Ztracený sen
Na zem spadl list papíru. Obyčejný, bílý, bez přehybu. Jen tak se pomalu snášel a nakonec se položil na zem, jako sněhová vločka. Ale neroztál. A další, chvíli kroužil vzduchem na místě a pak si lehl. Další se zvolna snášel, nejdříve se země dotkl jedním rohem, pak dalším a potom celou svou plochou. Listy se jemně snášely, jako sníh, který taje na tváři a mění se v slzy, když už člověk není schopen plakat. Tak jako slzy tekoucí z očí před tím, než dojdou. Déšť, který si Yahiko přál tolik zastavit nikdy nepřestal. A nikdy nepřestane.
Konan seděla opřená na zemi. Dívala se na Peina a Yahika. Po rozhovoru s Narutem ještě neměla čas si všechno promyslet. Setrvávala v hrobce, kterou vytvořila svým přátelům z bílého papíru. Pro černou tu nebylo místo, temnoty už si užili dost. Přemýšlela o životě, o současnosti, o minulosti. Věděla, že jí moc času nezbývá, protože znala pravidla Akatsuki. Kdo zradí, ten zemře. A byla si jistá, že nepřestanou, dokud ji nezabijí. Povzdechla si a setřela si z očí neexistující slzy. Přála si nepoznat ten pocit, kdy člověku dojde pramen slz a zbyde jen rudá poušť.
Vzpomínala na dobu, kdy byli dětmi. Tak ráda se smála spolu s Yahikem. Když ho uviděla poprvé, první, čeho si všimla byl jeho úsměv. Byl to nezdolatelný optimista. Na všem viděl to dobré. Smála se jeho snu, ale později pochopila, jak to pro něj bylo důležité. I jak ona pro něj byla důležitá, tak moc, že jí, společně s Nagatem, svěřil svůj sen. Sen, na kterém do teď chorobně lpěla a který dokázala akorát zklamat. Myslela na to, jak se začali učit ninjutsu. Nagato ji vždy trochu děsil, ale měla ho ráda. Úplně jinak však měla ráda Yahika. Rozverného kluka s oranžovými vlasy do všech stran, s hnědýma jiskřivýma očima. Jak dospívala, rostla s ní i její láska k němu.
Ten den, kdy od nich odešel jejich mistr, jí zůstane navždy vryt v srdci. Byla tak smutná, život jí opět vzal jednu z opor. Všem to bylo líto, ale ona si to vzala až příliš k srdci. Vlaštovka z papíru letěla deštěm. Dřív než jí mohla zplihnout křídla ji srazila šipka z papíru.
„No tak, uklidni se,“ řekl tenkrát Yahiko. Nagato se jako obvykle se smutkem vyrovnával sám. Byl z nich nejvíce uzavřený a oni mu nikdy ve skutečnosti dobře neporozuměli.
„Ale—t-to... mě j-je to t-tak l-l-líto,“ vypravila se sebe.
„Však my to zvládneme,“ utěšoval ji, „poneseme jeho vůli dál a tím s námi pořád bude. Bude žít v nás.“
„Tak dobře,“ přikývla a přitulila se k němu. Držel ji za ruku a objímal, dokud se víc neuklidnila a pak ji odvedl do domku. Udělali si večeři a dohodli se, co budou dělat dál.
Další moment, který se vryl do srdce modrovlasé dívky byl den, kdy byli vyhnáni ze svého bydlí. Tu noc kdy spali v lese se přitiskla k Yahikovi, byla smutná a skleslá a nikdy nezapomněla na ten pocit, když ji prvně objal. Bylo to tak uklidňující, stejně jako tu noc. Yahiko ji objímal a tiše šeptal, že ji před vším ochrání. Nebyl si jist jestli je slyší i Nagato a tak pro jistotu přidal i jeho jméno. Sice chtěl navodit romantickou uklidňující atmosféru, ale kdyby ho vynechal, připadal by si jako zrádce. Poznala jeho tok myšlenek a tak mu dala prst na ústa a jen se k němu víc přitulila. Ale co bylo v noci, zůstalo v noci a trvalo ještě nějakou dobu, než se odvážili projevovat si svou náklonnost i přes den.
Vzpomínka střídala vzpomínku. Konan seděla schoulená u těl mužů svého života a pažemi se objímala. Kéž by jí teď mohl obejmout některý z nich. Pohladila je a vybavila si jednu z nejsmutnějších scén vůbec. Než odešla hlídat sedmý obvod, ukradli si s Yahikem chvilku pro sebe. Mazlili se a šeptali si něžná slůvka. Domluvili se, že svou lásku dají najevo a svůj slib zpečetili nejen polibkem. Navzdory romantice se Yahiko cítil smutný. Od doby, kdy zabil, se nepřestal třást a zrovna v tu chvíli to bylo horší.
„Konan,“ řekl jí, „kdyby se se mnou cokoliv stalo, buď věrná Nagatovi. Spolu s ním převezmete moje sny.“
„S tebou se nic nestane, jsi pilířem Akatsuki,“ rozechvěle odpověděla.
„Doufejme, že ne. Snad je to jen pocit,“ zadoufal. Byl vážnější, než chtěl být, ale za chvilku se mu chmurnou náladu povedlo setřást a usmál se na Konan. Znovu ji objal a nechal se unášet její vůní. Prodlužoval rychle plynoucí okamžiky, které je dělily od jejich rozloučení. Následující okamžiky se staly příliš rychle a byly příliš emočně vypjaté, než aby se s nimi smířila. Zabití její lásky a přidání se k Akatsuki. To oni je naučili, že mír ve světě neexistuje. Jejich život se obrátil vzhůru nohama, ideály Yahika byly změněny. Ačkoliv nechtěl používat zbraně a násilí, sami se stali zbraněmi. Rozhodla se zachovat přání Yahika a stala se Nagatovou oddanou přítelkyní. Rysy v obličeji ztvrdly stejně jako její srdce, oči osleply stejně jako se slepou stala její láska.
Natáhla ruku, snad chtěla chytit zbytky toho snu, marně. Dívala se do dáli a zoufale si přála, aby se probudila ze sna. Kdyby měla ještě slzy, plakala by. Srdce jí krvácelo, ačkoliv měla pocit, že má místo něj vypálenou díru. Cítila obrovskou bolest a zároveň mrtvo. Uvědomila si, že nikdy Yahikovi neřekla, jak ho má ráda. Milovala ho celým svým srdcem a lásku, kterou pro něj chovala pečlivě zamknutou uvnitř sebe, nakonec dala Nagatovi. Toužila žít nový život, ale každý má jen jednu šanci. A ona tu svou promarnila. Ne jen svou šanci, ale zmařila i sen své lásky. Celou dobu se za ním hnala, i když ho změnila, ale nedosáhla ničeho. Všechno ztratila, ztratila to jediné, co jí po miláčkovi zbylo. Nevěděla jak dál.
Odhodlaně se postavila na nohy.
„Tak dobrá, čas jít,“ slova jí splynula ze rtů a ona vykročila do bílého světla. Naposledy se podívala na své mrtvé přátele. Pohledem je hladila a pak nastavila tvář slunci. Světlu, které znamenalo její smrt.
Co se "dělo" s Konan v době, kdy jí Naruto otevřel oči ale Tobi ji ještě nezabil? Vypadá jako drsná dívka, ale je tomu opravdu tak?
Tuto povídku věnuji Mina-Saře jako poděkování za ilustraci k mé FF Dcera moře.
Skutočne nádherné. Vždy sa mi tá atmosféra z tvojich poviedok dostane pod kožu a potom to cítim to počas celého čítania. Ďakujem za venovanie. Nečakala som, že to bude až takéto dobré. A najviac sa mi páči ten záver. Zanechal vo mne taký ten smutný pocit, ako sa asi Konan cítila. Fakt paráda. Teším sa na tvoj ďalší príspevok.
Moc děkuji. Vždy mám radost, když čtenář cítí atmosféru nebo cokoliv a zanechá to v něm nějaký pocit. A jsem moc ráda, že se ti to líbí.
Aktuální povídka: Už zase rostou - Napsaná v březnu 2021
Aktuální série: Doba, kdy kvetou nejhezčí květy - psané v roce 2021
Seznam všech FF: Zde
Můj blog
Holka, ty teda jedeš. Takhle nám to naservírovat... tohle se fakt nedělá, ještě, když mi u toho hraje moje srdcovka z Fuyu no Semi (anime) a v návaznosti hlavní píseň z Boys Over Flowers (Korejská verze Hana Yori Dango).
Fakt si mě dostala do kolen, ta romantika mi tam spíše bila do očí, hlavně předtím než přišli Akatsuki. Krásná povídka, i když tak dojemná jak jen může být.
„Nepodceňujte sílu četnáře.“ Matthew Reilly
FF stránka moje a Nildona!!!
FC pro mě od nellynuska
Náš největší vzor sice zemřel, o tom se hádat nebudu, ale předtím stihl vyučit pár lidí, kteří se rozutekli do celého světa. Nyní se spojujeme opět dohromady, abychom bojovali proti uctívačům Kiry, našeho i eLova největšího nepřítele.
Žáci, kteří se nám zatím podařilo sehnat:
2. Yuki Kaze-san (ta, která jí s tím pomáhá)
3. Shaman-werewolf-sama
4. ivy
5. Neal-X
6. Eros 3in1
7. Kairi.Ratten
8. Shadow-dono
9. Elys
10. M-san
11. MadYoko
12. Buuublinka
13. akai
14. Liss Ryuzaki
15. Enkidu
16. Barbara_Uchiha
17. Sayge
18. June
19. Vurhor
20. uchiha777
21. limetka
22. adabo
23. Nikirin-chan
24. Otaku-chan
25. SuZuKi_ShiHouiN™
26. lacca
27. luccca
28. Ookami-Kyuu
29. Alexx-sama
30. Neko_Hachi
31. Aryen-nyan
32. SASUKE5478
33. cibo91
34. Ayame-Senpai
35. Blue-misty
pro vlastní bezpečnost uvádíme pouze přezdívky a místo fotografií různé obrázky, ovšem ani ty nevedou k naší identitě…
…pokud patříte k nám žákům a následovníkům a odmítáte vše Kirovské můžete se přihlásit, jistě, že pod svou přezdívkou, aby vás Kira nemohl zabít, u mě, nebo TsuchiKim
A den, kdy se nám podaří sehnat všechny eLovy žáky, se stane i černým dnem pro Kirovi příznivce, protože ten den se uskuteční závěrečná bitva, kterou vyhrajeme.
Děkuji. Nevím úplně, co ti mám na to říct. Tvé komentáře mě vždycky potěší, ale má takovej ten pocit "cotinatomámsakraodepsat" No nic, jsem moc ráda, že moje povídky čteš od začátku a budu moc ráda, když u nich nadále zůstaneš. Když nevidím tvůj komentář, říkám si, něco chybí něco je špatně.
Aktuální povídka: Už zase rostou - Napsaná v březnu 2021
Aktuální série: Doba, kdy kvetou nejhezčí květy - psané v roce 2021
Seznam všech FF: Zde
Můj blog
Per aspera ad astra. Přes překážky ke hvězdám.
Aut vincere aut mori. Buď zvítězit nebo zemřít.
Dura lex, sed lex. Tvrdý zákon, přesto zákon.
In articulo mrotis. V okamžiku smrti.
Odi et amo. Nenávidím a miluji.
Acta est fabula. Hra skončila.
Vade retro. Ustup.
(můj tajný sen: napsat na tohle povídky nebo ještě lépe, celou sérii.)
Tohle je krásný. Atmosférický, poetický, plynulý...
První odstavec je bezvadnej. Ten detailní popis padajících papírů – jednak je sám o sobě moc dobře napsanej a jednak nastoluje úplně perfektní tempo a zorný úhel.
Nádherná práce s motivy. Paralela mezi Konaninými pocity a prostředím, opakující se motiv absence slz a deště přesně na správných místech, atd. atd.
Tahle věta: Přála si nepoznat ten pocit, kdy člověku dojde pramen slz a zbyde jen rudá poušť. Nádhera.
Konanin příběh je pro mě asi úplně nejsmutnější z celýho Naruta (jak už ostatně psala Kakari). Tahle krátká povídka do něj krásně zapadá.
Jediná úplně malilinkatá věc, kterou bych změnila je to akorát ve druhým oddílu. Tím svým hovorovým charakterem vyčnívá ze zbytku jinak nádhernýho lyrickýho textu. Kdybys ho vyměnila třeba za jen... Ale je to jenom návrh.
Každopádně děkuju za takové krásné, procítěné večerní počtení. Tyhle pocitově založený jednorázovky ti moc jdou. Budu ráda, když někdy přibude další.
Děkuji, bála jsem se, že ta paralela bude trochu matoucí. Děkuji za návrh, nejspíš to takhle nechám, mě to tam nějak sedí, možná cítím v těchto dvou slovech malou odlišnost a chci použít právě tohle. Nicméně děkuji za podnět, nad kterm mohu uvažovat.
No jo, já jsem celá taková citlivá a dost emočně založená, takže tohle je můj nepřirozenější a neoblíbenější styl psaní. Určitě někdy něco takového ještě napíšu... jak se tak znám.
Aktuální povídka: Už zase rostou - Napsaná v březnu 2021
Aktuální série: Doba, kdy kvetou nejhezčí květy - psané v roce 2021
Seznam všech FF: Zde
Můj blog
Per aspera ad astra. Přes překážky ke hvězdám.
Aut vincere aut mori. Buď zvítězit nebo zemřít.
Dura lex, sed lex. Tvrdý zákon, přesto zákon.
In articulo mrotis. V okamžiku smrti.
Odi et amo. Nenávidím a miluji.
Acta est fabula. Hra skončila.
Vade retro. Ustup.
(můj tajný sen: napsat na tohle povídky nebo ještě lépe, celou sérii.)
Pripomenula si mi neláskavé osudy tejto trojice, až na obdobie ich spolužitia s láskavým Jiraiyom. Yahika by som brala aj ja Škoda, že z neho urobili také monštrum Bolo zrejmé, že Konan je na neho silne fixovaná. Nagato bol veľmi zložitá štruktúra, však preto sa na neho zamerali temné sily. Mám ich rada všetkých troch a škoda, že tak biedne skončili Teším sa, že si napísala takú citlivú spomienku na ich osudový vzťah a smútim, že nezanechali po sebe žiadne potomstvo.
"Představte si to ticho, kdyby lidé říkali jenom to, co vědí..." Karel Čapek
Yahik pro mě nikdy nebyl monstrem. Pein ho sice používal jako svou sféru, ale to byl pořád Pein. Yahik pro mě zůstal pořád tím milým, hodným klukem.
Bylo by zajímavé zamyslet se nad tím, kdyby Konan měla dítě, že?
Aktuální povídka: Už zase rostou - Napsaná v březnu 2021
Aktuální série: Doba, kdy kvetou nejhezčí květy - psané v roce 2021
Seznam všech FF: Zde
Můj blog
Per aspera ad astra. Přes překážky ke hvězdám.
Aut vincere aut mori. Buď zvítězit nebo zemřít.
Dura lex, sed lex. Tvrdý zákon, přesto zákon.
In articulo mrotis. V okamžiku smrti.
Odi et amo. Nenávidím a miluji.
Acta est fabula. Hra skončila.
Vade retro. Ustup.
(můj tajný sen: napsat na tohle povídky nebo ještě lépe, celou sérii.)
Možno aj mala, len ho musela riadne ukryť, však Zetsu nemusel všetko vedieť
"Představte si to ticho, kdyby lidé říkali jenom to, co vědí..." Karel Čapek
Bylo by dost zajímavé něco napsat, už pár dní mi to leží v hlavě a ne a ne se toho zbavit...
Aktuální povídka: Už zase rostou - Napsaná v březnu 2021
Aktuální série: Doba, kdy kvetou nejhezčí květy - psané v roce 2021
Seznam všech FF: Zde
Můj blog
Per aspera ad astra. Přes překážky ke hvězdám.
Aut vincere aut mori. Buď zvítězit nebo zemřít.
Dura lex, sed lex. Tvrdý zákon, přesto zákon.
In articulo mrotis. V okamžiku smrti.
Odi et amo. Nenávidím a miluji.
Acta est fabula. Hra skončila.
Vade retro. Ustup.
(můj tajný sen: napsat na tohle povídky nebo ještě lépe, celou sérii.)
Poddaj sa nutkaniu a vyhovej svojej šikovnej hlavičke, nech v nej nemáš tesno, určite sa potešíme
"Představte si to ticho, kdyby lidé říkali jenom to, co vědí..." Karel Čapek
Dost me to laka, jen nevim zaetku, chtelo by to po teto pocitovce zase neco dejovejsiho
Aktuální povídka: Už zase rostou - Napsaná v březnu 2021
Aktuální série: Doba, kdy kvetou nejhezčí květy - psané v roce 2021
Seznam všech FF: Zde
Můj blog
Per aspera ad astra. Přes překážky ke hvězdám.
Aut vincere aut mori. Buď zvítězit nebo zemřít.
Dura lex, sed lex. Tvrdý zákon, přesto zákon.
In articulo mrotis. V okamžiku smrti.
Odi et amo. Nenávidím a miluji.
Acta est fabula. Hra skončila.
Vade retro. Ustup.
(můj tajný sen: napsat na tohle povídky nebo ještě lépe, celou sérii.)
Jemně naznačená, ale přesto naprosto zřetelná a dobře nadávkovaná romantika. Konan byla pro mě vždycky dosti smutnou postavou a tvá povídka to jen podtrhuje.
Život je legrace! Pokud ovšem sdílíte jeho smysl pro humor.
FF
Děkuju, samozřejmě nešťouráš, je to jen překlep, kterého jsem si nevšimla. Už jsem ho opravila.
Aktuální povídka: Už zase rostou - Napsaná v březnu 2021
Aktuální série: Doba, kdy kvetou nejhezčí květy - psané v roce 2021
Seznam všech FF: Zde
Můj blog
Per aspera ad astra. Přes překážky ke hvězdám.
Aut vincere aut mori. Buď zvítězit nebo zemřít.
Dura lex, sed lex. Tvrdý zákon, přesto zákon.
In articulo mrotis. V okamžiku smrti.
Odi et amo. Nenávidím a miluji.
Acta est fabula. Hra skončila.
Vade retro. Ustup.
(můj tajný sen: napsat na tohle povídky nebo ještě lépe, celou sérii.)