Hanae, kapitola 4.

„Musíme vymyslet nějaký plán,“ řekl Sasuke a na stole rozložil kus papíru, „kde teď jsme?“
„Z místa, kde nás sledovali, jsme se přesunuli na sever,“ odpověděla.
„Jasně, takže my musíme na jih,“ zamyslel se na chvíli, „ani se nemůžeme vyhnout tomu místu, kde jsme byli naposledy.“
„To nezní dobře, nedá se to alespoň nějak obejít?“ zeptala se, i když předem věděla, že je to nesmysl.
„Sama víš, že Byakugan bychom museli obcházet strašně moc a tolik času postě nemáme,“ potvrdil její myšlenky.
„Však já vím,“ sklopila hlavu a zavřela oči. Tak se jí přemýšlelo nejlépe.
„Tady jsme byli, sem se musíme dostat, pak půjdeme tudy, budeme pokračovat tímhle směrem a tady musíme odbočit. Nakonec přijde na řadu tvůj Byakugan,“ současně kreslil mapu, aby Hanae nastínil cestu, která je čeká.
„A tady,“ nakreslila kruh, „je místo, kde se s námi můžou kdykoliv střetnout. Pokud je porazíme, dost možná po nás půjdou další.“
„Takže zabít všechny, kdo nám zkříží plány,“ řekl si pro sebe.
„Jenže to já právě nechci,“ zaslechla ho.
Podíval se na ni s přimhouřenýma očima. „Značně to komplikuješ,“ odpověděl jí otráveně.
„Já tohle všechno chci zastavit. Zabít je by mi moc nepomohlo,“ odporovala.
„Ale my si nemůžeme dovolit riskovat,“ namítl.
„Proč ne?!“
„Když tě dostanou živou--“
„Mě nechtějí živou!“ otočila se a pokoušela se zklidnit. Jeho zdánlivě vyrovnaný tón jí šel na nervy. Jestli takový bude i Itachi... pomyslela si, ale vzápětí si uvědomila, že je mrtvý.
„Podívej, postavím to takhle: tebe možná chtějí zabít, ale co se stane, když s tebou najdou mě? Dost mi to zkomplikuje život, nemyslíš?“
„Ty taky... myslíš pořád jen na sebe...“ téměř neslyšně zamumlala a pak dodala o něco hlasitějším tónem, „tak se prostě budeš ode mě držet dál. Stačí, když to bude vypadat, že o sobě nevíme.“
„Až na tom, že se tam zjevíme oba najednou, v jeden okamžik,“ odtušil, „nemohla bys nás přenést až na to místo, do té oblasti, kam chceme?“
„To nejde, ani sebe nemůžu přemístit tam, kde to neznám,“ zavrtěla hlavou.
„Takže nás bude sledovat... kolik že jsi to říkala lidí?“ snažil se Sasuke posunout plány vpřed.
„Myslím že čtyři,“ řekla a pak se prudce nadechla, „co kdyby ses přidal k pronásledovatelům a pronásledoval bys mě spolu s nimi?“
„Za předpokladu, že nás spolu neviděli, by to šlo,“ řekl s podtónem výsměchu v hlase.
„Výborně, takže předpokládáš, že nás viděli spolu?“ ujišťovala se Hanae.
„Ano.“
„Dobře, takže jedno máme vyřešené, můžeme jít bez obav klidně spolu,“ pronesla zcela jasný fakt.
„Do čeho jsem se to jenom nechal zatáhnout?“ zaúpěl a věděl, že teď už to musí vyřešit a stát na vítězné straně.
„Když to nepůjde jinak a zabili by nás, tak je zabijeme dřív, ale pokud to jen trochu půjde, necháme je na živu,“ pokusila se o kompromis.
„No dobře,“ trochu neochotně souhlasil. Pořád mu to připadalo jako zbytečně velký risk. Ale kdo ví, co ta holka chce provést.
„A mimochodem, mě stačil směr, oblast, nemusel jsi chodit se mnou,“ neodpustila si malé rýpnutí, které se jako zázrakem Sasuke rozhodl přeslechnout.

Vyrazili pozdě v noci. V okamžiku, kdy se dostali na původní místo se rozeběhli a zmizeli v lese. Skákali ze stromu na strom jak nejrychleji dovedli. Hanae se sice pokoušela prohledávat okolí svým byakuganem, ale byla příliš nesoustředěná a tak jí to moc nešlo. Doufali, že pronásledovatelé to místo už opustili. Přeci jen, byli pryč pár dní. Pronásledovatelé však byli příliš dobře placení na to, aby to vzdali tak rychle. K jejich smůle se zrovna všichni nacházeli na jednom místě a sdělovali si, že je nikde neviděli. A tak tam stáli všichni jako opaření a zírali na ty dva blázny, kteří si uvědomili příliš pozdě, že se kolem nich mihli příliš blízko. Pronásledovatelé jednali velice rychle. Tři z nich za nimi bez prodlení vyrazili, čtvrtý běžel podat další zprávu. Věděl, že Hiashi bude bez sebe radostí.

Dostali se daleko, když je pronásledovatelé dostihli. Začínalo svítat a všichni byli značně unavení.
„Co když nás zase přeneseš?“ navrhl Sasuke.
„To nepůjde, ví, že se sem vrátíme, jako jsme to udělali předtím,“ podotkla.
„Takže budeme bojovat?“ zeptal se.
„Nic jiného nezbývá,“ povzdychla si, „zkusíme je omráčit, aby nevěděli, kterým směrem se vydáme teď.“
„Když jinak nedáš,“ už zjistil, že nemá cenu se s ní o tom dohadovat.
Sasuke se s nimi chtěl vypořádat velice rychle. Plánoval je uvrhnout do genjutsu. Věděl, že pomocí něho je schopný se jich zbavit na dlouhou dobu, ale s překvapením zjistil, že dva protivníci, kteří proti nim stojí, mají zavřené oči. Dívali se byakuganem. Netušil, že to jde.
„Nevěděla jsem, že tohle dokáží, neměli bychom je podceňovat,“ zcela zbytečně řekla.
„Komplikují to, takhle je spíš zabiju, než omráčím,“ s potěšením konstatoval Sasuke, protože došlo na jeho slova.
„Věděla bych jak na ně, ale musíš mi krýt záda. Sám nesmíš spadnout do mé techniky. Ale samozřejmě je tam musíš donutit vstoupit,“ vysvětlovala mu šeptem co udělají, zatímco si pronásledovatelé honili ego na tom, že je chytili. To zdaleka neodpovídalo situaci.
„Vyvolám dva koridory, do kterých je musíš dostat, možná se mi povede třetí. Jakmile se dostanou do proudu slov, můžu si s nimi dělat co chci, uvíznou v genjutsu. Se Sharinganem bys to měl vidět, oni ne. A nezapomeň mi krýt záda, vidíme sice jenom dva, ale v uctivé vzdálenosti za nimi stojí třetí.“
Na víc neměli čas, pronásledovatelé, se dali do pohybu s odhodláním ji zabít. Sasuke jim to komplikoval, nevěděli, co s ním. Nakonec se rozhodli ho brát jako jejího parťáka a v případě nutnosti ho taky zabít. Hanae se Sasukem museli uskočit a na chvíli se ocitli v boji na blízko, než se jim podařilo trochu ustoupit a udržet si kolem sebe nějaký prostor. Jejich pár útokům se pronásledovatelé bravurně vyhnuli, bylo vidět, že jsou jedni z nejlepších.
„Teď,“ vykřikla Hanae a uskočila dozadu. Sasuke provedl mohutný ohnivý útok a získal jí tím trochu času. Hanae rychle odříkávala slova techniky.

Ve sněhu zmrzly stopy,
přítomnost stala se minulostí,
já stojím na rozcestí,
nevím, kam směřovat své kroky.

Cestou kde mráz květy kreslí,
kolkolem mrtvá je krása,
ve věčném spánku je spása,
odkud nevrátí se ti co vešli.

Cestou, kde v širém lánu
slunce hoří,
před jeho žárem neschováš se v moři,
ani v oceánu.

Cestou, kde vítr bere
slova z úst a jejich duši,
cokoliv jiného zde můžeš pouze tušit,
vítr ti vezme vše, co na povrch se dere.

Cestou, kde nejsou žádná práva,
kde tma a stín tě rdousí,
kde každý zbraň si brousí,
kde tvá smrt se očekává.

Ve sněhu zmrzly stopy,
minulost stala se historií,
tvořenou bezpočtem tragédií,
umlkly poslední kroky.

Byla to nejmocnější technika, kterou znala. Neovládala ji ale úplně. Kdyby ji ovládala, poskytovala by jí ochranu ze všech čtyř stran, i ze shora, i zdola. Ale nikdy ji neudržela dlouho a přišlo jí, že ji ani úplně ovládnout nemůže. Sasuke na chvíli zaváhal, když ji uslyšel, ale zaváhali i pronásledovatelé. Otočil se a viděl, jak z Hanae proudí dva koridory slov. Viděl její námahu, když se snažila vyvolat třetí. Na chvíli se jí to povedlo, viděl, jak zakolísala. Uvědomil si, že ta technika vyžaduje nesmírnou námahu a že nemá času nazbyt. Hanae dokončila techniku, ale třetí koridor znovu vyvolat nedokázala. Jen se snažila techniku udržet co nejdéle. Sasuke se dal do pohybu. Dalo mu docela práci, aby vypadal tak, že ustupuje a nalákal je za ním. Podařilo se mu to na poslední chvíli, o vteřinu déle a Hanae by techniku neudržela. Teď ji ale zminimalizovala a držela v ní jen ty dva, což už nevyžadovalo tolik čakry.

Sasuke se na ni obdivně podíval. Jako uživatel genjutsu dokázal ocenit někoho, kdo si vytvořil tak mocnou techniku. I když ji nedokázala dobře ovládat, poznal, jak mocná bude, až ji ovládne. Došel k ní.
„Tak tohle jsem nečekal, sotva se toho dotkli, okamžitě spadli do genjutsu,“ uznale pronesl.
„Jo, za chvíli budou v bezvědomí,“ odpověděla unaveně.
„Ještě tu byl třetí, ne? Kam se poděl?“ vzpomněl si Sasuke.
„Nevím, jsem příliš unavená na to, abych se po něm podívala. Můžu to zkusit až vyřídím tyhle dva, ještě mi ale chvilku dej,“ namáhavě ze sebe vypravila.
„Podívám se po něm,“ dřív než to dořekl, vznesl se do vzduchu a velice rychle prohledal nejbližší okolí.
„Nikde blízko nás není,“ řekl s uspokojením.
„Což neznamená, že nás nemůže sledovat,“ odporovala.
„Máš pravdu,“ uznal. A pak se vyděsil protože Hanae omdlela.
„Hej, co se děje?“ lekl se, ale ona mu neodpovídala. Únava a vyčerpání z techniky, kterou nebyla zvyklá používat, udělaly své. Už chtěl zabít dva pronásledovatele, když si všiml, že sebou praštili o zem. Oddechl si, ale ne moc. Ještě se tu může někde skrývat třetí, uvědomil si. Ale když se znovu podíval na Hanae, rozhodl se spoléhat na to, že nikde blízko nikdo není. Vzal ji do náručí a držel se směru, kterým plánovali jít. Nevěděl, jak dlouho bude trvat, než se probere, ale byla by hloupost zůstat na místě.

Třetí pronásledovatel se vracel zpátky do vesnice. Věděl, kterým směrem se vydali a když viděl, jak se postarali o ty dva, řekl si, že nechce vědět, co s nimi provedli. Do vesnice se dostal pozdě večer, proklouzl k Hiashimu a podal mu zprávu. Tam už čekal připravený tým.
„Výborně,“ zaradoval se Hiashi, „konečně jste kompletní.“
Unavený Hyuuga, který se vrátil z pronásledování, jenom zmateně koukal.
„Vy čtyři jste nový tým,“ řekl obřadně Hiashi. Byl za to obdařen jízlivými úsměvy, proto se rozhodl pokračovat přímo.
„Vy dva je dovedete k té holce,“ řekl lidem svého klanu, „a vy dva ji zabijete. Když budete potřebovat pomoc, tihle dva vám pomůžou.“
„Jestli si nechtěj popovídat s prapraprapraprababičkou, ať se nám radši nepletou do cesty,“ houkl jeden z najatých zabijáků.
„Nechám to na vás,“ nemínil Hiashi řešit jejich vychloubačnost, „vyražte!“
„Nechte mi chvíli na oddech, prosím,“ prosil ten, co se před chvílí vrátil.
„Jděte,“ trval na svém Hiashi. Byl nervózní, chtěl to mít všechno co nejrychleji vyřešené.
„Jdeme,“ řekl jeden ze zabijáků.
„Odpočineš si za vesnicí, nám neutečou,“ pošeptal mu druhý, když kolem něj procházeli. Věděli, že odporovat svým zaměstnavatelům otevřeně se nevyplácí, ale stejně si věci dělali po svém. Když je nikdo neviděl. A tak se vydali na cestu hned, ale své oběti nechali náskok.
„Aspoň to bude zajímavější,“ ušklíbli se oba vrazi najednou. Netušili, jak moc mají pravdu.