Zelená šelma z Listové

Už je tady zas. Ten blázen, šílenec, naprostej cvok, kterej si ještě ke všemu hrdě říká „Zelená šelma z Listové“. Stejně si myslím, že je to jen kvůli tomu zelenýmu elastickému trikotu, ve kterém vypadá jako naprostej debil, jinak totiž šelmu nepřipomíná ani omylem. To tlusté obočí, účes podle kastrolu, typický pako, jen nevím, proč si muselo za oběť vybrat zrovna mě.
Nestačí mu, že mi už tak dost ztrpčuje život, těmi svými otravnými vtípky, výzvami a souboji, že mě sleduje na každým kroku, dokonce i když jdu na záchod. Je tak otravnej, že to ani nedokážu popsat. Přesto přese všechno je to můj nejlepší přítel, parťák, rival, proto je pro mě tak těžký zadržovat slzy. Snažím se být silný jako Lee, ale je to tak těžké. Stydím se za sebe. Mohl, ne měl jsem ho zastavit, ale bylo to jeho rozhodnutí. Těžko bych mu to rozmlouval, vím, jaká je to dubová palice. Ale stejně je mi zle. Je mi ze mě přímo na blití.
Dívám se na něj a žasnu. Hoří, ne, to není správné slovo. Září jako samo Slunce. Cítím jeho sílu mládí a nemůžu uvěřit tomu, jak je silný. Křičí ty svoje nesmyslné hlášky a sliby. Musím se usmát, ale dojímá mě, jindy by mi to přišlo jako naprostá blbost, ale teď ne.
Vidím, jak se usmívá i přes všechnu tu bolest. Vydržet ten nápor není lehké, je to skoro nemožné. Nikdo se slabou vůlí by nevydržel všechnu tu bolest. Vím to, sám jsem schopen použít tu techniku, ale na takové úrovni jako on to nikdy nedokážu.
Byl jsem u toho, když mi poprvé ukázal krásu Asa Kujaku. Desítky úderů v tak rychlém sledu, že se z nich stávají ohnivé koule. Nevím proč, ale připomnělo mi to paví pera, která hrají odlesky barev a zdraví tak Slunce, když se probouzí. Žár těch plamenů mě rozechvívá ještě teď stejně jako si mé levé oko pamatuje barvy těch uhrančivých plamenů.
Tomu bláznovi to ale nestačilo. Chtěl dostát svému jménu a měl dost toho jak se mu ostatní smějí. Nikdy to nedal najevo, chtěl dokázat, že je syn svého otce, na kterého mnozí zapomněli, a tak odemkl další bránu. U toho jsme už byli všichni. Řev se nesl celou Konohou, rozechvíval ji a otřásal. Mohutné poryvy větru ohýbaly stromy, my s úžasem žasli na přízrak obrovského bílého tygra, který vykácel přes půlku lesa. Našli jsme ho ležet nedaleko místa. Naprosto vysíleného a skoro v bezvědomí. Ten blázen se ale usmíval. S očí mu tekly slzy radosti, sice smrděl jako žumpa, ale byl šťastný. Pamatuji si, co mi řekl a nemohl jsem se ubránit smíchu: „Dokázal jsem to, Hirudora se podrobil mé vůli.“
Až později, když mě zasvěcoval do své techniky, mi řekl, že Hirudora znamená Odpolední tygr a Asa Kujaku Ranní páv. Zeptal jsem se ho, jaká je poslední technika. Neřekl mi nic, jen mlčel, ale já věděl, že to není nic dobrého a teď se na to dívám, aniž bych cokoli udělal.
Dívám se, jak bojuje. Zatínám vzteky pěsti. Ten šílenec, zkrotil i třetí zvíře, zvíře, které se mu stane osudným.
Mezi údery, které otřásají zemí a vzduchem a nemilosrdně drtí jeho soupeře vzdušnými víry, které by z každého normálního člověka servaly kůži zaživa a rozemlely jeho kosti na prach, křičí jeho jméno.
Sekizo.
Večerní slon vyslyšel jeho volání a propůjčil mu svoji sílu, která se vyrovná síle Kagů, démonů a bohů. Sílu života a smrti.
Setmělo se, je chladněji. Jen on je světlem v nastalé temnotě. Obětoval se kvůli nám a za co, aby nám získal čas, ne za tohle svůj život nepoložil. Položil ho za své přátele a za ty, ve které věří. Snaží se o nemožné, porazit chlápka s božským komplexem. Vysmívá se mu, ale jemu to je jedno. Nerozhodí ho to, ví co musí udělat, co chce udělat. Rozbít tomu parchantovi držku, rozdrtit mu kosti, vymlátit z něj duši a nakonec vláčet jeho mrtvolu vítězoslavně ulicemi a jeho hlavu mít nabodnutou na kůlu. Zdá se vám to barbarské? Mě teda ne, tohle je ještě jak bych to řekl, lepší zacházení oproti tomu, co ta zrůda udělala všem lidem.
Nevydržím se dívat jak pomalu umírá dobrej chlap, můj přítel, parťák. Bolí to, moc mě to bolí, kašlu na ten jeho zákaz ať nic neděláme. Klidně přivítám i nějakou tu ránu, ale nenechám ho bojovat samotnýho. Na to jsme si toho až moc prožili. Je čas dostát svému titulu, který mi dali.
Strhnu si čelenku z oka a uvážu si ji kolem hlavy. Rudé oko se zlověstně rozzáří. Tisíc technik, tisíc smrtí. Přísahám, že každá z nich je horší než ta předchozí. Zelená šelma a Kopírovací ninja se opět spojí, i když to možná bude naposled.