House of Love 1x01

Jmenuji se Noriko Yuusaki, je mi šestnáct. Bydlím v Suně, konkrétně na hlavní třídě v domě Kazekageho.
Pocházím z vesnice nedaleko Konohy. Byla to malá vesnice, její název vám opravdu nic neřekne.
Vždy jsem chtěla něco víc, chtěla jsem vidět velký svět, který se ukrýval za branami našeho rodinného sídla. Náš klan nebyl veliký, ale byli jsme velmi vážení. Neměli jsme žádnou speciální Kekkei Genkai, ovšem jsme neuvěřitelně odolní a silní. Tuto schopnost však získávají jen prvorození potomci vůdce klanu.
Posledním z těchto dětí jsem byla já. I tak jsem se toho všeho vzdala a vydala jsem se do Suny. V té době mi bylo dvanáct. Neuměla jsem příliš bojovat, i přesto mě v Kazekage přijal s otevřenou náručí.
Pamatuji si, že při našem prvním setkání seděl za svým velkým stolem, ten byl okupován štosy tvořenými z papírů. Bylo teplo, jako vždy. V tu dobu jsem na něj ještě nebyla zvyklá. Jako vždy měl Kazekage svůj plášť, před sebou svůj klobouk.
Hned mě zaujaly jeho oči, byly lehce zakalené a orámované černou tuží. Jeho vlasy byly rozcuchané, vypadal, jako by zrovna vstal z postele. Mohlo mu být tak o sedm let více než mě. Obdivovala jsem jej. Byl tak silný, odvážný, stal se mým vzorem. Chtěla jsem být jako on. Chtěla jsem být s ním. Chtěla jsem být jeho.
„Dobrý den, jmenuji se Noriko Yuusaki, ráda bych se přidala k vaší vesnici,“ řekla jsem, podala jsem mu svůj rodný list a další papíry. Všechny je rychle prolétl, poté mi pokynul, abych se posadila.
„Dobrá, to nebude problém, co hodláš dělat v naší vesnici?“ otázal se. Jeho hlas byl jemný a hrubý zároveň. Výraz v jeho tváři se vůbec neměnil.
„Můj klan se zaměřuje na boj z blízka. Proto bych se chtěla stát ninjou Suny,“ pronesla jsem odhodlaně.
„Za dva měsíce si tě přezkouším, chci vědět jaké jsou tvé schopnosti. Teď k ubytování, je zde ubytovna, kde by si mohla zůstat, dokud by sis nevydělávala tolik, aby sis mohla dovolit vlastní byt,“ tak chladný. Jeho oči směřovaly k těm mým.
„To nebude potřeba, nějak si to zařídím,“ usmála jsem se. Moje veliké modré oči se upínaly k němu.
„Rozumím, vezmi si tohle, co nejdříve mi přines vyplněný tento formulář, jedná se o protokol, do kterého zapíšeš svoji adresu, své jméno a základní informace. Můžeš jít,“ pokynul mi na znamení, že audience skončila.
Mé kroky směřovaly do víru města. Byla jsem uchvácena všemi budovami, byly tak krásné. Cestou jsem sledovala lidi, vyzvídala zda by chtěli s něčím pomoci, potřebovala jsem peníze. Všechny jsem utratila za cestu. Byla to opravdu dlouhá cesta! Rozhodně ne lehká. Několikrát mě zastihla písečná bouře, banditů jsem cestou také nepotkala málo. Teď jsem však byla zde. Byla jsem v bezpečí.
Suna, stejně jako Kazekage, mě naprosto očarovala. Byla jsem zde šťastná. Lidé mě přijali, byli na mě milí. Jsem se do Suny opravdu zamilovala.
Noci však byly zlé, spávala jsem u nedalekého potůčku, kde jsem krmila rybky. Většina mé výplaty padla na jejich obživu. Byly to skoro dva měsíce, mě čekalo přezkoušení. Od doby, co jsem přišla, jsem značně pohubla. Mé šaty na mě visely více než kdy jindy. Vytáhla jsem z kapsy kousek chleba a roztrhala jej na malé kousíčky, poté jsem jimi krmila své rybí přátelé.
„Ještě jsi nevyplnila ten formulář,“ ozvalo se za mnou. Cukla jsem sebou, nikdo na tohle místo nechodil.
„Omlouvám se, vám, Kazekage-sama.“ Sklopila jsem zrak.
„Nevadí, vyplnil jsem jej za tebe. Prozatím zůstaneš u mě,“ oznámil ledově klidným hlasem. Postavila jsem se, sledujíc jeho tvář. Byl o dvě hlavy vyšší než já. Sledovala jsem jeho oči. Nechápala jsem proč to pro mě dělá.
„A-aale t-tttoo ne-ne-nemohu při-při-přijmout Ka-Kazekage-sa-sama,“ vykoktala jsem ze sebe.
„Jsem Gaara, musíš. Dokud si něco nenajdeš, budeš u mě.“
„Ale proč to pro mě děláte?“ otázala jsem se.
„Prošel jsem si záznamy o tvém klanu a zjistil jsem, že jsi budoucí vůdce a myslím, že by nebylo dobré, kdyby si tu zemřela hlady.“ Oznámil mi.
Věděla jsem, že tím to není. Jeho pohled mi to prozradil, jako by se jeho oči smály přímo na mě. Záleželo mu na mě, ale já nechápala proč.
„Na, tohle je taky pro tebe, abys věděla, že jsi u mě vždy vítaná,“ pokusil se o úsměv.
Trochu mě to děsilo, cítila jsem jak moje tváře rudnou. Byl krásný.
Natáhl ke mě ruku a podal mi náhrdelník, který se skládal z černého pásku a jakého si znaku. Moje oči se rozzářily, bylo to něco tak nádherného. Stále jsem nechápala proč to pro mě dělá. Věděla jsem, že to později zjistím.
Otočila jsem se, vyhrnula si své stříbrné dlouhé vlasy, co nejvýše, aby mi mohl náhrdelník zapnout. Poté, co tak učinil, jsem se otočila, objala jej.
Byla jsem tak ráda, že tu pro mě někdo byl a navíc, že tím někým byl on. V tu chvíli jsem se zamilovala, mé malé pohublé ručičky jej objaly kolem pasu. Chvilku jen překvapeně stál, ale pak se jeho ruce pohnuly směrem k mému malému tělíčku. Jednu položil na mou hlavu a hladil mě po vlasech. Tušila jsem však, že ve mě vidí spíš mladší sestru, kterou nikdy neměl, než dívku, se kterou by chtěl být, a kterou by mohl miloval.
„Tak pojď půjdeme domů,“ řekl a pustil mě. Kývla jsem nadšeně, vyrazila směrem do Suny.
„Slýchávala jsem o tobě, že jsi byl bezcitný, hrůzostrašný a další věci, byla to lež, nebo jsi byl takový?“ Otázka už nešla vrátit zpět. Plácla jsem se přes pusu.
„Byl jsem takový, zabíjel jsem bez mrknutí oka, bez jakýchkoli výčitek, bez jakýchkoli citů. Bylo mi vše jedno, všichni mě nesnášeli. Báli se mě. Pak jsem potkal Naruta z Listové. On mi pomohl se změnit a po Velké válce ninjů, jsem se rozhodl změnit ještě víc. Doufám, že to vyšlo,“ opět se snažil o úsměv.
Vypadal tak nevině. Zamilovala jsem se do něj víc než bych čekala. Čekal mě krásný život a to jen díky němu!