Devět Katan: 4. Díl

Bylo nemožné od domů obyčejných vesničanů určit, kde stávalo hlavní sídlo. Zbývalo jediné, prohledat každý kout ruin.
Zmapovali vesnici, velikost, uspořádání budov, snažili zjistit všechny možné informace o staveních. Jen litovali jedné věci, že k té kataně nebyla mapa města jako bonus… teď by se nějaká šikla.
O dvě dlouhé pracné těžké hodiny později posbírali dostatečné množství dat, aby mohli rozvrhnout lepší plánování průzkumu. Přišli na místo, které svým tvarem, rozlohou a nejmenší koncentrací sutin připomínalo náměstí vesnice. Náměstí kruhovitého tvaru, uprostřed je podesta se spodní polovinou sochy. Vrchní byla zničena ve válce. Takže již nebylo možné určit původní tvar, ani komu byla postavena. Čtyřmi cestami na každou světovou stranu. Stavení jsou situovány do kruhu v několika soustavných řadách. Spojenými cestičkami mezi obydlími.
„Jak se rozdělíme na průzkum?“ zajímal se Naruto. I když odpověď byla prostá.
„Nejrychleji prohledáme vesnici, když si každý vezme jednu cestu,“ navrhla zcela logicky Akeno.
„Já si vezmu sever, Akeno jižní, Fuu východní a Gaara západní. Souhlasíte?“ Také aby někdo namítal, tedy pokud by se mu nelíbil směr.
„Hai,“ ozvalo se sborově.
„Na tomto prostranství se sejdeme za pět hodin.“ Užuž se chtěl podívat na zápěstí, i k nim do vesnice totiž přišla novinka zvaná hodinky. Také Naruto jedny vlastnil. S sebou si je nevzal. Takže se musel soustředit pouze na sluneční svit.
Každý vyrazil vlastním směrem, hledali jakýkoli vstup do katakomb. Prohledávali sutiny, rozbíjeli spadlé zdi, zdali se pod nimi nenachází zablokované dveře do podzemí. Každý dům měl sklepní prostory, nic tam nebylo. Jen rozbité staré nádoby na víno nebo saké.
Po čtyřech a půl hodině prohledávání se před Akeno objevila další cesta. Vydala se na průzkum. Na konci cesty zpozorovala větší obydlí s velkou zahradou. Na prohlídku nezbyl čas. Zrovna měla uběhnout domluvená doba. Skupina se sešla za pět hodin od počátku hledání.
„Našli jste katanu mého klanu?“ Soudě podle otázky bylo Narutovi hledání bez úspěchu.
„Nikde nic,“ zakroutili hlavami Fuu a Gaara, kteří sice našli pár míst historické hodnoty, ale to bylo tak všechno.
„Naruto, já taky nic. Narazila jsem ovšem na zříceninu pětkrát větší než ostatní budovy. Nezbyl mi čas na průzkum, jelikož se ta budova nachází na okraji mého sektoru a pátrání by mi zabralo další hodinu nebo dvě.“
„Dobrá, dáme si pětiminutovou pauzu na jídlo a pití a hned vyrazíme. Souhlasíš?“ Pauzu teď uvítali všichni. Pojedli skromné onigiri a zapili notnou dávkou vody. „Veď nás!“ Upínali poslední šanci na jedinou budovu.
Za třicet minut přišli k danému sídlu. Cesta byla rychlejší kvůli tomu, že nemuseli zkoumat každý kout. Používali různé techniky ke zničení spadlých zdí. Naruto používal hlavně Rasengan, ostatní používali svoje vlastní destruktivní jutsu.

O dvě hodiny později

Naruto proboural velmi odolnou zeď Rasenganem. Neskončil pod úrovní země, jak u ostatních budov, kde se to očekávalo. Zarazil se o chránící pečeť dveří se jménem svého klanu. Uzumaki.
„Našel jsem vstup do katakomb!“ Zavolal honem na ostatní. Nyní mohl cítit podivnou chakru, kolující v tomto místě. Cítil ji hlavně při dotyku vstupních dveří, tedy spíše vrat.
Za pár okamžiků přiběhli, odstranili společnou dávkou chakry zbytek překážek. Zbývalo jediné, přijít na to jak zrušit pečeť.
„Jmenuji se Uzumaki Naruto, syn Uzumaki Kushiny.“ Pečeť se stále nezrušila. Také jak jinak.
„Co sis myslel? Že to bude jako v té pohádce ‚Sezame, otevři se‘?“ ptala se s dávkou humoru Fuu.
„Klan Uzumaki byli experti na pečetící techniky,“ podotkla znalecky Akeno. I když nebylo jasné, odkud to ví.
„Tak jsi zkusil říct jméno klanu? Evidentně to nevyšlo,“ i Gaara si musel přisadit.
„Počkat!“ Naruto si vzpomněl, co měl u sebe, spěšně rozbalil znovu svitek od Kushiny a Mito. Přeletěl očima text, tady to je! Klíč! Vytvořil pečetě drak, tygr, kůň, opice, pták, položil ruce na pečeť. S vyřčením „kai“ pečeť jasně zazářila, poté se vypařila a vrata se uvolnila.
Vyvstal před nimi průchod do podzemí. Vyvalil se na ně prach a zatuchlý puch dlouho nevětraných prostor, až se Fuu trochu udělalo nevolno. Nebyl to zrovna libý pach. Cítili se z něj smrt a zkázu tohoto místa a ještě něco nepojmenovatelného, nahánělo to strach.
„Nepůjdete se mnou. Klan Uzumaki mohl nastražit pasti, ze kterých vás nebudu mít šanci dostat.“ Rozkázal jim poměrně velitelským hlasem. Nikdo nic nenamítal. Popravdě se tam nikomu moc nechtělo.
Naruto pomalu otvíral dveře, sestoupil po chodech dolů do katakomb. Nyní se již dalo vejít, aniž by se vám obrátil žaludek z toho puchu. Po sestoupení cesta přešla do úzké chodby, osvětlené zažehnuvšími pochodněmi. Na stěnách byly vyryté znaky Vířivé. Ke konci chodby přecházely znaky na historii klanu. Zjevila se obrovská místnost s velkým oltářem uprostřed místnosti. Na oltáři je položená katana klanu. Při bližším pohledu si všiml okolo stojících knihoven se svitky. Přišel ke kataně, pohlédl na nápis vyrytý v podstavci.

Nechť tato studnice vědění slouží klanu Uzumaki. Vědomosti ukryté v těchto prostorech poslouží dalšímu z našeho klanu k vytvoření míru. Před odchodem znovu aktivuj pečeť, pro uchování znalostí pro klan. Věz, učiníš-li tak. Bude lépe.

Naruto sejmul katanu z podstavce, i když chvilku váhal, zdali tím neuvolnil skrytý mechanismus a nevyvalí se na něj nějaké překvapení. Nestalo se tak. Povytáhl ji z pochvy, zjevil se znak pro Devítiocasého.
„Je to ona,“ ujistil se pro jistotu. Asi už pochopil, proč je tato místnost tak veliká, tady je zároveň i cvičiště. Bez váhání se řízl do ruky.
I z takové dálky slyšeli nahoře Narutovy výkřiky při spojení s katanou. Nezbývalo jim nic než čekat.
Za pár minut bolest a pálení ustoupilo. Oddychl si že to má za sebou. Na toto se těšil nejméně. Jak to mohla matka tak dlouho snášet? pomyslel si.
„C-Co-Co to sakra je?“ nadával při pohledu na své rychle se měnící ruce. Měl na nich kůži s rezavými chlupy. Ohmatal si celé tělo, zjistil, že nemá jen chlupy, ale i lesklou zbroj krvavé barvy, známka začínající dospělosti a moudrosti jeho společníka. Ramena a nohy mu halily umně zdobené kousky se symbolem ohnivého elementu. Ruce se proměnily na liščí pařáty. Obuv neměl žádnou, jen se změnily z shinobi bot na Kuramovy zadní běhy. U boku měl místo pro katanu. Hruď a záda objímala plátková zbroj z tak pevného materiálu jako měl Kurama kůži. Přesně uprostřed prsou se skvěl znak z katany a kolem něj obíhal znak pro klan Uzumaki a Namikaze. Nyní zářil jako jasné Slunce. Krk chránila hustá srst, odolná vůči jakýchkoli zbraní. Hlavu zdobila menší helmice, měla otvory pro liščí dlouhé uši, průzory pro oči a končila u tváře. Zbytek hlavy chránila vrstva hutné chakry. Oči rudě žhnuly, okolí očí černé protáhlé až do špičatých, dlouhých uší. Včetně devíti ocasů, posílených modrou chakrou klanu. Takový malý Kurama v lidském těle.
Po vzpamatování se ze šoku, jaké má na sobě brnění. Vytáhl z knihovny dva svitky. No, přiznejme si, liščí ruce jsou malinko neohrabané. Musel dlouho zkoušet, až našel způsob jak s nimi pracovat.
První nesla techniku – Hiraishin no jutsu. (Otcova technika, blesklo mu hlavou). Druhý – Shiki Fūjin (Tu využil na mě, opět ho bolelo u srdce) – poslední možnost.
Uložil je do plátu, kde měl srdce, vydal se stejnou cestou zpátky. Neuvědomil si, že už pochodně dohořely. Měly jen omezený čas hoření. Přesto viděl jako za světla. Stále v brnění. Za chvíli byl už u schodů vedoucích napovrch. Na chvíli se zastavil, nadechl se a vykročil vpřed ke klice. Pomalu posunoval klikou směrem dolů. Zatáhl za ni. Nejistě vycházel ven v liščí podobě…
Ostatní už netrpělivě čekali, jak vypadá jeho bojový mód. Otevřel vrata dokořán, vyšel před ostatní. Gaara zadržoval smích. Akeno s Fuu na sebe podívaly, nic neřekly, přesto myslely na stejnou věc. Mohlo to být horší.
„No co, nikdo není dokonalý, ani král Bijuu,“ utrousil Naruto sklesle. Čekal jinou reakci. Před odchodem zapečetil vchod, aby se do místnosti nikdo nepovolaný nedostal.
Další cíl cesty? Skrytá vodopádová vesnice.