Říkali mi jinchuuriki 004- Vzpomínej, vyprávěj, nelíbej!

Vyrazili jsme. Držela jsem se vedle Naruta. Po chvíli mě objal. Šli jsme pomalu, Xina pořád brečela a Gaara ji objímal. A Kankurou si k nám každou chvíli přišel stěžovat, že ho odmítla i Sakura.
„Vystřel!“ zaječel na něj Naruto pokaždý.
„Chjo.“ Vypadal vtipně, jako zmučený pes.
Večer jsme se posadili kolem ohně, který Xina jako jediná dokázala rozdmýchat.
„Řeknu vám všechno.“ Prohlásila pevně.
„To bys mohla,“ odsekla Sakura nečekaně ostře. Asi už byla vynervovaná z Kankura, ano, pořád za ní lezl. Xina se asi lekla. Teda, ta se změnila! Původně jsem myslela, že je to nějaká drsňačka.
„Tak fajn, začnu od začátku. Moje skrytá vesnice mě zavrhla už jako malou. Byla jsem součást Skryté Bleskové, ale nechtěli mě. Báli se mě. Moc jsem nechápala proč. Ale pak jsem pochopila. Kvůli mně samotné! Neměla jsem rodiče, narodila jsem se z větru. Neměla jsem rodinu, dům, nic. Byla jsem monstrum bez bijuu v sobě. Chovali se ke mně jako k jinchuuriki. Naruto to chápe, Gaara to taky pochopil. Ostatní můžete sice tvrdit, že mě chápete, ale nebudu vám věřit.“ Odmlčela se.
„Chápu, i když jsem si původně myslela, že jsi jinchuuriki.“ Přikývla jsem.
„Dozvíš se, jak to bylo dál. Jen si musím vzpomenout. Chtěla jsem zapomenout. Á, už vím.
Byla jsem vyhnána jako nuukenin. Potloukala jsem se světem sama, bez ničeho. Žila jsem z mrtvých zvířat. Zabíjet je mi nedělá problém. Prostě je udusím…“
„Jak,“ chtěla jsem vědět. Přece by si ta holka nešpinila ruce škrcením. Najednou jsem se nemohla nadechnout. Nebyl kolem mě žadný vzduch.
Zalapala jsem po dechu. Naruto mě chytil kolem pasu.
„Hin, co je?“ zeptal se. Najednou zalapal po dechu i on a pak Sakura. Pak to přestalo.
„T-tos byla ty?“ zajíkla jsem se.
„Jo, takhle. Narodila jsem se ze vzduchu, jsem jeho paní. V Suně si dlouho mysleli, že jsem bohyně vzduchu. Není to pravda. Gaara je taky z větší části písek. A rozhodně na něj nekoukali jako na boha písku.“ Gaara se usmál. Asi její příběh už znal. Asi určitě, opravila jsem své vnitřní já, vždyť s ní chodí.
„Našel mě jeden muž v černém plášti s červenými mraky…“
„Akatsuki!“ vyprskl Naruto. Ani jsem si nevšimla, že popíjí čaj, dokud mi velká část jeho obsahu nepřistála za krkem.
„Promiň,“ omluvil se Naruto a začal mě líbat na šíji.
„Lížeš z ní ten čaj, nebo ji jen tak líbáš?“ neudržela se Xina.
„Pokračuj,“ řekl mez polibky Naruto. Zavřela jsem oči.
„Fajn, s jeho pomocí mě už v pěti letech vzali do Akatsuki. Dostala jsem plášť. Ty pláště mají tu vlastnost, že se přizpůsobují velikosti majitele. Docela jsem kamarádila s Konan. Ale pak jednou přivedli Gaaru. Věděla jsem o jejich úmyslu získat všechny jinchuuriki, ale učili mě, že jinchuuriki jsou stvůry. Nečekala jsem, že budou vypadat takhle. Já… Gaara se mi prostě hned zalíbil. Snažila jsem se ho osvobodit. Ale nešlo to.“
Omluvně se na Gaaru usmála.
„V pohodě, už jsme to řešili.“ Řekl jí Gaara a políbíl ji.
„Tak fajn“ ozval se Naruto a přestal mě líbat. Otevřela jsem oči. „Já přestanu, ale nech ji to dopovědět. Pak si dělejte, co chcete, ok?“
„Ok,“ vrátil se Gaara do své původní polohy. „Jo, nerozptyluj!“ zlobila se naoko Xina.
„Promiň, zlato,“ smál se Gaara. Xina ho políbila.
„Tak co bude?“ stál si na svém Naruto.
„Fajn,“ zavrčela rozmrzele Xina.
„Když Akatsuki získali aspoň trochu chakry od všech devíti bijuu, došlo mi, že chtějí vyvolat původního démona, juubiho. Obito lhal úplně ve všem, snad kromě toho, že se jmenuje Obito. No, v tom vlastně taky, ale to je fuk. Tvrdil, že se obětuje a stane se stvůrou s démonem v těle.
Nebyla to pravda. Překvapivě. Když jsem spala, odnesli mě do síně, kde odebírali jinchuurikim bijuu. Původní démon byl zapečetěn do mě! Byla jsem jejich zbraní. Proklínala jsem Obita. Proklínala jsem Akatsuki. Teď na mě koukali jako na věc! Jediný, kdo mě měl rád, byl on! Miloval mě! I když to nikdy neřekl nahlas, věděla jsem to. A teď si pro mě přišel…“ Pokládala jsem to za konec. A Xina taky nevypadala na další otázky
„Skončilas?“ zeptal se kazekage.
„Jo, už to tak bude.“ Zase se začali líbat. A Naruto taky pokračoval v olizování čaje z mého krku.
„Schválně, kdo se na to dřív vrhne.“ Pronesla Sak směrem k Tem.
„Suna vyhraje!!!“ řekla Tem a smála se. Já jsem se ignorovala, ale Xina kopla Sakuru do břicha.
„Au, jestli mě budeš takhle kopat, nemáte šanci vyhrát!“ smála se Sak. Ale pak zkroutila obličej bolestí, když ji na tváři pleskla něčí ruka. Patřila Gaarovi.
„Myslím, že je necháte vyhrát, co?“ usmála se Sakura.
„To je zrada písečný!!!“ Stěžovala si Temari. Kankurou jen bezmocně přihlížel.
„Ne, oni taky zalezou do stanu.“ Prohlásil Gaara.
„Taky?!“ zeptala se Xina.
„Jo!“ Gaara ji zvedl ze země a políbil jí ruku. Xina zamávala a zmizeli ve stanu.