Minatův příběh lásky - Kap. 17

Kapitola 17.

Den se probouzel do kalného svítání. Od řeky se do lesa táhly cáry řídké mlhy. Ptáci pomalu začínali svůj ranní koncert. Minato se vyhrabal ze svého spacáku a loudavým krokem zamířil k řece. Svlékl se do půli těla a otřásl se, jak se do něj zakousl ranní chlad, i když modré nebe slibovalo další horký den.

Sestoupil po pozvolném břehu, aby se opláchl. Čistá, po ránu ještě studená voda jej dokonale probudila. Zaprskal, jak se mu dostala do nosu. Otřel si obličej a mokrými prsty si prohrábl vlasy.

Posadil se na štěrkový břeh a pozoroval líně tekoucí vodu. V tichém mlaskání vln dorážejících na břeh a šumění vánku ve vrboví se mu myšlenky rozutekly. Ze země Sněhu odešli den po slavnosti, kdy poprvé políbil Kushinu. Při té vzpomínce se lehce zarděl a rty mu zvlnil jemný úsměv. Krátce se ohlédl k táboru, kde spali, i když je přes břeh nemohl vidět.

Takashi na něj vrhal celou cestu vědoucí pohledy a měl rýpavé narážky. Pacholek. Nejspíš mě a Kushinu viděl na tom stromě. Sám přesně nevěděl, co si o tom, co se stalo, má myslet. S Kushinou si o tom dosud nepromluvil. Při cestě na sebe občas pohlédli, ale zase rychle odvrátili pohled. Promluvíme si v Konoze. Pevně rozhodnutý se zvedl, oprášil kalhoty a zamířil zpět k týmu. Jak kráčel přes louku, na široké, svalnaté hrudi se mu zaleskl v nesmělých ranních paprscích stříbrný přívěsek.

Kushina, která se teprve před chvílí probudila, zahlédla blonďáka, kráčejícího po louce a zarděla se. Takhle polonahej vypadá fakt sexy a je můj. Při tom pomyšlení ji v břiše cosi zašimralo, jako by tam měla celé hejno motýlů. Vzápětí její pohled upoutal stříbrný záblesk a zaměřila na něj svoji pozornost. Promnula si spánkem dosud zpola slepené oči, aby lépe viděla. Zalapala po dechu překvapením.

„Minato! Kde si vzal ten přívěsek?!“ vykřikla.
„Cože?“ odpověděl otázkou, neboť pořádně nerozuměl.
„Se tě ptám, kdes to vzal,“ ukázala na cetku z kovu na jeho hrudi.
„Jo, ty myslíš tohle,“ pronesl a rázem posmutněl. „To je složité.“
„Nesoukej to ze sebe jak z chlupatiny a vyklop to!“ vyštěkla netrpělivě a její hlas zvýraznila narůstající zloba.

Chtěla slyšet odpověď, jelikož jí ten přívěsek přišel povědomý. Takashi, probuzen hlasem rusovlásky, se rozespale ptal, co se děje a pomalu se soukal ze spacáku. Jiraiya přispěchal ze svého stanoviště, kde doposud držel hlídku, neboť se obával, že si jeho dva studenti vjeli do vlasů.

„Kushino, proč tě zajímá, kde vzal ten náhrdelník,“ zeptal se v naději, že uklidní situaci.
„Protože stejný nosí i má mladší sestra!“

Minato zbledl jako stěna a opilecky zavrávoral.

„Já… já… to… jsem… Já… nevěděl jsem,“ vykoktal.
„Co je? Co se děje?! Sakra, Minato mluv,“ vyjela na něj dívka.

Zbytek týmu na blonďáka nechápavě hleděl. Minato se ztěžka posadil. Přívěsek držel v dlani a nepřítomně na něj hleděl. Zamrkal, jak ho v očích zaštípala sůl vyhrknuvších slz. Ztěžka polkl, aby se zbavil ohromného žmolku, jenž mu ucpal krk. Zhluboka se nadechl a v duchu se rozhodl. Jeho povaha a čest ani nic jiného nepřipouštěly. Je na čase jít s pravdou ven a nést následky, ať jsou jakékoliv.

„Pamatujete na moji poslední ANBU misi?“ zeptal se roztřeseným hlasem. Když ostatní přikývli, pokračoval.
„Na hranicích naší země a země Písku operovala osmičlenná skupina nukeninů. Vykrádala domy, přepadala pocestné, kupecké karavany, drancovala malé usedlosti. Nechávala za sebou vždy jen mrtvoly a spáleniště. Co nemohli ti šmejdi odnést, to zničili.“

Musel se zhluboka nadechnout. Ještě teď v něm bouřily emoce, když si vzpomněl na hrůzné výjevy, které spatřil po jejich řádění. Trvalo několik minut naplněných tíživým tichem, než se opanoval natolik, že mohl znovu promluvit.

„Mě a můj tým vyslali, abychom je vystopovali a zničili. Nebylo to těžké. Nechávali za sebou hodně stop. Tak arogantní shinobi jsem už dlouho neviděl, i když k tomu měli důvod. Všichni totiž byli na úrovni jounina třídy A a S. Pocházeli z různých zemí. Pěkná směska, jen co je pravda. Mezi nimi i mladičká dívka. Se stejně rudými vlasy, jako máš ty Kushino. Ten přívěsek byl její. Je mi to lí-,“ nedořekl, neboť se mu zlomil hlas.

Musel se odvrátit, aby skryl slzy, jež mu začaly stékat po tvářích. Cítil se mizerně. Kushina svým dotazem otevřela již skoro zhojenou ránu v jeho srdci. Neměl jsem si ten přívěsek brát.

„Co se stalo?“ zvolala vášnivě a hrdlo jí sevřela neblahá předtucha.

Setřel slzy a popotáhl.

„Našli jsme je v jedné malé usedlosti. Pár domků, taková malá vesnička farmářů. Všechny obyvatele povraždili. Muže, ženy, děti. Před tím je však mučili,“ zašeptal s děsem v hlase, jak mu před očima vyvstaly obrazy zkázy.
„To je strašné,“ vydechla Kushina.
„Zaútočili jsme. Bezhlavě. Čtyři zkušení kvalifikovaní ANBU se nechali strhnout svými emoci a vypukl boj,“ povzdechl si hlasem plným marnosti a zavrtěl hlavou. „Podcenili jsme je. Přepadání a zabíjení civilistů zvládne i průměrný chuunin. Boj byl tvrdý a nemilosrdný. Naštěstí každý z nich jednal sám za sebe. Jako tým nefungovali. V tom jsme měli výhodu.

Navzájem jsme si kryli záda a v rámci možností si pomáhali. Oni ne. Dokonce se zdálo, že z trablů svých společníků snad mají i potěšení. Postupně jsme jednoho po druhém odpravili.“
„A dobře jste udělali,“ zvolal Takashi.
„Pár šrámů jsme utržili, ale nic vážného. V týmu byl medik, který se o to nejhorší ihned postaral. Na konci bitvy zůstala na živu už jen ta rusovlasá dívka,“ povzdechl si mladík. „Mohlo jí být tak dvanáct možná třináct, ale na svůj věk byla až neskutečně silná. Její ovládání suitonu bylo neuvěřitelné, stejně tak i taijutsu a boj se zbraní. V Konoze by se už nejspíš honosila hodností jounina.“
„A co se s ní stalo?“ nevydržela Kushina poslouchat.
„Bojovali jsme s ní, ale byla na nás příliš silná,“ spustil znovu Minato.
„Čtyři ANBU nedokázali porazit jednu malou holku?“ vykulil oči Takashi.
„Nebyls tam, vůbec nic nevíš,“ odbyl ho blonďák. „Už jsme byli utahaní z předchozího boje a docházela nám chakra. Zaútočila na medika. Podařilo se mi jej ochránit, ale odnesl jsem to. Kunaiem mi probodla rameno. Na oplátku jsem na ní zanechal svoji značku Hiarishinu. To mi dalo naději, že brzy bude konec. Když ostatní odpadli, dával jsem jí šanci se vzdát. Dával, ale vysmála se mi. Že prý nepůjde nikam, kde jsou takoví slaboši, jako jsme my. Začala skládat pečetě, čehož jsem využil a přemístil se Hiraishinem k ní. Dosud mám před očima ten její výraz, když jí můj kunai probodl hrudník. Ten…“ zajíkl se Minato. „Ten nevěřícný výraz podvedeného dítěte. Věděla, že neměla zemřít. Příliš věřila svým schopnostem a věděla, že na ni nemáme. A přesto jsme ji dokázali porazit a zabít.“

Minato ztěžka polkl, zhluboka se nadechl a odvrátil se od svých společníků, kteří okolo něj seděli v tíživém tichu. Snažil se před nimi skrýt slzy, ale marně. Takové děti by neměly umírat v boji.

„Tys zabil malou holku?“ vypravil Takashi ze sebe těžce. „Teď už chápu, proč jsi byl tak zničenej, když ses vrátil.“
„To by zamávalo s každým,“ přikývl Jiraiya. „Ale hlavu si s tím nelámej. Byla nebezpečný nukenin.“
„Senseii, vám se to řekne, ale zabil jste někdy tak mladého ninju?“ plačtivě zanaříkal Minato.

Na to Jiraiya měl jedinou odpověď. Zasmušilé zavrtění hlavy. Sám nevěděl, zda by něco takového zvládl a děkoval celému světu, že ho před tuto situaci ještě nepostavil.

„Tak malé děti by neměly umírat,“ pronesl lítostivě Minato a uslzenýma očima pohlédl na Kushinu. „Byla ti tak podobná. Stejné vlasy i oči.“
„TYS ZABIL MOJI SESTRU?!“ zařvala nepříčetně.

Zároveň od ní vyletěla tlaková vlna, jež s ostatními mrštila o několik metrů dál. Otřesení a polekaní zírali na rusovlásku. Ta stála na čtyřech, v obličeji výraz vražedného šílenství. Ze zkřivených úst se dralo hrdelní vrčení. Minato na ní vyjeveně hleděl. Co se to s ní děje? Co je to za tlak?

Cítil zvláštní tíhu, kterou si neuměl vysvětlit. Připadalo mu to jako špatný pocit těsně před katastrofou, který raketově narůstal.

Najednou začala dívčí tělo pokrývat rudo-oranžová chakra. Na hlavě se jí z ní vytvaroval pár dlouhých uší a z pozadí narostly tři silné, dlouhé ocasy. Oči dívky nabraly krvavě červenou barvu a zřítelnice se změnily z kulaté na svislé štěrbiny jako u kočky. Nehty se změnily do podoby mohutných drápů a zuby se prodloužily a zostřily. Tak mocná chakra. Co se to děje?

Dívka zabodla pohled svých rudě žhnoucích očí do blonďákovo blankytně modrých. Minato se pod silou toho pohledu otřásl do hlubin duše. Jako by mě probodla do běla rozžhavenou dýkou.

„ZABIJU TĚ!“ zařvala. „ZABIJU!“

Ještě ani nedozněla ozvěna jejího křiku, když se Minato dal do pohybu. Z pouzdra na stehně doslova vyčaroval jeden ze svých speciálních kunaiů a vší silou jej mrštil ke vzdálenému lesu. Vzápětí popadl Takashiho, který se ještě nemohl pořádně hýbat, i když byl schopný cestovat a pomocí Hiraishinu skočil pryč.

Zároveň se vedle nich objevil i Jiraiya. Minato šlehl pohledem k místu, kde stáli ani ne před dvěma údery srdce. Tam se nacházela zuřící Kushina a chakrovými drápy rozrývala zemi. Zběsile se rozhlížela, kam zmizeli a chraptivé hrdelní vrčení slyšeli až do svého úkrytu, který jim poskytla hustá koruna košatého dubu.

„Senseii, co to kruci bylo?“ hlesl Minato.
„Kyuubi,“ procedil Jiraiya. Tvář měl bledou jako křída a orosenou studeným potem.
„Kyuubi,“ zopakoval mladík. „Takže ona je jinchuuriki Devítiocasého?“
„Ano, a zdá se, že smrt její sestry v ní vyvolala takový hněv, že Kyuubi získal navrch,“ přikývl Jiraiya.
„Proč jste nám to neřekl?!“ dožadoval se Minato odpovědi.
„Protože to bylo tajné.“
„Tajné?“
„Ano. Na rozkaz Třetího.“
„Aha,“ hlesl blonďák a víc se neptal. O rozkazech Hokageho se nediskutuje.
„Senseii, jak to zastavíme?“ zašeptal Takami vyděšeně. Dosud nedokázal strávit tak prudký sled událostí.
„Mám zde od Třetího pečetě, které potlačí Kyuubiho chakru a vrátí ho pod její kontrolu,“ pronesl Jiraiya. „Jenže se jí to musí přitisknout na čelo. Minato, můžeš použít Hiraishin, abys to udělal?“
„Ne,“ zavrtěl hlavou mladík. „Ta rudá chakra moji značku spálila.“
„Co budeme dělat?“ hlesl Takashi.

Minato horečně přemýšlel. Strom jim sice poskytl úkryt, ale to dlouho nevydrží. Za chvíli je Kushina najde. Nyní na něm nebyl znát smutek a lítost a oči se přestaly lesknout slzami. Opět v něm zavládla chladná vážnost, když kalkuloval a přemýšlel. O devítiocasém démonovi již slyšel a o tom co dokáže.

„Senseii, připravte si tu pečeť,“ pronesl po chvíli. „Ona chce mě. Odlákám ji a nějak zabavím. V příhodném okamžiku použijte tu pečeť.“
„A já?“ zeptal se jeho přítel.
„Ty nic. Ještě se nemůžeš pořádně hýbat. Sám jsi včera večer tvrdil, že to rameno máš ještě ztuhlé. Jenom bys nám v boji překážel,“ zamítl jej Minato. „Promiň, kámo.“
„Můžu bojovat,“ oponoval mu jeho černovlasý přítel.
„Ne. Jen jako záloha. Jen v nouzi nejvyšší a pak se okamžitě stáhneš,“ připustil blonďák.
„Nic lepšího nemáme,“ posteskl si bělovlasý ninja. „Tak jo, jdeme na to.“

Minato přejel pevným pohledem oba své společníky a přikývl. Pomalu vytáhl z větve svůj zabodnutý kunai a hodil. Rudou chakrou obalená Kushina vítězoslavně zařvala.

„Tak malé děti by neměly umírat,“ pronesl lítostivě Minato a uslzenýma očima pohlédl na Kushinu. „Byla ti tak podobná. Stejné vlasy i oči.“ To ne! Moje malá sestřička. Mrtvá, navěky ztracená jeho rukou.

Vzedmula se v ní vlna hněvu, tak mocná a žhavá, až hrozilo, že ji roztrhá na kusy. Téměř se zalkla zuřivým vztekem. Pocítila touhu mladíka před sebou zabít holýma rukama a vytrhnout mu srdce z hrudi.

„Ano!“ zachechtal se Kyuubi. „Půjčím ti svoji sílu.“

Zaplavil dívku svojí chakrou a nenávistí. Věděl, že pokud se Kushina dostatečně rozzuří, že má šanci uniknout ze svého nedobrovolného vězení. Bedlivě ji sledoval už od chvíle, co jej do ní zapečetili a tak věděl, že se vůči blonďákovi nyní pohybuje na tenké hranici mezi láskou a nenávistí. V tom viděl svoji šanci na únik. Pokud se misky vah převáží na jeho stranu, pečeť povolí a on se osvobodí. Že to bude Kushinina smrt jej v nejmenším nezajímalo.

Ucítila mocný příliv síly a všespalující zloby. Ta touha po ničení a po krvi jí zatemnila rozum. Chtěla zabíjet a koupat se v krvi svých obětí. Zařvala a zaútočila.

Strnula překvapením, když její drápy sevřely pouhou trávu. Prokletý Minato a jeho Hiraishin. Vzteky drásala povrch louky a divoce se rozhlížela. Zuřivým vrčením dávala najevo svoji zlobu a nelibost. Záhy se však dočkala. Na louce se zjevil polonahý blonďák.

Vítězoslavně zařvala a vrhla se do útoku.

Snadno uhnul Kushinině zuřivému útoku, a když ho míjela, sekl ji do zátylku malíkovou hranou dlaně. Tvrdě se zřítila k zemi a vyryla v ní hlubokou brázdu.

„Copak ses nic nenaučila? Pořád bojuješ srdcem,“ poznamenal káravě.

Nelidskou rychlostí se zvedla a vrhla se do dalšího útoku. Úderem pěstí mezi lopatky ji v nekontrolovatelných kotrmelcích poslal daleko od sebe.

„Vztek dává sílu, ale zatemňuje rozum,“ pronesl.

Přetočila se na břicho a zbrzdila svůj pohyb. Vyla bezmocí nad tím, že ho nedokáže chytit. Minato ji bedlivě sledoval a pak všemi směry rozhodil své speciální kunaie. Znovu se na něj vrhla.

Útočila nyní tvrději a téměř nebyl schopen sledovat její pohyb, jak se pohybovala rychle. Teď už se nesnažil zaútočit, ale jen unikal. Pomocí Hiraishinu přeskakoval od jednoho kunaie k druhému. Mysl mu horečně pracovala, jak se snažil vymyslet způsob, jak ji na chvíli zastavit, aby sensei měl šanci použít pečeť a zároveň se nenechat zabít. Pokud bude muset, zabije ji, i když věděl, že mu to zlomí srdce.

Pokusil se ji spoutat drátěnými strunami, ale rozervala je jediným úderem. Dostal se k ní však natolik blízko, že jí dal šanci zaútočit drápy. Na poslední chvíli se úderu vyhnul díky své teleportační technice, ale tam kde se zhmotnil, už na něj čekala. Jen stěží se vyhnul dalšímu útoku, ale zasáhla jej ocasy. I když je tvořila chakra, úder pořádně bolel. Podvolil se a šel s ránou, aby co nejvíce vstřebal sílu útoku. Kdyby vzdoroval, napáchalo by to na něm větší škody.

Zastavil se až o několik metrů dál. Odřený, poškrábaný a otřesený. Tohle nečekal. Spatřil ji zaútočit a najednou se okolo něj začala třást země. Takashi, ty pitomo! Teleportoval se z dosahu běsnící rusovlásky.

Kousek od místa, kde byl, se ze země vynořila za ohlušujícího hukotu kamenná pěst. Kushina se jí vyhnula a zaútočila na Takashiho, který ji vyvolal.

Minato se znovu teleportoval, aby ochránil svého přítele. Vedle Takashiho se jen zatetelil vzduch a byli oba pryč. Kámen, u kterého se ještě před chviličkou černovlasý mladík skrýval, se roztříštil na hrubý štěrk pod silou úderu, kterým do něj vrazila Kushina.

„No, do p***le,“ vydechl ohromeně Takashi, když spatřil tu spoušť.
„Zmiz odsaď!“ vyštěkl na něj Minato hněvivě.

Kushina zařvala a chystala se do dalšího útoku. Její pohled sklouzl na Takashiho, jenž se belhal pryč. Blonďák zachytil směr jejího pohledu.

„Chceš mě, ne?!“ zařval. „Tak si pro mě pojď!“

Okamžitě stočila svůj pohled na blonďáka. Ten jeho vzpřímený hrdý postoj, chladný pohled válečníka, ji dráždil. Toužila rozdrásat tu hladkou, potem vlhce se lesknoucí kůži, pod níž se rýsovaly pevné svaly.

„To je ono,“ pochválil ji. „Pojď!“

Schválně ji vydráždil. Musel ochránit Takashiho, který by proti ní neměl sebemenší šanci. Spokojeně přikývl, když zařvala hněvem a vrhla se k němu. Okamžitě se rozběhl k řece. Třeba se tam něco naskytne. Alespoň v to doufám. Bohužel se přepočítal. Voda byla Kushinin živel. Sotva stanula na hladině, začala skládat pečetě.

„Suiton: Suiryuudan no jutsu!“ vykřikla, sotva skončila se znakováním.

Technika umocněná chakrou liščího démona zvedla do vzduchu téměř celou řeku a zformovala ji do podoby obřího draka.

Minato nasucho polkl a na okamžik se mu v obličeji objevil strach. Tohle nezastavím. Pak mu hlavou probleskl nápad. Možná… Myšlenka, tak šílená, že se neodvažoval ji dokončit. Přesto ji zkusil zrealizovat.

V dlani pravé ruky vytvořil Rasengan, chakru v těle změnil na větrnou a pomodlil se. Začal ji napouštět do své techniky. Okamžitě se na ní vytvořila slabá vrása a po okolí se rozlehlo slabé skřípění.

Kushina zatím vyčkávala. Byla si naprosto jistá, že nikdo a nic nedokáže odolat její technice vodního draka. Cítila své vítězství na dosah ruky, a proto se rozhodla svému soupeři nechat malou, bezpředmětnou naději. Zatím ji bavil. Až přestane, skoncuje to s ním.

Blonďák se zoufale soustředil. Přimhouřil oči, jak moc se snažil, ale nešlo to. Cítil v sobě jakousi bariéru, která bránila větrné chakře se pořádně spojit s Rasenganem. Zatlačil silou své nezlomné vůle a bariéra se prohnula. Vrása okamžitě narostla a skřípění zesílilo. Když však povolil, bariéra se srovnala a vrása se vrátila zpět do původní podoby.

Jako nůž se do něj zařízl Kushinin divoký, výsměšný smích. Vztekle zařval a v návalu hněvu udeřil sjednocenou vůlí do překážky se silou beranidla. Roztříštila se jako ze skla. Projela jím ostrá bolest, která jej na okamžik ochromila. Zaťal čelisti tak mocně, až mu na obličeji naskákaly rudé a bílé skvrny. Teď to nevzdám. Teď ne!

Větrná chakra vtrhla do rotující koule s razancí rozbouřené horské řeky. Vrása se okamžitě změnila v děsivě rychle rotující disk o průměru dvou metrů. Minato málem ohluchl. Uširvoucí skřípot byl nesnesitelný.

„Fuuton: Rasen-Kaze!“ zařval, aby jí dal jméno a tvar.

Techniku dokončil právě včas, neboť Kushinin drak se dal do pohybu. Narazil do něj se silou rozjetého tanku. Disk se trychtýřovitě prohnul a Minato, tlačen drakem překlouzal hladinu a skončil na břehu. Kamení a půdu, jež tvořily pobřežní linii řeky, před mladíkem zmizely, rozmetány na prach větrnou technikou. Pevně se zapřel nohama a techniku držel před sebou jako štít.

Z vodního draka, jehož hlava byla skrytá v trychtýři, na Minata padalo jen jemné vodní mžení. Divoce rotující disk vše co se jej dotklo, rozemlel na prach.

Mladík lapal po dechu. Odběr chakry byl neskutečný. S takovouhle spotřebou tu techniku dlouho neudržím. Pohněte senseii. Přes ohlušují hukot střetnuvších se jutsu slyšel sám sebe, jak se mu z úst dere hlasitý neartikulovaný řev. Chakra mu rychle ubývala. Sáhl do svého nitra a ždímal každou kapku energie, kterou mohl získat.
Začalo se mu tmít před očima, když spatřil Jiraiyu, jak se blíží ke Kushině.

Takashi se vrátil k Jiraiyovi. Ten na něj vrhl ostrý pohled, ale nic neřekl. Ani nemusel. Černovlasý mladík si dobře uvědomoval, co udělal za pitomost. Zbytečně se ohrozil a ohrozil tak i Minata. Měl jsem mu víc věřit. S jeho rychlostí by ho stejnak nedostala. Sledoval jeho boj a skoro zapomněl dýchat. Bál se o oba dva.

Když jeho přítel vytvořil Rasengan a vzduchem prolétlo zaskřípění, v Takashim pořádně hrklo. Vždyť to ještě nedokončil! Co to zkouší?! Spatřil obrovského draka tvořeného vodou řítit se na Minata a už se chystal vyběhnout mu na pomoc, když se okolím rozlehl ohlušující skřípot a z Rasenganu doslova vylétl obrovský kotouč rotujícího větru.

„To se mi jen zdá! On to dokázal!“ vykřikl nadšeně. „On to dokončil!“

Periferně spatřil senseie, který se dal do pohybu. Vycítil, že se naskytla solidní šance zarazit Kyuubiho běsnění. Jiraiya chvíli utíkal a pak použil Shunshin no jutsu. Zjevil se před rusovláskou a pečetícím lístkem ji doslova udeřil do čela.

Jakmile se pečeť střetla s démonickou chakrou, rozzářila se. Démon byl potlačen a musel se vrátit do svého vězení. Kushina začala ztrácet vědomí. Její vodní technika slábla, až se úplně rozpadla a zmizela. V tu chvíli dívka zvrátila oči v sloup a podlomila se jí kolena. Jiraiya ji zachytil dřív, než mohla spadnout.

Zamženě viděl jak démonická chakra mizí a něco v něm se uvolnilo. Vodní drak zmizel a Minato zrušil svůj nový Rasengan. Neměl chakru. Byl úplně grogy. Opustila ho síla a jemu se zatmělo před očima. Náraz na zem necítil.

V bezpečné vzdálenosti od bojiště se ve větvích statného stromu skrýval muž. Vyděšeně třeštil oči na oba bojující a vzrušeně oddechoval. Sotva oba bojující omdleli, rty mu úsměvu roztáhl zlomyslný škleb.
„Tak o tomhle se musí dozvědět šéf,“ zamumlal a zmizel.