Sasori a termiti

Povím vám teď krátký příběh
o Sasorim a termitech.
O termitech a červotočích,
kolem nichž se báseň točí.

Bylo to tak někdy v červnu,
když Sasori dostal bednu.
Dostal jednu krabici,
ta krabice je smrtící.

Deidy poslal tento dárek,
nejprv jako žertíček,
avšak bude pěkný prů.er,
co provede balíček.

Uvnitř znělo chroustání...
„Jak Deidarovo chrápání!
To jde slyšet až za hory.“
Řek si pro sebe Sasori.

Odklopil víko krabice,
uvnitř dřevěné střevíce.
A u střevící samá mrška,
Od nich lítá zbytků sprška.

A tu krabici ze dřeva,
rozkládají čísi střeva.
„Co je to za potvory?“
Ptá se zděšeně Sasori.

Tyhle mršky utíkají,
do všech koutů od sídla,
a termiti plus červotoči,
pouštějí se do jídla.

Hidan křičí „Do ři.i!
Leze mi to do pití!“
Náš Tobi u kolotoče,
sněd na dangu červotoče.

Mezitím u Sasoriho,
sežrali mu Hiruka,
a z té loutky škorpioní,
nezbyla ani ruka.

Sežralo to Sandaimeho,
včetně písku železného.
Z téhle loutky nám teď zas,
Nezbyl ani prostý vlas.

Vedle ječí Deidara:
„Výtvory mi to rozpárá!
Oni sežerou i kamení!“
Řve a oni papou umění.

U trezoru se něco pálí,
a Kakuzu jde slyšet v dáli.
„Zukokku na ty netvory!
Horší než z banky potvory!“

V sídle je to pohroma,
v kuchyni žerou marmelády,
a v pokoji u Sasíka,
se pustili do armády.

Marné meče, marný oheň,
sežrali už sídla půlku,
a Sasorimu málem už,
vypadly i oči z důlků.

Po sežrání mámy, táty,
žerou Sasorimu hnáty.
Na místě je Konanina zášť,
ti termiti jí sežraly plášť!

Sežralo to nožičky,
a teď i půl hlavičky.
Ruce, nohy, půlka těla,
nakonec i hlava celá.

A teď je pryč sídlo celé,
to pojišťovák nesežere.
Kakuzu brečí. Co měl dělat,
když havěť měla chuť na salát?

A termity teď kdesi v dáli,
velmi hrozně žáha pálí.
Červotoče bolí bříška,
z Tobiho prošlého mlíčka.