Minulost Minata a Kushiny - Kap. 3 Polibek a mise

Takhle to bylo asi další dva měsíce. Ráno začínali tréninkem, potom šli spolu na oběd a později buď chodili ven na procházky, nebo jí pomáhal s tréninkem.
Jednou ráno, když se zrovna sprchoval, někdo zaklepal na dveře. Rychle si kolem sebe omotal ručník, schválně trochu rozcuchal mokré vlasy, aby měly požadovaný tvar jako každý den a šel otevřít dveře. Když je ale otevřel, čekalo na něj nemalé překvapení - za dveřmi stála Kushina.
Uviděla vypracované břišní a prsní svaly a ty ruce a dlouho jí trvalo, než si uvědomila, jak na něj kouká. Zčervenala. Minato si z toho alenic nedělal a prostě se zeptal:

„ Co se děje Kushino? Něco se stalo?!“
„Ne nic …vlastně ano,“ odpověděla. „Máme misi!“ zaradovala se a pomalu tancovala.
„A já si myslel, jak to není vážné,“ oddechl si.
,,Jo, málem bych zapomněla, za dvacet minut máme být v kanceláři Hokageho,‘‘ vzpomněla si, naposledy na Minata podívala a užuž chtěla běžet pryč, ale Minato jí chytil za ruku a tím jí zastavil.
„Co blbneš?! Musíš se oblíct a potom musíme za Hokagem, nemáme čas se zdržovat!‘‘řekla s nechápavostí v hlase.
„Času máme dost,“ řekl jí s hříšným úsměvem a zatáhl Kushinu dovnitř svého bytu. Rychle zavřel dveře a rukama se o ně opřel, čímž ji uvěznil mezi ním a dveřmi.
Kushina byla zmatená, nevěděla, co se děje a taky byla nervózní, protože ho měla ráda, až moc. Minato se náhle začal sklánět, schválně pomalu, aby mohla popřípadě v čas uhnout. Kushina nevěděla co má dělat, strašně ho chtěla políbit, ale bála se vztahu s někým koho má v týmu. Minato měl obličej pár centimetrů od jejího. Kushina to už nevydržela a políbila ho. Nic podobného v životě nezažila, bylo to pro ni jako sen. Měl tak krásně měkká ústa. Dala mu ruce kolem krku a dál ho líbala, stejně jako on ji.

Otevřel a uviděl Kushinu. Takhle ráno vypadala nádherně a ještě byla roztomilá z toho, jak se červenala. Nechal ji, si ho pozorně prohlédnout, a pak ještě víc zčervenala.
Pak se, ale zeptal:
„Co se děje Kushino? Něco se stalo?!“
„Ne nic …vlastně ano.“Odpověděla.
„Máme misi!“ zaradovala se a pomalu tancovala. Mohl bych se dívat celý den, jak tancuje.
„A já si myslel, jak to není vážné,“ oddechl si a přitom ji pozoroval, jak jí to sluší, když se raduje. Z přemýšlení ho vytrhl její hlas.
„... za dvacet minut máme být v kanceláři Hokageho,“ vysypala rychle ze sebe, ještě se na něj podívala a už chtěla odejít, když vtom jí chytil za ruku, vtáhl do svého bytu a uvěznil ji mezi dveřmi a svýma rukama, které si pohodlně opřel vedle její hlavy. Strašně jí chtěl políbit.
Začal se pomalu sklánět, aby jí dal čas uhnout, kdyby nechtěla. Měl obličej pár centimetrů od jejího, už to pomalu nemohl vydržet, ale jak se zdálo ona taky ne, protože ho rychle políbila. Jako by jím v tu chvíli projel blesk, bylo to tak úžasné, jako sen, sen, o kterém věděl, že nechce, aby někdy skončil. Kushina mu dala ruce kolem krku a on ji obejmul kolem pasu, tím si ji přisunul k sobě blíž. Měla tak nádherně měkké rty a tak smyslné. Cítil pomalu každou její křivku těla, jak ne něj tiskne své žhavé tělo.Tohle mě doufám nikdy neomrzí!

Mezi polibky si šeptali milostná slůvka.
„Miluju tě!“
„,Já tebe taky, -ttebane!“ Nějakou tu dobu se líbali, potom si však vzpomněla, proč sem vlastně přišla.
„ Minato, MISE!‘‘
Okamžitě přestal. Šel se rychle oblíct a pak ruku v ruce vyrazili k sídlu Hokageho.
„Minato, to nestihneme!“vykřikla ustrašeně.
„Ale stihneme, neboj, hlavně se mě drž!“ přikázal ji, i když už se držela, chytla se ho ještě víc. Minato se s ní přemístil před budovu Hokageho včas v čas, protože přicházel Katsuro a po chvíli Jiraiya. Katsuro si všiml, že se drží za ruce, tak se zeptal: „Co se to tu děje? Vy dva spolu chodíte?“
Minato zareagoval jako první.
,,Ano chodíme spolu‘‘ usmál se a dal jí pusu. Když to viděl Jiraiya hned měl výraz zvrhlíka co rád šmíruje. Kushina si ho všimla a rudla vzteky a vlasy jí vlály jako zběsilé.
Jiraiya se hned omlouval, máchal rukama a podobně, naštěstí ji ale Minato zklidnil, a tak se mohli vydat k Hokagemu.

Když dorazili před kancelář, zaklepali a po vyzvání vstoupili. Hokage seděl v koženém křesle, kouřil dýmku a pročítal nějaké papíry. Všichni vešli, postavili se před stůl a čekali, co jim řekne k misi.

Hokage se na ně podíval, vyndal si dýmku z pusy a vyfoukl hustý šedý kouř. Všichni se divili, že není v celé místnosti šedo, protože poznali, že kouří už nějakou dobu.
„Jsem rád, že jste dorazili tak brzo,“ řekl jim unaveně. Nikdo nechápal co se děje. Hokage vypadal ustaraně a unaveně, něco se muselo stát, řekli si.
„Dostanete misi typu B možná, se to zvrtne v misi typu A!“ oznámil jim. Kushina se vyděsila. První mise za Konohu a hned mise typu B možná dokonce A. Minato si všiml její reakce, a tak jí povzbudivě stiskl ruku a usmál se na ni. Kushina se na něj taky usmála a uklidnila se.
„A o co jde v té misi, senseii?‘‘ zeptal se Jiraiya svého mistra.
„Jak jistě víte, nemáme teď moc dobré vztahy s Písečnou a válka je skoro na spadnutí, a tak potřebuji, abyste donesli mírovou smlouvu Kazekagemu,“ odpověděl jim ve stručnosti.
„Kdy máme vyrazit?“ zeptal se Jiraiya.
„Musíte vyrazit co nejdříve!‘‘ okamžitě odpověděl, podal mu všechny potřebné papíry a informace o misi. Jiraiya si je pročetl a hned spustil: „Běžte se připravit, za hodinu sraz u brány!“ rozkázal. Ti se rozloučili s Hokagem a už odcházeli, když v tom Hokage zavolal:
„Kushino, Jiraiyo-san na slovíčko!“ Minato stiskl Kushině povzbudivě ruku, usmál se na ní a odešel. Kushina zůstala sama s Hokagem a mistrem.
„Kushino tohle, je tvá první mise,“ začal Hokage a podíval se na ní „Doufám, že vše půjde podle plánu, ale kdyby ne, nesmíš použít sílu Kyuubiho! Rozumíš?“ zeptal se jí Hokage, ta jen kývla na souhlas.
„Teď se běž připravit, s Jiraiyou mám ještě něco na práci.‘‘řekl Kushině.Ta se s úklonou rozloučila a odešla.
„Tady máš.“ řekl Jiraiyovi a podal mu pár papírků.„Použij je, pokud se projeví síla Kyuubiho jinak by ji Kyuubi mohl i zabít, kdyby dostal příležitost!‘‘ řekl Hokage.Jiraiya papírky příjmul a ještě zeptal
„Mistře, a co lékařský ninja ? Toho mít nebudeme?‘‘ zeptal se Jiraiya
„Bohužel ne, žádný není volný, všichni jsou na misích,“ řekl omluvně Hokage. „Ale Kushina zná pár základních lékařských technik, tak by to nemusel být takový problém.“
Jiraiya kývnul na souhlas a odešel.

Hokage se otočil k oknu "Doufám, že budou v pořádku. Jestli ne, budu si to do smrti vyčítat!" mluvil si sám pro sebe Hokage.

O hodinu později u brány

Katsuro tam byl první. Poté dorazila Kushina ruku v ruce s Minatem.
Všichni čekali na svého mistra, který dorazil jako poslední.
"Nemáme s sebou lékařského ninju,"začal a všichni se divili až na Kushinu, „ale slyšel jsem, že ty Kushino znáš pár základních lékařských technik.“
Kushina se divně ošila, ale kývnutím souhlasila.
„Dobře, tak aspoň doufám, že máte sebou všichni lékárničku,“ řekl Jiraiya.Všichni kývli na souhlas. Než odešli, dohodli si cestu a formaci. Půjdou přes Zemi řek, takže musí být opatrní, protože tam velmi často bývají nukeninové a lapkové. Formaci budou mít Minato první, protože má nejlépe vycvičené smysli, za ním Kushina, aby byla v bezpečí jako Jinchuriki, potom Katsuro a Jiraiya poslední a v této formaci se vydali na cestu.
Cesta k hranicím Ohnivé země jim trvala tři dny a byla docela snadná, protože Jiraiya každé území znal lépe, než své boty. Navíc s čelenkami Listové jim moc nehrozilo. Byli doma, na svém území, pak ale vstoupili do Země řek, která je z větší části neobydlená, pokrytá lesy, pouze někde v údolích žijí lidé.
Hornatá krajina s pár řekami. Nic víc tu k vidění není.
Zemi řek měli překonat za den a půl, proto když byli v půli cesty, dali si přestávku. Ta však netrvala příliš dlouho.