Pocítit smrt 03 - Takoví jsme byli

Sakura zaklapla knihu a položila na noční stolek. Kushině a Minatovi dala pusu na čelo a zhasla světlo a odešla z pokoje. Sešla schody, které vedly do obývacího pokoje. Najednou jí bodlo u žaludku. Pod návalem bolesti se posadila na pohovku. Zavřela oči a pomalu se nadechovala. Když se trochu uklidnila, došla si udělat bylinkový čaj na uklidnění. Postavila vodu a zatím si sedla za jídelní stůl. Zadívala se do noční oblohy, za chvíli však její zrak upoutalo něco jiného. Na střeše domu naproti uviděla zahalenou osobu, hledíc na ní. sakura mu odhodlaně pohled opětovala. Netušila proč, ale necítila se, že by byla v nějakém nebezpečí. Za chvíli se osoba napřímila a zmizela. Jí to nijak nepřekvapilo. Potom si všimla, že voda je už ohřátá, proto vstala a zalila si svůj čaj. Došla s ním do obývacího pokoje, kde se posadila a klidně usrkávala čaje. Myšlenkami však byla u neznámého. Za pár minut jí však vyrušilo tiché kroky po schodech. Ohlídla se a uviděla blonďatou kštici svého syna.
"Minato, měl bys spát," hlesla a odložila čaj na stolek. Pro Minata to byl jasný signál, že si může sednout na její klín.
"Když já nemůžu usnout," Sakura se usmála. Dobře znala tyto situace. Kdykoliv nějaké z dvojčat nemohlo usnout, tak udělala kakao a zalezli k ní do postele a povídali si. Nakonec vždy poví nějaký pěkný příběh z jejího života. A vždy to zabralo.
"Tak padej ke mně do postele, za chvilku přijdu," usmála se a potlačila v sobě smích, když Minato nadšeně rozzářeně vyskočil a při běhu ke schodům zakopl o vlastní nohu.
Sakura šla do ložnice, v každé ruce jeden hrnek. Zrovna procházela kolem pokoje, který patří dvojčatům, když jí málem srazilo otevření dveří. Uviděla tam Kushinu, jak si protírá ospale oči.
"Mami, kde je Minato?"
"Nemohl spát, chceš za námi?" Dívka nadšeně přikývla, a tak Sakura odešla udělat ještě kakao navíc. Potom s podtáckem došla ke své ložnici, kde už na každé straně čekaly děti. Sakura každému podala hrnek a sama se svým čajem opatrně vlezla mezi ně.
Tak děcka, povídejte," pobídla je a zaposlouchala se do toho, co jí vyprávěli. O půl hodiny, když došlo na Sakuřin příběh, se jí Kushina zeptala, jestli by nemohla povyprávět něco s tátou. Sakura se zamyslela, některé jim už vyprávěla, ale pravdou bylo, že toho neví ještě hodně. A potom jí to napadlo, vždyť už z mnoha příběhů ví, co je to láska!
"Takže...Bylo nám tehdy devatenáct..."

FLASHBACK

"Sakura-chan!" Uslyšela za sebou a otočila se. Nestál za ní nikdo jiný, než Naruto. Nakonec, nikdo jiný jí naříká, tak jak on.
"Naruto, jak se máš?" Zeptala se a dál listovala papíry. Nutně potřebovala najít jeden papír do nemocnice.
"Sakura-chan! Aspoň na chvíli by jsi měla přestat pracovat. Vždyť už to je hodně dlouho, co jsi měla volno, nechci aby se ti něco stalo," po tomhle proslovu se malinko zčervenala. Naštěstí pro ní byla skloněná a vlasy mu bránily ve výhledu na její ruměnec.
"Já vím, ale...já tohle fakt musím udělat. Ale klidně povídej, poslouchám," ujistila ho a dál se přehrabávala listy papíru.
"Ach jo, Sakura-chan...No nic, tak když chceš u toho pracovat...a jo, mám se dobře. Včera jsem dokončil misi a Tsunade konečně uznala, že bych si zasloužil volno, takže dva týdny klidu,"
"Se máš!" Jak moc mu záviděla.
"Tak prostě za ní zajdi, že chceš volno, Sakura-chan," přesvědčoval jí dál blonďák.
"Ale já nemůžu!"
"Můžeš a taky to uděláš. Jakmile tohle doděláš, půjdeš se mnou pěkně k Tsunade a poprosíš ji, aby tě na pár dní z nemocnice uvolnila!" Rozhodl Naruto.
"Ale Naruto..."
"Žádný ale!" Řekl hlasem, který říká, že žádné ale nepřipadá v úvahu.
"Tak fajn!" Odsekla Sakura a tiše dál hledala ten zatracený papír. Když v tom...
"KONEČNĚ!"
"Fajn, máš to! Tak a teď pojď," chytl jí za ruku a odvedl z nemocnice přímo k Hokage. Jakmile stanuli před kanceláří, růžovláska jemně zaklepala a na pozvání vešla.
"Tsunade-sama," začala.
"Ahoj, Sakuro, Naruto. Co vás sem přivádí?"
"No, tady Naruto si usmyslil, že mě na pár dní vytáhne z nemocnice, takže se chci zeptat...no, jestli by jste mi nedala pár dní volno?" Zeptala se milým hlasem. Cítila, jak se za ní Naruto culí.
"Stejně jsem o tom samotná přemýšlela. Dva týdny? Stačí?" Jen kývla a vystrkala Naruta pryč. Jakmile zavřela dveře, z Naruta se začala valit salva smíchu.
"Ty jsi debil," konstatovala Sakura a naštvaně ho obešla.
"Ale, Sakura-chan..."
"Nech mě být!" Vykřikla a zrychlila krok, ale musela zastavit, když jí Naruto chytil za ruku.
"Sakura-chan, co se stalo?" Zeptal se tak něžně...
"Co se stalo? Donutíš mě, abych si vzala volno a potom se mi ještě směješ?!" Vyjekla a začala brečet. Vlastně vůbec nechápala, vždyť to není důvod být naštvaná, ne tak moc!
"Sakura-chan, jestli jsem ti nějak ublížil, tak se omlouvám," snažil se jí utišit, ale se ní to ani nehnulo. Místo toho jen utekla. Slyšela, jak za ní volal, ale i to brzo utichlo. Doběhla domů, kde se zavřela do pokoje a svalila se na postel. Brečela asi ještě hodinu, než jsem se trochu utišila. Potom usnula.
Vzbudilo jí jemné klepání na okno. Vstala a uviděla Naruta. Beze slova ho pustila dovnitř a znovu se schoulila na posteli. Už znovu se ty proradné slzy draly na povrch.
"Sakura-chan, to tě to tak moc vzalo? To jsem nechtěl," zašeptal něžně a přisedl si k ní na postel a začal jí hladit po vlasech.
"Já...já ani nevím, proč mě to tak vzalo, já...vždyť je to blbost, jenže...z nějakého důvodu mě to strašně bolí," přiznala a už nadobro se smířila se slzami, stékajíc jí po tváři.
"Sakura-chan, nebreč! Slzy ti nesluší," ucítila, jak jeho prsty utírají její slzy.
"A opravdu se omlouvám. Snad víš, že bych ti nikdy neublížil. Alespoň ne úmyslně,"
"Já vím," hlesla a přivírala oči nad jeho dotykem. Vyvolávalo to v ní takový klid a teplo.
"Sakura-chan..." Zašeptal její jméno a opřel své čelo o to její.
"Miluji tě," uslyšela a vtom se její srdce se rozbušilo. Ucítila, že její tváře přímo hoří. Ale hlavně, stalo se něco, co ani ona samotná nečekala. Rychle zvedla hlavu a vtiskla mu polibek do úst. Rozbušilo se jí srdce ještě víc a hřejivý pocit se jí rozléval po celém těle. Objala ho kolem krku, hrála si s jeho vlasy a polibek ještě prohloubila.
"Miluji tě, Naruto," zašeptala mu do ucha, když se jejich rty odpojily.
"Sakura-chan!" Vyřkl radostně a ona se začala usmívat.

FLASHBACK END

"A to byl můj nejšťastnější den v mém životě. Našla jsem úžasněho muže, kerý se stal láskou na celý život a vašim otcem," dovyprávěla a uviděla jejich usmívající se tvářičky.
"ALE! Teď už je čas jít opravdu spát!" Rozkázala Sakura a zhasla světlo. Dvojčata se k ní přitulily a ona je ochranářsky objala.
"Dobrou noc," zašeptala.
"Dobrou noc, mami," uslyšela od svých usínajících dětí. Brzy se všichni tři oddali říši snů s pocitem naprosté bezpečnosti a soukromí.
Muž odtrhl pohled od okna, kde už tiše oddychovaly tři lidé. Bez jakéhokoliv zvuku zmizel v temnotě noci...