomsta ho momentálně silně poháněla. A také slova jeho dávného přítele.

„Ale ti, co opustí své přátele, jsou horší než odpad!" přehrávalo se mu stále dokola v hlavě. Už jen kvůli slovům, které mu Obito řekl, neměl tu sílu vstát a Shinju opustit, přestože je od sebe dělila vrstva zeminy.

Nakonec to však přeci jen udělal. Po dvanácti hodinách sezení nad jejím hrobem vstal a hodlal dokončit, co měl v plánu. Hodlal se stát takovým kopírovacím shinobi, jakého svět ještě nepoznal. Už nikdy nechtěl vidět své nejbližší umírat, nechtěl přihlížet smrti. Musel se stát silným, aby dokázal ochraňovat ty, které miloval. A pak, až se vrátí do Listové, bude plnohodnotným členem ANBU, kterého si bude Třetí nadevše vážit.

Ale nejdřív... nejdřív ho čeká dlouhá a trnitá cesta. Nasadil si proto masku zpět na tvář a rozhodl se na ni vyrazit bez dalších výmluv. Sám. To byla jeho cesta ninji.

Poznámky: 

Tuhle kraťoučkou povídku jsem původně napsala jen na Wattpad, ale přišlo mi fajn zkusit s ní štěstí i tady. Netuším, jak je to s OC charaktery, ale já nerada míchám Kakashiho s kánonickými postavami, protože mi k němu žádná nesedí. Snad můj příběh nikoho neurazil a užili jste si ho! Kakashi ^_^ Budu ráda za vaše reakce Z lásky

5
Průměr: 5 (4 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Haku.a.Zabuza
Vložil Haku.a.Zabuza, Út, 2022-10-04 19:05 | Ninja už: 552 dní, Příspěvků: 6 | Autor je: Pěstitel rýže

skvělá ff, už se moc těším na další, které napíšeš. Kakashi YES

Haku✌

Obrázek uživatele Uzumaki clan
Vložil Uzumaki clan, Ne, 2021-06-13 21:30 | Ninja už: 2169 dní, Příspěvků: 573 | Autor je: Leeho závaží

Poviedka ma okúzlila. Presne si vystihla Kakashiho povahu aj to ako reaguje na jednotlivé situácie. Vitaj a teším sa na ďalšiu poviedku Eye-wink

Obrázek uživatele e-lara.nara
Vložil e-lara.nara, St, 2021-06-16 10:21 | Ninja už: 1034 dní, Příspěvků: 4 | Autor je: Prostý občan

Jé, tak to mě moc těší! Děkuji za pochvalu, Kakashiho charakter mám ráda, tak jsem se snažila ho „nepošpinit“. Jsem ráda, že se mi to povedlo. A děkuji i za přivítání! Smiling

Obrázek uživatele Akumakirei
Vložil Akumakirei, Po, 2021-06-07 19:01 | Ninja už: 5619 dní, Příspěvků: 2346 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Prostý občan

Ahoj, vítej na Konoze, fajn, že jsi rozšířila pole působnosti i mimo Wattpad Kakashi ^_^
OC charaktery ničemu nevadí, spousta zdejších autorů využívá svoje vlastní postavy. A Shinju je sympatická střela, překvapivě energická na člena klanu Nara, i když tvrdila, jak je líná. Ke Kakashimu... ten to měl v životě těžký, ale vždycky se mi na něm líbilo, že nakonec nerezignoval a nešel cestou plnou tmy. Musím vypíchnout přítomnost Toruneho, škoda, že se o něm tak strašně málo píše. Ta jeho mise se Shinju a Kushinou zněla zajímavě. Tak snad nezůstaneš jen u jednoho díla Smiling

(Technická: Označení Nováčci jsem ti odstranila, píšeš pěkně, takže vůbec není potřeba.)

.Seznam FF, Poslední FF: Šampioni těžké váhy | Na kočku a na myš | Rozkaz zněl jasně | Bohům padají z talířů drobky
. • V noci jsou všechny kočky černé.
.Some days, some nights...

Obrázek uživatele e-lara.nara
Vložil e-lara.nara, Út, 2021-06-08 07:07 | Ninja už: 1034 dní, Příspěvků: 4 | Autor je: Prostý občan

Ahoj, moc děkuji za milé přivítání. Co zatím vidím, na Konoze je pěkně Kakashi ^_^
Dobře, jsem moc ráda, že to vím. Já zatím pročítala jen oblíbené shipy a pár příběhů od ichi, takže jsem to radši zmínila, abych věděla po příště.
Ono je tam krátce zmíněno, že ji Kushina ovlivnila, aby byla trochu temperamentnější, tak snad nevadí, že není až tak líná. (Doma měla určo binec, kvůli své pohodlnosti Laughing out loud a v životě taky) Jinak moc děkuju i za pochvalu a názor! A budu si pamatovat, že označení Nováčci příště vynechám, když přijdu s něčím novým. Vážně moc děkuji!