Boj proti Osudu 102

Umění je kámen na kameni, oba lusknutím prstu rozdrcené v pouhý písek. Umění je jáma v zemi, kde dřív rostly modré květy. Umění jsou paprsky slunce, odrážející se od hustého šedého závoje částic, vznášejícího se ve vzduchu. Umění je vůně žáru a vroucí závan tlakové vlny šlehající bledé tváře. Umění je zapraskání jisker těsně před tím, než se rozhoří. Umění je změna něčeho malého a bezvýznamného – jako je třeba obyčejný kus jílu – v něco majestátního a obdivuhodného. V něco, co nikdo nemůže ani přehlédnout, ani přeslechnout a může jen stát, ústa dokořán, přikován k zemi ve směsici hrůzy a obdivu.
Umění není zapáchající čelenka uvázaná kolem lebky. Není to ani beztvaré víčko a zející díra schovaná pod ním. Umění není zlověstný úšklebek ani peprný slovník plný urážek a nadávek. Umění není kunai, zářící modravou aurou chakry, schovaný v pouzdře a vyčkávající na svou příležitost. Ne, ani chycení takového kunaie do ruky, vysátí jeho energie a připojení k té vlastní není umění. Ani když se ta chakra – krásná modrá chakra, která umí zažehnout rozbušku a rozmetat hmotu desítky metrů daleko – použije k okopírování techniky, kterou člověk nikdy neměl dokázat. Ani náhodou, krádež není žádné umění, uh!
Deidarovy ruce byly defenzivně založené a přestože jeho mysl vřela, jeho oči pozorovaly dění před ním naprosto bez zájmu.
Dědička klanu Hyuuga byla mladá štíhlá žena s dlouhými vlasy staženými v pevném drdolu. Za jiných okolností by možná Deidaru přitahovala. Zuřivý výraz v jejím obličeji a naběhlé žíly okolo jejích očí ale popíraly její ženskost a on tak mohl přihlížet boji bez zbytečných emocí. Deidara věděl, co ji čeká. A ne, nebylo mu jí líto.
Jeho oči zabloudily k postavě tyčící se před ní. Mlžnej psychouš byl zjevně ve svým živlu. Terorizování lidí byl zřejmě jeho koníček. Koníček, o kterým Deidara po cestě do Konohy, během které ten idiot nezavřel hubu, věděl víc, než kdy chtěl.
Proto věděl všechno o té slabé černovlasé holce z Mlžné, která byla pod Nishinovu úroveň, a on jí ve své štědrosti stejně udělal laskavost. Proto věděl, kdo byl jeho sensei, a jak Nishina ten „zahořklej zm*d“ pořád jenom ignoroval. Proto chápal, i když se mu z toho zvedal žaludek, manickej pohled v Nishinovejch očích, namířenej na dědičku s havraními vlasy. Nishin měl zřejmě k zuřivejm ženskejm s vystouplejma žílama okolo očí jinej přístup než on.
Hanabi Hyuuga na nic nečekala a vyrazila proti Nishinovi. Její pěsti se obalily chakrou, kterou několika rozmachy poslala směrem k nukeninovi. Deidara si moc dobře všiml Nishinova zubatého úsměvu, než se roztočil a jeho vlastní chakra ho obalila neprostupnou bariérou Hakkeshou Kaitenu. Žena překvapeně klopýtla, do několika vteřin se ale vzpamatovala, a když se Nishin znovu vynořil zpod chakrového brnění, její nohy už stály pevně na zemi a její ruce nejevily žádně známky třesu ani nervozity.
„Ale copak ty ču*ko – překvapená?“ Zvedl Nishin provokativně obočí. Dědička jen zatnula zuby. „Neji-sensei se taky divil. Skoro mu vypadly oči z důlků.“
„Ty jsi z Mlžné.“ Bylo to obyčejné konstatování, a tak se Nishin ani neobtěžoval odpovědí. Místo toho se rozplynul.
Když se objevil za ní a jeho ruka se dotkla jejího boku, nevypadala rána v Deidarových očích bolestivě. Žena ale zavrčela a rychle uskočila. Deidara věděl, že Hyuuga techniky působí spíše nenápadná vnitřní zranění, než že by útočily hrubou silou. Ženino náhlé kulhání jeho domněnky potvrzovalo.
„Ale ale, už máme dost?“ Poškleboval se ten magor. „A to jsem slyšel zvěsti, že seš lepší kunoichi než ta tvoje ségra hysterka. Vlastně sorry – ona to tak úplně ségra není, co?“
Žena zavrčela a vyrazila proti Nishinovi. Její juukenové útoky na něj neúnavně dorážely, on je ale bez problémů vykrýval a ještě se u toho stíhal šklebit. Deidara otráveně přešlápl. Nemohl toho magora vystát, a teď aby mu dělal chůvu. De*ilní paranoidní Madara. Proč ho radši nenechal jít se zbytkem Akatsuki do Vodopádové?
Ze snění Deidaru vytrhlo další ženino zavrčení. Tentokrát zřejmě schytala ránu do břicha. Její hruď ze zachvěla v zakašlání, které vůbec neznělo zdravě. Záhy si už žena otírala krvavý hřbet ruky do tuniky. Nishin si v jejím utrpení dle všeho liboval.
„Sice jsi stejně ubohá, aspoň máš ale lepší vkus na šamstry než ona,“ zachechtal se, zatímco jeho oči hladově hltaly rudý flek. Deidara pozoroval, jak pomalu přejíždějí po ženině těle, než se konečně zastavily, zabodnuté do jejích bílých očí. „Kageho š*ětku jsem ještě v posteli neměl. Doufám, že mě nezklameš, ču*ko,“ řekl a obscénně si olízl rozpraskané rty, než vyrazil vpřed v dalším útoku.
Žena mu tentokrát úspěšně vzdorovala. Deidarovo srdce se rozbušilo očekáváním. Sledovat bitvu na život a na smrt bylo vždycky podivně vzrušující. A teď byl Deidara tak blízko, že cítil i prolétající poryvy chakry a slyšel zvuky vykrytých výpadů.
„Seš nějaká frustrovaná, ču*ko. S Hokagem si asi moc nez***káš, co? Vsadím se, že je pryč často. Kagové mívaj hodně práce, ne?“ Provokoval Nishin, zatímco kolem ženy nebezpečně kroužil. „Čekáš na něho každej večer jako hodná holčička? Nebo po vzoru své skoro-ségry chodíš p*chat s Hyuugou?“ Nishin se zachechtal, když žena zalapala po dechu.
„Asi už ale mezi Hyuugama není takovej výběr, jako býval dřív, co.“ Nishin se naoko rozhlédl po ulici. Většina domů vypadala opuštěně. Deidara zavrčel. Už to trvalo moc dlouho. De*ilní magor se zase nechal unášet svýma zvrhlýma fantaziema. Když znovu zmizel, Deidara zadoufal, že to konečně dotáhne.
Nishin se opět zhmotnil za ženinými zády. Jeho rty se téměř dotýkaly jejího ušního lalůčku. „Žádný strachy, ču*ko.“ Šepot zlověstně konejšivého hlasu ozvěnou mezi domy doputoval až k Deidarovým uším. „Jen si vezmu tvoje oči, a tvé přání bude splněno.“
Nishinova další rána zasáhla ženinu páteř. To bylo alespoň jediné vysvětlení, které Deidaru napadlo. Žena se v tu chvíli skácela k zemi, neschopná pohybu. Její ústa se otvírala, možná v němém výkřiku, možná v prosbě o pomoc, možná v nadávce. Další rána do hrudi ale zachvěla jejími víčky a bílé oči se zavřely.
Deidara zatnul ruce v pěsti. Ten de*il! „Hej, ty šmejde, máme ji donýst šéfovi naživu! Mrtvý rukojmí nám bude úplně na ho*no!“ Zahalekal na toho k*eténa. Nishin se k němu ale otočil zády a mlčky se sklonil k bezvládné dědičce.
V mistrovi explozí to vřelo. Copak ten pošuk nebral vážně ani tuhle misi? Ústa na jeho dlani zhnuseně vyplivla několik výbušných pavoučků. Jejich nohy hlasitě klepetaly po opuštěném betonu a hledaly živého tvora, na kterého by se přichytily.
Deidara překvapením klopýtl, když zpoza odpadkového koše, jen pár metrů za Nishinovými zády, vyběhlo děvčátko – tříletá kopie bojující dědičky. Copak se tam skrývalo celou dobu? Jak si ho s Nishinem mohli nevšimnout?
Holčička si tlačila ruce na ústa v dětském gestu, aby nevyjekla. Její hrůzou vykulené ale suché oči se na zlomek vteřiny setkaly s šokovanými Deidarovými, holčička ale ve svém běhu ani neklopýtla. Prokličkovala mezi hemžícími se pavoučky jako zajíc utíkající před predátorem a rychle mizela z dohledu, její kroky maskované došlapy bloudících pavoučků.
Deidara ji tiše pozoroval až do chvíle, než zmizela za rohem. Jen tehdy stočil svůj pohled zpět na záda toho ignoranta. Pavoučci zmateně kroužili uprostřed chodníku, než se nalepili Nishinovi na nohavice a v několika drobných záblescích explodovali.
Až teď ten magor otočil hlavu Deidarovým směrem. Deidara se těšil, jak v jeho zuřivém pohledu najde kapku zadostiučinění. Jenže ten hajzl se usmíval. A potom se postavil, ženina bezvládná postava stále na zemi a zvedl ruku nad hlavu.
Deidara zaklel, když musel neladně uskočit, aby se vyhnul Samehadě, která do Nishinovy pěsti zapadla s lehkostí hada, který nedaleko ucítil přítomnost chutné večeře.
„Moc mě ne*er blonďáčku. Radši běž pozdravit svou růžovovlasou kámošku.“ Deidara nechápavě nakrčil obočí. „Copak jsi zapomněl? Šéf mi o ní všechno řek. Jak ta holka z Konohy oddělala tvýho prvního parťáka.“ Deidara pochopil. Zatnul zuby. Nishin se zachechtal. „Vyřiď jí, že spolíhám na to, že udělá podobnou laskavost i pro mě.“
Hajzl! Brát si di huby mistra Sasoriho nikdo nebude. Na*rat na misi v utajení!
„Seš ze mě tak po**anej? Bojíš se, že bys mě neporazil, tak si chceš zavolat jako posilu malou holku?“
Deidara viděl rudě. A ten psychouš si dovolil sledovat ho s naprosto chladným pohledem.
„Nefandi si, blonďáčku. Jen mám na práci lepší věci.“ Řekl a pozvedl Samehadu. „Moje nová hračka se potřebuje trochu provětrat. Včera se mi svěřila, že už dlouho neměla mladý maso.“ Nishinovy prsty polaskaly zubaté ostří Samehady v perverzně romantickém gestu. Černé šílené oči se láskyplně vpíjely do chakrou naplněného meče. A potom se zabodly do těch Deidarových.
„Tak proč se vzdát příležitosti, když tu na nás čeká spousta malých čerstvých Hyuugátek?“