Itachi zpět ve škole

Už jsou tomu tři roky, co Uchiha Itachi vyvraždil téměř celý svůj klan, opustil svou rodnou vesnici a stal se z něj nukenin. Neminul však jediný den, kdy by nepomyslel na svého mladšího bratra Uchihu Sasuke a na vesnici, kde vyrůstal. Den za dnem se utápěl ve vzpomínkách, které mu ještě zbyly a které mu nikdo nemohl vzít.
V těchto dnech obzvláště rád vykonával složité mise pro zločineckou organizaci Akatsuki, neboť to byla jediná doba, po kterou nemusel vzpomínat na svůj předchozí život. Nyní však na žádné misi nebyl.
Itachi měl již delší dobu v hlavě plán, který se však bál uskutečnit. Vždy toužil vrátit se zpět do Listové a projít si jeho starou akademii, kde se stal ninjou. Znal každý kout vesnice, přístupové kódy pro překonání bariéry, techniky, pomocí kterých by ho žádný ninja nepoznal, ale riziko bylo obrovské.
Pokud by jej někdo zpozoroval, vesnice by byla okamžitě v pohotovosti a Itachi by neměl jistotu, zda zvládne sám uniknout. A pokud by se tak stalo, Akatsuki by dostala možnost ihned zaútočit na Listovou. Jenže Itachiho trápení nebralo konců. Alespoň naposled si chtěl projít staré chodby akademie a přehrát si své minulé vzpomínky na místech, kde se skutečně staly. Itachi se tedy rozhodl, že přijme toto riziko a vrátí se na krátkou dobu do Listové.
Celou cestu si Itachi představoval nejrůznější scénáře, které by mohly nastat – že ho někdo pozná, vpadne do pasti, propadne smutku, nebo potká svého bratra. Snažil se připravit na každou situaci, která byla pravděpodobná, ale sám moc dobře věděl, že ani sebelepší trénink ho nepřipraví na nečekanou konfrontaci se svým milovaným bratrem.
Už byl u tajného vchodu do vesnice pro Anbu. Přístupová hesla byla stále stejná, tudíž nebyl pro Itachiho problém dostat se do vesnice nezpozorován. Pomocí techniky Henge no Justsu na sebe vzal podobu devítiletého chlapce a doufal, že tak bude mít snazší přístup do akademie.
Procházel se po vesnici. Potkával známé tváře. Naštěstí dokázal potlačit svou chakru natolik, že bylo téměř nemožné z něj vycítit přítomnost dalšího Uchihy. Ulice se mu zdály stále stejné, jak si je pamatuje z posledních vzpomínek. Téměř vše zůstalo, jako kdysi bývalo.
Stmívalo se. Akademie už byla na dohled a Itachi se stále nesetkal se sebemenším náznakem problému. Najednou uviděl malého chlapce, který míří také směrem k akademii. Šel jen kousek od Itachiho a vypadal, jako by jeho cílem byla také akademie.
Měl rozcuchané blonďaté vlasy, jasné modré oči, oranžovou soupravu a na hlavě brýle. Na zadní straně bundy měl však zvláštní znak, který Itachi velmi dobře znal – patřil klanu Uzumaki. A jediným z klanu Uzumaki je ve vesnici Kyuubiho jinchuuriki - Naruto.
Itachi byl velmi dobře obeznámen s plány Akatsuki, tudíž věděl, že dříve nebo později bude tento chlapec čelit střetům s jejími členy. Dnes se tím však nechtěl zabývat, chtěl se naposledy podívat, jak to vypadá v jeho milované akademii. Jenže Naruto měl skutečně stejnou trasu. Vypadal, jako když se snaží být nenápadný, stále se ohlížel a bylo vidět, že je velmi nervózní.
Když dorazili před akademii Naruto se již odhodlal a vyrazil k Itachimu.
„Co tady děláš, copak nevidíš, že je akademie dnes už zavřená?“ zavrčel Naruto směrem k Itachimu. Itachi však zachoval klidnou hlavu. Bylo mu jasné, že se Naruto chce také vloupat na Akademii. Jen mu nebylo jasné proč. Konflikt s ním by mu moc nepomohl, akorát by přilákal pozornost ostatních. Ale stejný důvod pro vniknutí do budovy by mu mohl dát příležitost dostat se do budovy, aniž by se musel přít s Narutem.
„Copak ty se nechceš dostat do budovy? Já myslel, že bys mi s tím mohl pomoci,“ snažil se Itachi vzbudit v Narutovi důvěru.
„Proč bych se měl chtít dostat do budovy? Podle mě to jen ty se tady zkoušíš vloupat a ukrást otázky na zítřejší testy!“ odvětil Naruto a Itachi pochopil, oč mu vlastně jde.
„Máš pravdu,“ odpověděl Itachi. „Doufal jsem, že pokud zjistím, jaké otázky budou v zítřejším testu, budu mít šanci se dostat k závěrečným zkouškám.“
Naruta to viditelně zaujalo: „Máš štěstí, že jsi narazil na nejlepšího studenta akademie, co kdy v Listové žil! Pomohu ti s tím, abys viděl, že nikdy nenechám nikoho v maléru.“
Itachi byl upřímně pobaven Narutovým přístupem a výroky, ale nemohl na sobě nechat nic znát. Pouze přikývnul a sledoval, jak ho Naruto vede k zadní části akademie. Stáli tam dva ninjové a hovořili spolu.
„Teď přijde na řadu můj plán,“ zvolal vítězně Naruto. „Ty se proplížíš kolem těch dvou, schováš tuhle návnadu do křoví, které je za nimi a zase se vrátíš zpět,“ pokračoval Naruto a do rukou mi dával jakýsi lístek.
„Na co tak koukáš? To jsem sebral na akademii, když nám ukazovali, jak můžeme odlákat pozornost pomocí výbušného lístku,“ chlubil se Naruto a Itachi se nemohl zbavit dojmu, že Naruto si spletl výbušný lístek s obyčejným starým lístkem, který se válel zřejmě někde kolem skladu zbraní u výcvikového hřiště. K takovým zbraním se přeci studenti nemohou dostat, ani kdyby se násilně pokusili o vloupání. Přistoupí však na Narutův plán a připraví menší překvapení.
Pro ninju na Itachiho úrovni nebylo skutečně sebemenším problémem proplížit se kolem dvou vyučujících a umístit do křoví Narutův lístek, ke kterému přidal ještě jeden svůj. Vrátil se zpět k Narutovi a čekal, co bude následovat. Naruto se začal soustředit, jako kdyby chtěl lístek odpálit, avšak nic se nedělo. Naruto však nepřestával a stále se snažil. Pomalu začínal rudnout. Jeho výraz se z počáteční sebejistoty pomalu měnil na bezmocný zoufalý výraz. Itachi jej sledoval a velmi se mu líbil Narutův zápal a odhodlání a byl i tak trochu pobaven jeho naivitou. Rozhodl se uvolnit pečeť na svém lístku a zpoza křoví začal najednou vycházet slabí kouř.
„Ksakru Asumo, neříkal jsem ti, abys neodhazoval ty cigarety po zemi? Teď tu ještě budeme hořet!“ zvolal jeden z ninjů směrem k tomu druhému a použil vodní techniku směrem ke křoví, ze kterého následně přestal stoupat dým. To byl dostatečný čas na to, aby Naruto s Itachim vnikli na akademii. Itachiho se zmocnila nostalgie. Pamatoval si snad každý den, který zde strávil.
„Vidíš, vidíš! Říkal jsem ti, že jsem nejlepší student, co tu kdy studoval! Teď rychle najít ty testy!“ vítězně prohlásil Naruto a Itachi měl hodně práce, aby se mu na tváři neobjevil výraznější úsměv, poněvadž mu tato akce připomínala jeho časy na akademii, kdy také občas prováděl svým učitelům nečekané kousky.
Itachi procházel s Narutem chodbou a byl opravdu šťastný, že se zde mohl opět objevit. Naruto jej vlekl do učebny, kde měl mistr Iruka připraveny testy na následující ráno. Jakmile vešli do učebny, bylo vidět, že jsou již připravené na lavici u místa každého studenta. Itachi chtěl stále pokračovat v plánu, aby Naruto neprojevil žádné podezření, čili pokusil se jeden test vzít, aby si Naruto myslel, že mu skutečně šlo o získání otázek. Naruto jej však zastavil: „Hele, jestli chceš otázky, tak si je dobře zapamatuj, ale testy nech na svém místě.“
„To ti na tom tak záleží?“ optal se Itachi, poněvadž byl lehce překvapen Narutovým přístupem.
„Jasně že záleží a až si to zapamatuješ, tak mi za projevené služby pomůžeš všechny tyto testy popsat. Chci, aby všichni ve třídě věděli, jak se jmenuji, kdo jsem a že jednou budu ten největší Hokage, co kdy žil!“ odvětil Naruto a Itachi pomalu začínal chápat, jak asi těžké je být jinchuurikim. Vždyť se Naruto chystal do budovy vloupat sám, neměl žádného přítele, který by s ním šel. Ani rodinu, která by mu to zakázala. Musel být opravdu osamělý. Itachi se rozhodl, že mu v jeho plánu pomůže a na všechny testy tedy napsali: Uzumaki Naruto, největší ninja všech dob a váš budoucí Hokage!
Naruto s Itachim poté opustili budovu a když se loučili, Naruto zvolal: „A zítra nabarvím celou kancelář mistra Iruky na zeleno!“ Itachi pochopil, že to nebyl první Narutův pokus vloupat se na akademii a přál si, aby se v budoucnu ještě s Narutem setkal.