manga_preview
Boruto 55

Hokageho Syn: Origins 009 - Po krk ve .....

Sora seděl u mapy, kterou vytvořil. Společně na ni s Rin hleděl. Červená tečka zatím stála před ruhou jeskyní, co jim Sora zadal.
„Dlouho se nepohli. Myslíš, že jsou v pořádku?“ zeptala se Rin, nespouštěla tečku z očí.
„Kdyby nebyli, tečka by zmizela,“ odpověděl Sora a promnul si bolavé oči. Nikdo si bohužel nevšiml, že tečka lehce pohasla. Náhle zarachotila vysílačka.
„Soro, máme problémy. A hodně velký,“ byl to Tanma.
„Co se stalo?“
„Přišli jsme o Ganryua,“ nahlásil Tanma, Sora se hned podíval na mapu. Místo tří teček už byly jenom dvě.
„Jak?“
„Musel nám vyčistit cestu. Nejspíš přibral i jeden ten vak, protože měl na vestě podivnej oranžovej prach a pavouci šli jenom po něm. Byli v přesile a ty s***ě byly rychlý. Sotva jsme stihli zareagovat,“ oznámil Tanma a Sora zanadával. Ganryua sice neměl rád, ale vždycky mu pomohl. Pokud ani Tanma nemohl nic dělat, tak naděje na úspěch klesly.
„Nás si vůbec nevšímali. Šli jenom po něm, bo měl vestu zaprasenou tím prachem,“ dodal Tanma a Sora formuloval plán.
„Hej, kluku, možná bych měl plán. Jeden z těch lidí se probudil, je to místní. Říkal, že ti pavouci se nastěhovali do toho lesa a hned začaly problémy. Ten les umřel kvůli jejich vlivu,“ načal Sora a prohlížel mapu. Pavoukovci si vzali celý les a nebyla to žádná malá plocha.
„Myslíš, že to má co dělat s těmi vaky? Jsou totiž u země, jak jsou kořeny,“ přidal Tanma svoji domněnku, kterou Sora odsouhlasil.
„Tak co? Pokračujem v našem úkolu, nebo pomůžem místním?“ zeptal se náhle blonďák někde z lesa. Sora se musel rozhodnout.
„Pokračujte v misi. A pokud narazíte na nějaký vak, zničte ho. Z bezpečný vzdálenosti,“ nakázal Sora, což Tanma neochotně potvrdil. Blonďák měl svoje pochyby.
„Chystáš se někam?“ Sora si všiml, že se Rin připravuje na cestu.
„Za nimi. Každá pomoc se hodí,“ trvala zrzka na svém. Sora si jen rezignovaně povzdechl.
„Tak aspoň počkej, než se objeví další skupinka,“
Tým se zdržel u dřevěného zátarasu, kde padl jejich druh. Ganryu stihl udělat škvíru, kterou by se protáhl sotva Isshin, ten byl z nich nejštíhlejší. Tanma zvažoval různé možnosti. Z Ganryua toho moc nezbylo, pavouci ho roztrhali na cáry, nešlo nic zachránit. Pár vaků osvětlovalo ten zátaras, a kdyby byli někde na půl těla zaseknutí, moc by si nepomohli. Vytáhl trojici kunaiů s výbušnými lístky a rozhodil je na pár míst v zátarasu. Během chvilky byl průchod volný.
„A že nás to nenapadlo dřív,“ utrousil Daisuke, když uhnul letící pavoučí noze.
„Nejlepší řešení přijdou, až když je pozdě, pravda, Tanmo?“ odpověděl Isshin. Tanma jim řekl nové instrukce, zbytek týmu to viděl stejně. Kdo ví, co ještě probudí, pokud zničí víc vaků. Ale důležitější bylo, že je cesta volná.
Jeskyně působila pustě. Před týmem se rozprostřela velká plocha se starou dlažbou. Vzadu se držel průchod dál, kde mohli být další zajatci. I před zdánlivě čistou cestu se Tanma zdráhal. To bylo až moc podezřele jednoduché. Daisuke vyšel dál, přece jenom cesta byla volná a klidná.
„Daisuke, počkej!“ volal za ním Genichiro, ale chlapík s batohem pokračoval. Tanma napínal uši.
„Daisuke! Daii! Dál ani krok!“ zavelel Tanma a v hlase mu zazněla starost. To Daisukeho donutilo zastavit v polovině kroku.
„Napínáš síť, Daii. Ani se nehni,“ nakázal Tanma a pomocí vzduchu nanesl dostatek prachu a lesního bince na síť, aby byla vidět. V polovině chodby byla celá mříž z pavučin, hotová past. Daisukeho polil pot. Znervózněl, protože stačilo málo a asi by taky skončil.
„Půl kroku zpátky!“ Daisuke nohu stáhnul. Neměl tak citlivý sluch, jako Tanma, proto čekal. Tanma jenom lusknul prsty a nasměroval světelnou kouli ke stropu. Číhalo tam na tucet velkých pavouků.
„Jak jsi to věděl?“ zeptal se Isshin, když koule ukázala hrozbu.
„Slyšel jsem jejich cvakání,“ odpověděl Tanma a čekal. Světlo se drželo mezi pavouky, kteří si ale hleděli svého. Proč teda ta mříž?
„Daii, dva kroky zpátky,“ zavelel Tanma a chodící inventář tak udělal. Hned na to Tanma požádal Isshina, aby vrhl kunai na jedu ze sítí, ke které Daisuke málem došel. Letící čepel přerušila síť a jeden z pavouků se snesl dolů. Hned na to zase vystřelil ke stropu.
„Tak takhle to je. Jsou slepí a spoléhají se na ty sítě,“ dedukoval Tanma nahlas a formuloval plán. Pavouci byli chytřejší, než se zdáli. Pod Tanmovým velením letěly další kunaie, zjišťoval další bezpečné místo. To bylo v dalším průchodu, tam už dosah pavouků končil. Tanma vytáhl tři otcovy kunaie a začal jednat. Jeden hodil do průchodu, další Daisukemu k nohám a třetí zabodl vedle sebe.
„Dostanu nás skrz,“ hned na to zmizel. S Daisukem se objevil v průchodu, pak se vrátil pro zbytek.
„A jak teď? Snad neplánuješ tady hopkat i se zajatci,“ zeptal se Genichiro, když osvobodil posledního zajatce.
„Daii, zbyly nám nějaký bouchajdy?“ zeptal se Tanma, zapomněl na to, že nic z toho ještě nevyužil.
„Několik jich tam mám. Napadá tě něco?“ potvrdil Daisuke pohledem do batohu.
„Jo. Zvednu ke stropu bariéru, přes kterou se ti pavouci nedostanou. Proběhneme to, pak jim pošleme dáreček. Bum, zřítí se to jako domeček z karet,“ vysvětlil Tanma svůj plán, což tým odsouhlasil. Věděli, že je Tanma dostatečně schopný. Přišel čas plán zrealizovat.
„Budu vás krýt,“ pronesl blonďák, když mu Daisuke předal pár výbušnin. Poslední čtvrtinu stěn izoloval vzdušný kryt. Pavoukům zbyl malý prostor, kde se mohli slanit. Tanma znal svoje techniky, věděl, že tím neprojdou, ale on jim mohl uškodit.
„Tak jo, běžte, bežte, běžte!“ zavelel Tanma a tým se zajatci vyběhl. Jak se očekávalo, vlákna byly přerušené a pavouci se slaňovali. Jenže daleko nedopadli, protože je nepustila Tanmova vzdušná zeď. Poslední probíhal Tanma, který jim hodil výbušniny, které mu dal Daisuke. Měl chvilku času do výbuchu, jakmile vyběhl ven, zrušil zeď a jeskyně se začala bortit. Plán zafungoval. Další skupinka zachráněná.
Tým vydýchával další střet, Tanmův klon opět odvedl zajatce. Daisuke rozhazoval svoje výbušniny na jakékoliv vaky, co spatřil. Sora jim určil další jeskyni. Klon se vrátil, přinesl s sebou Rin. Po kratší výměně informací se tým vydal opět na cestu. Čím hlouběji šli do lesa, tím byla větší tma, Tanma musel znovu vyvolat světelnou kouli, aby viděli na cestu. Zvuk chrastění a cvakání byl slyšet všude kolem. Po cestě ničili vaky, pokud na ně narazili, ovšem z bezpečné vzdálenosti. Jenže čím víc vaků ničili, tím víc pavouků přicházelo.
„Držte se na světle! Nesnáší to,“ zavelel Tanma, když zvedl světelnou kouli nad tým, aby je chránil. Pavouci se začali různě smažit a pálit, kdykoliv vylezli ze tmy.
„Moc si navykli na tmu. Máme výhodu,“ uznal Isshin, když se pavouci krčili ve tmě a frustrovaně cvakali. Přicházely hordy a hordy, různých velikostí. Tanma děkoval všemu možnému za tak vysoké zásoby chakry, protože neviděl dál na cestu.
„Támhle, před náma!“ ozval se Isshin, jeho vycvičené oči neměly problém najít další vstup do jeskyně.
„Pohyb, rychle!“ zavelel Tanma a kryl svůj tým. Třetí jeskyně v pořadí byla složitá svým umístěním v naprosté tmě. Cestu zpátky vedl opět Tanma, světlo připravené, ale vzduch byl čistý. Teď se hlavně vymotat ven.
Sora předal další skupinku listovým ANBU. Ti se hned rozprchli do patřičných vesnic.
„Stále naživu. Tanma si vede dobře, na samotáře. Možná, že šance na úspěch je vyšší, než se předpokládalo. Zbývá jim poslední jeskyně. Ganryu měl prostě smůlu, s tím už nejde nic dělat. Tanma se učí ale rychle a ještě rychleji vymyslí opatrnější postup,“ uvažoval Sora nahlas a sledoval dvojici červených teček na mapě, které znázorňovaly Tanmu a Isshina. Postupovali dál po lese, neznalí dalších hrozeb.
„Hodně štěstí, lidi,“ popřál Sora v duchu a dál sledoval mapu. Připomněl si, že příště na tom musí zapracovat.
„Snad to není ještě daleko,“ Rin doslova funěla. Terén byl náročný a minimálně po kotníky se propadali. Po cestě mohli zahlédnout několik pavouků, jak kmitají sem a tam, stromy byly velké dost. Genichiro si všiml jedné zatoulané srnky, která je doprovázela. Společně došli k velké vodní ploše, kde se srnka řídila instinkty. Tanma vsadil na opatrnost a rozhodl se vyčkat. Srnka se vydala k vodě, aby se napila. Jediný Tanma si povšiml pohybu pod hladinou. Musel se umět přizpůsobovat, když chodíval na mise sám. Srnka nevědomky pila dál.
„Na co čekáme?“ zeptal se Isshin, když se Tanma odmítal hnout. Tanma jen přimhouřil oči.
„Jen si počkej, teď začnou bejt věci zajímavý,“ odpověděl blonďák a nespouštěl srnu z očí. Ta o přicházející hrozbě nevěděla.
„Tři, dva, jedna,“ odpočítával Tanma a věci se daly do pohybu. Z vody se vynořila béžová hmota, která chňapla po srnčí noze. Vzniklý podtlak, který ta hmota vytvořila svou zubatou tlamou, srně zamezil v pohybu. Srna zjistila, že je v maléru, ale na útěk už bylo pozdě. Vzniklý rachot způsobil, že se vynořilo dalších pět těch béžových hmot.
„Carnictis. Tihle s***i se objevujou v mokřadech v těch nejzapadlejších místech. Zajímalo by mě, jak se dostali sem,“ dumal Tanma nahlas, zatímco sledoval pomalou hostinu.
„Cože to je?“ zeptal se Genichiro, když se ony hmoty dostaly blíž.
„Takovej přerostlej druh červa. Ve svý podstatě. Zbytek těla má uloženej ve schránce, kterej dokonale splyne se dnem,“ odpověděl Tanma a už uvažoval, jak vodu překročit bez ztrát. Srna už byla obklopená těmi červy, kteří ji pomalu požírali zaživa. Každou její nohu si vzal jeden, pátý mířil na hlavu.
„Doufejme, že nás ty větve udrží. Za mnou!“ zavelel blonďák, když narazil na větve, které na sebe navazovaly. Tanma vedl bezpečnou cestou, zatímco červi hodovali. Ticho proťal zvuk praskajících kostí a chrupavek. Větve byly široké dost, nemuseli se pro rovnováhu krčit. Tanma naváděl dál, vodní plocha se roztahovala víc, než se zdálo.
„Tanmo, před náma!“ ozval se Daisuke, protože větev, kam chtěli dopadnout, jim zatarasil jeden z pavouků.
Isshin se snažil zasáhnout pavoukovy oči, aby ho aspoň zdržel. Jenže pavouk byl hodně rychlý a kdykoliv se chtěl vyhnout, zalezl pod větev. Pavoukovec přešel do protiútoku, začal po nich střílet pavučinu, kterou ale Tanma odrážel vzdušnými vlnami.
„Mohl bys tomu dát nějaký jméno, což?“ navrhnul Genichiro, když blonďák odrazil další pavučinu.
„Asi jo,“ uznal blonďák a mířil si to na pavouka. Daisuke v batohu hledal nějakou výbušninu, kterou by mu poslal pod nohy. Tanma mezitím odváděl pavoukovu pozornost, rychlý byl na to dost a reflexy měl více než dobré. Každý úder nohou vyblokoval katanou, párkrát udělal výpad, aby pavouka zatlačil zpátky. Situace v tu chvíli vypadala tak, že pavouk stál mezi Tanmou a týmem. Pavouk znovu přešel do útoku, Tanma znovu odrážel. Už inkasoval hluboký škrábanec na levé ruce.
„Tak ty takhle? Dobře, jak chceš,“ pronesl Tanma, když se trošku stáhl. Pavouk zavrčel, než znovu vyrazil. Daisuke mezitím vytáhl výbušniny, které chtěl.
„Tanmo, vypadni odtam!“ zahulákal Daisuke, když si výbušniny nachystal. Tanma uvažoval, jak se dostat tomu hnusákovi za záda. Isshin vrhl dva nože, které mířil na pavoukovy zadní oči, aby odvedl pozornost. Trefil se, pavouk se začal zmítat a vřískat v bolestech. V tu chvíli ho Tanma přeskočil, tak tak uhnul jedné noze. Pavouk se naštvaně otočil za zdrojem, jen aby ho Tanma zase odstrčil vzdušnou vlnou. V momentě, kdy pár nohou opustilo povrch, poslal Daisuke výbušniny po zemi, přesně pod pavouka. Následující výbuchy donutily pavouka, aby se zvedl a balancoval jen na dvou nohách. Slabé spodní části využil Tanma, aby tam posílal jednu vzdušnou vlnu za druhou. Až čtvrtá poslala pavouka z větve do vody.
„Další problém z krku,“ oddechl si blonďák a spolknul pár pilulek na doplnění chakry, i když se to Tanmovi nelíbilo. Chuťově mu připomínaly lékořici, což zrovna nemusel.
„To byl pěkný hnus,“ uznala Rin a ukázkově se oklepala. Červi se vrhli na pavouka, co se zmítal ve vodě.
„To je jenom příroda ve svém horším světle. Všichni v pořádku, koukám,“ pronesl Tanma a zkontroloval svůj tým. Ránu na ruce ignoroval.
„Podívám se ti na tu ruku,“ nabídl se Isshin a už chtěl vytahovat lékárničku.
„Kašli na to, to se zatáhne. Pojďte, musíme dál,“ nakázal Tanma a věnoval svoji pozornost tomu, aby tým bezpečně převedl na druhou stranu. A ideálně co nejdál od vody.
Tým zůstal v bezpečí větví. Na zemi byli moc zranitelní. Tanma navigoval přes větve, jak jen mohl.
„Bacha na ty sítě,“ upozornil blonďák ve velení a seskočil na další větev. Stromy začaly být více a více potažené sítí. Zem taky, místy zela černá díra.
„Musíme být někde u středu. Někde tu musí mít hlavní hnízdo,“ pronesl Daisuke, když obhlížel okolí. Okolí začalo nabývat na bílé až stříbřité barvě.
„O to víc pozor. Jsme tu dost na ráně,“ dodal Tanma a na jedné větvi se zastavil. Před sebou měl vstup do další jeskyně, bohužel byla všemožně prolezlá pavouky. Shromažďovali se u té poslední.
„A sakra!“ zanadával Genichiro při pohledu na zemi. Pavouci se nedali spočítat.
„A co teď?“ zeptal se Isshin, když se přidal.
„Potřebuju vědět, jak jsme na tom s vybavením. Daisuke?“ Tanma se obrátil na chodící inventář, ale Daisuke tam nebyl.
„Daisuke? Daii!“ zavolala Rin, ovšem bez odezvy. Daisuke prostě zmizel bez jediného zvuku.
„No skvělý!“ zanadával Tanma a znovu stočil pohled na jejich cíl. Blonďák rychle přeletěl dění pod sebou, různé velikosti pavouků a zároveň i nějací hybridi mezi člověkem a pavoukem. Náhle se všichni začali stahovat jedním směrem.
„Hele, jdou pryč!“ ohlásila Rin, když se všichni osminozí stáhli. Tanma to hned využil. Ve velké rychlosti vběhli do jeskyně. Tanma ještě obhlížel situaci venku, vzduch byl čistý. Připojil se ke svému týmu a hned začal v podvědomí nadávat. Jeskyně byla prostorná, na každé zdi visely čtyři kokony. Kokony měl na starost jeden z těch hybridů mezi člověkem a pavoukem a několik malých pavouků.
„Máme problém,“ pronesl Genichiro při pohledu do jeskyně. Pavouci o nich dosud nevěděli, což byla jejich výhoda. Tanma pozorně sledoval situaci.
„Plány?“ zeptal se Isshin, blonďák ale pozvedl ruku. Soustředil se. Hlavně analyzoval toho hybrida. Onen hybrid ale zalezl do vedlejší chodby v jeskyni, zmizel z dohledu.
„Isshine, naházej pár kunaiů do prostoru. Potřebujeme udělat klec,“ nakázal Tanma a Isshin začal rozhazovat kunaie, náhodně, kde ho napadlo. Tanma naházel pár svých po zdi směrem k zemi a poslední zabodl vedle sebe.
„A co máš s tímhle v úmyslu?“ nechápal Genichiro, Tanma si jen přidřepnul a položil ruku na kunai v zemi. Ruka mu zazářila chakrou a mezi kunaii začal probíhat blesk.
„Elektrická klec,“ došlo Rin, když se blesky spojily a doslova usmažily malé pavouky. Tanma ještě chvilku vyčkával, i když pavouci leželi s nohama nahoře. Rozhodl se správně, hybrid se vrátil dost rychle. Vypadal, jako kdyby zkoumal situaci, ale hned potom se vrátil k hlídkování.
„Přiběhnul rychle. Jako kdyby tu elektřinu cítil,“ uznal Isshin z bezpečí.
„Zároveň je ale slepej, takže potichu,“ nakázal Tanma a začal slézat do nižších poloh, hlavně se neprozradit. Hybrid si zatím ničeho nevšiml.
Tanma s týmem udržoval co největší ticho. Osm nohou znamená rychlost, takže v případě hluku, je u nich rychle. Tanma hodil kámen na odlákání pozornosti, aby se mohli přesunout. Hybrid se na to chytil, u první skupinky zůstala Rin. Stejný postup provedli ještě třikrát, každý pod jednou čtveřicí zámotků. Nikdo ani nedutal, hybrid jen procházel okolo. Tanma formuloval plán, jak se ho zbavit. Levačkou vytáhl otcův kunai, snažil se nadělat co nejmíň hluku, pravačkou šmátral po tantu připevněném na botě. Jeho počínání si všiml Isshin, který sebral kámen. Tanma obhlížel situaci, všiml si Isshina držící kámen v ruce. Kývnul hlavou na znamení souhlasu a kámen letěl. Tanma měl jen chvilku na to, aby vytasil, hybrid hned zkoumal zdroj hluku. Tanma musel mířit pečlivě, jestli chtěl hybrida překvapit, ale únava si brala své. Isshin mu naznačil, aby mu kunai hodil. Rin si všimla tiché debaty mezi svými kolegy a taky sebrala kámen a naznačila Genichirovi, aby udělal to samé. Rin hodila svůj kámen, aby zamaskovala zvuk dopadajícího kunaie. Hybrid byl daleko od nich, prověřoval zvuk. Isshin chtěl využít svoje šance, aby kunai sebral. Snažil se, aby neudělal jediný zvuk. Bohužel, opřel se o jednoho mrtvého pavouka, kterému křupla noha, což hybrida přilákalo. V tu chvíli Genichiro hodil svůj kámen, aby ho zase odlákal. Isshin opatrně sebral kunai a čekal, až se hybrid přiblíží. Uměl si vyčkat na svoji příležitost, kunai letěl vzduchem a zabořil se do měkké hlíny. Tanma se mohl přemístit. Uvolnil svoji větrnou chakru do čepele, aby bylo tanto ostřejší. Rychle odsekl hybridovi jednu nohu, aby se otočkou dostal k jeho pravé straně, kde mu zabodl čepel mezi žebra. Hybrid takový přepad nečekal, zmítal se v bolestech. Tanma mu odsekl druhou nohu, než se otočkou dostal za jeho záda, kde mu zabodl čepel, která vyšla mezi klíčními kostmi. Aby měl Tanma jistotu, ještě mu jedinou ranou odsekl hlavu.
„Ksakru, hnusák jeden!“ odplivl si Genichiro, když se na zbytky hybrida podíval zblízka.
„Pohyb, kdo ví, kolik času máme,“ nakázal Tanma a vracel se ke své skupince zámotků, Genichiro zůstal uprostřed.
Z hromádky mrtvých pavouků se vyhrabal jeden menší. Měl tmavší zbarvení než jeho větší druhové. Všiml si té spouště kolem sebe a rozevřel kusadla. Jeskyní se ozval ohlušující vřískot, ze kterého rychle začala bolet hlava. Rin a Isshin se krčili u zdi a zakrývali si uši, Tanma se dopotácel ke zdi, protože ztrácel rovnováhu.
„Genichi!“ zakřičel Tanma do hluku, protože Genichiro stále zůstával uprostřed. Snažil se i přes hluk a problémy s rovnováhou dostat ke zdi, ale několikrát skončil na zemi. Hluk náhle utichl, protože Isshin hodil nůž na toho malého křiklouna.
„Všichni dobrý?“ zeptal se Tanma a musel se přidržovat zdi, protože se mu motala hlava. Nikdo neměl odvahu se zvednout, jenom mu potvrdili, že jsou v pořádku. Jenže pocit podobný kocovině rychle opadl, protože byl slyšet pohyb a lehce se otřásala zem. Isshin si všiml doslovné vlny malých pavouků, jak pádili jejich směrem.
„Genichiro, uteč!“ zahulákal Isshin a snažil se udržet ve vyšší poloze. Jenže motolice v hlavě a třesoucí se země tomu moc nepomohly. Pavoučí vlna se přehnala jeskyní jako povodeň, brala s sebou vše, nač přišla.
„Genichiro!“ Zakřičel Tanma ve snaze svému příteli pomoct, ale sám měl potíže stát.
„Tanmo! Pomož mi!“ hulákal unášený expert na taijutsu, když ho vlna rychle smetla. Vlna si to mířila do jednoho tunelu u zdi a tam měl skončit i Genichiro. Malátným krokem se Tanma vydal za vlnou, aby se pokusil svého kolegu zachránit. Marně.
„Genichiro!“
Jeskyně zase ulehla do ticha, malátnost už přešla. Tanma sledoval díru ve zdi, kde zmizel Genichiro.
„Do h****u! K***a!“ nadával blonďák a bušil do země. Isshin se porozhlédl kolem, Rin se opatrně blížila k Tanmovi.
„Tanmo?“
„Další člověk pryč a opět pod mým velením! Do p****e s touhle misí! K***a mať!“ zandával Tanma a s každým vulgarismem udeřil do země.
„Tanmo! Tanmo! Poslouchej mě! Podívej se na mě!“ Rin musela zvednout hlas a otočit Tanmu na sebe, aby si získala jeho pozornost.
„Neobviňuj se za to. Do týhle jednotky šli z vlastní vůle, nikdo je nenutil. Věděli o riziku, co může přijít. Nezazlívej si to, jsi dobrý velitel. Dokonce i lepší, než Sora. Ale nedávej si to za vinu, jo?“ Rin ho uklidnila upřeným pohledem do očí. Tanma se uklidnil daleko rychleji, když viděl její hnědé oči plné pochopení a podpory.
„Rin, díky,“ Tanma byl vděčný za takovou podporu, závěrem si vysloužil polibek na čelo.
„Vedeš si dobře. Pojď, pokračujeme v misi. Omrkneme ty těla a co půjde zachránit, vrátíme,“ připomněla zrzka a pomohla Tanmovi se zvednout.
„Radši si pospěšme, nevím, co sem ještě může přijít,“ uznal Isshin a dali se do díla.
Trojice sundala zámotky ze zdi a prohlížela oběti. Většina byla pouze paralyzovaná, Isshin na to měl způsob, jak je probrat.
„Tak jo, teďka poběžíme, co nám síly stačí. Žádná rovinka, poběžíme v kličkách, protože pavouci se spouštějí v rovné linii. Když budeme kličkovat, zmenšíme šance, že nás chytěj. Všem všechno jasný?“ Tanma zase přepnul do velitele. Všichni kývli na souhlas, plán jim byl více než jasný. Sotva vyběhli ven, pavouci šíleli, jako kdyby dostali plný poplach. Spouštěli se z větví jako vojenský výsadek, jenže díky Tanmově taktice nechytli ani jednoho.
„Snaží se nás dohnat!“ zakřičel Isshin, když vedle něj dopadla vystřelená síť a minul ho letící oštěp.
„Budu vás krýt! Kage Bunshin!“ ozval se Tanma a jeho klony se zdržovaly vzadu, aby odrážely případné útoky. Útoky náhle přestaly, něco gigantického bortilo pár stromů před nimi, skupinka se zastavila.
„A co teď?“ zeptala se Rin nejistě, když se silueta zvýraznila. Vypadalo to na dalšího pavouka, ovšem nadměrných rozměrů. A hodně rychle se to blížilo.
„Rin, poslouchej mě! Odveď je z lesa. Ať je to cokoliv, zdržím to. Pak se k vám přidám,“ nakázal Tanma, to něco se přibližovalo.
„Kašli na to, utečeme spolu!“ protestovala zrzka a koutkem oka si všimla nějakého letícího předmětu. Ten předmět vypadal na velký trn.
„Běžte už, já to zvládnu,“ trval Tanma na svém, když vyblokoval letící trn. Byl tak rychlý, že dokázal vytasit, vyblokovat a rozseknout ten trn zároveň. To muselo Rin stačit. Silueta už byla hodně blízko, už se dalo rozeznat různé části.
„Tak už běžte,“ promluvil Tanma tiše, než Rin políbil.
„Tak jo. Pojďte, za mnou!“ zavelela Rin a rozběhla se pryč. Isshin a zajatci za ní.
Tanma ještě chvilku sledoval skupinku, než mu zmizela z dohledu. Pak se zaměřil na to, co ho čeká. Švihnul mečem do strany a připravil se. Zpoza stromů se vyřítil pavouk velikosti domu a mířil si to na Tanmu. Ten naštěstí čekal takovýhle výpad a pod pavoukovým tělem udělal kotoul, pavouk narazil do stromů za ním.
„Kolik vás tu ještě bude?“ vypustil Tanma řečnickou otázku, než se na něj pavouk otočil. Zatímco menší druhy byly hnědé barvy, větší už šedí, tak tenhle byl černý se žlutými pruhy. Pozornému oku se asi neschová, ale v případě nouze uměl být potichu. Tanma si všiml, jak pavoukovi z kusadel odkapává cosi, pravděpodobně jed. Zformoval prsty do znamení, aby ho kryl bleskový štít a udělal krok dopředu, hrot katany namířený na pavouka.
„Tak se ukaž!“ zahřímal blonďák a pavouk vyrazil. Snažil se Tanmu nabrat jednou nohou a na zemi ho udupat svojí vahou. Jenže Tanma použil znamení pro vzdušnou vlnu k zemi, aby získal větší plochu. Pavouk se trochu zakolísal, Tanma mohl postoupit. Snažil se rychle, protože pavouci umí být nepředvídatelní. Pavouk zvedl jednu nohu a snažil se ho přidržet u země, jenže Tanma blokoval. Pavoučí tělo bylo překvapivě odolné, vydrželo i zásah od čepele. Pavouk znovu přešel do útoku, snažil se na něj dosáhnout nohama. Tanma buď uhýbal, nebo blokoval. Věděl, co mu jeho reakce a reflexy dovolí, stíhal všechno, co na něj pavouk nachystal. Ale únava se začínala dost projevovat. Na poslední chvíli hodil otcův kunai do jednoho stromu, kde se následně přemístil, aby se vyhnul další noze.
„K***a, to bylo blízko!“ zanadával Tanma a vzápětí se prohnul v zádech. Kdyby tak neudělal, dostal by obří trn do hlavy. Bylo to těsné, sledoval svůj nafialovělý odraz.
„Tak jo, sranda skončila!“ Tanma uchopil katanu pevněji a odrazil se od stromu.
Teď měl pavouk velké problémy. Tanma se pohyboval až moc rychle, na rychlý přesun používal kunaie od svého otce. Vždycky hodil kunai, ke kterému se přemístil. Nejčastěji volil opačnou stranu, než se pavouk díval. Tam mu dal tak tři až čtyři rychlé údery mečem, než zase hodil kunai někam jinam. Jenže poslední pokus nevychytal. Pavouk se zrovna otočil čelem k němu a zaútočil svými kusadly. Tanma na poslední chvíli blokoval čepelí. Jenže pavouk byl i tak dost silný a odhodil ho ke stromu.
„Má páru, o tym žádná,“ uznal Tanma, když se zvedal ze země. Pavouk se postavil na všech osm nohou, aby měl lepší stabilitu. Vypadal, že chce zase vyrazit. Tanma zase vyvolal bleskový štít a protočil čepel v ruce. Šedomodré oči se střetly s prázdnýma černýma. Oba se rozběhli proti sobě, Tanma poslední čtyři kroky začal mečem máchat a točit kolem sebe, aby si kryl ještě větší plochu. Blonďák naběhl přímo do pavouka, kde mu zasazoval jeden úder za druhým. Točil se jak divý, uskakoval, seč mohl, pomáhal si vzduchem. Pavouk to nemohl stíhat, i když měl více končetin. Tentokrát se od stromu zvedal pavouk, bylo vidět, že už taky nemůže.
„Tak to zakončíme,“ pronesl Tanma a vypustil chakru do meče. Pořádně se rozběhl a vyskočil do vzduchu, že zarazí čepel pavoukovi mezi oči. Jenže pavouk na poslední chvíli pohnul nohou. Tanma se proletěl, než dopadl na zem a skutálel z menšího kopečka do nedalekého křoví. Pavouk si náhle hleděl svého, hrozby se zbavil.
Rin se snažila vést skupinku mimo les. Zbytek pavouků jim byl pořád v patách. Doufala, že je Tanma v pořádku a že se k nim zase připojí. Ale trvalo to už dlouho, co se oddělili.
„Sakra!“ zrzka se otočila za zdrojem. Isshin měl smůlu, jeden z pavouků ho chytil.
„Isshine!“
„Odveď je! Dokážeš to!“ stihl zakřičet Isshin, když ho pavouk odnášel mezi větve. Z týmu se ocitla už sama. A teď na ni spoléhala skupinka dvanácti lidí, víc nepřežilo. S hrůzou pohlédla na ty blížící se hordy. Musela se vzchopit, všichni na ni spoléhali a věřili jí. I Tanma jí věřil, jinak by jí to nesvěřil. Zhluboka se nadechla a rozběhla se, kde tušila okraj lesa. Skupinka ihned za ní.
Sora hleděl na svoji mapu. Nemohl věřit svým očím. Obě červené tečky z mapy zmizely.
„Mise selhala,“ utrousil zklamaně, když poslední tečka vyhasla. Vyšel ven z chajdy, aby se domluvil s kapitánem ANBU, jenže si všiml červené hřívy, jak se blíží z lesa. Byla to Rin a za ní poslední skupinka. Zvládla to.
„Rin!“ ozval se Sora a běžel za dívkou, která se mu unaveně svezla do náruče. Členové ANBU hned pendlovali mezi přivedenými lidmi.
„Vodu,“ zachraptěla Rin zoufale, snažila se popadnout dech.
„Kdo má vodu? Sem s ní!“ zahulákal Sora a jeden z ANBU mu přinesl čutoru, kterou hned Sora nabídl Rin. Ta ji do sebe obrátila dnem vzhůru.
„Rin, co se stalo? A kde jsou ostatní?“ zeptal se Sora, když dívka popadla dech.
„Nevím. Isshina jsem ztratila po cestě, Tanma se zdržel, ale dlouho se nevracel,“ odpověděla Rin a Sorovi došlo, že zbytek nepřežil.
„Musím jít za ním. Musím Tanmu najít,“ pronesla dívka a otočila se směrem k lesu. Sora ji ale chytil za předloktí.
„Půjdu s tebou,“ navrhl velitel s pohledem plným soucitu. Jenže Rin se mu vysmekla z úchopu.
„Ty zůstaň tady! Tady si hezky seď a pozoruj z dálky, to ti jde nejlíp!“ vykřikla Rin zuřivě, až Soru zarazila.
„Místo toho, abys šel s náma a prošel si tím, co my, tak tu sedíš na zadku a hraješ si na chůvu!“ Sora couval, Rin útočila čím dál víc. Někteří členové ANBU zaměřili svoji pozornost na dívku.
„Rin!“
„Mlč! Mlč, prosím tě! To si říkáš velitel? Sedět někde zašitej jako krysa a dávat akorát tak rozkazy?“ Sora se nezmohl jediného slova, Rin útočila tvrdě a chladně.
„To už je Tanma lepší velitel než ty! Plánoval s náma, bojoval s náma, utíkal s náma, smál se s náma…To všechno dělal s náma, chápeš to? Teď si dával za vinu, že Daisuke a Genichiro jsou pryč, protože je vedl! Teď zůstal v lese, abych mohla zbytek lidí vyvést ven!“ Rin nepřestávala, během jednoho dne toho na ni bylo až moc, aby to dokázala udržet. A Sora si pořád hrál na velitele.
„Rin, promiň, já…“
„Nic neříkej! Radši zůstaň tady a odveď ty lidi domů, to ti jde dobře. Já jdu najít Tanmu. A nezkoušej mě zastavit,“ trvala dívka na svém, když požádala o další čutoru s vodou, aby se mohla napít. Hned na to se vydala znovu do lesa.
Dívka doběhla na místo, kde blonďáka viděla naposled. Místo bylo poničené, takže se tu odehrála bitka. Jenže nikde nic. Ani tělo velkého pavouka, ani tělo jejího přítele. Našla akorát jeho katanu. Posmutněle se podívala na svůj odlesk na čepeli, kde bylo pár kapek krve. Díky odrazu z čepele si všimla pavouka, co chtěl skočit ze stromu. V duchu děkovala Tanmovi za výcvik, protože s pavoukem skoncovala rychle. S katanou v ruce, která patřila jejímu příteli, se hned cítila odhodlanější.
„Najdu tě, ať tě vzali kamkoliv!“ pronesla do tichého lesa. Z lesa se vyřítili další pavouci, které vyřídila jedinou ranou. Tanma ji učil dobře, věděla, kam udeřit a jaké místo zasáhnout. Pavouci padali jako hrušky. Narůstající počty ji nezajímaly, s každým útokem byla hotová rychle. Bohužel, nebyla Tanma. Neměla dobře vyvinuté reflexy jako on. Úchopu ze zálohy si všimla pozdě, z překvapení upustila katanu. Tichým lesem se prohnal dívčí křik.
Sora stál jako solný sloup. Rin mu to pořádně vytmavila, snažil se to zpracovat. Věděl, že selhal. Zase. Rin měla pravdu. Měl jít příkladem a jít s nimi. Místo toho se rozhodl zašít v polorozpadlé chatrči a sledoval postup svého týmu. Týmu, kterému věřil a on věřil jemu. Zalezl zpátky do chatrče, kde z frustrace udeřil do zdi.
„Pane, všichni jsou v pořádku. Jaké jsou další rozkazy?“ zeptal se ANBU kapitán, když za ním přišel.
„Odveďte je domů, kam patří a pak se sem vraťte. Chtěl bych se podívat po svém týmu,“ zavelel Sora, načež kapitán přikývl, než zmizel. Sora zůstal úplně sám se svými myšlenkami. Nikdo si nevšiml malé červené tečky, která se opět rozsvítila na mapě.

Poznámky: 

Okay, jsem zase tu s další částí. Dokud mi to myslí a mám čas, tak to pofrčí.
Teď plnění mise v plném proudu, hromada problémů a zvratů, kdo ví, jak to nakonec všechno dopadne.

Hudba
Tanma vs. obří pavouk https://www.youtube.com/watch?v=2S6wbdfLMjk

5
Průměr: 5 (1 hlas)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Senpai-sama
Vložil Senpai-sama, Čt, 2021-02-18 20:13 | Ninja už: 1531 dní, Příspěvků: 2605 | Autor je: ONLINE, Asistent pošťáka

Jésušu, to je príšerná misia Whááá Chudák Ganryu je zožratý, to by som nepriala nikomu. Pavúčie kráľovstvo. Nie sú to dajako umelo vytvorené exempláre, keď majú aj ľudské hybridy? A kradnú ľudí? Puzzled Trochu mi to pripomína Votrelca, tam tiež boli také kokony. A sú slepí. Ešteže má Tanma tú svetelnú guľu. Jémine, ešte aj Rin poslali do terénu. Chudák srnka, tam sú zas dajakí červi „Carnictis.“ Barf! Fuuu, toto len prelietam rýchlym zrakom. Tu by sa zišiel Deidara aj so špeciálnym nosičom výbušného ílu Laughing out loud Kam zmizol Daisuke? Dobrý nápad Elektrická klietka, možno by bodla aj Faradayova klietka. Ooo, to pavúčie vrieskanie má dajaké zničujúce účinky. Genichiro je unesený, no príšerné čosi Shocked Isshin je tiež v ťahu, možno by sa dal zachrániť, len nemá kto za ním bežať. Našťastie to Rin sama zvládla až k Sorovi, aj keď ho nakoniec zjazdila pod čiernu zem, že Tanma je lepší veliteľ ako on a ide hľadať svoju lásku. Nakoniec aj Sora ide do akcie, lebo jedna bodka sa zas rozsvietila. Dajako si hororovo pritvrdil Mrk A to určite nie je všetko, ešte asi bude aj o tom Krvavom väzení, však uvidíme, čo vymyslíš Kisame3

Obrázek uživatele Hunter from Uncia
Vložil Hunter from Uncia, Čt, 2021-02-18 20:38 | Ninja už: 4746 dní, Příspěvků: 270 | Autor je: Prostý občan

Obsáhlý jako vždycky, Senpai. Je to trošku inspirovaný Vetřelcem, z části i mojí fantazií a převážně i původní sérií, kterou jsem psal plus mínus v letech 2012/2014. Červi Carnictis jsou inspirovaní z filmu King Kong od Petera Jacksona. A co se týče hororu, z pohledu kořisti je to vždycky horor, že? Měl bych si najít čas na sepisování další části