Láska hory přenáší II.- Klan

„Rád Vás zase vidím Kakashi-sensei!“ vyhrkl Naruto a běžel vstříc mistrově otevřené náruči.

„Taky Tě rád vidím hochu. Tak, jak dopadly cesty za pravdou? Dozvěděl ses vše, co jsi potřeboval vědět?“ zeptal se zájmem Kakashi a poplácal svého bývalého žáka po zádech.

„Hm… Ne tak docela. Plno věcí jsem si ujasnil a začalo to všechno do sebe více zapadat. Ale pořád tu je ta věc ohledně mého dědy. Zatím jsem to odložil na neurčito, mé povinnosti jsou teďkom tady. Organizace Tengoku však bude dál a tiše pátrat.“ odpověděl Naruto.

„Organizace Tengoku o tom sem už jedlou slyšel, co je zač?“ zeptal sem čím dál víc zaujatý hokage.

„No, abych pravdu řekl. Je to banda devíti nejšílenějších lidí, co znám. Všechny něco spojuje. Jsou neuvěřitelně silní a celé Spojenecké síly jsou oproti nim zrnko písku v moři.“ Opáčil s úsměvem Naruto.

„Naruto…znám tě už dlouho a poznám, když něco tajíš. Klidně se mi svěř, bude to jen mezi námi. Copak ti vrtá hlavou?“ řekl Kakashi.

„Před třemi dny jsem dostal hlášení od Yugito-chan, že někdo přepadl speciální eskortní ANBU tým ze Skryté Mlžné při cestě do sídla naší organizace.Který si však zbytek nechal pro sebe.“ opáčil už podrážděný Naruto.

„Počkej, počkej? Yugito? Kdo jsou členové téhle rádoby organizace Naruto?“ optal se už trochu zmatený Kakashi.

„Já vám to vážně neřek? Jsem to ale hlava děravá. Tady máte seznam.“ Sáhl si do kapsy na vestě a vytáhl svitek.

„Gaara, Yugito Nii, Roshi, Han, Utakata, Fu, Killer Bee a Rin Nohara, Namikaze Naruto.“ četl pro sebe Kakashi.

„POČKAT! RIN? NOHARA RIN?! Ta už je přece dávno mrtvá! Byl jsem u toho, jak mi skočila do rány. Nepochybně jsem ji probodl pomocí Raikiri srdce, co to je za nesmysl?“ začal už pomalu křičet Kakashi.

„No to víte sensei, ona se učila u mý mámy a ta ji naučila Tokyoku no Daihyo.“ Takže přežila a pak byla v ústraní.“ Vysvětlil Naruto.

„Aha takže tu máme organizaci, ve které spolu pracuje devět jinchuuriki. Velmi nebezpečné.“ Dedukoval Kakashi a upřel na Naruta zrak.

„Nechme organizaci organizací a přejděme k věci, kvůli které jsem přišel. Rád bych se vrátil a obnovil svůj klan. Jenomže když jsem včera procházel parkem, na něco jsem narazil. Můj klan se vrátil?“ zeptal se Naruto narovinu.

„Ano, minulý rok se do Konohy vrátilo asi dvě stě lidí. Vedl je tvůj strýček. Namikaze Namazu.“ Řekl s klidem Kakashi. „Tady máš klíček od tvého nového domu v sídle klanu. Asi bude lepší si promluvit přímo s tvým strýcem.“ Opáčil Kakashi a vyhnal Naruta pryč.

Kakashi byl už vší tou prací unavený. Vytáhl si ze šuplíku Icha Icha a začal si číst.

Naruto se vydal směrem k parku, ve kterém se včera večer procházel. Došel až k hlavní bráně sídla klanu Namikaze, roztáhl paže, zapřel se do dveří a s rachotem je otevřel. Do očí se mu nahrnula sluneční záře, která se schovávala za zdmi. Udělal krok vpřed, nadechl se a vydechl.

„Konečně doma.“ Řekl Naruto a vešel dovnitř.

Pomalým krokem se vydal směrem ke svému domu. Když v tom do něj narazil malý chlapec, který vypadal na to, že se teprve nedávno stál geninem. Jeho vlasy byly stříbřité a jeho červená očka nedůvěřivě pozorovala Naruta.

„Au! Proč se nedíváš, kam chodíš, ty magore!?“ začal křičet klučina na Naruta.

„Jé! Moje chyba, opravdu se ti omlouvám, jenom sem byl trochu unešený s té atmosféry, co tady panuje.“ Usmál se blonďák a podrbal se na hlavě, jak měl ve zvyku.

„Aha. A co tady vlastně děláš? Chceš nás vykrást nebo pozabíjet!?

Hned pojď se mnou k mému otci!“ pokřikoval ještě víc naštvaný genin.

Naruto to neřešil. Z jedné strany mu to bylo nepříjemné, ale z druhé ho chápal. Byl tady nový, takže se nedá čemu divit, že mu nedůvěřuje. Asi po dvou minutách chůze došli k většímu domu s terasou. Nad mohutnými dveřmi visel znak klanu. Dveře byly nalakované nebesky modrou barvou a okraje dveří byli stříbrné jako noční hvězdy. Vešli dovnitř a sundali si boty.

„Tady počkej, hned se vrátím.“ Oznámil kluk a odešel velkou halou směrem k nějaké místnosti.

Kluk opatrně zaklepal a zeptal se: „Mohu dovnitř, otče?“ pronesl s úctou syn zmiňovaného.

„Ach to jsi ty Tenchi. Co potřebuješ?“ zeptal se otec a otevřel dveře.

Hoch pouze ukázal na Naruta stojícího vzadu u dveří a poodešel dál, aby se otec mohl podívat.

„Nii-san?!“ zeptal se sám sebe muž a vyrazil směrem k Narutovi.

Naruto pouze stál a koukal se na různé obrazy, které visely na stěnách. Jeden ho velmi zaujal. Byli na něm dva kluci a jeden muž. Jeden z nich měl delší blond vlasy a druhý měl stříbrné. Za nimi stál onen pán taktéž se stříbrnými vlasy a červenýma očima jako měl ten hoch, co ho sem přivedl. Po stranách obličeje měl dvě jizvy a na bradě třetí. Hned v něm poznal svého dědečka.

„To znamená, že tohle je dům…“ to už však nestihl doříct, protože ho někdo objal.

Podíval se před sebe a uviděl muže se stříbrnými vlasy a červenýma očima jak ho pevněji a pevněji objímá.

„Ty si přece zemřel…!“ ozval se muž. „Minato ani nevíš, jak dlouho…“ to už ale nedořekl.

„Ahoj Oji-san!“ řekl už Naruto v slzách a objetí mu opětoval.

„Počkat takže ty jsi…?“ odtrhl se od Naruta a vážně se na něj podíval.

„Namikaze Naruto, Minatův syn a tvůj synovec!“ vyhrkl pořád ještě zaslzený Naruto, tentokrát už ale s úsměvem na rtech.

„V tom případě tě vítám doma, synu!“ řekl strýc a usmál se na Naruta. „Tenchi! Pojď sem! Tohle je tvůj bratranec Naruto.“ Zakřičel tatík na svého syna.

Tenchi ihned přiběhl a ještě jednou se podíval na Naruta: „Sorry, bratránku.“ Řekl s úsměvem mladý rošťák a odběhl ven.

„Pojď dál.“ Pokynul Namazu Narutovi.

MEZITÍM V MADAROVĚ ÚKRYTU

Madara seděl ve velkém křesle, které stálo u mohutného ručně vyřezávaného stolu. Nohy stolu byli ve tvaru lišek, které nesly celý stůl na svých ocasech, a čenichy se dotýkali země. Naproti Madarovi seděl další člověk zahalený v černém plášti, jemuž obličej překrývala oranžová maska s otvorem pouze na jedno oko.

„Takže Rasene, svitek sem sehnal zbytek je na tobě. Ty víš, koho potřebujeme. Koukej ho přesvědčit a přiveď ho ke mně.“ Oznámil Madara a podíval se vstříc ke svému společníkovi.

„Jak je libo staříku.“ Odpověděl Rasen, kterému se v otvoru masky zablýskl sharingan.

„Na to zapomeň, ty starý blázne, snad sis nemyslel, že ti budu pomáhat.“ Řekl sám sobě Rasen a zmizel v časoprostorové technice.

U SAKURY

„No ták, Sasuke-kun trochu života do toho umírání už nemůžeš nebo co?“ řekla zpocená Sakura.

„Už jsem ti někdy řekl, že si otravná?!“ opáčil Sasuke a s přátelským úšklebkem si lehl na zem.

Sakura přicházela směrem k němu. Byla tak krásná, a kapičky potu, které se kolem ní třpytily, jak prohodila hlavou. Nevěděl jak, ale za tu dobu si ji oblíbil. Mezitím k němu došla a natáhla se vedle něj.

„BÁKA!“ Pronesla s úsměvem Sakura a praštila ho pěstí přes hlavu, až si ji začal hladit.

„Au! Za co?“ pronesl uraženě Sasuke.

„Za to, že se chováš jako idiot.“ Pronesla Sakura s úsměvem na tváři. „Mimochodem, víš, kdo se vrátil?!“ opáčila Sakura.

„Ale ne, nechceš mi snad říct, že se to nemehlo vrátilo?“ řekl sklesle Sasuke. Bylo na něm ale vidět, že to myslel, jen tak aby ji poškádlil.

„Nevím, koho myslíš, ale jestli myslíš Naruta…“ Sakura se začala lehce červenat.

„No? Co jsi chtěla říct, Sakuro?“ zeptal se Sasuke, i když věděl, o kom mluví.

„Jo Naruto se vrátil!“ řekla uraženě Sakura.

Za chvíli se ale začali oba spolu smát.

„Zase spolu jako tým sedm.“ Oznámil Sasuke a pozoroval se Sakurou oblohu.