Otogakure no sato a Nekromant IV

"Souboj číslo tři Kidoumaru proti Zakuovy." Znovu pronese skvrna a po minutě Kidoumarovo osmikončetinové tělo padá poraženě k zemi.

Kidoumara probere bolest v noze, jak mu někdo silou narovnával zlomeninu stehenní kosti. Otevře oči a uvidí Kimimara jak mu opatrně drží rukou oteklou nohu.
"Zkus vstát, ta zlomenina by měla být v pořádku." Pronese Kimimaru poté co sundá z jeho nohy ruku.
"Copak si idiote, myslíš, že budu moct chodit, když mi narovnáš zlomeninu?" Vykřikne Kidoumaru, na což Kimimaru zareaguje, tím že ho chytne za levou a prostřední ruku a škubne ním směrem ven z postele.
Kidoumaru dopadne na obě dvě nohy a okamžitě se nakloní na poraněnou nohu, přičemž ji ještě víc zatíží. "Co? Jak?" Vysouká ze sebe Kidoumaru překvapením, chvilku předtím než se začne hroutit do zadu, kde se mu dostane dvou opěr. "Díky, ale nemusíš mně podpírat, zvládnu to sám."
"Nechal jsem ti srůst tu zlomeninu." odpoví Kimimaru a po chvilce dodá. "A já tě nepodpírám."
"Když né ty, tak kdo kur*a?" Ohlédne se a uvidí další pár nohou, které mu rostou z p***le a podpírají ho. "Sakone Ukone, tohle není vtipné? Sakone, jsi to ty že jo?" Začne ze sebe soukat a pak si všimne docela důležité věci místo posledního páru rukou má navíc pár rukou.
Nastane chvilka ticha a pak jako vyděšení pavouk začne pelášit pryč.
*Jak mi tohle mohl udělat? Vždyť jsem přišel o svůj třetí nejoblíbenější pár rukou. A místo něj mám teď navíc pár nohou, které ani nepotřebuji.*
Po chvilce zmateného úprku se mu podaří zastavit a rozhlédnout se. Nachází se v ohromné místnosti plné cel, které jsou až nápadně podobné těm, které bývali na Orochimarově základně, ale naštěstí byli a jsou všechny prázdné.
"Kde to sakra jsem? Že bych se nějak dostal do naší staré základny? " Pomalu vyrazí vpřed. "Ne, tady je to větší mnohem větší." Najednou se ozve Kimimarův hlas, volající jeho jméno, první ze předu a následně z boků.
"TADY JSEM." Okamžitě zařve Kidoumaru a vyrazí směrem, odkud slyšel hlas jako první.
Proběhne prvními dveřmi a dostane se do podobné místnosti, ale tentokrát jsou některé cely plné.
V cely napravo vyrazí slizovitá hmota, která ho chytne za kotník a začne mu ho leptat. Kidoumaru si rychle vytvoří "zlatý" kunay, kterým přesekne sliz a další rukou se přitáhne ke stropu, aby se dostal z dosahu útočícího tvora. Následně mu zmizí druhý pár nohou a objeví se třetí pár rukou. Přičemž na levém zápěstí je stále hrouda slizu, která pokračuje v rozežíraní jeho zápěstí. Rychle strčí kunay mezi ruku a sliz a trhnutím vytvoří díru,kterou strhne zbytky slizu na podlahu, kde se pomalu vrátí ke tvorovi.
Tvor, dáli se tak nazvat je krysovlk, který má místo jazyku sliz, kterým poranil Kidoumarovo zápěstí. Otočí na Kidoumara hlavu a tak má Kidoumaru možnost spařit důlky po očích. Tvor okamžitě otevře ústa a vyplivne jazyk, který zamíří Kidoumarovy na obličej, který ho mine jen díky tomu, že sebou škubne. Kidoumaru se velice rychle přemístí dál od klece, aby si mohl promyslet co udělá dál. *Co to je podporné stvoření? Takovéto potvory nebyli ani v Orochimarově základně. Počkat někdo jde.*
„Pozor, na toho tvora v kleci.“ Vykřikne, když uslyší kroky. Ze chodby se vynoří temná skvrna. Krysovlk po něm automaticky plivne, jelikož si neuvědomí kdo to je. Jazyk vyletí a s neskutečnou přesností mu zasáhne hlavu. Místo toho, aby se na něj jazyk přilepil, tak proletí dovnitř, ale ven už nevyletí. Skvrna se zastaví a pak se na něj otočí a snad se ušklíbne. Po jazyku krysovlka se okamžitě začne šířit temnota, která mířit k jeho hlavě. Tvor sebou začne škubat, čím blíž tím urputněji se snaží vysvobodit, až když je temnota skoro u něj sliz povolí a jazyk tvora se utrhne. Temnota jej okamžitě pohltí a pak se pomalu a jakoby neochotně vrátí k hlavnímu tělu.
„Á tady jsi Kidoumaru, říkal jsem jsi kam jsi se nám ztratil.“ Řekne zjevně pobavená skvrna.
„Co to je?“
„Co?“ Ukáže na tvora krčícího se na druhé straně klece. „Ale to je jenom Sliz, označení subjektu 48Bx9s7.“
„Jak si to můžeš pamatovat?“
„Nudím se a mám dobrou paměť.“ Pronese s pokrčením ramen skvrna a vyrazí směrem pryč. „Pospěš máme toho spoustu na práci.“
Kidoumaru se rychle rozběhne za skvrnou, aby zde neztratil. „Co tím myslíš, ze máme dost práce?“
„Musíte se naučit používat vaše schopnosti a čas příliš rychle ubíhá.“
„Proč potřebuješ naše schopnosti?“
„Já nepotřebuji „vaše“ schopnosti.“
„Tak proč jsi nás tedy oživil?“
„Ani nevím, ale neříkej mi, že ti to vadí?“
„No, to ne, ale…“
„No ta zmlkni.“
Po chvíli se dostanou místností, kde se nacházeli cely.
„Měl bys začít trénovat a ne utíkat jako skaven, který spatří démona.“
„Jako kdo?“
„Ale zapomeň na to, pokud se vydáš touto chodbou, tak dorazíš k aréně, kde si případně můžeš procvičit své schopnosti."