manga_preview
Boruto TBV 07

Hrob nemrtvého 08 – Mučírna

hrob nemŕtveho - Hatsuyuki.preview.jpg

Ještě ani nebylo sedm a už bral za kliku místního archivu. K jeho milému překvapení se dveře otevřely, i když na nich vysela cedule s otevírací dobou začínající až v půl deváté.
„Čekal jsem vás,“ dostalo se mu podivného pozdravu ze zadní části místnosti, kde si ho od stolu měřil vytáhlý muž skrze opatlané brýle.
„Skutečně?“ podivil se a zabouchl za sebou.
„Jistě jste přišel vrátit to, co jste minule přirozeně nedopatřením odnesl,“ zaskřehotal škrobeně archivář.
„Přirozeně, ale ne,“ odbyl ho otráveně.
„Jste si jistý?“
„Naopak jsem si přišel vyhledat další informace.“
Nigori Kouhei vstal, sepjal dlouhé vyzáblé prsty a s lehce nakrčeným nosem se zeptal: „A čeho se budou týkat spisy, které jste mi přišel odcizit tentokrát?“
„Chci záznamy povinných očkování všech občanů Yugakure.“
„To se ale musíte obrátit na nemocnici. Nehledě na to, že tyto informace jsou soukromé,“ odbyl ho a chtěl se znovu posadit.
„Přirozeně jste pouze opomněl, že jakožto hlavní archiv máte kopie všech dokumentů a to nejen nemocnice,“ napodobil jeho protivný tón.
„Přirozeně... Ale stále se jedná o soukromé dokumenty, takže nemohu...“
„Skutečně? Stále ještě vidím na vašem stole svitek, který jsem vám včera přinesl a ve kterém vám vedení vesnice nařizuje být mi v čemkoli nápomocen. A pokud se nemýlím, není nijak časově omezen!“
„Máte pravdu, odpusťte, zapomněl jsem,“ procedil skrz zaťaté zuby, zmizel za řadou polic a po chvíli mu přinášel obrovskou a těžkou krabici. S demonstrativním žuchnutím ji nechal dopadnout na jeden z mnoha prázdných stolů vprostřed místnosti.
„Přeji příjemnou zábavu,“ marně potlačoval sarkasmus v hlase a šoural se zpět na své místo.
Nechal muže trochu se vzdálit, pak si preventivně protáhl záda, protože mu bylo jasné, že to bude potřebovat, a oddělal víko přeplněné krabice. Po několika hodinách musel uznat, že nemocniční zápisy mají na rozdíl od ostatních zdejších dokumentů jistou úroveň, ale naneštěstí se nikdo neobtěžoval je seřadit ani tématicky natož třeba podle abecedy. A ani na žádné záznamy ohledně očkování dosud nenarazil.
„Promiňte,“ ozvalo se mu za zády spolu s tichým odkašláním.
„Ano?“ neobtěžoval se otočit, dokud vedle něj nepřistála další vrchovatá krabice.
„Omylem jsem vám předtím dal nesprávný box. Nedopatřením...“
„Přirozeně,“ zavrčel místo něho a začal se věnovat novým dokumentům, avšak většinu své energie musel vložit do toho, aby tomu prašivému hajzlovi nezakroutil krkem. Po další úmorné hodině konečně nalezl spisy, které potřeboval, a počal porovnávat jména očkovaných dětí s oněmi čtyřiadvaceti jmény, které měl. Musel projít veškeré listiny, protože neznal datum jejich narození ale pouze smrti, což byl mnohdy také jediný údaj, který o nich měl. Mravenčí práce ale nakonec přinesla své ovoce. Jak předpokládal, nikdo z těchto obětí nepodstoupil povinné očkování. Tedy nikdo až na jednoho muže, který podle data skonu byl vůbec poslední obětí, než dorazil do vesnice. Co to ale znamenalo? Jistě to mohli být všichni cizinci, kteří tady logicky nemohli být jako děti očkováni. Ale aby se tak stalo u téměř všech civilních obětí by byla až přespříliš velká náhoda. Ne, existuje i mnohem jednodušší vysvětlení a sice, že jsou tyto záznamy podvržené. Nikdo z neidentifikovaný třiadvaceti lidí prostě neexistuje a nikdy neexistoval a záznamy o nich vznikly jenom proto, aby se odvedla pozornost od faktu, že všichni zavraždění mají co do činění s bojem proti jashinismu. Jistě, byla tu jedna skutečná civilní oběť, ale tou mohl být třeba nepohodlný svědek nebo člověk, který se náhodou připletl do něčeho, co neměl. Tohle mu ale vrásky nedělalo. Co mu skutečně leželo v žaludku, bylo, kdo tyto falešné záznamy propašoval do archivu. Podezřívavě pohlédl na muže na konci místnosti. Kouhei akorát něco zažraně zapisoval a vypadal, jako by jeho upřený pohled nevnímal. Palantir vstal a začal promíchávat záznamy z obou krabic vzájemně. Nadělal při tom mnoho hluku a ještě si vypůjčil pár dokumentů z polic okolo stojících regálů, aby byl mišmaš dokonalý. Když skončil, položil krabice na zem a do obou kopl tak, že po vykachlíkované podlaze doklouzaly až ke stěně, kde hlasitě narazily. Jak předpokládal, nic z toho archiváře nepřimělo, aby odtrhl zrak od své práce. Bylo tedy jasné, že kdokoliv sem chtěl falešné záznamy propašovat, neměl by s tím žádný problém, ne dokud je hlavním správcem archivu tenhle neschopný pitomec. Promnul si bolavý zátylek a přemáhal chuť odsud vypadnout. Byl totiž i jiný důvod, proč ráno nezamířil do nemocnice, krom faktu že povolení nahlížet do jakéhokoliv spisu měl v držení tenhle šašek a sice že si chtěl opatřit ještě jednu informaci. Potřeboval s naprostou jistotou vědět, na kolik by mohl být zaslepený. Velice neochotně se vláčel do zadní části místnosti, kde seděl ten pazgřivec a sbíral duševní sílu na to, aby s ním udržel rozhovor na slušné a poklidné úrovni.
„Kouheii,“ začal stručně poté, co polkl několik nelichotivých výrazů a pár peprnějších nadávek.
„Předpokládám, že jste skončil a tentokráte se jdete rozloučit,“ zacvrlikal, ale nestálo mu to za to, aby odtrhl zrak od papírů, do kterých cosi škrtal.
„Ne,“ zaťal ruce v pěst.
„Ne? Máte snad další důvod k pátrání v mých rozsáhlých záznamech?“ konečně vzhlédl.
„Ano, zajímám se o symboly a znaky, které jsou nějak spjaty s touto vesnicí,“
„Jste snad sémiotik?“ nadzdvihl pochybovačně levé obočí.
„Ne, jsem netrpělivý!“ zavrčel popravdě.
„Předpokládám, že hledáte něco konkrétního,“ odkašlal si, obešel svůj stůl a pomalu se přibližoval.
„Ano.“
„A sice?“
„Do toho vám nic není.“
„Zajisté,“ zašklebil se a šouravým krokem si to namířil k jedné z mnoha kartoték. „Snad tady naleznete to, co hledáte.“
„Snad,“ zamumlal rozmrzele, když uviděl stovky a stovky dokumentů, které se uvnitř skrývaly a jeho žaludek mu až bolestně připomínal, že čas obědu už dávno minul. „Možná, že...“ začal nakonec.
„Ano?“ zeptal se sladce.
„Možná, že by se to dalo pro začátek zúžit na nějaké podstatné symboly jako třeba znaky klanů, různých seskupení či organizací nebo tak podobně.“
„Možná byste mohl zkusit třetí řadu, ale samozřejmě to není jisté. Jak jste minule podotkl, je tu bordel,“ poopravil si brýle na nose a vrátil se ke svému stolu.
Palantir probodával jeho záda nenávistným pohledem, ale nakonec se obrátil zpět ke kartotéce a vytáhl z ní kupu dokumentů, které si potom opět rozprostřel na stole. Jak předpokládal, nebylo tam přesně to, co žádal, ale někde začít musel. Hodiny běžely a on se stále prohrabával různými nepodstatnými malůvkami a nápisy. Dokonce se i dozvěděl, že každý zdejší onsen má vlastní znak, pod kterým je zanesen v databázi. Ono by bylo asi zbytečně složité zanášet je pod jejich jmény... Poté, co poctivě procházel v pořadí již čtvrtou řadu kartotéky, měl už vyloženě chuť vstát a rozbít Kouheiovi hubu, ale náhle to uviděl! Málem to přehlédl a znuděně odhodil na hromadu jako každý předešlý papír – pár jich i demonstrativně zmuchlal, aby ukázal, co si o uspořádání archivu myslí. Ale teď držel v ruce dokument zobrazující nejvyšší vesnické vyznamenání, jehož podoba se přesně shodovala se symbolem, který se Yasu houpal na krku. Rychle přejel očima blábol o nesmírné statečnosti a obětavosti, za kterou se tahle cetka vydává, a začetl se do ne příliš dlouhého seznamu jmen na konci. Udělal to ještě dvakrát, třikrát, ale poznával pouze dvě jména a tak se vrhl k protější stěně, kde na polici stála tlustá kniha v černých deskách, v níž, jak při své minulé návštěvě zjistil, byl soupis všech obyvatel Yugakure – živých i zesnulých. Porovnat jména s knihou nebylo nijak dlouhé a jak předpokládal, většina držitelů byla již dávno mrtvá a zbytek zemřel před deseti lety až na jednu osobu – Sasayaki Yasu. A jelikož i jemu bylo dobře známo, že obyvatelé Yugakure mají ve zvyku pohřbívat své blízké s jejich největší cenností, bylo jasné, že ona je momentálně jediná ve vesnici, která může nosit takovýto medailon. Koneckonců co by mohlo být pro ninju větší cennost než nejvyšší ocenění vesnice, které věrně slouží? Jdi se bodnout, Hano! Neodpustil si vítězoslavnou myšlenku a spěšně odešel bez rozloučení s dokumentem v kapse - přirozeně.

Kousanec na zápěstí slušně bolel. Sice nekrvácel, ale pohmožděnina od stisku mohutných čelistí okamžitě natékala a slibovala nepěkně zbarvenou modřinu. Musel v sobě najít ohromnou dávku sebezapření, aby tomu prokletému zvířeti neoddělil hlavu od trupu Kaguyou.
„V pohodě,“ utrousil ale nakonec smířlivě, protože rozhodně neměl energii na to, dohadovat se s vypatlaným tvrdohlavým zvířetem a zdravou rukou pokynul vrčící bestii, aby ho následovala.
Práskač se ani nehnul, jen ho dál naježeně probodával pohledem.
„Já chápu, že jsi celý den nic nežral, ale já taky ne, rozumíš? A aspoň jsi byl na čerstvém vzduchu,“ potlačil dávivý reflex, když si živě vybavil zatuchlý puch archivu, kde strávil prakticky celý den.
Pes sice dál cenil zuby a z odkapávajících slin už byla na zemi loužička, ale nakonec přece jen následoval svého kapitána, který pomalu odcházel.
„A zavři tu hubu nebo ti názorně ukážu, jak se správně prokousává tepna!“

Poznámky: 

Příště se můžete těšit na onsenový speciál v podání Palantira. A samozřejmě jeho obrázek k hodnocení zde.

5
Průměr: 5 (3 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Kyell
Vložil Kyell, So, 2018-08-11 21:33 | Ninja už: 5596 dní, Příspěvků: 1367 | Autor je: Účastník chuuninské zkoušky

Mise L3: Nevím, jak to děláte, ale ať napíšete, co na píšete, stejně to sežeru i s navijákem. Charakter "velmi příjemného" archiváře se povedl na 1*. Strašně mi připomíná skřety z Gringotovic banky, taky velice sympatičtí chlapíci, jestli je vyzáblý a mrtvolně bílý s pár chlupy na hlavě, určitě se jedná o ztraceného příbuzného Laughing out loud A jak jsem čekal, tak si Palantir brousí zuby na Yasu, stejně tak jako já a těším se na další dílek aka speciálek z Onsenu Ja to nebyl

Obrázek uživatele Som čarovná
Vložil Som čarovná, Út, 2016-01-26 22:48 | Ninja už: 5137 dní, Příspěvků: 1957 | Autor je: Tsunadin poskok

Pán archivár je ale príjemný chlapík, prirodzene Laughing out loud Podľa mňa táto časť patrí aj ku kategórii humor, už len kvôli ujovi a slovíčku prirodzene Laughing out loud
Inak, vyzerá to tak, že stopy vedú ku Yasu, teda ten náhrdelník a že ho jediná vlastne má. Ale aj tak mám veľmi silný pocit, že Yasu tu je iba na odvedenie pozornosti Eye-wink

Z lásky I believe in unicorns, bitch! ^.~

~ ~ ~

~ ~ ~

Obrázek uživatele Kakari
Vložil Kakari, Út, 2016-01-26 23:10 | Ninja už: 5302 dní, Příspěvků: 2061 | Autor je: Ošetřovatelka Kakashiho smečky - specialistka na Pakkuna

Humor, jo? Palantirovi do smíchu teda zrovna nebylo Laughing out loud
Hm, že by ta hodná a milá žena byla nevinná...? To se dozvíš v příštích dílech, přirozeně Sticking out tongue
A moc děkuji Smiling

Život je legrace! Pokud ovšem sdílíte jeho smysl pro humor.
FF