Láska hory přenáší III. - Narutovo vyznání?

Namazu pozval Naruta dovnitř svého domu. Šli spolu dlouhou chodbou a na konci vešli do kuchyně.

„Nazdárek Sabo, podívej, kdo k nám přišel.“ Ozval se manžel zmíněné ženy a naznačil tím, že přišel host.

Saba se podívala směrem k Namazovi a zaváhala. Přecházela pohledem z Namaza na Naruta, s neproniknutelným výrazem ve tváři. Nakonec řekla: „ Minato?! Jsi to vážně ty?“ udivila se hnědovlasá žena.

„Uf, tak moc podobný svému otci.“ Oddechl si Namazu a vyjádřil tím, že Naruto je Minatův syn.

„Jsi stejný fešák jako on! Jakpak se jmenuješ mladý muži?“ zeptala se už s úsměvem Saba.

„Um, Naruto… a vy jste?“ optal se s úšklebkem Naruto.

„Aha… myslím, že myšlení máš po matce. Já jsem tvoje teta.“ Usmála se Saba nad podobností Naruta a jeho rodičů. Saba se otočila a vzala rendlík s omáčkou: „Pojďte si sednout! Večeře je hotová. Probrat to můžeme u ní!“ křikla Saba a naznačila těm dvěma, že si mají přisednout. Při večeři si spolu všechno vyjasnili. Naruto povyprávěl o jeho cestách světem a o tom jak vytvořil organizaci Tengoku. Na oplátku mu pak bylo prozrazeno, jak se klan vrátil zpět do vesnice a jak před tím přežívali ve světě, kde byli terčem různých lapků a podobné havěti.

Po večeři šla Saba umýt nádobí a Namazu ukázal Narutovi jeho nový dům, který byl kousek od toho jejich. Byl větší než strýčkův, měl větší okna a celkově vyhlížel robustněji. Velký dvoupatrový dům měl tři ložnice, tréninkovou halu, dvě kuchyně a pět zasedacích místností včetně koupelen a záchodů. Zkrátka ho měl hezky vybavený. Naruto si vybral jako hlavní ložnici pokoj se stěnami v barvách vycházejícího slunce a oknem, které bylo otočeno směrem na sever k Hlavám hokágů. Pokoj celkově vyřazoval pozitivní auru a Narutovi se velmi líbil. Do skříně si schoval svoje věci a potom si lehl na velkou manželskou postel, která byla na druhém konci pokoje přitlačená ke zdi.

Když si Naruto lehl, přemýšlel o tom, co bude dělat zítra a jak se jeho dosavadní život změní. Byl si stoprocentně jistý, že ji to musí zítra říct, ať se už netrápí. Nad tou myšlenkou se Naruto zasmál a usnul.

Když se Naruto probudil, slunce už stálo vysoko na nebi. Oblékl se, umyl si obličej v umyvadle, pak si přidržel zrcadlo a rozčesal si rozčepýřené vlasy. Něco ho však přinutilo přestat a podívat se na svůj odraz v zrcadle zblízka. Od té doby, co opustil vesnici, se mu podoba nějak změnila. Zaoblené dětské tvary zmizely cestováním, bojem a cvičením. Lícní kosti měl vystouplejší a obrys čelistí ostřejší. V očích měl mírný nádech čehosi, co jeho obličeji při pohledu zblízka dodávalo divoký, nezvyklý výraz. Natáhl ruku, aby zrcadlo oddálil, a jeho obličej se vrátil do normální podoby – ale i tak mu připadal trochu cizí.

S mírným znepokojením si přehodil přes záda černočervený plášť a vyšel ze svého domu. Než vyšel z nádvoří, dostihl ho komorník a řekl: „Pane, byl zde Hokage-sama se svou ženou. Říkali, že Vás zvou k sobě v devět hodin večer na večeři.“

Naruto mu poděkoval za vzkaz a pak se nedočkavě vydal na průzkum „nové“ Konohy. Hodiny se toulal ulicemi, vlezl do každého krámku, který mu padl do oka, a povídal si s nejrůznějšími lidmi. Nakonec se ale kvůli prázdnému žaludku vydal směrem k Ichiraku na rámen.

Když dorazil do ulice, kde se restaurace nacházela, vešel dovnitř. Vevnitř však bylo šero, asi bylo ještě zavřeno. Dveře do restaurace se rozlétly a vpustily dovnitř proud světla. Vešel Teuchi s horou přepravek naplněným různými přísadami do jeho proslulé polévky. Teuchi se překvapeně podíval na Naruta a pak řekl: „Naruto? Tebe jsem tu tak brzo nečekal, teprve teď jsem se vrátil z tržnice.“
„Jejda. Promiň staříku, ale já měl strašný hlad.“ Podotkl Naruto a sedl si k baru.
„Tak počkej, hned ti uvařím jeden rámen.“ Usmál se na svého zákazníka kuchař a vydal se směrem do kuchyně.

Za patnáct minut měl už Naruto na stole jeden velký miso rámen a s chutí se do něj pustil. Chvíli na to vstoupila do restaurace jedna dívka. Měla na sobě bílé šaty s fialovým nádechem, černé sandále a přes ramena přehozenou fialovou mikinu. Tmavě modré až fialové vlasy měla pečlivě upravené do copu, který ji sahal do půlky zad. Bílýma očima se zvídavě podívala směrem k Narutovi a hned ho poznala. S lehkým začervenáním na něj zamávala. Ten ji pozdrav oplatil a dal najevo, ať si k němu přisedne.

„Naruto-kun!? Jsi to opravdu ty?“ začala dívka trochu rozpačitě.

„V plné síle!“ usmál se široce Naruto a podrbal se na hlavě, jak už měl ve zvyku.

Povídali si spolu docela dlouho. Hinatina společnost byla Narutovi více než příjemná. Hinata se taky necítila s Narutem špatně, ba naopak čím dál tím více si byla jistá, že je k sobě něco táhne. Milovala ho, to ona dobře věděla, ale miloval on ji?

Nakonec se Naruto zvedl: „Je je! To je hodin měl bych vyrazit, ještě sem slíbil Sakuře-chan, že se za ní stavím.“ Prolomil Naruto zrovna tichou chvíli.

Hinata ho pohotově chytla za paži: „Prosím nechoď, je tu něco co bych ti chtěla říct.“ Vyřkla téměř neslyšně červenající se Hinata.
„Je to tady kluku. Máš šanci ji říct všechny své city, které si k ní choval a nic ji neřekl.“ Ozvalo se Narutovi v hlavě.

„Hm. Máš pravdu, konečně uvedu vše na pravou míru.“ Odpověděl myšlenkou Naruto a dále už věnoval pozornost jen Hinatě.

„Víš Naruto-kun já tě miluju.“ Uvedla na pravou míru Hinata sebejistě.

Naruto se nad tím pousmál: „ Hinato, víš já… Ty jsi strašně fajn holka. Seš krásná, chytrá a silná. Několikrát si mně vytáhla z toho nejtěžšího, ale nemohu ti dát to, co hledáš. Mé srdce patří jiné a to se nikdy nezmění. Každopádně ti z celého srdce moc děkuju za všechno.“ Upřel na ní zrak a čekal na reakci.

„Takže si mně odmítl.“ Pousmála se Hinata se slzami v očích a odběhla pryč s Ichiraku.

„Počkej! Hinato!“ zakřičel pohotově Naruto.

Naruto se cítil trochu provinile, ale zároveň šťastně, že si to s ní vyříkal. Zaplatil za oba rámen a odešel směrem k Sakuřině domu.

„Myslíš si, že bude v pohodě?“ zeptal se lišák Naruta.

„Těžko říct, něco málo si probrečí, ale myslím si, že bude v pořádku.“ Odpověděl sklesle blonďák a pokračoval dál v chůzi.

Zanedlouho došel k malému domku, který byl schován mezi malými krámky. Zaklepal na dveře a čekal na někoho, kdo by mu otevřel. Zpoza dveří šlo zřetelně slyšet hulákání Sakuřiny mámy, která nakonec taky dveře Narutovi otevřela.

„Áááá! Naruto to jsi ty! Pojď hned dovnitř, ať tady nemrzneš. Zima už klepe na dveře a ty přece nechceš, aby ses nachladil, že ne?“ zeptala se Naruta přísně.

„Mebuki Haruno… Sakuřina máma, žačka bábi Tsunade a týmová partnerka mojí a Sasukeho mámy.“ Pomyslel si mladík a na sucho polknul.

„Tchýně přesně pro tebe!“ zasmál se Kyuubi z plných plic až se za břicho popadal. Naruto se pohotově zle podíval na Kuramu.

„Dobře, dobře vyhráls!“ smál se ještě pobavený lišák.

Naruto tedy na výzvu postarší blondýnky vstoupil dovnitř a čekal, co se bude dít. Hostitelka ho vedla domem přímo do obýváku, kde mu ukázala na křeslo, do kterého se měl usadit, zatímco se ona vydala do kuchyně pro nějakou drobnost k zobání. Naproti Naruta seděl v křesle Sakuřin táta. Bradu měl opřenou o dlaň ruky, kterou měl zapřenou v sedačce a vesele si pochrupoval. Naruto měl, co dělat aby se nezačal smát, když viděl, jak pánovi domu začala kapat slina s lehce pootevřených úst.

Mezitím přišla Mebuki a položila na stůl talíř jednohubek a hned na to se vydala po schodech nahoru pro Sakuru. Zhruba po deseti minutách přišla Sakura i s její máti do obýváku. Naruto se hned zvedl a Sakuru pozdravil. Sakura mu nabídla, že by s ním ráda zašla ven a Naruto přijmul. Tak se tedy oblékli a vydali se na procházku.

„Sakuro? Proč si mně pozvala ven?“ zeptal se se zájmem Naruto.

Sakura se tomu udivila a hned odpověděla: „ U nás doma by to nebylo zrovna super místo pro rozhovor, nemyslíš?“ usmála se šibalsky na Naruta. Blonďák se hned začal červenat a nervózně drbat na hlavě.

„Mimochodem, nevíš, co se stalo Hinatě? Když sem šla z nemocnice, tak běžela celá v slzách směrem k sobě domů.“ Optala se zájmem Sakura.

„No, Sakura-chan víš, já jsem ji odmítl.“ Řekl sklesle Naruto.

„Aha…“ prohlásila jen zamyšleně Sakura a pokračovala v chůzi.

„Tak klidné. Trénuješ na post hokageho. Sasuke-kun je zpátky a tým sedm je zase pohromadě. Je to, jako kdyby všechno zacházelo do starých kolejí.“

„To máš pravdu. Bavíme se o Sasukem… Nevíš kde vlastně je?“

„Ne, tak to fakt nevím. Dneska sem ho ještě neviděla. Nejspíše šel trénovat s Kakashim-sensei.“

„Ahh… Já myslel, že si věděla, kde právě je.“

„No tak to sem teda fakt nevěděla.“

„Umm…? Sakura-chan?“

„Mno?“

„Tak jsem si říkal… Teď když už je Sasuke zpátky. Nechceš s ním trávit víc času? Víš přece je sám, přesně jako ty. Dělat s ním přesně to, co teď děláme my dva spolu tady. Však víš procházky, drby…Ne snad? Nemiluješ ho náhodou?“ zeptal se nejistý blonďák.

„Už ho dávno nemiluju. Pochybuju, že to vůbec někdy byla láska.“

„Ale! Ale… Jak!? Sakura-chan …ty! On je…! On je zpátky… už doopravdy a napořád. Máš perfektní šanci!“

„Moje city se k němu změnily Naruto! Změnili se, chápeš?! Nejsou tak silné, jako bývali kdysi. Samozřejmě, že sem ráda, že se k nám zpátky přidal. Ale necítím to tak jako jsem to cítila kdysi. Jasný!? Pober to do tý svý dutý palice!“

„Takže mi chceš tím říct, že… (Tentokrát nelže, myslí to vážně, mohlo by to bý tím, že….)“ pomyslel si Naruto.

„Kromě toho, miluju někoho jiného.“ Narušila Sakura Narutovy myšlenky.

„Opravdu? Vážně máš ráda někoho jinýho?“

„Je tak těžké tomu uvěřit? Naruto?“ zeptala se nevěřícně Sakura.

„Já,… znám ho?! Dobrá tedy… Neříkej mi, že to je Sai!“

„Ale néé… ten mi nesložil a nesloží kompliment snad ještě dalších milion let.“ Usmála se Sakura.

„Takže? Shikamaru? Chouji? Shino!!!?“ vyřvával už Naruto frustrovaně jména všech kluků, co znal.

„Naruto? Nepřeháníš to už trochu?“

„Snad nechceš říct, že huňatý obočí!?“

„Ani kdyby to byl poslední chlap na světě!“

„Uhh… už mně nikdo nenapadá.“ Řekl sklesle blonďák.

„Poslouchej mně… Je to skvělý člověk. Vážně hloupý. Většinou je vždy bezohledný a opravdu netrpělivý. Vždy dává najevo, co se mu zrovna honí hlavou a nedokáže si připustit, že by mohl ztratit někoho blízkého. Dokázal všem, že je schopen dodržet své sliby a nikdy se nevzdává bez ohledu na to, co se právě děje. A on je muž, který mně naučil, co to opravdu znamená láska.“ Vysvětlila růžovovláska.

„Sakura…Uhhh… Nemusíš říkat už nic… Proč mi tohle říkáš?“ Řekl sklesle Naruto.

"Protože… on se stane nejdůležitější osobou v mém životě.“ Přišla k němu blíž a dlouze a vášnivě ho políbila. Naruto nejdříve zaraženě sledoval, co Sakura právě dělá. Její hebké rty se ladně dotkly těch jeho drsných. Vpíjeli se do sebe, jako kdyby byly stvořené jen pro ty druhé. Naruto nechtěl zůstat pozadu a tak lehce skousl Sakuře vrchní ret. Nebyla to ani chvilka a Sakuřin jazyk si vyžadoval povolení vstoupit do Narutových úst. Naruto nebyl proti a sám udělal to samé. Bloudili jeden v ústech toho druhého a s každým dalším pohybem se oba dva zlepšovali. Ta dlouho skrývaná vášeň dvou zamilovaných teď vyplula na povrch a všechno se to dokázalo objevit jen v jednom polibku. Sakura nakonec polibek přerušila a řekla:

„Dobrá už musím běžet, dneska mám rande! Však uvidíš…Vyzvedne mně přesně v sedm večer u mého domu. Doporučovala bych mu, aby přišel včas. Později si dáme večeři v nějaké noblesní restauraci, aspoň jednou to nebude Ichiraku. A potom se společně vyrazíme podívat na ohňostroj z hlavy jeho otce, která je vytesána nad vesnicí. Radši to bude naše malé tajemství. Byla bych nerada, aby nás někdo rušil! Je to jasný?!“ zeptala se Sakura.

„Dobře, tak zatím.“ Rozloučil se s ní Naruto, který byl momentálně rudý až po uši.

Naruto se zarazil, jak přemítal o tom, co se vlastně stalo a pak mu to došlo. „Ona mluvila o mně!“ Hlasitě vykřikl a s úsměvem odešel domů.

Jakmile Naruto došel domů, vydal se hned směrem do sprchy. Svlékl se a nechal proudit teplou vodu přímo na jeho vypracované tělo. U Sakury to dopadlo nápodobně. Také se vydala směrem do sprchy, kde se uvolnila a na chvíli přestala myslet na svět. V hlavě měla pořád tu chvíli, kdy se odhodlala a políbila Naruta. Po sprše se zabalila do ručníku a vlezla k sobě do pokoje. Vyházela ze skříně pár věcí a začala se mezi tou hromadou oblečení prohrabávat. Mezitím do jejího pokoje vešla její matka.

„Sakuro? Copak to děláš, chystáš se snad někam?“ zeptala se se zájmem Mebuki.

„Jdu na rande s Narutem. Bohužel nevím, co si mám obléct. Nemohla by si mi kapku poradit?“ upřela zrak dívka na svou matku,a koukala na ni jak zvídavě pozoruje hromadu. Ta nakonec vytáhla červenou sukni a světle růžový svetr s červeným kabátem.

„V tomhle se mu budeš líbit!“ podotkla nakonec s úsměvem hrdá matka a podala dceři věci.

„Jak to víš?“ zeptala se trošku zmatená Sakura.

Mebuki se nad tím zarazila a pak si vzpomněla: „Tenkrát jak sem ti říkala, že mi strašně někoho připomínáš…Tak strašně moc si podobná Kushině, Narutově matce.“ Přiznala Mebuki a podívala se směrem ke své dceři zahloubaná ve svých myšlenkách.

„No a teď šup s tím na sebe ať už tě nevidím!“ usmála se blondýna a vyhnala svou dceru ven.

Naruto si na sebe vzal černé kalhoty, a na sebe oranžové tričko. Jelikož byla venku celkem zima, vzal si ještě černý svetr a přes něj si přehodil svůj červený plášť s černými plameny.
Hodinky na jeho ruce už ukazovali 18:55 a tak se přemístil k Sakuřině domu, zrovna ve chvíli, kdy Sakura vycházela ven.
Naruto se na ni podíval, nabídl ji rámě a zeptal se: „Můžeme?“

„Můžeme.“ Odpověděla s úsměvem a chytla ho pod rukou.