InoSai - 01. Náčrtník

Sai seděl v parku a do náčrtníku si kreslil portrét osoby. Osoby na niž jeho mysl odmítala přestat myslet. Pomalými tahy se snažil vystínovat její krásné bledé vlasy které se krásně leskly ve slunci. Na trávě měl rozložených asi tucet fialových pastelek, ale hned jak se na ně podíval, věděl kterou barvou bude kreslit. Začalo zapadat slunce, ale to mu nepřekáželo protože měl dost světla ze svitu v jejich očích. Když už měl portrét celý, Nenápadně ho zamaskoval mezi ostatní obrázky v náčrtníku. Na všech obrázcích byla Ino. Ino, která se zrovna opalovala v sedě se zavřenýma očima. Pozoroval jí a zmohl se jen na úsměv, na úsměv, který dokázal vyvolat jen pohled na ni, než zavřel oči.

„Áhoj Saii!!" zakřičel někdo nebezpečně blízko za Saiovými zády.
Ten se lekl a na poslední chvíli zavřel náčrtník, než mu zvědavá Ino nakoukla přez rameno aby zjistila co dělá.
„Ino. M-myslel sem že se opaluješ."
„Opalovala." řekla pomezi úsměv. „Začalo zapadat slunce a rozhodla jsem se, že tě trošku vystraším." zaculila se nevinně.
„Povedlo se." řekl a snažil se napodobit úsměv, jaký právě viděl na Inině tváři.
„Proč jsi tak rychle zavřel ten zápisník? Ukaž!" Řekla a snažila se mu ho vytrhnout při čemž ho chytla za ruku, div mu prsty neukroutila. Začal se červenat, a doufal, že si toho Ino nevšimla. Všimla.

Jemně se zachichotala a přestala mu lomcovat s náčrtníkem. Sedla si vedle něj a opřela se rukama o zem, přičemž se dívala na oblohu a slunce mizící za obzorem. Napodobil ji. Nenápadně se na ni podíval a ona jako by vycítila jeho pohled, udělala totéž, dívala se do jeho klidných ónyxových očí.

„Sleduješ západ slunce často?" Snažil se zachovat klid a začít s první normální témou, co ho napadla.
„Vlastně celkem často." Odpověděla. „Ale teď je ten západ slunce vlastně o něco krásnější." Řekla a podívala se na Saie, aby zjistila, jak na tuhle větu bude
reagovat a jestli ji pochopil.
Ten na ni začal civět a snažil se vybavit význam jejich slov. Moc toho o citech nevěděl. Neměla ani moc času přemýšlet.

Všechny myšlenky se rozplynuly, když ucítil její rty na těch svých. Zůstal chvíli zaskočený. Když se od něj odtáhla na chvíli se podívala na zelený trávník a potom se pátravě zahleděla do jeho očí.
Snažila se v nich vypátrat pocity, odpovědi, názory...
Odpověď na nevyřčenou otázku ale nezískala z očí ani ze slov. Lehce přitiskl své chladné rty na ty její jako to před chvílí udělala ona. Jemně pootevřela pusu na což čekal.

Propletl si jazyk s tím jejím a jemně ji dráždil. Zapojila se do jeho hry s jazyky a rukou mu prohrábla vlasy do kterých zajela, tu druhou mu položila na obličej. Byli tak zabraní do své hry s jazyky, že si nevšimli, že slunce už dávno zmizelo za obzorem a na nebe začaly vycházet první hvězdy.

Až se Ino nakonec o pár centimetrů oddálila. Trvalo ještě menší chvíli než otevřela oči a zamrkala řasami. Saiovi to vždy přišlo moc roztomilé, když se snažila nevinně zamrkat. Sklopila zrak na trávník, jemně se pousmála, ale dost na to, aby si jejího úsměvu Sai všiml. Také se pousmál, ale na rozdíl od Ino zvedl svůj zrak k nebi. Hvězdy svítily o něco jasně, nebo se to tak Saiovi jenom zdálo, protože obyčejný svit hvězd by se nevyrovnal svitu v Ininých očích.

Ino se na něj podívala a nezabránila se ještě většímu úsměvu. Pak si stoupla, vzala z lavičky svou fialovou kabelku a nenápadně, zatím co se Sai díval na hvězdy, skryla do kabelky i jeho náčrtník. Jemně se k němu sklonila a vtiskla mu letmou pusu na čelo. Sai jemně přivřel oči. Něco na jejich polibcích v něm vyvolalo divný pocit, Pocit, který se až nápadně moc podobal štěstí. Pocit, který byl jeden z mála, které kdy zažil. Když se tak zamyslel, většinu dobrých pocitů zažil s ní.

Ino se s ním rozloučila a šla zpět domů. Sai tam ještě dlouho po jejim odchodu seděl a snažil se vyznat ve svých pocitech...

Info na Konec Kapitoly

Tohle je můj první pokus napsat nějakou romantiku
Doufám že se vám tahle povídka líbila - brzy dodám další
Pište komentáře a názory - Děkuju :-D