Pocítit smrt 01 - Počátek všeho

Ve vesničce panoval klid. Byla už hluboká noc a poslední světlo zhasnulo už dávno. Obyvatelé se oddávali klidnému spánku za temné noci.
Starý muž se právě prodíral houštím blízkého lesa a doufal, že jeho stará mu moc nevynadá. Usnul tam, i když věděl, že ten les je nebezpečný. Nicméně se dnes zdál poněkud klidný. Netušil, kolik je hodin, ale doufal, že ne tak pozdě.
Najednou uslyšel blízké hlasy. Z toho, co pochytil, pochopil, že někoho hledají v lese. Chtěl radši odejít. Tyto ninjovské záležitosti už znal a radši se jim vyhýbal. Dal se do kroku, ale již při druhém šlápnutí pod ním praskla větev. Uslyšel za sebou zasvištění ostří a potom padl k zemi mrtvý s kunaiem v hlavě...
Naruto utíkal, jak nejrychleji mohl. Za ním utíkal jeho tým, nebo spíš lépe řečeno ti, co zbyli. Měli první misi typu B a on, jakožto sensei měl dohlédnout, aby se nikomu nic nestalo. Ale selhal. Z B mise se stala mise typu S a on, protože nebyl připravený ztratil už jednoho svého učně.
Teď ale nesmí na tím přemýšlet, musí ochránit zbytek týmu.
Když je na chvíli setřásl, zastavil se. Věděl, že je to jen otázka času, než je znovu najdou. Ihned vyvolal svůj klon a podíval se na dívku s chlapcem.
"Miako, Kioshi. Musíte společně s mým klonem utéct. Já se tu postarám o nepřátelé a potom se k vám vrátím. Ale vy musíte utéct. Už tak jsme ztratili Takumiho. Nesmíte zemřít i vy! Jasné?" Vyhrkl na ně spěšně a do očí se mu začaly vlévat slzy.
"Ale, Naruto-sensei!" Chtěla Miako protestovat, ale Kioshi pochopil, že je to zbytečné. Jen by tu překáželi. Jsou jen genniny, tohle je nad jejich síly. Omluvně se podíval na Miako a než stihla nějak reagovat, uspal jí. Než dopadla na zem, vzal jí do náruče.
"Vraťte se živý, sensei," řekl a věnoval mu ještě jeden pohled smutku a bolesti, přesto plný naděje a důvěry. Potom i se svou týmovou partnerkou zmizel.
Naruto se přestal bránit slzám a rozbrečel se. Setřel je a zkontroloval si, kolik má zbraní. Katana, dva shurikeny, tři kunaie a téměř vyčerpaná chakry. Neměl dobré vyhlídky...
Soustředil se a vycítil protivníky. Zjistil, že se blíží, ale ještě má trochu času. Taky vycítil, že Kioshi s Miako jsou už daleko. Lehce se pousmál, Kioshi byl vždy neuvěřitelně rychlý.
A potom zahlédl své protivníky. Dobře věděl, že zde je jeho konec. Moc šancí neměl, ale musel získat Miako a Kioshimu dostatek času. Ale on byl připraven zemřít. Nebál se smrti.
Ještě rychle se věnoval své poslední myšlenky svému týmu. Nikdy si nemohl přát lepší...Sasukemu. Příteli, kterého musel zabít. A Sakuře. Jeho lásce a ženě, která nosí pod svým srdcem jeho potomka. Jejich potomka. Už nikdy ho nepozná. Už nikdy nezjistí, jaké to je být otcem. Už nikdy...
Kolem hlavy mu prosvyštěl kunai. Boj začal.
Kioshi utíkal lesem už bezmála dvě hodiny. Hbitě se vyhýbal všem větvím stromů a kořenům a křoví. Najednou klon, který je měl případně chránit, zmizel v oblaku dýmu.
"Ne!" Zakřičel a položil Miako. Pohlédl na svou ruku a s hrůzou zjistil, že značka je pryč.

FLASHBACK

Naruto přišel na cvičiště. Tým už tam poklidně seděl ve stínu stromu. Pravda, dnešek byl obzvlášť horký.
"Sensei!Snad nechcete, abychom tu trénovali v takovém horku! Se uvaříme!" Zaječel na něj Takumi, jen co ho zaregistroval.
"Taky zdravím," zasmál se Naruto a pokynul, aby se postavili. "Ne, dneska opravdu nebudeme trénovat...No, i když...Lee zrovna prohání svůj tým kolem Konohy. Možná byste se mohli přidat,"
"NE!" Zaječeli trojhlasně a všichni, jako na povel, vykulili oči. Naruto to nevydržel a na plno se rozesmál. Tím si vysloužil uražený výraz na všech třech obličejích.
"Tak to neberte tak osobně," zasmál se, ale potom zvážněl. Děcka poznaly, že mu mají věnovat pozornost. "Dnes opravdu trénovat nebudeme. Ani se mnou, ani s Leem. Dnes chci na vás umístit takovou speciální značku. Měly by nás propojit, takže, když se někomu něco stane, nebo, nedej bože, zemřel, tak to ucítíme. Ale ne, že bych to dovolil, ale i přesto, stát se může cokoliv," vysvětlil a potom je všem umístil na pravou ruku na předloktí.
"Sensei, já jen, že...nikdo to nebere tak vážně," řekla Miako. Naruto se na ni zachmuřeně podíval.
"Ano, ani já bych to s vaší ochranou tak nepřeháněl, ale...neměl bych vám to říkat, ale válka je na spadnutí," jen němě přihlížel, jak se na něj zděšeně dívají. "Děcka, pokud ta značka zmizí...znamená to, že jsem po smrti. Slibte, že kdybych zemřel, že se zachráníte. A že ochráníte Konohu. Prosím, slibte mi to,"

FLASHBACK END

Střídavě se díval na svou a Miačinu ruku. Po značce nebylo ani stopy. Nedokázal tomu uvěřit.
"Sensei," hlesl potichu a jeho kolena se podlomily. Málem by spadl na Miako, ale včas se zastavil rukama. Máčel dívce obličej slzami, ale to mu bylo jedno. Zrovna přišel o Takumiho, jeho nejlepšího přítele...a teď o svého senseie...Zbožnoval ho. Byl pro něho vzorem, vždycky chtěl být jako on. A když ho dostal za sensei, doslova skákal radostí. A že byl úžasný sensei, měl k nim respekt, choval se k nim jako k sobě rovným. Ale už nikdy nezažije zase ty vesele chvíle. Už nikdy neuslyší jeho nakažlivý smích. Už se od něj nikdy nic nenaučí...Jeho sensei byl mrtev.