Ztracená minulost 5

Sasuke se na blonďáka vyřítil abnormální rychlostí, které ohromila všechny, jenž jejich souboji přihlíželi. Jenže Naruta ne. Vždy měl pohotové reflexy, ale za dobu jeho tréninku, je posunul na úplně novou úroveň, která se téměř vyrovnala i Sharinganu. Mohl se Sasukemu bez větší námahy vyhnout, ale místo toho, se rozhodl porovnat síly. Vydechl, zklidnil svou mysl a také se na protivníka vyřítil s vytasenou katanou. Díky ohromné rychlosti obou ninjů, se čepele jejich zbraní střetly téměř okamžitě. Jejich síla byla neuvěřitelná. Pod jejich nohama se rozvířil prach a tlak vyvolaný srážkou rozvibroval těla obou bojovníků, ale ani jeden pod nátlakem nepolevil. Oba rivalové vložili celou svou sílu do jejich katan, které byly stále zapřené proti sobě ještě několik dalších vteřin, dokud se od sebe ve stejný moment, díky obrovskému tlaku, neoddělily.
Stejně jako jejich zbraně, tak i sami ninjové se od sebe vzdálili a vzájemně se pozorovali. Sasukemu už docházela trpělivost a rozhodl se opět zaútočit. Ale to už Naruto vyblokoval svou vlastní katanou a tím začala jedna z nejzajímavějších bitev, kterou lidé přihlížející jejich souboji kdy viděli. Dvě postavy, na pohled zcela protikladné, ale vevnitř tak moc stejné, se vzájemně střídaly ve výpadech, protiútocích, obraně a vypadalo to, jakoby se jedna z nich utkala se svým odrazem v zrcadle. Byli totiž tak stejní a zároveň tak odlišní. Takhle bojovali několik minut, které se zdály jako celá věčnost, ale i přes to nepolevili ani o procento svého výkonu a přihlížející lidé stále nedokázaly z dvou soupeřících ninjů spustit své zvědavé oči. Tento způsob boje po takovou dlouhou dobu už začal být pro oba soupeře unavující a rozhodli se, že to musí ukončit. Černovlasý ninja se na chvíli pozastavil a zdálo se, že chce nabrat dech. Na chvíli zavřel oči a hluboce vydechl. Jenže když své oči otevřel, byly jiné. Byl v nich jeho Mangekyou Sharingan. Využil všech svých posledních sil a vyřítil se na blonďáka. Naruto neočekával, že by Sasuke svojí oční techniky využil a tak ani blonďákovy reflexy, nedokázaly úplně odvrátit protivníkův silný útok. Naruto jeho čepel zablokoval svou katanou, ale Sharingan Sasukemu dodal ještě větší sílu a tak vzájemný náraz jejich čepelí, poslal blonďáka k zemi, společně s klečícím soupeřem nad ním. Jediné co dělilo Narutovu tvář od ostrého kusu studené oceli Sasukeho zbraně, byla blonďákova vlastní katana. Sasuke na Naruta mohl v této pozici vyvíjet ještě větší tlak a Narutovi nezbývalo nic jiného než nepovolovat, pokud nechtěl mít obličej na dvě části.
„Heh, když může on, tak my taky,“ sdělil blonďák svému démonovi.
Najednou se kolem jeho dlaní začala hromadit žlutá chakra, ale tam ji Naruto nechat nechtěl. Místo toho ji směřoval jinam. Do své katany. Zbraň obklopila žlutá záře, což nikdo nečekal. Ale to, co přišlo potom, bylo ještě neuvěřitelnější. Čepel protivníkovy katany se rozpůlila. Díky šoku a tlaku, který Sasuke na zbraň vyvíjel, nedokázal včas zareagovat a začal padat směrem k blonďákovi, který ho ochromil ránou loktem do krku.

Flashback

„Věř mi, je to ta nejlepší přísada do ramenu,“ vzpomínal na Hiroshiho slova blonďák a už jen při pomyšlení na jeho večeři se mu sbíhaly sliny.
Problém byl, že jediné místo, kde se toto koření prodávalo, byla vedlejší vesnička, pár desítek kilometrů dál. Jistě, Naruto se mohl přemisťovat jakkoliv se mu zachtělo, ale neměl důvod spěchat a rozhodl se, že se aspoň porozhlídne po okolí, zvlášť v takový slunečný den.
S katanou za pasem a zahalený v plášti se vydal vstříc na cestu za pochoutkou, na kterou ho stařík tak lákal. Blonďák vůbec nelitoval toho, že se do vesnice nepřemístil. Cesta, po které šel, byla rozkvetlá louka plná různé flory, slunce příjemně hřálo a zároveň vrhalo své teplé paprsky na celé okolí. Mladíkovi do tváře vál lehký, studený vánek a tudíž ani nebylo takové ukrutné teplo.
Když blonďák viděl střechy prvních budov vesnice, do které měl namířeno, neměl na mysli nic jiného, než to, že dnes nejspíše okusí nejlepší ramen svého života. Čím více se k vesnici blížil, tím více přidával do kroku. Před hlavní bránou, která značila vstup do srdce vesnice, už téměř sprintoval, dokud ho nezastavil ninja, jenž měl u brány hlídku.
„Kam ten spěch?“ zeptal se a pobídl Naruta k zastavení.
„No znáte to, čím dříve se vrátím, tím lépe,“ pousmál se blonďák.
„Co tím myslíš? Důvod, proč jsi tady?“
„No to je přece jasné, jdu si pro nejlepší přísadu do ramenu,“ divil se Naruto, jako by to byla ta nejvíc jasná věc.
„No jistě, zase tohle,“ zasmál se strážný, „tak si posluž.“
Hladový ninja neváhal a běžel směrem do centra vesnice, protože neměl tušení, kde by takový krámek s kořením mohl být.
Netrvalo to dlouho a našel, co hledal, malý, dřevěný krámek, před ním tabule s nabídkami koření a vevnitř dřevěné police, na kterých bylo uloženo nespočet koření a u pokladny menší, postarší paní s milým úsměvem.
„Prosil bych jedno koření,“ prohlásil s úsměvem při vstupu do obchůdku blonďák.
„Asi to budeš muset trochu upřesnit, kluku,“ pousmála se stařenka za pultem.
„No, to víte,“ zamyslel se Naruto, když zjistil, že mu vlastně stařík neřekl jméno daného koření, „prý je to nejlepší koření do ramenu.“
„Jo, ty myslíš tohle,“ pochopila prodavačka a hrábla rukou pod dřevěný pult, načež vyndala látkový pytlíček s kořením.
„Děkuji moc,“ poděkoval s úsměvem blonďák, zaplatil a s představou chutného ramenu pospíchal domů.
Při odchodu z krámku blonďák zjistil, že už se začalo stmívat, tudíž aby byl doma co nejdříve, uchopil pytlík s kořením do ruky a pomocí své techniky zmizel ve zlatém záblesku.
Když byl Naruto na jeho určeném místě, oprášil se a postavil se. Jenže ten pohled, který spatřil, bylo to poslední, co čekal. A i přes to na něj nikdy nezapomene. Celá vesnice byla v plamenech a na obloze byl vidět jen kouř. Ninja ztuhl a nebyl schopen dělat vůbec nic. Sevřel se mu žaludek a přišel o dech. Byl tak v šoku, že upustil pytlík s kořením a vydal se na místo, ve kterém zavládl chaos.
Naruto měl v hlavě spolu se vztekem a smutkem pouze jedinou myšlenku. Hiroshi. Blonďák se rozběhl směrem do vesnice skrze proud vyděšených obyvatel utíkajících ven. Muži, ženy, děti. Ninja doufal, že tam nikdo nezůstal, jenže to by musel být zázrak, vzhledem k velikosti požáru.
Blonďák, který byl vzteky bez sebe, na svém tempu ale nepolevoval a řítil se směrem k Hiroshiho domovu. Cestou kontroloval, zda poblíž není někdo, kdo by potřeboval jeho pomoc, ale narazil pouze na prchající lidi plné strachu.
Po chvíli běhu skrze hořící vesnici, konečně dorazil k místu, kde teď několik měsíců spolu se staříkem žili. Jenže ten byl zničený. Uchvátily ho plameny a z velké části obydlí zbyly pouze trosky a popel. Hiroshiho neviděl, ale intuice mu říkala, že zde určitě je. Jenže toho se blonďák bál. Bál se toho, že uvidí staříka, který mu dlouhé měsíce připadal jako člen rodiny, ležet v sutinách domu. Zakryl si obličej, aby se nenadýchal kouře a začal prohledávat zbytky hořícího domu. Po několika desítkách minut stále nikde nikdo a tak blonďák začínal doufat, že se Hiroshimu povedlo utéct. Jenže potom to spatřil. Zpod dřevěného trámu číhala ruka, kterou dobře znal. Patřila staříkovi, který mu s tou stejnou rukou připravoval ramen a trénoval. Blonďákovi se zhroutil celý svět. Zase. Začínal uvažovat, zda to není kvůli němu. Nenašel ho někdo a nesnažil se toto místo zničit ve snaze, že ho najde? Ne, to nebylo možné. Kdo by to dělal.
Z jeho myšlenek ho vytrhl pád dalšího dřevěného trámu, a tak Naruto popadl staříkovo tělo a přemístil se před bránu vesnice. Když byl konečně mimo nebezpečí, vlily se mu do očí slzy. Začal nekontrolovatelně brečet a doufal, že je to jen noční můra. Jenže nebyla. Moc dobře věděl, že to co se právě stalo, byla hrozivá skutečnost. Trhlo s ním, když za sebou slyšel neznámý zvuk. Připomínalo mu to syčení hada, jenže to bylo moc hlasité na to, aby to vydával malý had. Jenže když se otočil, došlo mu, že malý had to určitě není. Před jeho zraky byl gigantický had s fialovými šupinami a žlutě zářícími oči. Zvuk, jenž had vydával, přehlušoval všechen teror kolem a jeho pohled Naruta na chvíli celkově paralyzoval. Jenže paralýza ustála, zrovna ve chvíli, kdy se had vrhl na blonďáka. Když ninjovi došlo, že tohle, může za celý osud této vesnice, zmocnil se ho nepopsatelný vztek. Vlil se mu adrenalin do žil a Naruto nemyslel na nic jiné, než na to, že to stvoření zabije. Vstoupil do Chakra modu a připravil si Rasengan, složený z jeho vlastní a Kyuubiho chakry. Vyhl se útoku obřího plaza a zasadil svou kouli z chakry přímo do jeho těla. Nedoufal, že by tohle jutsu stačilo, ale to, že to s plazem ani nepohne, vůbec nečekal. Obrovské stvoření máchlo svým ocasem a odhodilo blonďáka o několik metrů dozadu. Otřesený ninja vstal a začal připravovat další techniku. Rasen Shuriken. Připravil tvar hvězdice, tvořený z koncentrované chakry a připravil se na hod. Zamířil na hadovu hlavu, napřáhl se a poslal jutsu určeným směrem. Náraz hada ochromil a vypadalo to, že je po všem, jenže se had brzy otřepal a na jeho pokožce se nejevily žádné známky zranění. Naruto neměl ponětí, co v této situaci dělat a ohromený byl schopen, se pouze přihlížet. Stvoření se začalo plazivým pohybem o ohromné rychlosti blížit k ninjovi. Blonďákovi, jemuž se během chvíle zhroutil celý život a čelil nepříteli, jenž se zdál nezranitelný, vyprchala všechna naděje a byl připraven čelit svému osudu. Jenže to není on. On by se přece bez boje nikdy nevzdal. Musel pokračovat dál. Pro Hiroshiho a všechny obyvatele této vesnice.
Sáhl na rukojeť své katany a rychlým pohybem ji vytáhl ze svého pouzdra. Had se pár metrů před Narutem zastavil, napřímil a otevřel svá ústa, ve kterých měl ostré tesáky. V očích mu planula zášť a chystal se blonďáka pozřít. Svá otevřená ústa namířil na ninju a vrhl se na něj, jenže se zastavil, díky bolesti v jeho těle. Nechápal co se děje, ale když se podíval na své tělo, uviděl příčinu jeho bolesti. Dole stál Naruto s katanou napůl v jeho rukou a napůl svou katanou uvnitř plazova těla. Jenže na té kataně bylo něco podivného. Byla obklopená žlutou chakrou a ani had, či Naruto neměli tušení, jak to dokázal. Ale Narutovi to zcela stačilo. Vytáhl katanu a snažil se znovu zaútočit, jenže had vytušil, že by tento boj nemusel dopadnout vítězstvím a proto začal máchat svým ocasem, načež rozvířil prach, ve kterém zmizel. Naruto ho chtěl pronásledovat, jenže neměl nejmenší tušení, kde by mohl být a už ho opustily téměř veškeré síly. Vystoupil z Chakra modu a sesunul se vyčerpaný na zem. Jenže nemohl odpočívat. Měl ještě jednu věc na práci. Hiroshiho. Vydal se na místo, kde ho předtím položil, vzal ho do náruče a společně s ním se přemístil na louku, po které se v ten samý den vydal do vesnice s kořením. Položil Hiroshiho na zem a v tu chvíli na jeho hrudi spatřil náhrdelník ve tvaru hvězdy, vyrobený z materiálu, jenž se podobal tomu, ze kterého měl Naruto katanu. Blonďák náhrdelník pomalu sundal a umístil si jej na svůj vlastní krk, jako vzpomínku na jeho přítele. Do očí se mu opět vlily slzy a nedokázal věřit, že je po všem.
Po chvíli byl na louce hrob, velikostně odpovídající staříkovi, jenž v něm byl pohřben a v okolí zavládlo téměř absolutní ticho, doprovázené šustěním listí stromů.

Konec flashbacku